Domů     Přežít smrt dítěte jsou doživotní muka a utrpení
Přežít smrt dítěte jsou doživotní muka a utrpení
7 minut čtení

Moje drahá Helenka spáchala ve dvaačtyřiceti letech sebevraždu. Dlouho jsem o té historii nemohla promluvit, až teď mám pocit, že se mi tím uleví.

Byla talentovaná výtvarnice, ale zároveň takový zvláštně nešťastný člověk. Jako mladá se zamilovala do svého profesora ze školy, kterého si taky později vzala.

Byl o hodně starší, ale místo, aby si cenil mladé manželky, hned jak porodila jejich syna, začal se chovat úplně asociálně. Vodil si domů milenky a ji nutil, aby jim vařila a obsluhovala je.

Hrozně se trápila a zhubla skoro na kost, ale nakonec našla sílu od muže odejít. Mému vnukovi Vojtovi byly tehdy tři roky. Helena byla na dně a prosila mě, abych se přistěhovala k ní a pomohla jí dát se dohromady.

Oběť zlého osudu?

Co bych pro ní neudělala. Rozloučila jsem se s moravskou vesničkou a začala s ní a vnukem bydlet v Praze. Nebyla to legrace, dcera měla svobodné povolání a výdělku nebylo mnoho. Často jsme nakupovali jenom z mého důchodu. Pak se Helena seznámila s Honzou.

Byl ženatý, ale prý s manželkou nežijou, mají každý své vztahy a zájmy. Helena se znovu šíleně zamilovala a společně plánovali budoucnost. Já byla šťastná, že se jí po letech trochu daří a dokázala už pustit toho gaunera z hlavy.

S Honzou si zaplatili dovolenou u moře, dokoupili nějaký nábytek k nám do bytu a Honza sliboval a sliboval… Že se rozvede, pomůže Heleně rozjet vlastní podnikání, koupí domek za Prahou… A Helena věřila a čekala. Rok, dva, tři.

Pak Honzu potkala na zastávce tramvaje. Objímal hezkou ženu těsně před porodem, vedli se za ruce a pomalu zmizeli v krámku s vybavením pro mimina. Byla to jeho manželka, se kterou údajně nežil a vůbec si nerozuměli. A zase nastalo peklo.

Útěk před světem

Helena se propadla do strašné deprese, kterou řešila úplnou izolací od světa. Zavřela se ve své ložnici a celé dny čmárala obrázky, na kterých tekla krev, umírali lidé. O Vojtu jsem se starala já, vařila jsem, uklízela, prala, zkrátka jsem převzala roli matky.

Helena trpěla záchvaty vzteku a takové zloby, že jsem se jí někdy až bála. Pak tyhle stavy povolily a ona se konečně zase začala snažit vydělat nějakou korunu, ale nešlo jí to.

Nakonec se nechala zaměstnat jako prodavačka v suvenýrech, výdělek výtvarnice na volné noze jsme si zkrátka nemohli dovolit. Z mého důchodu tři lidi a byt utáhnout opravdu nešlo. Zažívala jsem stavy strachu a úzkosti, o kterých se mi ani nesnilo.

Nejraději bych hned zase utekla do své chaloupky nedaleko Znojma, ale už bylo pozdě. Helena byla ve stavu, že se bez mé pomoci neobešla. Kdo by se staral o Vojtu? Malý kluk přece potřeboval pocit stability a zázemí, které mu matka poskytnout nedokázala.

Párkrát si zašla na psychiatrii pro léky na uklidnění, ale tím její terapie končila.

Jak se situace zhoršovala pomalu, měla jsem stále pocit, že je ještě únosná, některé dny i týdny mi připadaly úplně normální. Bavili jsme se o běžných věcech, dokonce se i smáli a Vojta nás bavil různými klukovskými skopičinami. Byl to moc chytrý kluk, ale žádný svatoušek.

Vražedná sebelítost

Helena moc přátel neměla, ale občas se objevila sousedka s koláčem nebo Helenina bývalá spolužačka, se kterou seděla v jedné lavici. Navštěvovali nás i mí dva synové s rodinami, Heleniny bratři. Asi bych si toho ani nevšimla, ale synové mě na to upozornili.

