Domů     Zamilovala jsem se do ženatého šéfa
Zamilovala jsem se do ženatého šéfa

Byla jsem svobodná mladá žena a chodila se ženatým mužem. Ten mi bohužel na rovinu řekl, že se nikdy nerozvede…

Rozcházeli jsme se na podzim, kdy padalo listí z kaštanů a z javorů, nebe brečelo a mně se chtělo taky. Troufám si říci, že náš vztah byl netradiční přinejmenším v tom, že Roman byl ženatý, ale jakživ netvrdil, že se rozvede.

Raději jsme o tom nikdy nemluvili, jen jednou nebo dvakrát, a tehdy mi řekl, že si nebudeme nic namlouvat, protože on se prostě nerozvede. A tečka. Nemělo cenu o tom znovu začínat.

Byl to můj nadřízený, viděli jsme se denně a v práci jsme museli hrát komedii, že jsme skutečně jen nadřízený a podřízená. Mysleli jsme si, že ji hrajeme úspěšně, ale to jsme se spletli.

Chodili jsme spolu necelý rok, scházeli jsme se v penzionu kousek za městem. Jezdili jsme tam každý svým autem. Nesměl nás nikdo vidět. Bylo to o nervy. Náš vztah neměl budoucnost, a to bylo hodně deprimující. Proto jsme dospěli ke konci.

Byl pochmurný podzim, vítr kradl listí břízám, olším a dubům, rádio varovalo před přízemními mrazíky, přes den drobně pršelo. Roman vyšel z auta, ale zdálo se, že mrholení vůbec nevnímá. Řekl jen:

“Musíme s tím přestat, moje žena asi něco tuší.” Ani já jsem nevnímala kapky, které mi máčely vlasy, vyjekla jsem: “Skončit? Na to nejsem připravená!” Lehce pokrčil rameny a odjel. Zírala jsem za vozem. Nevěřila jsem svým uším. Opravdu se to stalo?

Ne po telefonu!

Vrátila jsem se k volantu a koukala do deště. Pršelo úplně beznadějně. Říkala jsem si, že to asi nezvládnu. Nevěděla jsem, co mám dělat. Jak mám jít zítra do práce? Jak mám předstírat, že se vůbec nic neděje?

Jak mám nebrečet, když se mi z očí řinou slzy po tisících? Usnula jsem v autě na parkovišti, probudila se před půlnocí, druhý den nešla do práce. Nedokázala jsem vstát z postele.

Slyšela jsem, jak za zataženými roletami bubnují na okna dešťové kapky, poslouchala jsem vítr a představovala si, jak ohýbá koruny napůl už holých stromů. Nebrala jsem telefon, zvonil několikrát. Uvědomila jsem si, že jsem ani nezavolala do práce, že nepřijdu.

Najednou mi bylo všechno úplně fuk. Když zvonil asi popáté, pracně jsem vylezla z postele, zvedla sluchátko a vyhrkla: “Ano?” Kupodivu to byl kolega Vrána, nenápadný, vyzáblý, hubený pán, který se s nikým nebavil, a když, tak se hádal, útočil, obviňoval.

Nechápala jsem, co mi chce. Řekl, že by se mnou rád mluvil, ale ne po telefonu a mimo budovu, kde pracujeme. Byla jsem údivem bez sebe. Jako bych žila ve špionážním románu.

Nemám pravdu, slečno?

Sešli jsme se večer v neútulné sídlištní kavárně. Vrána objednal dvě kávy, ale tu moji nezaplatil, a bez jakéhokoli úvodu povídá: “Jsem jen chudý účetní, slečno, ale mám informaci, za kterou by mi možná někdo rád dal pár korun.” A významně se na mě podíval.

No to se mi snad zdá. Otevřela jsem pusu a vyvalila oči. Kafe zhořklo, i když jsem do něj hodila tři cukry. “To nemyslíte vážně, pane Vrána,” zasípala jsem. Vrána to vážně myslel.

“Mám chatičku, slečno,” vysvětloval, “potřebuje nový plot, novou fasádu, taky bych rád vysadil astry, tulipány, jiřiny.

A každá legrace něco stojí, nemám pravdu, slečno?” Opravdu jsem si připadala jako v románu, Vrána tvrdil, že pokud mu nedám peníze, prozradí manželce soudruha vedoucího, že soudruh vedoucí a já jsme milenci.

Upozornila jsem ho, že je nová doba a už se neříká soudruh vedoucí, ale Vrána mě napomenul, ať se nezabývám slovíčkařením. Chtěl pět tisíc. Štípla jsem se, zdali se mi to nezdá, ale nezdálo. Byla to skutečnost.

Nadechla jsem se a řekla Vránovi, že s panem vedoucím už nechodím a pět tisíc nemám. Dodala jsem, že naši schůzku považuji za skončenou, a utekla od Vrány i od nedopitého přeslazeného, i když hořkého kafe. Bylo mi jasné, že Vrána může způsobit katastrofu.

Že mi ve skutečnosti přinese štěstí, to mi ani ve snu nenapadlo. Od jisté doby mu v duchu říkám pan Čtyřlístek.

Pokud možno zapomenout

Druhý den jsem již dokázala přijít do práce. Romana jsem ignorovala, protože mi připadalo, že se se mnou rozešel podivně rychlým a bezcitným způsobem. No a Vrány jsem si nevšímala už vůbec.

Přála jsem si na toho příšerného chlapíka nemyslet a pokud možno zapomenout. Mojí prioritou číslo jedna bylo změnit pracoviště, a tak jsem většinu pracovního času strávila nad inzertním časopisem.

Večery jsem buďto probrečela, nebo strávila v baru s kamarádkou, kde jsme brečely dvě, protože ona se také zrovna s někým rozešla. Ale dramatickým situacím nebyl ještě zdaleka konec.

Uplynul sotva týden, rozrazily se dveře do kanceláře, kde nás sedělo sedm – sedm Romanových podřízených – a ve dveřích se objevila vysoká vzteklá ženská. Neomylně zamířila k mému pracovnímu stolu, rozmáchla se a střelila mi obrovskou facku.

Kolegové vydechli údivem, jen Vrána se nejspíš ničemu nedivil. “To máte za mýho muže!” vysvětlila agresivní paní a zamířila ke dveřím Romanovy kanceláře. Všichni jsme byli zticha jako pěna, a tak jsme slyšeli rány, nadávky a řev.

“Zmlátila i Romana,” zašeptala do ticha kolegyně Jiřinka. “Kdybych měl takovou manželku, tak se taky nebudu zdržovat doma,” podotkl kolega Pepa.

Byl v pasti

Roman měl po té ostudě týden dovolené, v práci se nemluvilo o ničem jiném. Vrána, který všechno zavinil, vypadal, že se skvěle baví. “Tak co mi říkáte, děvčátko?” pošeptal mi, když byli všichni ostatní na obědě.

“Všimla jste si, že nemluvím do větru?” Řekla jsem mu, že je všivák a křivák, zalykala jsem se rozčilením. Jen se smál, bylo mu to úplně fuk. Roman se z vynucené dovolené vrátil bledý, neoholený a pohublý, bylo vidět, že u moře zrovna nebyl.

Mluvili jsme spolu jen v rolích vedoucího a podřízené, jinak vůbec. Ale bylo zjevné, že se trápí. Jak jsem se trápila já, to nedokážu ani slovy vypovědět.

Tisíckrát horší než facka, kterou jsem dostala přede všemi kolegy, byl pocit, že už se s Romanem nebudeme vídat. Kromě toho jsme ho všichni litovali. Takovou ženu by nikdo nechtěl. Ještě ke všemu měli dítě, tříletou Kateřinu. Chudák Roman byl v pasti.

Ráda bych mu pomohla, ale netušila jsem jak. A mimochodem, kdo pomůže mně?

Dobrá duše

Vlastně nám všem pomohl Vrána. Nebýt jeho, tak se já utopím v slzách a Roman v nesmyslném vztahu, který zkoušel slepit a zachránit jen kvůli Kateřině. Nicméně Vrána pořádně zahýbal dějem a kupodivu dobře udělal. Jako by hodil do stojaté vody pořádný kámen.

