Domů     Ve staré rozbořené budově jsem mluvila s dušemi mrtvých dětí
Ve staré rozbořené budově jsem mluvila s dušemi mrtvých dětí
4 minuty čtení

Dávná historie měla pro mě svoji tajemnou ozvěnu v daleké cizině.

Před dvěma roky jsme byli na dovolené v jedné středomořské zemi. Protože nerada trávím celé dny jenom na pláži, toulala jsem se i po okolí. Manžela jsem k tomu přesvědčila jenom několikrát, ale nijak jsem ho nenutila. Ten den, kdy se mi stala ona podivná věc, jsem se vydala na procházku sama.

Byly tam jenom hlasy

Obloha se zrovna trochu zatáhla, což mi vyhovovalo, protože na chůzi nebylo takové horko. Vydala jsem se proto směrem, kterým jsem zatím nešla. Kráčelo se mi dobře a dostala jsem se poměrně daleko od městečka, kde jsme měli ubytování.

Kolem silnice byl jen listnatý háj. Zlákala mě jedna pěšina, která mířila přímo doprostřed toho háje. Po chvilce mě zavedla k nějaké staré, napůl zbourané budově. Přemýšlela jsem, k čemu asi mohla sloužit, ale trosky nedávaly žádnou nápovědu.

Místo bylo tiché, skoro až zlověstně. Necítila jsem se tam moc příjemně. Chvíli jsem tam zamyšleně postála a chtěla jsem se pomalu otočit a vracet se zpátky. V tom jsem zaslechla slabý dětský hlas.

Už to samo o sobě mě šokovalo, ale ještě větší překvapení jsem pocítila, když jsem si uvědomila, že ten hlásek mluví česky! Marně jsem se ale rozhlížela kolem. Propátrala jsem celou rozbořenou budovu i její nejbližší okolí, ale nikoho jsem nenašla.

Přesvědčovala jsem sama sebe, že se mi to asi zdálo. Pak se ozval hlas znovu – a nebyl sám! Mluvily ke mně nejméně tři děti!

Pláč a prosby

Snažila jsem se porozumět tomu, co hlasy říkaly. Za chvíli se mi to podařilo. Děti, které jsme neviděla, jedno přes druhé vyprávěly, že mají strach a že by chtěly tatínka a maminku.

Nevěděla jsem, kam a na koho se obracím, ale nahlas jsem se zeptala, kde se tam vzaly. Odpovědí mi ale byly jen další plačtivé prosby. Byla jsem tou tajemnou situací natolik fascinovaná, že jsem se nedokázala sebrat a odejít. Dětských hlasů mezitím přibývalo.

Pomalu jsem chápala, že se jedná o nějaký nadpřirozený jev. Cítila jsem strašnou lítost, že jim nemůžu nějak pomoci, ale chápala jsem, že se jim něco přihodilo už v dávné minulosti a je to spojené s tou rozbořenou budovou.

Postupně hlasy ustávaly a nakonec se znovu rozhostilo ticho. Ještě chvíli jsem tam zůstala stát. Potom jsem se vydala zpátky do městečka.

Kráčela jsem jako ve snu, skoro vůbec jsem nevnímala okolí – ještě že po té silnici, kudy jsem šla, nejezdila skoro žádná auta.

Poslední rozloučení

S důvěrou jsem se s tím zážitkem svěřila manželovi. Věděla jsem, že se mi nevysměje a nebude mě podezřívat, že si jen vymýšlím. Vzbudilo to u něho větší zájem, než jsem čekala. Chtěl, abychom se tam spolu druhý den vrátili.

Souhlasila jsem, ale nazítří, když jsem se s manželem do té rozbořené budově vrátila, se už nic nestalo. Večer jsme se pak dali v taverně do řeči s místními lidmi. To, co jsem si myslela, se začalo potvrzovat.

Na onom místě kdysi stál dětský sirotčinec, už dávno, před několika desetiletími. Odehrávaly se tam prý divné věci a některé děti tam i nepřirozeným způsobem přišly o život. Nebyla jsem první a asi ani poslední, kdo tam zaslechl hlasy mrtvých dětských duší.

Ve třech zbývajících dnech našeho pobytu jsem musela pořád na ty dávné osudy a tragédie myslet. Zastavili jsme se u zbořené budovy ještě při našem odjezdu. V jeden okamžik se mi ještě zdálo, že jsem zaslechla dětské vzlyknutí.

Podívala jsem se na manžela a viděla, že on to uslyšel také. Pak už bylo opět ticho. Občas se s mým mužem k našemu pobytu vracíme ve vzpomínkách.

Zajímalo by mě, jestli některá z čtenářek vašeho časopisu náhodou něco podobného u Středozemního moře také neprožila.

Magda K., (51), Lovosice

Související články
3 minuty čtení
Byla to náhoda, když se maminka a tatínek potkali na seanci, na kterou původně ani jeden z nich nechtěl jít. Jako by je seznámili samotní duchové. Nebýt tajemných sil, nebyla bych zřejmě dnes na světě. Myslím tím kuriózní seznámení mých rodičů. Maminka se o tajemno zajímala spíše povrchně. Jednou se doslechla, že ve městě, kde žila, pořádá jedna paní spiritistické večírky. Kamarádka ji tehdy vy
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Zázračné oleje jsou tu pro vás
nejsemsama.cz
Zázračné oleje jsou tu pro vás
Kdyby pokožka uměla mluvit, na kosmetické oleje by psala ódy. Jsou totiž přesně tím, co potřebuje, když je unavená a napjatá. Suchá, napjatá nebo citlivá pokožka si někdy žádá víc než běžný krém. Vlivem věku, stresu, hormonálních změn či počasí ztrácí pružnost, rychleji se dehydratuje a hůř drží vlhkost. Právě tehdy přichází ke slovu rostlinné
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Šílený Magnus Vasa se vrhl z okna za přízrakem
historyplus.cz
Šílený Magnus Vasa se vrhl z okna za přízrakem
„Jsi mi drahý, nikdy jsi mě nerozčílil,“ pronesl Gustav Vasa ke svému třetímu synovi Magnusovi. Měl o mladíka starost, varoval ho v dopisech před přílišným běháním, aby si nepolámal nohy. Tehdy ještě netušil, že prince bude ohrožovat mnohem závažnější zdravotní problém. Osud mu zprvu přál. Byl otcův oblíbenec, třetí v pořadí následníků švédského trůnu. Stejně jako
Hned po svatbě mu Hebká nasadila parohy?
nasehvezdy.cz
Hned po svatbě mu Hebká nasadila parohy?
Skandální tvrzení se šíří kuloáry. Herec ze seriálu Pod hladinou Marek Němec (45) už čtyři roky září zamilovaností vedle nové partnerky, nyní již manželky, Petry Hebké (42). Básnil, že má ženu, ktero