Domů     Dokud dceru poznávám
Dokud dceru poznávám
4 minuty čtení

Paměť mě začala zlobit před rokem. Vím, co to znamená, ale bojím se to přiznat sobě i svému okolí. Bohužel pravda už asi brzy vyjde najevo.

Zuzanka mě chytila za ruku a ustaraně se na mě podívala. „Mami, co je s tebou? Je ti dobře?“ Jak jí jen říct, proč jsem se pečeného kuřete, které mi dcera přinesla před dvěma dny, ani nedotkla.

Nešlo o to, že bych neměla hlad nebo, že by mi od dcery jídlo nechutnalo. Prostě jsem na to zapomněla. A s tím se jí rozhodně nemíním svěřovat. Já sama moc dobře vím, že jsem na začátku demence. Že ten ošklivý Němec pan Alzheimer na mě už číhá někde za rohem.

Ale zatím tu ještě není. A tak nenastal čas, jít s pravdou ven.

Už jsem si to prožila

Alzheimera měla moje maminka. Začínalo to s ní podobně jako se mnou. Pomalé zapomínání, špatná volba slov při vyjadřování vlastních myšlenek. Postupná ztráta krátkodobé paměti a pak postupný rozklad celé její osobnosti.

Bylo to peklo, byl to skutečný horor v přímém přenosu. Nikomu to nepřeju. Je to tak nedůstojné a zoufalé. Nikdy na ty strašlivé obrazy s pomatenou maminkou nezapomenu. Mám je hluboce vryté v paměti. Ty jediné mi asi skutečně nikdy nevymizí.

I když mě jinak paměť zcela opustí. A to se bohužel stane. Vím to.

Očistec pro okolí

Alzheimer je pro jedny krutý a pro druhé milosrdný. Postižený si totiž nakonec opravdu moc neuvědomuje, co se s ním děje. Naopak příbuzní a ti, co o něj pečují, velmi trpí. Ti jsou skutečné oběti této strašlivé choroby.

Trápí se, prožívají hrozná traumata z toho, že je jejich nejbližší třeba vůbec nepoznávají. Nebo že jsou zlí a agresivní. Moje vlastní maminka mě dvakrát div neprobodla nožem. Chudák vůbec nevěděla, co dělá.

Nebo, když vyplavila sousedy, dala rychlovarnou konvici na plynový sporák, způsobila požár, běhala polonahá v noci po ulici, ztratila se v nemocnici…

Nebudu taková

Nechci žádné podobné zážitky připravit mé skvělé dceři Zuzance a její rodině. Musela bych se propadnout hanbou. Chci, aby si mě ona, její manžel i moji dva už dospělí vnuci zachovali ve vzpomínce takovou, jaká jsem byla ještě před rokem.

Energická, plná plánů a optimismu. Jen jsem občas chvíli přemýšlela o tom, jak se jmenuje známá herečka, co jsem ji zahlédla na televizní obrazovce. Nebo jsem si nevzpomněla na jméno mého spolužáka, který na střední škole seděl za mnou v lavici.

Prostě taková roztomilá skleróza, která k mému věku už patří. Nebylo to tehdy ještě nic dramatického, ale bohužel se to dost rychle stupňovalo.

Pořád jsem to já

Zamilovala jsem si americký film „Pořád jsem to já“ v hlavní roli s Julliane Moore, který ukazuje velice dobře náhlý rozvrat životních a také osobnostních hodnot, které Alzheimerova choroba nečekaně způsobuje.

Ukazuje hrůzu ztráty paměti a zapomínání slov. Film byl pro mě inspirující. Začala jsem si psát deník. Všechny myšlenky a pocity a také kartičky s připomínkou, co mám udělat. Ty ale před rodinou úzkostlivě schovávám.

Jenže ani hlavní statečná hrdinka filmu nedokázala se svým postupným rozpadem nic udělat.

Radikální řešení nezvládnu

Nejprve jsem byla rozhodnutá, že až začnu opravdu ztrácet sama sebe, tak zvolím dobrovolný odchod. Jenže pak jsem si uvědomila, že něco takového nemůžu rodině udělat. Sebevražda babičky by je poznamenala na zbytek života. A ani já bych něco takového nezvládla.

Chtěla bych tedy zmizet. Potichu, někam do ústavu, kde mě rodina už nikdy nenajde. Jenže i potom se budou zbytek života trápit, co se se mnou stalo. Nemůžu tedy asi udělat nic. Jen čekat na to, až mi to všechno přestane zajímat, bude mi to fuk.

Romana Z. (57), Rakovník

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka