I když naši blízcí odejdou z tohoto světa, můžeme s nimi i nadále zůstat ve spojení. Něco podobného se mi stalo před několika lety, když jsem nevěděla, pro jakého muže se rozhodnout.

S nikým v životě jsem neměla tak silný vztah, jako s mojí milovanou babičkou Agátou. Už odmalička to byla právě ona, komu jsem se se vším důležitým svěřovala. Vždy mě vyslechla a dala mi nějakou cennou radu.

Když to bylo jen trochu možné, trávila jsem veškerý svůj volný čas u ní. Pomáhala mi s úkoly, naučila mě vařit a péct, chodily jsme spolu na procházky do lesa nebo k řece, kde jsme krmily kachny a labutě.

Bylo mezi námi velice silné pouto, silnější, než jaké jsem měla s vlastní matkou, která byla věčně zaneprázdněná.

Nerozloučily jsme se

Babička si na mě vždy udělala čas. Znala všechna moje tajemství. Bohužel, když mi bylo pětadvacet let, srazilo ji na silnici auto. Utrpěla rozsáhlá zranění a vnitřní krvácení. I přes rychlý převoz do nemocnice se ji lékařům už nepodařilo zachránit.

Z kómatu už se neprobudila, tak jsem se s ní ani nemohla rozloučit a říct jí, jak moc ji mám ráda a co pro mě znamená. I když babička zemřela, tak jsem dál cítila, že jsem s ní ve spojení.

Toužila jsem po hodném muži

Dva roky po babiččině smrti jsem se poprvé vdala. Manželství ale nevydrželo. Rozvedli jsme se a já zůstala s tříletou dcerkou sama. Dlouho jsem pak hledala hodného a milujícího muže, ale bez úspěchu.

Měla jsem pár krátkodobých známostí, ale se žádným s dotyčných mužů jsem si nedovedla představit společnou budoucnost. Když mi bylo dvaačtyřicet a byla jsem stále sama, začala jsem se prvně obávat samoty ve stáří. A pak jsem potkala ne jednoho, ale rovnou dva muže, kteří o mně stáli.

Dva nápadníci

Sešlo se to ve stejnou dobu. Oba – Tomáš i Karel byli milí, sympatičtí a každého z nich jsem měla upřímně ráda. Oba o mě jevili vážný zájem. Zvali mě na večeře, do divadla, kupovali mi drobné pozornosti a tak podobně.

S oběma mi bylo moc hezky a nevěděla jsem, pro kterého se rozhodnout. Po všech těch životních zklamáních jsem si chtěla vybrat dobře, a tak jsem se začala jen tak v duchu radit se svojí zesnulou babičkou Agátou. Nakonec jsem se rozhodla, že ji o radu požádám přímo.

Prosila jsem o radu

Podle jednoho návodu, který jsem si přečetla, jsem udělala na stolku malý oltář, kam jsem umístila babiččinu fotografii. Kolem jsem rozestavěla a zapálila svíčky.

Před fotografii jsem položila lístečky se jmény obou nápadníků a prosila jsem babičku, aby mi pomohla s výběrem. Dlouho jsem ji vzývala, ať mi dá znamení. Když svíčky dohořely, šla jsem spát. Vyčerpáním jsem hned usnula.

Dala mi odpověď

Ráno jsem se vzbudila, když už venku bylo světlo. Byla jsem trochu zklamaná, protože jsem myslela, že mi dá babička odpověď ve snu. Vstala jsem a šla jsem se podívat k oltáři. Nevěřila jsem vlastním očím. Byl tam jen jeden lísteček, se jménem Tomáše.

Ten druhý zmizel a už jsem ho nenašla. Zařídila jsem se podle babiččiny rady. Dnes jsem už deset let šťastně vdaná a s Tomášem kromě mojí Aničky vychováváme ještě osmiletého syna Ríšu.

Kateřina K. (54), Olomouc