Domů     Našel smrt v sutinách
Našel smrt v sutinách
5 minut čtení

Mnoho let jsme snili o vlastním bydlení. Nedařilo se nám to. A když se na nás konečně usmálo štěstí, přišla tragédie.

Už celou noc a celý den sedím na jedné rozvrzané židli pod lípou. Jsem zcela otupělá strachem a zoufalstvím. Nejsem v tom ale sama. Vedle mně, na dece, leží a usedavě pláže Monika. Obě jsme strašně zoufalé. A nikdo nám nedokáže pomoci. A jak by asi také mohl.

Vždyť před námi leží v troskách celý náš život a budoucnost. Doslova a do písmene. Dům, který měl být naším domovem se zřítil. A naši oba manželé jsou kdesi v jeho sutinách. Ani za 15 hodin je ještě nedokázali záchranáři vyprostit ven.

Moje životní láska

Pavla, svého muže, jsem potkala před mnoha lety. Ještě na střední škole. Chodil na večerní průmyslovku a přes den pracoval jako dělník. Byl to kluk z děcáku a každý mi ho rozmlouval. Nejvíc samozřejmě rodiče.

Báli se, že to bude problémový muž, který nepoznal teoplo domova a vyrůstal v podivných podmínkách. Začali o něm mluvit jako o „kriminálníkovi“. A to i přesto, že s policií neměl nikdy nic společného. Opak byl ale pravdou.

Pavel byl totiž velice slušný a hodný kluk. Strašně moc toužil po opravdovém přátelství, po dobrém slově, věrné lásce a nakonec také po vlastní rodině. Mít skutečnou rodinu považoval za největší bohatství.

Nechtěli o tom ani slyšet

Jenže moje rodiče o našem vztahu nechtěli ani slyšet. Snažili se mě všelijak přemlouvat, vysvětlovat, citově vydírat a dovolávat se poslušnosti a mojí lásky k nim.

Pavel se jim snažil vysvětlit, že to se mnou myslí opravdu vážně, že nás dokáže uživit a že z něj bude zodpovědný otec. Vše bylo ale marné. Každé setkání končilo hádkou, nepochopením a tvrdými výčitkami. Už se to nedalo vydržet, i když jsem vždy své rodiče velice milovala.

Tajná svatba

Nakonec jsme se tedy vzali tajně. U obřadu byli jen my dva a světci. Bylo mi to hrozně líto, věděla jsem, jak se vždycky moje mamka těšila na moji svatbu, jak táta očekával, že mě povede k oltáři. Ale nedalo se nic dělat.

Moji rodiče nepřijali Pavla a odmítali přijmout i to, že ho doopravdy miluju, že s ním chci skutečně být a že se ho prostě nevzdám. Přesto jsem to nakonec nevydržela a na poslední chvíli rodiče na svatbu pozvala.

Bojkotovali ji a vlastně nás oba ihned po ní odepsali. Byli dotčení a ublížení. A ať jsem se snažila, jak chtěla, moje kontakty s rodiči pomalu, ale jistě řídly, až vymizely docela.

Babičkou být nechtěla

A to i přesto, že jsem byla těhotná. Neměli jsme vlastně kde bydlet. Pavel byl na ubytovně a já do svatby žila u rodičů. Kdysi, ještě než jsem začala chodit s Pavlem, my naši slibovali celé první patro jejich pěkného prostorného domu.

Tehdy máme snila o tom, jak tam budu bydlet se svojí rodinou a ona si užije vnoučat. Teď ovšem rozhodně být babičkou nechtěla. Vnouče, které jí porodím s „kriminálníkem“ Pavlem, ji nezajímalo.

Z podnájmu do podnájmu

Místo slibovaného bydlení v domě u rodičů jsme tedy s Pavlem hledali, kam složit hlavu. Naštěstí Pavel dostal práci v nedalekém městě a k tomu i malou garsonku do pronájmu. Byli jsme štěstím bez sebe. Byt byl sice opravdu malinkatý, ale náš.

Měla jsem pár měsíců po maturitě a nastoupila jsem do jedné kanceláře. Aspoň do té doby, než půjdu na mateřskou. Pavel pře den pracoval a večer dojížděl do školy. Měl před maturou a jeho nervozita rostla.

Oba jsme se sesypali

Jednou večer jsem náhle začala krvácet. Soused nás rychle odvezl do nemocnice. Bohužel se už nedalo nic dělat a já o své vytoužené miminko přišla. Pavla to sebralo ještě víc než mě. Tak moc se těšil na to, že budeme úplná a krásná rodina.

Snažila jsem se ho utěšit, že příště to vyjde. Upnul se tedy na školu a udělal si ještě VOŠku. Dostal tak mnohem lepší práci a dobré místo. Finančně se nám začalo dařit a nakonec jsem i znovu otěhotněla.

