Domů     Poslala jsem děti na minové pole
Poslala jsem děti na minové pole
4 minuty čtení

Naše první dovolená s dětmi se mohla proměnit v horor. Stačilo pouhých pár kroků. Když si na to vzpomenu, ještě teď mi naskakuje husí kůže.

Psal se rok 2000 a já trávila už šestý rok na mateřské dovolené. Také aby ne, když se nám místo plánovaného druhého dítěte, kluka, narodily hned dvě další holčičky. Moc jsem zatoužila po dovolené u moře.

Peněz sice nebylo nazbyt, ale umínila jsem si, že na nějaký skromný bungalov našetřím. Našla jsem si brigádu a po večerech chodila vytírat chodby do místní školy. Mohla jsem až opravdu večer a dost jsem se bála.

Občas zhaslo světlo a já bloudila temnou školou a lekala se každého vrznutí. Bylo to strašidelné, ale umínila jsem si, že vydržím. Vidina moře, sluníčka a mých holčiček, jak se cachtají ve slané vodě, mě přinutila držet se vytyčeného plánu. Získat peníze na dovolenou!

Pakovali jsme čtrnáct dní

Konečně bylo v obálce dost, abychom mohli vyrazit. Zbývalo se jen rozhodnout kam. S manželem jsme prostudovali všechny dostupné katalogy a volba nakonec padla na Chorvatsko.

Skromné domky přímo u moře s možností vaření snižovala cenu na úroveň chatek u tuzemského rybníku, tak proč váhat? Naše holčičky pojaly odjezd na čtrnáctidenní dovolenou po svém.

U dveří začaly vršit hračky, nafukovací matrace, kyblíčky a lopatičky a také panenky, které to moře přece také nutně potřebovaly! Já zase začala shromažďovat potraviny, oblečení a léky. Bylo toho opravdu požehnaně. Cesta probíhala dle očekávání.

U benzínky byla fronta

„Mami, už tam budeme? Mami, zazpíváme si? Mami, mě se chce zvracet. Mám žízeň! Mami, a proč stojí u silnice ty slečny v černých plavečkách?“ ptaly se holčičky jedna přes druhou.

Ta poslední otázka patřila dámám u hranic… Jeli jsme přes noc a ráno, když se rozespalá děvčata probudila, zaznělo zoufale: „Tati, zastav, my chceme čůrat!“ Blížili jsme se k městečku Karlovac a tak nebyl problém zastavit u pumpy.

Jenže, měli jsme smůlu, protože chviličku před námi zde zastavily i dva německé autobusy plné turistů, či spíš turistek. Všechny se nahrnuly k WC a vytvořila se fronta dlouhá mnoho metrů.

Poslala jsem dcerky na pole

„My už to nevydržíme,“ špitla nejstarší Mařenka a výmluvně překřížila nohy. Její dvě mladší sestřičky jen kroutily očima. „Asi se počůráme!“ tvrdily dost přesvědčivě obě a já chvíli nevěděla, co dělat.

Zoufale jsem se rozhlédla kolem a uviděla o kousek dál hezkou louku se vzrostlou trávou. Ukázala jsem na ni a navrhla: „Koukejte, támhle byste si mohly sednout na bobeček a…“ Děvčata na nic nečekala a rozběhla se k louce.

Já pospíchala za nimi, abych poskytla doprovodný servis, jak jsem říkala vlhčeným kapesníčkům, lahvičkám s pitím, krému na opalování a dalším nezbytnostem. Ranní sluníčko mě oslepovalo a tak jsem ještě lovila z kabelky brýle. V tom mě Míša zatahala za tričko a ukazovala na nějakou ceduli.

Málem šláply na minu

„Mami, co je to za divnou značku, proč je na ní lebka?“ ptala se a já zaostřila oči proti sluníčku. Málem jsem omdlela. Na louce totiž byla výstražná cedule POZOR MINE! Tedy, pozor miny! Hrozně jsem se lekla a co nejhlasitěji zakřičela na holky, aby stály.

Byl to tak hlasitý křik, že mi přeskočil hlas, rozkašlala jsem se a začaly mi téct z očí slzy. Nohy se mi podlomily strachem. To už za námi utíkal manžel a také nějací turisté z autobusu.

Moje dcery se mého křiku asi lekly a naštěstí okamžitě poslechly, což jinak nebylo jejich zvykem. Byly na krajíčku louky, asi metr od minového pole. Musela si sednout na zem, bylo mi zle.

Moře nám vše vynahradilo

Když jsem si uvědomila, co všechno jsem mohla svým lehkovážným pokynem způsobit, rozbrečela jsem se.

Teprve potom jsem si všimla všudypřítomných stop po střelbě na zdech okolních domků, i dalších cedulí upozorňujících na neodstraněné miny. Kdyby se naše děvčata tolik netěšila na moře, jeli bychom rovnou domů.

Vždyť místo hezké dovolené jsme si jen tak vyjeli do války! K vytouženému moři jsme dojeli mlčky a s náladou pod psa. Ani holčičky nezlobily a byly úplně potichu. I na ně dolehla tíživá atmosféra.

Ale čekalo nás čtrnáct krásných dnů plných sluníčka, průzračné vody a koupání. Když jsme uviděli tu nádheru, všechno z nás spadlo. Všichni jsme si dovolenou skvěle užili. Ale na ten hrozný zážitek nezapomenu, co budu živá!

Daniela K. (63), Litvínov

Související články
3 minuty čtení
Po manželově smrti se o mě příbuzní začali nečekaně zajímat. Nejdřív mě jejich starostlivost těšila, pak mi ale došlo, že to nebude jen tak. Ve svém pražském bytě žiju už dlouhá léta. S manželem jsme ho kdysi pořídili za částku, která by dnes nestačila ani na pořádné auto. Teď má hodnotu několika milionů. Pro mě ale zůstává především domovem plným vzpomínek. Jenže po manželově smrti se najednou
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Zázračné oleje jsou tu pro vás
nejsemsama.cz
Zázračné oleje jsou tu pro vás
Kdyby pokožka uměla mluvit, na kosmetické oleje by psala ódy. Jsou totiž přesně tím, co potřebuje, když je unavená a napjatá. Suchá, napjatá nebo citlivá pokožka si někdy žádá víc než běžný krém. Vlivem věku, stresu, hormonálních změn či počasí ztrácí pružnost, rychleji se dehydratuje a hůř drží vlhkost. Právě tehdy přichází ke slovu rostlinné
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Šílený Magnus Vasa se vrhl z okna za přízrakem
historyplus.cz
Šílený Magnus Vasa se vrhl z okna za přízrakem
„Jsi mi drahý, nikdy jsi mě nerozčílil,“ pronesl Gustav Vasa ke svému třetímu synovi Magnusovi. Měl o mladíka starost, varoval ho v dopisech před přílišným běháním, aby si nepolámal nohy. Tehdy ještě netušil, že prince bude ohrožovat mnohem závažnější zdravotní problém. Osud mu zprvu přál. Byl otcův oblíbenec, třetí v pořadí následníků švédského trůnu. Stejně jako
Hned po svatbě mu Hebká nasadila parohy?
nasehvezdy.cz
Hned po svatbě mu Hebká nasadila parohy?
Skandální tvrzení se šíří kuloáry. Herec ze seriálu Pod hladinou Marek Němec (45) už čtyři roky září zamilovaností vedle nové partnerky, nyní již manželky, Petry Hebké (42). Básnil, že má ženu, ktero