Domů     Syn se o adopci dozvěděl od cizích lidí
Syn se o adopci dozvěděl od cizích lidí
4 minuty čtení

Rodinu tvoří hlavně vztahy mezi jejími členy. A když se ty vztahy naruší, rodina se pomalu rozpadá.

Měla jsem v životě velké štěstí na partnera. S Lubošem jsem se seznámila v tanečních. Došla jsem si pro něho při dámské volence. Zjistili jsme, že si báječně rozumíme a většinu tanečního kurzu už jsme tvořili nerozlučnou dvojici. Vydrželo nám to i po maturitě.

Se svatbou jsme si ale dali trochu načas, než Luboš dokončil vysokou školu. Pak už zbývalo ke štěstí jen jediné: nějaké to miminko v kočárku.

Navrhla jsem, ať si někoho najde!

Rok jsme se snažili o početí a nedařilo se. Začali jsme z toho být trochu nervózní, tím spíš, že se nás všichni známí neustále ptali, kdy konečně založíme rodinu. Po roce jsme se s Lubošem dohodli, že se oba necháme podrobně vyšetřit.

První výsledky ukazovaly, že je všechno v pořádku. Ani po dalších dvou letech se mi ale nepodařilo otěhotnět. Přišlo to pak nečekaně, když už jsme to skoro vzdávali. Bohužel ve třetím měsíci jsem o očekávaného potomka přišla.

Musela jsem přitom podstoupit komplikovanou operaci. Závěr lékařů na jejím konci byl tvrdý a tragický: už nikdy nebudu moci mít děti. Navrhla jsem tehdy Lubošovi, abychom se rozvedli a on ať si najde jinou partnerku, která bude schopná dát mu syna nebo dceru.

Rezolutně to odmítl. Prohlásil, že my dva jsme si souzeni a že se mnou bude šťastný i bez dětí. Nakonec to byl on, kdo navrhl řešení: adopci. Nějaký čas jsem se té myšlence bránila. Potom jsem souhlasila. Za rok a dva měsíce jsme si domů přivezli malého Vojtíška.

Bála jsem se odcizení

Mateřství, i když za cenu adopce, mě úplně změnilo. Najednou jsem znovu měla radost ze života a našla jsem jeho nový smysl. To, že jsme měli Vojtu, ještě více upevnilo náš vztah. Připadalo mi, že šťastnější ani nemůžu být.

Na začátku jsme vlastně ani nepřemýšleli, jestli jednou našemu synovi řekneme, že jsme ho adoptovali. Jak ale vyrůstal, začala ta otázka nabývat na významu. Kromě nás o Vojtově původu věděli různí příbuzní a známí.

Nechtěla jsem, aby jednoho dne nějakou náhodou synovi prozradil pravdu někdo z nich. Jenže přesně to se nakonec bohužel stalo. Dnes vím, že to byla i naše chyba, protože jsme to tak dlouho odkládali. Podvědomě jsem se bála, že by se nám syn mohl odcizit.

Kdyby se to ale býval dozvěděl třeba ještě v předškolním věku, asi by se s tím vyrovnal lépe než ve věku, ve kterém to pak skutečně přišlo: v problematické pubertě.

Snad to jednou pochopí

Jednoho dne jsme prožili šok, když se Vojta nevrátil ze školy. Obvolali jsme téměř všechny jeho kamarády, ale nikdo neměl ponětí, kde je. Zmocnil se mě opravdový strach, málem jsem se zhroutila. K večeru jsme jeho zmizení nahlásili na policii.

Vojta se nevrátil ani na noc a to už jsem opravdu šílela. Marně se mě Luboš snažil uklidnit. Syna nakonec našli druhý den u jednoho z kamarádů, který ho před námi zapřel. A vzápětí se ukázal důvod Vojtova zmizení. Dozvěděl se pravdu o svém původu.

Prozradili mu to jedni naši známí, se kterými jsme se nedávno dostali do sporu. Tohle byla jejich pomsta. Nastalo pro nás strašně složité období. Vojta k nám ztratil důvěru. Žít s námi musel, ale už jsem neměla pocit, že tvoříme rodinu.

Snažili jsme se mluvit se synem na rovinu, jenže to jsme měli udělat už dřív. Čím více „rozumu“ nyní pobíral, tím více se nám vzdaloval. Dopadlo to tak, že raději v patnácti letech po základní škole odešel na internát.

Dnes je situace taková, že Vojtu, kterému je přes dvacet, vídáme jen občas. Nezanevřel na nás úplně, ale ty krásné roky, které jsme prožívali do té doby, než se dozvěděl pravdu, už se nevrátí.

Moc doufám, že si jednou uvědomí, co všechno jsme pro něho udělali, i když nejsme jeho biologičtí rodiče. Pro nás je to pořád náš syn!

Mirka D. (49), Zlín

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.