Kola, která se na hladině udělala, už nikdo nedokázal vymazat. Roman si uvědomil, že se ženou, která se chová jako bagr, už nemůže žít. Já jsem si uvědomila, že někdy je dobré přestat brečet a začít bojovat.

Romanova žena si uvědomila, že si nelze násilím udržet manžela, který ji opravdu nechce. Tohle se samozřejmě nestalo ze dne na den, ale zhruba do roka a do dne. Následujícího podzimu jsme s Romanem tvořili šťastnou dvojici, která plánovala svatbu.

Nemohla jsem uvěřit svému štěstí. Vránovi jsme přišli ruku v ruce a přede všemi poděkovat. Řekla jsem mu, že nebýt jeho, tak bychom se s Romanem k sobě nikdy nedostali, a že mu za to patří náš nehynoucí dík. “Jste opravdu dobrá duše, pane Vrána,” dodal Roman.

Monika J. (52), okolí Prahy

reklama
Související články
20.9.2023
Jako školačka jsem nosila vlasy „na kluka“. Maminka s tatínkem mi nikdy nevysvětlili, proč jsem nemohla mít dlouhé vlasy jako moje ségra. Je fakt, že já byla vždycky taková dračice, skoro jako kluk. Přesto jsem se hned v první třídě zamilovala do modrookého blonďáčka. Netuším proč, ale modré oči ve mně odmalinka vyvolávají mírné závratě, prostě se mi na klucích, teď už na mužích, strašně líbí.
19.9.2023
Moje první, a já pevně doufám, že i poslední, svatba proběhla, až když mi bylo čtyřicet let. Na svou první lásku jsem si musela počkat. Již od základní školy jsem nenáviděla otázku: „Jsi do někoho zamilovaná?“ S oblibou mi ji pokládali nejen rodiče, ale už od dob dětských lásek se takhle hloupě ptala i každá kamarádka. Nechápala jsem, proč zrovna já bych se musela do někoho zamilovávat. Je to s
11.9.2023
Láska si nevybírá a přichází i tam, kde to není společensky vhodné. Nedá se ale zastavit. Před svými blízkými musím nový vztah tajit! Bylo mi padesát dva let, když jsem nečekaně přišla o svého manžela. Stala se mu osudnou jedna služební cesta. Při cestě domů měl autonehodu, jejíž následky byly tak vážné, že ani přes zásah záchranářů můj Antonín nepřežil. I když jsem si manžela nadevše vážila a 
4.9.2023
Bylo mi patnáct a rodiče se rozcházeli. Ne­uměla jsem si představit, že odteď budu žít bez táty. Končilo léto, končily prázdniny. Končící léto bývá smutné. Tamto bylo zvlášť melancholické. Courala jsem se zlatou pšenicí s máminými slunečními brýlemi na nose. Přivezla si je z dovolené v NDR, kde už ovšem byla nikoli s tátou, ale s panem K. Bylo mi sotva patnáct a musela jsem se vyrovnat se sk
4.9.2023
Bylo mi už přes třicet a stále se mi nedařilo najít muže, který by byl nejen milujícím manželem, ale i hodným a spolehlivým otcem našich dětí. Vždycky jsem chtěla mít velkou rodinu. Všechny moje kamarádky už dávno vodily svoje ratolesti do školky a já stále čekala na svoje štěstí. „Najdi si někoho v práci!“ radily mi moje přítelkyně. „Tam není žádný chlap, který by stál za to,“ kroutila jsem od
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Příběh Bludného Holanďana se opakuje?
enigmaplus.cz
Příběh Bludného Holanďana se opakuje?
Tajemných zmizení v tzv. Bermudském trojúhelníku bylo popsáno již mnoho. Některá z nich se už stala téměř legendárními. Je však rovněž znám také i případ potopené lodi, jež ale následně opět vyplula n
Exkluzivní kreativita arabské estetiky
rezidenceonline.cz
Exkluzivní kreativita arabské estetiky
Nádherný byt s desítkou rozmanitých luxusních pokojů představuje esenci dokonalého souznění orientální atmosféry se soudobou precizností, tak typickou pro nábytek a doplňky společnosti Covet House, je
