Domů     Porazila jsem rakovinu
Porazila jsem rakovinu

Stála jsem v ložnici před zrcadlem a prohlížela si se zalíbením své rostoucí bříško.

„Tak co, osude, bude to děvče nebo chlapec?“ řeknu si jen pro sebe do zrcadla.

„Moc ti to sluší,“ ozval se za mnou Tomáš.

Otočila jsem se k němu. Usmál se a potom mě jemně políbil na čelo. Cítila jsem se velmi šťastná. Čekala jsem naše první děťátko. Nechali jsme se překvapit, jestli se narodí dcera, nebo syn. Před sebou jsem viděla spokojený život po boku milovaného člověka.

Během těhotenství jsem se cítila dobře a moc se těšila na naše miminko. Porod proběhl bez komplikací. A tak se nám narodila naše malá dcerka Eliška. Když se ten malý uzlíček narodil, já byla v tu chvíli snad nejšťastnějším člověkem na tomto světě.  Byl to modrooký andílek s tím nejkrásnějším úsměvem.

„Tak jsme konečně kompletní rodina,“ zašeptal mi Tomáš dojatě, když si poprvé pochoval naší dcerku.

Byla jsem v ten okamžik přesvědčená, že tento okamžik nemůže nikdy skončit. Neměla jsem ani přinejmenším tušení, že za pár roků bude všechno jiné. Byly jsme příkladná rodina. Mladá maminka, která se stará o dcerku a domácnost.

Měla jsem svou rodinu, hodně přátel, práci, prostě běžný život, ale moje nemoc mě zaskočila před dvěma lety a s mými plány ošklivě zamíchala. Byl to pro mě šok. Znenadání jsem měla dýchací obtíže.

Dlouho před tím se své obtíže zlehčovala a přisuzovala tyto problémy přibývajícím létům. Na vše důležité jsem si udělala vždy čas, jen návštěvu u lékaře jsem oddalovala. Můj zdravotní stav se nadále zhoršoval.

Nakonec jsem se tam odhodlala jít. Čekala mě celá série různých vyšetření a trvalo nějakou dobu, než lékaři zjistili diagnózu.  Za týden na mě čekal výsledek vyšetření.

„Prosím, paní Martínková, posaďte se. Bude to bohužel na delší povídání,“ řekla mi paní doktorka.

Hned mi bylo jasné, že to bude něco vážného.

„Máte karcinom na plicích. Ale mám pro vás i dobrou zprávu, dá se to ještě léčit, ale musíme začít hned. Musíme to, co nejdříve operativně odstranit.“

„Opravdu mám rakovinu? To není možné,“ optala jsem se svého lékaře a snažila se popřít zároveň daný fakt.

„Ano, ale nebojte, tento typ nádoru se dá již velmi dobře léčit.“

Stála jsem tam ochromená hrůzou. Poprvé jsem měla strach. Popadla mě panika. Co když to nedopadne dobře? Ptala jsem se sama sebe. Musela jsem se uklidnit, poprvé v životě jsem si zapálila cigaretu.

Bylo mi to jedno v ten moment, byla jsem nekuřák a stejně jsem měla nádor na plicích, takže nic horšího už se stát nemohlo. Ten pocit, jak kouř vycházel z mých úst, mě tak nějak uklidňoval.

Doma jsem samozřejmě s tou novinkou neotálela a vyklopila ji hned na stůl. Nebylo to pro mě však vůbec lehké.

„Musím ti něco říct,“ podívala jsem se manželovi do očí a on viděl, jak jsem rozrušená.

Když jsem mu vše pověděla, zprudka se posadil a vytřeštil na mě oči. Oči se mu zalily slzami. Adam mě k sobě pevně přitiskl a já jsem v tu chvíli věděla, že ať by se mnou bylo cokoli, on tu bude vždy pro mě.

Večer jsem ležela v posteli a zírala do tmy. Nemohla jsem za žádnou cenu usnout. Hlavou mi vířily myšlenky a ani jedna z nich nebyla veselá. Nevěděla jsem, co mě všechno ještě čeká, ale rozhodně to nebude nic příjemného.

Snažila jsem se tvářit, že všechno zvládám, ale jakmile odešel můj manžel do práce, propukla jsem v nezastavitelný pláč. Sháněla jsem všechny dostupné informace o své nemoci. Přemýšlela jsem. Ano, bála jsem se. Nemoc mi překonala život od základů.

Všechny plány, sny a naděje se rozpustily jako jarní sníh. Nevěděla jsem, co dál, jak mám dále žít. Proplakala jsem několik nocí.

Blížil se den mé operace a já přiznávám, že jsem se toho zákroku moc bála, a ani lékaři přede mnou netajili možná rizika. Podívala jsem se k oknu nemocničního pokoje, jako bych hledala možnost, co nejrychlejšího úniku.

Dostala jsem strašný strach, bála jsem se, že když to dobře nedopadne, tak už se nebudu moci starat o své děti.