Zprvu to byl jen sen

Pavel náramně ožil a začal ihned snít o našem vlastním bydlení. V zaměstnání měl kamaráda, který měl podobné plány. Nakonec si vymysleli, že spolu postaví dům, pro naše dvě rodiny. Souhlasila jsem, proč ne.

Tadeáš s Monikou byli velmi sympatičtí lidi a chtěli mít také svůj domov a rodinu. Půjčku jsme dostali. Monika měla od rodičů na konci města stavební pozemek. Nebyl sice moc velký, ale pro dům a malou zahrádku nám všem vyhovoval víc než dost.

Pavel měl zase z dřívějšího zaměstnání k ruce několik dobrých stavebních dělníků a řemeslníků. A tak se se stavbou začalo.

Byli jsme rodina

Mezitím se mě i Monice narodily krásné dcery. Pavel měl konečně svou rodinu a byl neskutečně šťastný. Zrychlil proto stavební práce, aby byl domeček, co nejdřív hotový. Pak prý si ještě pořídíme syna a on na zahradě zasadí strom.

Tak, jak to má správný chlap udělat. Místo toho teď ležel pod hromadou zdiva, domu, který měl být už do Vánoc postavený.

Konec čekání a všemu

Naše čekání s Monikou skončilo ještě ten den odpoledne. Tadeáše vyhrabali polomrtvého, ale podařilo se ho zachránit. Pavel byl mrtvý. Vše se zhroutilo, nejen ten náš vysněný domeček. Najednou jsem byla na světě sama.

Tedy s naší malou holčičkou, ale bez člověka, kterého jsem nesmírně milovala. Navíc jsem brzy zjistila, že jsem těhotná. Pavlovi se narodil Pavlík, jeho vytoužený syn, osm měsíců po jeho smrti.

Zůstala jsem sama

Děti už mi vyrostly a já jsem zůstala od Pavlovi smrti sama. Ne, že bych měla o nápadníky nouzi, ale Pavel byl moje jediná životní láska. Nikdo ho nemohl nahradit a už také nenahradí.