Helena se prý strašně změnila. Příjemné chování střídaly záchvaty nenávisti a děsivé náladovosti. Měla stále pocit ohrožení, všechny podezírala z vypočítavosti a tajného záškodnictví. Od rozchodu s Honzou uběhlo několik let, ale Helena si už nikoho nenašla.

Tvrdila, že další podrazy od chlapů nesnese, a tak bude raději sama. Nebylo jí ještě čtyřicet a vypadala moc dobře.

Štíhlá, sportovní a jako umělkyně i velice zajímavě oblékaná, ale zřejmě vyzařovala něco, co muže odrazovalo, takže se kolem ní ani žádný nemotal.

Byla nešťastná v osobním životě, ale i profesním, protože místo ilustrací knížek, po čemž toužila, musela pracovat jen jako obyčejná prodavačka. Vnímala se jako ztracená duše, oběť zlého osudu. Pak začal krachovat krámek se suvenýry.

Celé týdny nevěděla, jestli bude mít druhý den práci. Její pošramocené nervy začaly vypovídat službu. Opět se propadala do depresí a mluvila i o tom, že to “brzy zkoncuje”.

Já jako matka jsem byla strachy bez sebe a se syny jsme jí domluvili návštěvu u zkušeného psychiatra. Šla tam, ale nebylo to nic platné. On jí dal léky a nás ubezpečil, že se nemusíme bát, že prý její stav není nebezpečný.

Smrt se kradla po špičkách

Helena se měnila přímo před očima. Její modré oči postupně světlaly, až byly skoro bílé. Často propadala záchvatům obrovské zloby. Křičela na mě i na Vojtu, všechny obviňovala ze svého neštěstí a zpackaného života.

Začala být strašně sobecká, vztahovačná a zlá. Jak jí svítily oči, když mohla mě, nebo někomu z rodiny, ublížit, říct mu od plic něco hodně zraňujícího. A přitom to bývala tak hodná ženská!

Pořád jsem ji měla před očima, jako tu něžnou, laskavou a soucitnou duši. Ona ale už byla jiná. Zlá.

Jednou jsem uklízela a povlíkala postele a našla pod její matrací sekeru. Pod postelí mezi knihami byla zase schovaná mačeta. Úplně jsem se z představ, na co to tam má, zpotila.

Volala jsem svému synovi, ten zalarmoval psychiatra, ale ten nás zase ujistil banálností celé situace. Mě to ale už tak nevinné nepřišlo, protože když jsem se Heleny na ty zbraně zeptala, řvala na mě, že s tím nejdřív zabije nás s Vojtou a pak sebe.

Už to prý má naplánované. Oči měla skoro bílé a leskly se jí jako by byla pod drogami. Plakala jsem, nevěděla, co si počít. Druhý den se ale Helena omluvila a ubezpečila mě, že to byl jen hloupý vtip, že na nic takového ani nepomyslela. Ráda jsem uvěřila, i když jsem nepochopila, proč tam ty věci vlastně schovává.

Mohla jsem ji zachránit?

A pak přišel ten hrozný den, který mě nenechá v klidu umřít. Ráno se Helena vydala do krámku se suvenýry jako vždycky. Přes den jsme si volaly a nic nenasvědčovalo tomu, že se schyluje k tragédii.

V podvečer mi dokonce telefonovala s dotazem, zda je potřeba něco koupit, že se cestou staví v potravinách. Ten večer ale domů nedorazila.

Vojta, kterému bylo právě čtrnáct, se na mámu zlobil, ale když se k ránu probudil a ona doma stále nebyla, začal mít strach stejně jako já. V tom u dveří zazvonil zvonek. Na chodbě stáli dva muži od policie a hned se ptali, jestli známe ženu jménem Helena.

Úplně jsem se roztřásla hrůzou. Předtucha se potvrdila. “Bohužel pro vás máme špatnou zprávu. Vaši dceru jsme našli mrtvou na staveništi jednoho domu v rekonstrukci.

Vypadá to, že vylezla po lešení do čtvrtého patra a skočila dolů.” Tahle věta mi zní ve snech stále, i když už uplynulo patnáct let. Nejhorší bylo, že jsem se ani nemohla zhroutit.

Vedle mě stál Vojta, který začal vyvádět, křičet a pobíhat a já byla jediná, kdo ho mohl uklidňovat. Čekalo mě několik týdnů, na které si vlastně ani moc nepamatuju. Identifikace mrtvé, pohřeb, Vojtovo stěhování k tátovi a moje zpátky do chaloupky na Moravu.