„Co si tady beze mě počnou?“ napadlo mě.

V nemocnici už to bylo všechno rychlé. Nejprve mě sanitář vyzvedl na pokoji. V den operace jsem se probudila už v nemocnici, kam jsem den předtím nastoupila. Po zákroku jsem byla malátná a příšerně unavená.

Ta únava byla téměř nesnesitelná, tělo bylo slabé a svaly ochablé. Druhý den mi bylo lépe, i když na infuzích jsem zůstávala. Odpoledne mi zpestřila návštěva rodiny.

Asi po týdnu jsem šla konečně domů. Odnášela jsem si domů hromadu léků. Moje rodina byla moc nadšená, že jsem byla zase zpět doma a já se hned cítila lépe.

I když v nemocnici mi nic nechybělo a zdravotní personál se o mě vzorně staral, tak přeci doma je doma. Manžel na mě pečlivě dohlížel, abych brala předepsané léky.

Po zhojení rány jsem šla do nemocnice, kde jsem absolvovala kolotoč dalších vyšetření. Nastoupila jsem na léčbu chemoterapií a ozařováním současně. Bylo mi zle a bojovala jsem o svůj život.

Myslela jsem při těchto vypjatých těžkých chvílích zase na to, než se vrátím domů a uvidím zase skotačit svoji dcerku.

Dívala jsem se okolo sebe a viděla lidi, které doslova sžírá rakovina. Byli to lidé jako já. Lidé bez vlasů jejich tváře byli bledé a v očích měli nesmírnou pokoru. Soucítila jsem s nimi.

Překvapilo mě, že personál té nemocnice byl tak milý a empatický. Ta péče sestřiček byla někdy tak dojemná. Pečovali o nás s takovou oddaností a vytrvalostí.

První chemoterapie se velmi těžko dá popsat. Vše bylo pro mě nové, ale zdravotní personál byl velmi empatický. Když začaly vypadávat vlasy, byl to pro mě další šok. Nicméně mě na to připravovaly. Ale po skončení léčby to bylo jako zázrak, zanedlouho mi bylo mnohem lépe.

Po sérii chemoterapiích jsem absolvovala další nezbytná vyšetření a s napětím čekala na další verdikt. Progrese nemoci se nakonec zastavila. Naštěstí jsem tuto drastickou léčbu zvládla.

Byl to krásný pocit vědět, že všechno už mám za sebou a vlastně moje tělo je na konci cesty se uzdravit.

Moje nemoc mi hodně vzala, ale i dala. Poznala jsem, že zdraví v životě dost opomíjíme, ale když ho nemáme, nemůžeme si koupit, musíme doufat, že se uzdravíme. Snažím se nadále žít naplno a věnovat svůj čas jen rodině.

Věřte mi, někdy nás náš život vůbec nešetří. Bojujeme s vleklou nemocí. Máme i jiné problémy. Z každého kouta čekáme na další ránu. A někdy stačí jen málo a už propadáme beznaději. Hroutíme se, pláčeme, nadáváme na osud, že je tak k nám krutý.

Zcela zapomínáme děkovat za to, co máme. A také vůbec nemyslíme na to, že dokud ještě dýcháme, je nějaká naděje.

Každý člověk má v sobě ukrytou sílu, kterou musí nezbytně vyvinout k překonání životních těžkostí. Najdeme ji jen v sobě, věřte mi. Myslím, že jsme málo vděční za to, co nám osud nachystal.

