Domů     Nikdy nepochopím, kde se v mém chlapečkovi vzalo tolik zlosti
Nikdy nepochopím, kde se v mém chlapečkovi vzalo tolik zlosti
5 minut čtení


Když si dnes prohlížím fotky z doby, kdy byl můj syn ještě malý, neubráním se slzám. Sama sebe se musím ptát, kde jsem udělala chybu.

Asi každá máma mi dá za pravdu, že ať je to sebevíc těžké nebo bolestivé, vždycky se snažíme udělat pro své milované děti všechno. Hlavně aby byly šťastné, zdravé a spokojené. Já jsem pro svého syna obětovala opravdu vše co jsem mohla.

Ztratila jsem přátelé, lásku, práci a nakonec i svobodu a sebeúctu. Člověk, kterého jsem na světě nejvíc milovala mi ublížil tolik jako nikdo jiný.

Po tom všem, co jsem pro něho udělala se ke mně dlouhé roky choval jako ke kusu hadru a vybíjel si na mě svůj vztek na celý svět. Rány, které způsobil se nikdy nezahojí to jsem si jistá, přesto se nemohu nijak přinutit, abych ho zavrhla.

Surově mě bil, týral a ponižoval, ale pořád je to můj syn. Ten syn, kterého jsem přivedla před 30 lety první podzimní den na svět.

Byl to obrovský šok

Mé těhotenství probíhalo naprosto ukázkově a nic nenapovídalo tomu, že by se dělo něco zlého. Pavlík přišel na svět v termínu coby téměř čtyřkilové miminko. Bohužel se poměrně brzy ukázalo, že je téměř slepý.

Když mi lékaři sdělili, že nejspíš nikdy pořádně neuvidí, zdrtilo mě to. Stejně tak mého tehdejšího manžela. Byl pyšný, že se mu narodil syn. Měl s ním velké plány a tento handicap byl pro něho nepřekonatelným problémem.

Později se ještě ukázalo, že má syn v hlavičce jakési podivné útvary. Co by batole tak musel podstoupit náročnou operaci mozku při níž mu lékaři vyjmuli dva menší nádory, které tlačily na oční nervy.

Jeho zrak se trochu zlepšil, rozeznával obrysy, světla a stíny. Čekala nás dlouhá rekonvalescence a učili jsme se žít jinak. Náš život se změnil od základů a vše se muselo podřídit Pavlíkovi a jeho postižení.

Manžel nás brzy opustil

Touha mého muže po zdravém synovi byla natolik silná, že nás v jeho dvou letech opustil a našel si jinou ženu. S ní založil rodinu a později se dočkal i zdravých krásných dětí. Pavlíka úplně zavrhl a vůbec se k němu nehlásil.

Zůstali jsme sami a já se musela hodně ohánět, abychom trochu slušně žili a synovi se dostalo takové péče jako potřeboval. Bez hlavy rodiny to bylo těžké, byla jsem mámou i tátou.

Ráno jsem běžela se synem do speciální školky, pak do práce a odpoledne zase do školky. Musel se mnou chodit po večerech uklízet do nedaleké školy, kde jsem si přivydělávala. Bohužel jsem neměla nikoho, kdo by malého pohlídal.

Moje rodiče mi řekli, že se bojí hlídat skoro slepé dítě a ať ho dám radši do ústavu. Že takhle se prý žít nedá.

Obětovala jsem všechno

Neměla jsem žádný volný čas, přátelé na mě proto brzy zanevřeli. Neměla jsem čas ani na muže, nikdy jsem se už nevdala. Všechno jsem obětovala svému jedinému dítěti.

Lidé kolem mě si klepali na čelo, já jsem si však byla jistá, že to jednou Pavlík ocení a bude si mě vážit, že jsem za něj tolik rvala. To se však nestalo. Byl téměř slepý, nebyl ale hloupý a čím byl starší, všímal si toho, že je jiný než ostatní.

Často večer doma plakal a ptal se mě proč zrovna on musí být takový. Proč nemůže být jako jiné děti. Nemusím ani vysvětlovat jak moc mě tyhle jeho stavy bolely a jak jsem trpěla. Odpověď jsem pro něho ale neměla. Sama jsem si totiž tyhle otázky pokládala.

