Domů     Dokud dceru poznávám
Dokud dceru poznávám
4 minuty čtení

Paměť mě začala zlobit před rokem. Vím, co to znamená, ale bojím se to přiznat sobě i svému okolí. Bohužel pravda už asi brzy vyjde najevo.

Zuzanka mě chytila za ruku a ustaraně se na mě podívala. „Mami, co je s tebou? Je ti dobře?“ Jak jí jen říct, proč jsem se pečeného kuřete, které mi dcera přinesla před dvěma dny, ani nedotkla.

Nešlo o to, že bych neměla hlad nebo, že by mi od dcery jídlo nechutnalo. Prostě jsem na to zapomněla. A s tím se jí rozhodně nemíním svěřovat. Já sama moc dobře vím, že jsem na začátku demence. Že ten ošklivý Němec pan Alzheimer na mě už číhá někde za rohem.

Ale zatím tu ještě není. A tak nenastal čas, jít s pravdou ven.

Už jsem si to prožila

Alzheimera měla moje maminka. Začínalo to s ní podobně jako se mnou. Pomalé zapomínání, špatná volba slov při vyjadřování vlastních myšlenek. Postupná ztráta krátkodobé paměti a pak postupný rozklad celé její osobnosti.

Bylo to peklo, byl to skutečný horor v přímém přenosu. Nikomu to nepřeju. Je to tak nedůstojné a zoufalé. Nikdy na ty strašlivé obrazy s pomatenou maminkou nezapomenu. Mám je hluboce vryté v paměti. Ty jediné mi asi skutečně nikdy nevymizí.

I když mě jinak paměť zcela opustí. A to se bohužel stane. Vím to.

Očistec pro okolí

Alzheimer je pro jedny krutý a pro druhé milosrdný. Postižený si totiž nakonec opravdu moc neuvědomuje, co se s ním děje. Naopak příbuzní a ti, co o něj pečují, velmi trpí. Ti jsou skutečné oběti této strašlivé choroby.

Trápí se, prožívají hrozná traumata z toho, že je jejich nejbližší třeba vůbec nepoznávají. Nebo že jsou zlí a agresivní. Moje vlastní maminka mě dvakrát div neprobodla nožem. Chudák vůbec nevěděla, co dělá.

Nebo, když vyplavila sousedy, dala rychlovarnou konvici na plynový sporák, způsobila požár, běhala polonahá v noci po ulici, ztratila se v nemocnici…

Nebudu taková

Nechci žádné podobné zážitky připravit mé skvělé dceři Zuzance a její rodině. Musela bych se propadnout hanbou. Chci, aby si mě ona, její manžel i moji dva už dospělí vnuci zachovali ve vzpomínce takovou, jaká jsem byla ještě před rokem.

Energická, plná plánů a optimismu. Jen jsem občas chvíli přemýšlela o tom, jak se jmenuje známá herečka, co jsem ji zahlédla na televizní obrazovce. Nebo jsem si nevzpomněla na jméno mého spolužáka, který na střední škole seděl za mnou v lavici.

Prostě taková roztomilá skleróza, která k mému věku už patří. Nebylo to tehdy ještě nic dramatického, ale bohužel se to dost rychle stupňovalo.

Pořád jsem to já

Zamilovala jsem si americký film „Pořád jsem to já“ v hlavní roli s Julliane Moore, který ukazuje velice dobře náhlý rozvrat životních a také osobnostních hodnot, které Alzheimerova choroba nečekaně způsobuje.

Ukazuje hrůzu ztráty paměti a zapomínání slov. Film byl pro mě inspirující. Začala jsem si psát deník. Všechny myšlenky a pocity a také kartičky s připomínkou, co mám udělat. Ty ale před rodinou úzkostlivě schovávám.

Jenže ani hlavní statečná hrdinka filmu nedokázala se svým postupným rozpadem nic udělat.

Radikální řešení nezvládnu

Nejprve jsem byla rozhodnutá, že až začnu opravdu ztrácet sama sebe, tak zvolím dobrovolný odchod. Jenže pak jsem si uvědomila, že něco takového nemůžu rodině udělat. Sebevražda babičky by je poznamenala na zbytek života. A ani já bych něco takového nezvládla.

Chtěla bych tedy zmizet. Potichu, někam do ústavu, kde mě rodina už nikdy nenajde. Jenže i potom se budou zbytek života trápit, co se se mnou stalo. Nemůžu tedy asi udělat nic. Jen čekat na to, až mi to všechno přestane zajímat, bude mi to fuk.

Romana Z. (57), Rakovník

Předchozí článek
Další článek
Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
historyplus.cz
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
Zakladatel moderní ruské literatury Alexandr Sergejevič Puškin trpí pocitem, že v něm žijí dvě rozdílné bytosti. Jednou je plodný básník a tou druhou nadutý, domýšlivý hejsek, svárlivý rváč, karbaník a záletník. Vystihl se dokonale…   Světlo světa spatřil Alexandr Sergejevič Puškin 6. června 1799 (podle juliánského kalendáře 26. května) v Moskvě. Nadmíru společenští rodiče přenechávají
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
nasehvezdy.cz
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
Zavládla snad krize i v druhém manželství hvězdy seriálu Kriminálka Anděl Davida Švehlíka (54)? Média herce chválila, že dorazil na premiéru filmu Wirbel do pražského Kina Pilotů, a to i se ženou, u
Posilovna pro zdravé vlasy
nejsemsama.cz
Posilovna pro zdravé vlasy
Zdravé a silné vlasy nemusejí být nedostižným cílem. To, jak vypadají, je odrazem jídelníčku i vlasové péče. Jak posílit slabé vlasy? Jednoduše. Dopřejte jim správnou péči, a to jak zevnitř, tak i zvenčí. Nakrmte je Když je v těle něco v nepořádku, často se to nejdříve projeví právě na vlasech nebo nehtech. Především v zimě je na místě zamyslet se nad tím,
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud