Domů     Vnuci objevili v mém rodném domě tajnou komnatu
Vnuci objevili v mém rodném domě tajnou komnatu
2 minuty čtení

Myslela jsem, že dům babičky a dědečka dobře znám. Jako dítě jsem ho prolezla od sklepa až po půdu. Přesto vnuci našli pokoj, o kterém neměl nikdo ani tušení.

Náš rodný dům, ve kterém jsem vyrůstala se sourozenci, jsme měli prolezlý od půdy až po sklepení. Mysleli jsme si, že nemůže existovat nic, co by nás na domě babičky a dědečka mohlo překvapit. Nebyl koutek, nebyla skulinka, kterou bychom neprolezli.

Moje děti nepatřily mezi takové nadšence, jako jsme byli my. Musím říct, že je pobyt na vsi nebavil, a jakmile začaly rozum brát, snažily se vesnici vyhnout. Starý dům, do kterého jsem se k mamince nastěhovala, zaujal až moje vnuky.

Místnost v podkroví, kterou využíval dědeček jako dílnu, jsme nikdy nepoužívali. Ale rádi jsme si v ní jako děti hrály. V podlaze se dalo odsunout prkno a dostat se pod ní. Tam jsme nacházeli staré noviny, hračky a tu a tam nějakou drobnost.

Vnukům jsem o těch zajímavých nálezech vyprávěla. A tvrdila, že už nic v domě nenajdou. To jsem se ale mýlila!

To nás nenapadlo

Dědovu dílničku jsem vnukům vymalovala a zařídila. S napětím jsem čekala, až raubíři přijedou… Po bouřlivém přivítání konečně nadešla chvíle, kdy jsem vnukům ukázala jejich království.

Otevřela jsem dveře, děti se rozeběhly do svých postelí, každý si vybral svou. A najednou to přišlo. Starší vnuk se zeptal: „Babičko, co je tohle?“ Odpověděla jsem, že hák je v pokoji od nepaměti. Sloužil k různým účelům.

Vnuk pokýval hlavou, a pak před mýma očima udělal něco, čemu jsem nemohla uvěřit. Zatáhl za ni. Část stěny se pohnula. Byly to dveře. V němém úžasu jsem zírala. Tolik let, tolik generací, a nikoho z nás nikdy nenapadlo za skobu ve zdi zatáhnout?

Vnuk se okamžitě rozběhl pro baterku a my – cítila jsem vzrušení jako za dob svého dětství – se vypravili do tajemné komnaty.

Kromě mnohého harampádí jsme našli stříbrnou tabatěrku, truhličku s černobílými fotografiemi a malým zlatým medailonkem a několik obrazů. Objev byl pro mě velkým překvapením a hlavně satisfakcí.

„Vidíš, maminko,“ řekla jsem stařičké matce, která se našemu pokladu vždycky smála. „Poklad v našem domě opravdu existoval!“

Stanislava (51), Beroun

Související články
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
3 minuty čtení
Netušila jsem, jak krásně dokáže podzimní příroda kouzlit. Při tom pohledu jsem zapomněla na smutek a starosti. Mé nemocné tělo se jako zázrakem začalo léčit. Když jsem se vdala podruhé, tak mi bylo pětačtyřicet let. Děti jsem už měla velké a můj druhý muž také. Další jsme neplánovali. Byl to pro mě tehdy náročný rok, protože se na nás začaly sypat problémy ze všech stran. Nejhorší bylo, že se
3 minuty čtení
Jako malá holčička jsem slýchávala, že dům mých prarodičů přitahuje neštěstí a straší v něm temný stín. Málem jsem té povídačce uvěřila také. Když jsem byla malá, bydleli jsme v domě u prarodičů, protože mí rodiče tehdy jako chudí novomanželé neměli na bydlení. Babička mi tehdy vyprávěla o zlu, které v domě sídlí. Jako dítě jsem valila oči a všemu věřila. Prateta i místní mi to potvrdili. Ka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může