V pubertě zaútočil poprvé

Pamatuji si naprosto přesně na ten den, kdy mě syn napadl poprvé. Tehdy ho odmítla dívka. Pozval ji na schůzku a ona se mu vysmála. Přišel domů strašně rozčílený a křičel na mě, že je to má vina. Že jsem porodila krypla.

Hádala jsem se s ním, aby o sobě takhle nemluvil. Byl ale úplně nepříčetný. Nadával mi, urážel mě a nakonec, když jsem ho křikla, přiskočil ke mně a surově mě odstrčil až jsem upadla. Ležela jsem na zemi a dívala se na něho jak se mu očích zrcadlí čisté zlo.

Po soucitu nebo lítosti nebylo ani památky. Aniž by mi mohl, otočil se a odešel. Od té doby se jeho útoky staly pravidlem. Kdykoli se mu něco nepovedlo, byla to má vina. Selhala jsem prý jako matka, protože jsem nedokázala porodit zdravé dítě.

Zamykal mě v podkroví

Postupem času začaly být jeho útoky nejen častější, ale také mnohem horší a bolestivější. Největší zlom nastal v době, kdy se s ním po pěti letech rozešla přítelkyně. Toužila po rodině a synovi řekla přímo do očí, že s ním děti mít rozhodně nebude.

Nechce, aby po něm zdědily jeho problémy. Vina pochopitelně padla na mě. Syn mi začal brát invalidní důchod, zavíral mě doma a když ho popadl jeden z jeho amoků, tak mě zbil. Můj pláč, prosby ani zoufalé naléhání nebyly nic platné.

Zamykal mě v podkrovním pokojíku a přiznávám, že mě mnohokrát napadlo, že vyskočím z okna a ukončím tohle trápení. Nikdy jsem k tomu však nenašla odvahu.

Zachránila mě pošťačka

Kdo ví, jak bych dopadla, kdybych byla lidem v ulici lhostejná. Paní pošťačce začalo být divné, že mě tak dlouho neviděla a synovi neustálé výmluvy jí už připadaly podezřelé. Zavolala na policii a pak věci nabraly velmi rychlý spád.

Můj syn byl obviněn z omezování osobní svobody a domácího násilí. V současné době si odpykává svůj trest ve věznici. Píše mi dopisy, ve kterých se za své činy omlouvá a hluboce jich lituje.

Všichni mi radí, abych neodepisovala a zapomněla, že jsem kdy syna měla. To já ale neumím. Věřím, že si své chyby uvědomil a z vězení vyjde jako jiný muž.


Jarka T. (59), Neratovice

 

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
historyplus.cz
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
Některé nakoupí, většinu však nakrade. Hitler za druhé světové války shromáždí nespočet uměleckých pokladů. Plánuje, že je vystaví v rakouském Linci, z něhož chce udělat hlavní umělecké město Evropy. Než se tak stane, mnoho vzácných děl uschová v jižních Čechách.   Rožmberský vládce Vok I. (†1262) roku 1259 zakládá ve Vyšším Brodě klášter, do kterého pozve cisterciáky z rakouského
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
nasehvezdy.cz
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
Hvězda Kriminálky Anděl Marta Dancingerová (34) už svou novou lásku rozhodně neskrývá. Herečka, kterou si diváci oblíbili mimo jiné i ve Zlaté labuti a taneční soutěži StarDance, tvoří už několik m
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Rostliny jako strážci domova
nejsemsama.cz
Rostliny jako strážci domova
Nejsou jen krásnou zelenou dekorací. Jsou to vlastně malé magické bytosti s jemnými vibracemi, které dokážou přitahovat radost a klid. Pěstování květin není jen o pouhém zalévání a utírání prachu z listů. Je to tichý, neobyčejně hluboký rituál propojení s přírodou přímo uprostřed vašeho obývacího pokoje. Rostliny nasávají těžkou energii, čistí vzduch od škodlivin, ale především vyzařují harmonii, která