Zuzana W. (49), Klatovy

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Když se mi vybaví Marie, jako první vidím její smích. Rozléhal se po celé ulici, byl nakažlivý jako jarní radost. Už 30 let jen vzpomínám. Znaly jsme se od školky, ale nejvíc jsme si byly blízké na střední. V létě jsme sedávaly na lavičce před jejím domem, v ruce měly ta kulatá lízátka, která byla buď jahodová, nebo citronová. Probíraly jsme celý svět. Kluky, hudbu, sny. Byla vždycky odvážnější
3 minuty čtení
Bylo to loni na podzim, když ten dům vzplanul. Seděli jsme doma ve městě, byl už večer, když zazvonil telefon. Volali nám z hasičského sboru z vesnice. Soused zahlédl plameny, kdy to vzplálo od blesku. Na pach kouře, který se mi vryl do paměti i několik hodin poté, co jsme dorazili, nezapomenu. Vzpomínky v kouři Ten dům patřil manželovým rodičům. Bydleli tam celý život a on tam vyrůstal.
3 minuty čtení
Šedesátka už mi klepe na dveře. Vnoučata nemám a ani mít nebudu, sama jsem totiž nikdy neměla děti. Tolik jsem však chtěla. Jmenoval se Ondřej a byl jen o pár měsíců starší než já. Bydlel nedaleko od nás a znali jsme se snad odmalička. Pokud mi ještě paměť dovolí dostat se do našich školních let, vidím tlupu veselých rošťáků, mezi nimi okatou černovlasou holčičku se dvěma copy a modrookého hube
3 minuty čtení
Je to hrozná nemoc. Bere vám slova, paměť a mění vás v jiného člověka. Alzheimer mi vzal kamarádku z dětství. Poprvé jsme se viděly v první třídě. Seděla v lavici přede mnou, copánky stažené červenou mašlí. Sylva se jmenuje. Skamarádily jsme se a od té první třídy jsme se staly nerozlučnými. Byla to kamarádka, která znala všechny moje lásky, pády, ztráty i vítězství. Chodily jsme spolu na tanco
2 minuty čtení
Byl chladný listopadový podvečer, když se mu udělalo zle. A já netušila, jestli se nevidíme naposledy. Slova se mu zamotala, ruka mu klesla a oči zůstaly podivně nehybné. Zavolala jsem záchranku a snažila se mu držet ruku, i když on už mě nevnímal. Můj muž Jiří. Když přijeli záchranáři, celou dobu jsem mu opakovala, že to bude dobré, ale uvnitř mě svírala panika. Měli jsme za sebou 50 let spole
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Duch na útěku: Příběh, kde se role oběti a pronásledovatele obrátily
enigmaplus.cz
Duch na útěku: Příběh, kde se role oběti a pronásledovatele obrátily
Dětská zvídavost je nesmírná. Ale co když se tříleté dítě rozhodne prozkoumat něco, co nemá žádné fyzické tělo? To se stalo Američance Diane Davis, jejíž setkání s nadpřirozenou entitou bylo jiné než
Vytáhli Sověti strůjce svých vesmírných úspěchů přímo z gulagu?
historyplus.cz
Vytáhli Sověti strůjce svých vesmírných úspěchů přímo z gulagu?
„Úchvatné!“ honí se hlavou Sergeji Koroljovovi, když zpoza ohradníku sleduje zkušební start německé rakety V-2. V říjnu 1945 sovětský konstruktér vidí vzlétnout velkou raketu vůbec poprvé v životě. Při pohledu na kolos stoupající k nebesům si uvědomí, že přesně tohle je cesta, jak dosáhnout dosud neuskutečněného a vynést člověka do vesmíru…   Američané měli Wernhera
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Čeští vědci „přesvědčili“ kmenové buňky tvořit zubní tkáň
21stoleti.cz
Čeští vědci „přesvědčili“ kmenové buňky tvořit zubní tkáň
Často propíraným tématem poslední doby je léčba kmenovými buňkami. Jedná se o nediferencované buňky, které je možné získat třeba z tukové tkáně a které mají hojivé schopnosti, jichž lze za určitých ok
7 kroků, jak pečovat o pleť v horkém létě
nejsemsama.cz
7 kroků, jak pečovat o pleť v horkém létě
Léto je pro pleť výzvou – více slunce, tepla i potu, a přesto toužíte po zářivém vzhledu, svěžesti a hydrataci. Co zařadit do každodenní rutiny? V létě se pravidla každodenní péče o pleť mění. Pleť je vystavena vysokým teplotám, UV záření a suchu a make-up vydrží přece jen o trochu méně. Máme pro vás tipy
Objevte lokality, o nichž se říká, že mají léčivou moc
epochanacestach.cz
Objevte lokality, o nichž se říká, že mají léčivou moc
V Česku nalezneme nepočítaně míst s magickou energií. Zde jsou další z nich, která mají prý dokonce až léčivou moc! Nedokončený chrám dobije baterky V Panenském Týnci v okrese Louny má původně stát velkolepá stavba chrámu, ta však zůstává nedokončena. Přesto místo i nadále láká mnoho lidí a je důkazem, že není nutná přepychová výzdoba
V Monopolech se hrálo o svobodu
epochalnisvet.cz
V Monopolech se hrálo o svobodu
Zajatí britští letci se snaží nedat najevo svou radost. Právě k nim do německého zajateckého tábora doputoval zvláštní dárek – desková hra Monopoly. Nemá jim posloužit jen k ukrácení času. Pomůže jim k útěku.   „Je vaší povinností pokusit se o útěk ze zajetí,“ vtloukali britským vojákům do hlavy při výcviku. Někteří z nich, většinou letci, dostávali za druhé
Skončí Aneta Krejčíková brzy na mizině?
nasehvezdy.cz
Skončí Aneta Krejčíková brzy na mizině?
Po rozchodu s tělocvikářem Ondřejem Rančákem (40) se těšila na nový začátek. Jenže teď prý Aneta Krejčíková (34) začíná svých činů pomalu litovat. Je to teprve pár měsíců, co se rozhodla pro rázný kro
Moje stará kočička za sebe přivedla náhradu
skutecnepribehy.cz
Moje stará kočička za sebe přivedla náhradu
Moje úžasná kočička Didi mě léta provázela životem. Ve chvíli, kdy cítila, že brzy nadejde její čas, se postarala o svého nástupce. Nebyla jsem nadšená z toho, že si děti prosadily kotě. Přinesly ho z útulku. Kočička Didi se u nás rychle zabydlela. Rázem byla paní domu ona. Spala s námi v posteli a byla tak mazaná, že se naučila pouštět si
Zapékaný kozí sýr s jablkem a ořechy
tisicereceptu.cz
Zapékaný kozí sýr s jablkem a ořechy
S kozím sýrem Ivana Anderlová dokáže přímo čarovat. Zkuste i vy vykouzlit naprosto báječný pokrm podle jejího receptu. Ingredience 200 g kozího sýru 2 celozrnné bagetky nebo chléb 1 jablko ol
Sofistikované vrstvení
iluxus.cz
Sofistikované vrstvení
Ve světě módy platí jedno pravidlo: styl je způsob, jak říci světu, kdo jste – bez jediného slova. A právě sofistikované vrstvení šperků se stává nástrojem sebevyjádření, který oslavuje individualitu,
Gladiátoři: Život a smrt šampionů starověké arény
epochaplus.cz
Gladiátoři: Život a smrt šampionů starověké arény
Představte si dunění davu, ostrý lesk oceli a vůni krve mísící se s prachem v rozpálené aréně. Právě zde, v srdci Římské říše, se psaly osudy mužů, kteří byli zároveň obdivováni i odsuzováni – gladiátorů. Tito bojovníci, vhození do mlýnku na maso pro zábavu mocných a lidu, vedli život plný protikladů. Měli sice špičkovou lékařskou