Dceru jsem nezachránila a dodnes mě trápí pochybnosti, zda jsem pro ni udělala opravdu všechno. Proč jsem věřila tomu psychiatrovi, když mi moje intuice říkala něco jiného? Proč jsem jí nedokázala vytvořit spokojený život? Proč?

Věra (81), Praha

Související články
3 minuty čtení
Bylo to loni na podzim, když ten dům vzplanul. Seděli jsme doma ve městě, byl už večer, když zazvonil telefon. Volali nám z hasičského sboru z vesnice. Soused zahlédl plameny, kdy to vzplálo od blesku. Na pach kouře, který se mi vryl do paměti i několik hodin poté, co jsme dorazili, nezapomenu. Vzpomínky v kouři Ten dům patřil manželovým rodičům. Bydleli tam celý život a on tam vyrůstal.
3 minuty čtení
Šedesátka už mi klepe na dveře. Vnoučata nemám a ani mít nebudu, sama jsem totiž nikdy neměla děti. Tolik jsem však chtěla. Jmenoval se Ondřej a byl jen o pár měsíců starší než já. Bydlel nedaleko od nás a znali jsme se snad odmalička. Pokud mi ještě paměť dovolí dostat se do našich školních let, vidím tlupu veselých rošťáků, mezi nimi okatou černovlasou holčičku se dvěma copy a modrookého hube
3 minuty čtení
Je to hrozná nemoc. Bere vám slova, paměť a mění vás v jiného člověka. Alzheimer mi vzal kamarádku z dětství. Poprvé jsme se viděly v první třídě. Seděla v lavici přede mnou, copánky stažené červenou mašlí. Sylva se jmenuje. Skamarádily jsme se a od té první třídy jsme se staly nerozlučnými. Byla to kamarádka, která znala všechny moje lásky, pády, ztráty i vítězství. Chodily jsme spolu na tanco
2 minuty čtení
Byl chladný listopadový podvečer, když se mu udělalo zle. A já netušila, jestli se nevidíme naposledy. Slova se mu zamotala, ruka mu klesla a oči zůstaly podivně nehybné. Zavolala jsem záchranku a snažila se mu držet ruku, i když on už mě nevnímal. Můj muž Jiří. Když přijeli záchranáři, celou dobu jsem mu opakovala, že to bude dobré, ale uvnitř mě svírala panika. Měli jsme za sebou 50 let spole
5 minut čtení
Bylo zářijové ráno, mlha se líně válela mezi domy a mně bylo šest. První školní den. A tehdy jsem ji potkala. Měla jsem novou aktovku, byla cítit takovým tím umělým textilem. Uvnitř jsem měla penál, tužky, pastelky, zkrátka vše, co prvňák nepotřebuje, ale musí se tím pochlubit. Maminka mi před školou upravila culíky, ale ruce se jí trochu třásly. Možná víc než mně. Byl to nový život. Éra, kt
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Saúdská Arábie bude ve velkém vyrábět vodík, přemění ho na amoniak
21stoleti.cz
Saúdská Arábie bude ve velkém vyrábět vodík, přemění ho na amoniak
Saúdská Arábie, země spojovaná především s ropou, učinila další významný krok směrem k budoucnosti. Tentokrát nejde jen o vodík, ale také o amoniak. Země plánuje výstavbu zařízení na výrobu zeleného v
Nevěru by Dopita neodpustil!
nasehvezdy.cz
Nevěru by Dopita neodpustil!
Vypadalo to, že Agáta Hanychová (40) a její manžel Miroslav Dopita (41), s nímž má jednoho ze svých tří potomků, Kryšpína (14), mají mezi sebou spíš kamarádský vztah než vášnivé manželství. Jenže
Neznámé kapitoly hudební historie: Od neslyšících Beatles po varhany gigantických rozměrů
epochaplus.cz
Neznámé kapitoly hudební historie: Od neslyšících Beatles po varhany gigantických rozměrů
Hudba, jak ji známe dnes, má za sebou neuvěřitelně pestrou historii, plnou překvapení a anekdot, které často unikají běžné pozornosti. Zatímco před deseti tisíci roky si lidé vyráběli první kostěné píšťalky, dnes se bez hudby neobejdou ani toalety či auta. Než se ale třeba Elvis Presley stal slavným, dělal řidiče kamionu. The Beatles se nikdy
Cuketový koláč s kozím sýrem
nejsemsama.cz
Cuketový koláč s kozím sýrem
Cuketový koláč z listového těsta je skvělý teplý i studený. Díky výborné chuti sýru vám v něm maso chybět nebude. Potřebujete: ✿ 400 g listového těsta ✿ 3 menší cukety ✿ 2 stroužky česneku ✿ 2–3 lžíce olivového oleje ✿ 4 lžíce mascarpone ✿ 100 g tvrdého sýru ✿ 50 g čerstvého kozího sýru ✿ sůl, pepř ✿ hrst máty 1. Cukety omyjte a nakrájejte na
LUHAČOVICKÉ INTERMEZZO
epochanacestach.cz
LUHAČOVICKÉ INTERMEZZO
V turisticky oblíbených Luhačovicích se v Kulturním centru Elektra uskuteční první poprázdninové HOVORY W. Nejen místní minerální vodu budou se skvělým Otakarem „Ťuldou“ Brouskem popíjet pánové Jiří Werich Petrášek, Pavel Mészáros a Karel Štolba. A vše proběhne s láskou a humorem.  
Špičkový Hi-Fi zvuk v podobě designového all-in-one provedení
iluxus.cz
Špičkový Hi-Fi zvuk v podobě designového all-in-one provedení
Německá značka Elac je renomovaným výrobcem reprosoustav s 99letou tradicí a mezi její špičkové modely patří například reprosoustavy Concentro s cenovkou bezmála půldruhého milionu korun za stereo sad
Tajemné podzemí hradu Marlbork: Je zde ukrytý poklad Řádu německých rytířů?
enigmaplus.cz
Tajemné podzemí hradu Marlbork: Je zde ukrytý poklad Řádu německých rytířů?
Majestátní hradní komplex ležící na řece Nogat v polském Pomořanském vojvodství. Sláva hradu Marlbork je spojena například s působením Řádu německých rytířů. Dodnes kolují legendy, že bojovní mniši zd
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Cutomu Jamaguči přežil dva atomové výbuchy
historyplus.cz
Cutomu Jamaguči přežil dva atomové výbuchy
Je 6. srpna 1945 a Cutomu Jamaguči, pracovník v loděnicích firmy Mitsubishi, zařizuje poslední záležitosti na své tříměsíční pracovní cestě, následující den se má vrátit domů. Míří do hirošimského přístavu, aby se rozloučil s kolegy, když vtom si uvědomí, že zapomněl cestovní dokumenty… Vrací se na ubytovnu, pak znovu do přístavu, je krásné slunečné ráno, 15 minut
Šikovná arónie
epochalnisvet.cz
Šikovná arónie
Arónie, černý jeřáb, temnoplodec – to všechno je jedna rostlina. Možná ji máte na zahradě i vy. Pokud ano, budete brzo sklízet její plody, pokud ne, je nejvyšší čas si tenhle zajímavý keř vysadit.   Proč právě arónie? Její plody, malvičky, pomáhají snižovat krevní tlak a zvýšenou hladinu cholesterolu. Arónie je díky obsaženým látkám vhodným
Zakázané ovoce chutná nejlépe, ale jen chvíli
skutecnepribehy.cz
Zakázané ovoce chutná nejlépe, ale jen chvíli
Cítila jsem se strašně zbytečná, seděla jsem celé dny doma a nudila se. Musela jsem něco vymyslet. Byl to ale nejhloupější nápad v mém životě. Dobře jsem se vdala. Krásný dům, pracovitý muž, žádné povinnosti, to byl můj život. Své zaměstnání jsem opustila hned, jak jsem otěhotněla. Manžel Lukáš chodíval z práce pozdě a moje kamarádky neměly tolik času
Zeleninová omeleta ze zbytků
tisicereceptu.cz
Zeleninová omeleta ze zbytků
Začněte den skvělou a zdravou zeleninovou omeletou! Suroviny 100 g vařených brambor 50 g zbytků knedlíků (patka) 20 g vařeného celeru nebo jiné zeleniny 10 g cibule 2 vejce sůl trochu mlék