Domů     Slečna si spletla brzdu s plynem
Slečna si spletla brzdu s plynem
3 minuty čtení

Vnouček mi chtěl ukázat, jak je šikovný a umí do školy dojít sám. Tajně jsem sledovala každý jeho krok, zachránit jsem ho ale už nedokázala.

Náš Honzík byl na začátku třetí třídy, předešlé dva roky jsme ho pečlivě vodili do školy a také ze školy do různých kroužků a pak domů.

Už koncem druhé třídy škemral, abychom ho nechali jít aspoň část cesty samotného, vždyť už je dost velký na to, aby došel těch několik ulic do školy a přešel jednu křižovatku. Když nastal po prázdninách nový školní rok, začal Honzík loudit zase.

Já se ale držela pokynů jeho rodičů, ráno ho doma vyzvedla a po obědě na něho čekala před školou. Tak uběhly dva měsíce a přišel bohužel den, kdy mi chtěl náš Honzík stůj co stůj dokázat, že je už velkým klukem, který je samostatný.

Oháněl se několika spolužáky a spolužačkami, kteří už chodili bez problémů do školy i ze školy sami. A tak mě prostě ukecal, že cestu zvládne. Přesto jsem se potají za ním vypadala, abych sledovala, jak si bude počínat…

Šel tak opatrně!

Hravě přešel křižovatku, které jsem se bála nejvíce, a scházelo mu přejít málo frekventovanou silnici. Oddechla jsem si, že se mu už nemůže nic stát. Naposledy se rozhlédl, vběhl do silnice a byl na chodníku téměř před školou.

V tu chvíli se ale prudce rozjelo stojící auto. Zacouvalo obrovskou rychlostí přímo do míst, kde šel Honzík. Začala jsem křičet a doběhla k autu, ze kterého vystoupila vyděšená dívka. Už nevím, kdo zavolal záchranku, vše se seběhlo strašně rychle.

Chtěla jsem Honzíka sevřít v náručí, ale byl jako hadrový panáček. Záchranka s ním mizela v dáli a já propadla panice. Jak to řeknu dceři? Vytočila jsem raději číslo zetě a zajíkavě vysvětlovala, co se stalo.

Když jsem skončila, těžce ze sebe vypravil, že jede do nemocnice. Mě tam odvezl soused. Třásla jsem se, když nás lékař informoval, že Honzíka právě operují a o jeho osudu rozhodnou následující minuty. Dcera vedle mě plakala, zeť ji objímal a mlčel.

Cítila jsem se hrozně vinna. I když je pravda, že byl Honzík na chodníku a byla to chyba té dívky, která místo jedničky zařadila zpátečku.

Nezabránila bych tomu ani kdybych stála vedle něho, to auto by nás smetlo oba Když se k nám po dvou hodinách blížil další muž v bílém, vstali jsme a koukali na něho jako hromádka neštěstí. Slova lékaře, který vnoučka operoval, nám zazněla jako hudba v kostele.

Honzík byl mimo ohrožení života. Dlouho se sice ze svých zranění zotavoval, ale nakonec se ze všeho vylízal jako kočka. Když jsem ho zase doprovázela do školy, šibalsky na mě mrkl a řekl: „Babičko, ale příště jdu do školy sám! Už nejsem žádný malý kluk!“

Milena (53 let), Děčínsko

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.