Domů     Chtěli jsme být od sebe a skončili spolu
Chtěli jsme být od sebe a skončili spolu
4 minuty čtení

Po patnácti letech manželství na nás s Petrem dolehla krize. Lezli jsme si na nervy, popichovali jsme se, hádali se kvůli hloupostem…

Byla jsem z toho frustrovaná. A pak se to stalo. Už nevím, kdo s tím nápadem na oddělenou dovolenou přišel jako první, ale sdělili jsme si ho skoro zároveň. A oběma nám spadl kámen ze srdce, že ten druhý proti tomu nic nemá.

Mě kamarádka ukecala na týdenní wellness pobyt s kurzem jógy a Petr se chystal s kamarády na vysokohorskou turistiku do Alp.

Změna plánů

Pár dní před plánovaným odjezdem mi kamarádka volala, že má angínu a tudíž na naši wellness dovolenou jet nemůže. „Skvělý,“ pomyslela jsem si. „Co teď?“ Nakonec jsem se rozhodla, že zruším i svou rezervaci. Sedět ale týden doma se mi nechtělo.

Jako malá jsem ráda jezdila do Třeboně. „A proč vlastně ne?“ řekla jsem si a začala brouzdat na internetu. Vezmu si kolo a budu jezdit na výlety. Druhý den už jsem měla zabukovaný pokoj v malém penzionu.

Jen jsem váhala, jestli mám o změně svých plánů povědět manželovi. „Promiň, že tě ruším,“ nadhodila jsem jednou večer, když si Petr na gauči četl knížku. „Hmmm,“ zabručel, aniž by se na mě podíval.

„Chci ti jen říct, že nepojedu s Magdou na wellness na Moravu, ale sama do Třeboně. Zaklapl knížku a položil ji na stolek. „Já vlastně taky nejedu s klukama do Alp.

Potřebuju být pár dní sám, vyčistit si hlavu, tak jedu na Šumavu.“ Překvapilo mě to, ale nic jsem neřekla. „Tady je jméno a adresa hotelu, kde budu bydlet,“ řekl a podal mi vizitku. Na oplátku jsem mu řekla, v jakém penzionu budu spát já.

Hádka na rozloučenou

Nevěděla jsem, jestli mám Petrovi nabídnout, že mu pomůžu s balením věcí. Kdykoli jsme někam jeli, vždycky jsem zavazadla pakovala já. „Ne, díky,“ odbyl mě. „Zvládnu to sám.“ Pak dodal, že jestli chci, můžu si vzít auto.

„Už mám koupenou místenku,“ vyhrkla jsem, i když to nebyla pravda. Prostě jsem mu nechtěla být za cokoli vděčná. Pak přišlo sobotní dopoledne a Petr si na záda nasadil krosnu. „Tak se měj. Jo, a nevolej mi, prosím,“ požádal mě při odchodu.

„Stejně budu mít mobil většinou vypnutý.“ „Co si o sobě myslí?“ pomyslela jsem si naštvaně a nahlas řekla. „Neměj strach, já si s sebou mobil nebudu brát vůbec.“

Rozhodla jsem se, že ho překvapím

Když jsem se příští ráno probudila v útulném pokojíčku třeboňského penzionu, cítila jsem se spokojená a volná. Oknem ke mně vanul voňavý a svěží vzduch.

Těšila jsem se, jak si budu celý týden dělat jen to, co sama chci, aniž bych musela poslouchat Petrovy kecy. Uběhly ale tři dny a pocit štěstí mě začal opouštět. Světe, div se, ale Petr mi chyběl.

Zuby nehty jsem se snažila užívat si svou skvělou samotu, ale zkrátka to nešlo. Nakonec jsem si sbalila kufr a rozjela se za ním. Cesta však byla komplikovaná víc, než jsem si dovedla představit.

Přestupy, čekání a jako třešnička na dortu čtyři kilometry pěšky do kopce. „Proč jen jsem si nevzala to auto, když mi ho nabízel,“ vztekala jsem se a táhla za sebou těžký kufr.

Opět jsme šťastní

Krátce před šestou večer jsem úplně vyřízená dorazila do malého hotýlku. „Vy ale máte štěstí,“ usmál se na mě recepční. „V sezóně tu bývá plno. Dneska ráno se ale jeden host odhlásil.“ „Víte, já si vlastně nechci najmout pokoj. Přijela jsem za svým manželem,“ řekla jsem a uvedla své jméno.

Recepční se na mě smutně podíval. „Bohužel, to je právě ten pán, co dnes ráno odjel.“ Překvapeně jsem zamrkala. „Kam sakra jel?“ pomyslela jsem si. Recepční jakoby mi četl myšlenky. „Bohužel, proč tak náhle odjíždí nebo kam, mi neřekl.

Ale mám jeho telefonní číslo!“ Hluboce jsem si povzdechla. „To mám taky. Ale zas nemám telefon.“ Recepční mi do ruky vtiskl hotelový mobil a já vyťukala Petrovo číslo. Asi po pátém zazvonění to konečně vzal. „Petře, ahoj,“ vykřikla jsem. „To jsem já, Hanka.

Kde jsi? Já jsem totiž v tom hotýlku na Šumavě.“ Chvíli bylo ticho a pak se ozval tichý hlas. „No, víš…, já jsem jel za jednou ženskou do Třeboně. Ale představ si, že tu už není.“ Oba jsme se začali smát.

„Miláčku, tak tam na mě počkej, dorazím co nejdřív,“ řekl Petr. O několik hodin později jsem už ležela v jeho náručí a opět si připadala šťastná a milovaná.

Hanka Š. (53), Praha

Související články
4 minuty čtení
Když jsem ovdověla, ztratila jsem chuť do života. Dny jsem trávila doma a připadala si zbytečná. Jedno náhodné setkání v parku vše změnilo. Když jsem za sebou naposledy zavřela dveře kanceláře, měla jsem pocit, že končí i můj život. Byt bez manžela byl jen prázdnou skořápkou a každý další den se zdál být nekonečným oceánem zbytečného času. Čtyřicet let jsem pracovala v účtárně obklopená lidmi a
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud