Domů     Poslala jsem děti na minové pole
Poslala jsem děti na minové pole
4 minuty čtení

Naše první dovolená s dětmi se mohla proměnit v horor. Stačilo pouhých pár kroků. Když si na to vzpomenu, ještě teď mi naskakuje husí kůže.

Psal se rok 2000 a já trávila už šestý rok na mateřské dovolené. Také aby ne, když se nám místo plánovaného druhého dítěte, kluka, narodily hned dvě další holčičky. Moc jsem zatoužila po dovolené u moře.

Peněz sice nebylo nazbyt, ale umínila jsem si, že na nějaký skromný bungalov našetřím. Našla jsem si brigádu a po večerech chodila vytírat chodby do místní školy. Mohla jsem až opravdu večer a dost jsem se bála.

Občas zhaslo světlo a já bloudila temnou školou a lekala se každého vrznutí. Bylo to strašidelné, ale umínila jsem si, že vydržím. Vidina moře, sluníčka a mých holčiček, jak se cachtají ve slané vodě, mě přinutila držet se vytyčeného plánu. Získat peníze na dovolenou!

Pakovali jsme čtrnáct dní

Konečně bylo v obálce dost, abychom mohli vyrazit. Zbývalo se jen rozhodnout kam. S manželem jsme prostudovali všechny dostupné katalogy a volba nakonec padla na Chorvatsko.

Skromné domky přímo u moře s možností vaření snižovala cenu na úroveň chatek u tuzemského rybníku, tak proč váhat? Naše holčičky pojaly odjezd na čtrnáctidenní dovolenou po svém.

U dveří začaly vršit hračky, nafukovací matrace, kyblíčky a lopatičky a také panenky, které to moře přece také nutně potřebovaly! Já zase začala shromažďovat potraviny, oblečení a léky. Bylo toho opravdu požehnaně. Cesta probíhala dle očekávání.

U benzínky byla fronta

„Mami, už tam budeme? Mami, zazpíváme si? Mami, mě se chce zvracet. Mám žízeň! Mami, a proč stojí u silnice ty slečny v černých plavečkách?“ ptaly se holčičky jedna přes druhou.

Ta poslední otázka patřila dámám u hranic… Jeli jsme přes noc a ráno, když se rozespalá děvčata probudila, zaznělo zoufale: „Tati, zastav, my chceme čůrat!“ Blížili jsme se k městečku Karlovac a tak nebyl problém zastavit u pumpy.

Jenže, měli jsme smůlu, protože chviličku před námi zde zastavily i dva německé autobusy plné turistů, či spíš turistek. Všechny se nahrnuly k WC a vytvořila se fronta dlouhá mnoho metrů.

Poslala jsem dcerky na pole

„My už to nevydržíme,“ špitla nejstarší Mařenka a výmluvně překřížila nohy. Její dvě mladší sestřičky jen kroutily očima. „Asi se počůráme!“ tvrdily dost přesvědčivě obě a já chvíli nevěděla, co dělat.

Zoufale jsem se rozhlédla kolem a uviděla o kousek dál hezkou louku se vzrostlou trávou. Ukázala jsem na ni a navrhla: „Koukejte, támhle byste si mohly sednout na bobeček a…“ Děvčata na nic nečekala a rozběhla se k louce.

Já pospíchala za nimi, abych poskytla doprovodný servis, jak jsem říkala vlhčeným kapesníčkům, lahvičkám s pitím, krému na opalování a dalším nezbytnostem. Ranní sluníčko mě oslepovalo a tak jsem ještě lovila z kabelky brýle. V tom mě Míša zatahala za tričko a ukazovala na nějakou ceduli.

Málem šláply na minu

„Mami, co je to za divnou značku, proč je na ní lebka?“ ptala se a já zaostřila oči proti sluníčku. Málem jsem omdlela. Na louce totiž byla výstražná cedule POZOR MINE! Tedy, pozor miny! Hrozně jsem se lekla a co nejhlasitěji zakřičela na holky, aby stály.

Byl to tak hlasitý křik, že mi přeskočil hlas, rozkašlala jsem se a začaly mi téct z očí slzy. Nohy se mi podlomily strachem. To už za námi utíkal manžel a také nějací turisté z autobusu.

Moje dcery se mého křiku asi lekly a naštěstí okamžitě poslechly, což jinak nebylo jejich zvykem. Byly na krajíčku louky, asi metr od minového pole. Musela si sednout na zem, bylo mi zle.

Moře nám vše vynahradilo

Když jsem si uvědomila, co všechno jsem mohla svým lehkovážným pokynem způsobit, rozbrečela jsem se.

Teprve potom jsem si všimla všudypřítomných stop po střelbě na zdech okolních domků, i dalších cedulí upozorňujících na neodstraněné miny. Kdyby se naše děvčata tolik netěšila na moře, jeli bychom rovnou domů.

Vždyť místo hezké dovolené jsme si jen tak vyjeli do války! K vytouženému moři jsme dojeli mlčky a s náladou pod psa. Ani holčičky nezlobily a byly úplně potichu. I na ně dolehla tíživá atmosféra.

Ale čekalo nás čtrnáct krásných dnů plných sluníčka, průzračné vody a koupání. Když jsme uviděli tu nádheru, všechno z nás spadlo. Všichni jsme si dovolenou skvěle užili. Ale na ten hrozný zážitek nezapomenu, co budu živá!

Daniela K. (63), Litvínov

Související články
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
3 minuty čtení
Bývalá žena mého muže mi dělala ze života peklo. Intrikovala a štvala proti mně svého syna, až padla poslední kapka. Začala jsem se bránit. Můj muž se s exmanželkou nerozešel v dobrém, ale má s ní, bohužel, syna. Hned na začátku našeho vztahu jsem byla svědkem jejich scény. Z ničeho nic k nám ta ženská přivedla syna, že prý chce vidět tátu. Spíš ale chtěla ona obhlídnout mě. Neměla jsem z ní do
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.