Dotlačila ho manželka k oltáři?
nasehvezdy.cz
Dotlačila ho manželka k oltáři?
Do svatby se herec Filip Blažek (50) z Jedné rodiny moc nehrnul. Trvalo mu dlouhých 18 let, než došel s krásnou partnerkou a matkou svých dvou dcer Jolanou (43) k oltáři. A i když už jsou to tři rok
Čočková pomazánka s mletou paprikou
tisicereceptu.cz
Čočková pomazánka s mletou paprikou
Nejlépe chutná na čerstvém chlebu, ale při oslavách do ní můžete namáčet na silnější proužky nakrájenou mrkev nebo řapíkatý celer. Suroviny 200 g žluté nebo červené čočky 200 ml vody 2 stroužk
Celebrity s nejvyšším IQ: Jak využívají své fenomenální schopnosti v kasinech
epochaplus.cz
Celebrity s nejvyšším IQ: Jak využívají své fenomenální schopnosti v kasinech
Vědomosti a inteligence jsou bezesporu silnými nástroji pro úspěch, ať už v kariéře, v osobním životě nebo třeba při návštěvě kasina. V tomto článku se podíváme na to, jak některé slavné osobnosti využívají své nejvyšší IQ k tomu, aby se stali úspěšnými hráči v kasinech. Zjistíme, jaký vliv má vysoké IQ na jejich schopnost vyhrávat
Domácí citronový cheesecake
tisicereceptu.cz
Domácí citronový cheesecake
Dezert můžete při servírování ozdobit plátky citronu, citronovou kůrou nebo kopečkem šlehačky. Potřebujete 200 g máslových sušenek 100 g másla Náplň 50 g cukru krupice 500 g ricotty nebo
Babí léto v Hliněné Baště
iluxus.cz
Babí léto v Hliněné Baště
Každé roční období přináší návštěvníkům průhonické restaurace Hliněná Bašta jinak chuťově zabarvené dobroty. Proto netřeba „smutnit“, že léto tak rychle uteklo, neboť poklidné posezení na romantické t
Bylo to za všechny peníze
skutecnepribehy.cz
Bylo to za všechny peníze
Já to mám, a vždycky měla, tak trochu zamotané. Nevím proč se to vždycky nějak zašmodrchalo a já pak koukala, co se to děje. A za všechno platila. S Robertem jsme se poznali, když mi bylo třiatřicet. Vlastně byl stejně starý, a to se mojí mámě tenkrát nelíbilo. Prý má být chlap starší, tak jako
Přichází podzimní rovnodennost. Je pravda, že den bude stejně dlouhý jako noc?
21stoleti.cz
Přichází podzimní rovnodennost. Je pravda, že den bude stejně dlouhý jako noc?
V sobotu 23. září 2023 v 8 hodin a 50 minut našeho času nastane podzimní rovnodennost. Z astronomického pohledu jde o okamžik, kdy se střed slunečního kotouče ocitne na světovém rovníku v souhvězdí Pa
Grafitový důl Český Krumlov: Za doprovodu skutečných horníků
epochanacestach.cz
Grafitový důl Český Krumlov: Za doprovodu skutečných horníků
O grafitu víme, že se používá k výrobě tužek, ale naši dávní předkové ho znali především jako přísadu do keramiky. Proto také na Českokrumlovsku kvalitní grafit těžili už Keltové a po nich se v tom pokračovalo i v dalších staletích. Posledním z otevřených dolů byl v 70. letech minulého století Městský vrch spojený překopem s nedalekým dolem Lazec. A právě v těchto
Kde je pravda o indiánech a kovbojích?
epochalnisvet.cz
Kde je pravda o indiánech a kovbojích?
"Kovbojové na koních v záři zapadajícího slunce, drsní muži s vůlí dobývat a přežít. Na druhé straně indiáni, tajemní a zvláštní obyvatelé divočiny s mystickými rituály." To jsou obrazy, které nás fas
Žije jen pro prachy
nasehvezdy.cz
Žije jen pro prachy
Zdá se, že smyslem jejího života je blahobyt a luxus. Ale není to málo?  Interpretka dávného hitu Zvonky štěstí dává v podstatě neustále najevo, že žije jen pro peníze, které ráda rozhazuje a že je