Předchozí článek
Další článek
Související články
31.10.2024
Renata vystudovala střední školu, Anička se vyučila prodavačkou, já kadeřnicí. Vídaly jsme se pravidelně první úterý v měsíci, většinou však častěji. Naše trojice spolu držela pevně... Vyrůstala jsem v chudém pohraničí. Babička s mámou byly neodsunuté Němky, s nimiž se tu nezacházelo v rukavičkách, stejně jako s jejich blízkými příbuznými. Odmalička jsem tušila, že život nejspíš nebude procházk
29.10.2024
Lenka byla moje kamarádka od střední. Jenže zatímco my všichni jsme dospěli, založili rodiny, ona si stále užívala jako dvacetiletá. A to se jí vymstilo. Na škole jsme byli skvělá parta, dodnes se vlastně vídáme na četných srazech. S žádnou jinou školou to takto nemám. Nejbližší jsem si tehdy byla právě s Lenkou. Zábavná a bezstarostná holka, moc hodná. Na tehdejší věk normální. Jenže jak na
29.10.2024
Byl to můj kamarád. Já chtěla víc než přátelství, on se bál vztahu. Nakonec ho jiná žena dohnala k alkoholismu. A tragické nehodě. Do třiceti jsem toho stihla docela dost. Vždycky jsem byla podnikavá holka. Jen co jsem skončila gymnázium, jsem začala podnikat s půjčováním šatů, do toho jsem si přivydělávala různými brigádami. Stejně jako v práci jsem byla oproti vrstevníkům napřed i v soukromém
24.10.2024
Přišla jsem o své jediné dítě a můj žal byl tak obrovský, že jsem se s tím neuměla vypořádat jinak, než pitím. Život ztratil smysl. Až mi jednou zaklepala na dveře Amálka. Bylo to moje jediné dítě. Vymodlená dcerka Kačenka. Narodila se mi, když mi bylo čtyřicet let. Vlastně jsem už v dítě nedoufala. Já i můj muž, jsme ožili, zaplavila nás vlna štěstí. Žili jsme jen pro naše dítě, pak se ale sta
23.10.2024
Zvládnout dobře a moudře dítě v pubertě je někdy velké umění. Když si známá zoufala, poradila jsem jí špatně. Už bylo pozdě na nápravu. Moje kamarádka Věra měla dvě děti. Starší dcera prošla obdobím puberty bez vážnějších problémů, byla to pozitivní holka, která se uměla s problémy prát a měla své jasně stanovené cíle. Dostat se na střední školu, obor, který toužila studovat, a pak začít pracov
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Tajemná stanice metra: Jak to že jí neprojela jediná souprava?
enigmaplus.cz
Tajemná stanice metra: Jak to že jí neprojela jediná souprava?
Obřímu podzemnímu komplexu pod pražským Klárovem vládne ticho přerušované jen odkapáváním vody. Po stěnách se táhnou rezavé trubky a směrem vzhůru ční nedokončený eskalátor. Po čemsi, co připomíná nás
Objevte všechny krásy Broumovska
epochanacestach.cz
Objevte všechny krásy Broumovska
Broumovsko je neprávem opomíjeným, ale postupně objevovaným regionem v Královéhradeckém kraji na samé hranici s Polskem. Vydejte se poznávat Broumovský výběžek, který nabízí svým obyvatelům i návštěvníkům nesčetné krásy. Ať už obdivovaná skalní města, skvostné barokní památky v čele s Klášterem Broumov nebo hluboké a tiché lesy sevřené horami. Srdcem Broumovska je město Broumov, které usiluje o zisk
Slováčková sklízí obdiv za svůj složitý boj o život
nasehvezdy.cz
Slováčková sklízí obdiv za svůj složitý boj o život
Herečka ze seriálu Ordinace v růžové zahradě 2 Anna Slováčková (29) už více než rok svádí další souboj s rakovinou. Dcera Dagmar Patrasové (68) vše s tím spojené sdílí na sociálních sítích a je pro
Plukovník Bohumil Borecký: Opuštěný hrob na Sibiři
epochaplus.cz
Plukovník Bohumil Borecký: Opuštěný hrob na Sibiři
V období od konce druhé světové války až do poloviny padesátých let bylo z Československa zavlečeno 327 příslušníků české a slovenské národnosti do sovětských pracovních táborů. Tito lidé tak vlastně zmizeli beze stopy a patří k tisícům obětí tehdejšího zrůdného režimu. Jedním z nich byl i plukovník Československé armády Bohumil Borecký. Tragický příběh jeho života
Šokující Tabulka prokletí: Dokáže zabíjet i po 3400 letech?
epochalnisvet.cz
Šokující Tabulka prokletí: Dokáže zabíjet i po 3400 letech?
V rozevřené dlani amerického archeologa Scotta Striplinga je možné spatřit drobný předmět. Jde o olověnou destičku, která je jen o něco málo větší než poštovní známka. Americký badatel si je přesto jistý, že v ruce třímá jedinečný nález. V jeho tváři je ovšem možné zahlédnout i obavy. Má totiž neblahé tušení, že nově nalezená tabulka měla sloužit k temným
Jak na to: Blýskněte se sexy manikúrou
nejsemsama.cz
Jak na to: Blýskněte se sexy manikúrou
V minulém čísle jste se dozvěděla, jaké hity nás čekají letos na podzim v líčení. A zapomenout samozřejmě nesmíme ani na nehty. Ani u těch nebude nouze o výrazné barvy. Zatímco jaro a léto se neslo ve znamení přirozenosti a pastelových barev, na podzim se můžete trochu odvázat. Novinky ze světa manikúry vás jistě nadchnou. Hit s očními
Můj čas na kafíčko pro ženy
tisicereceptu.cz
Můj čas na kafíčko pro ženy
Právě vyšlo dvanácté číslo skvělého časopisu Můj čas na kafíčko pro ženy, které si klade jediný cíl. Co nejvíce vám zpříjemnit nadcházející listopad. Užívejte si všech krás podzimu Uvnitř najdet
StB zlomila amerického novináře mučením
historyplus.cz
StB zlomila amerického novináře mučením
„Vaše bezpečnostní orgány se ke mně chovaly slušně, i když jsem si to nezasloužil. Váš soud se mnou zacházel spravedlivě. Jsem připravený na rozsudek. Děkuji vám,“ řekne v závěrečné řeči Američan Oatis. Vyšetřovatelé Státní bezpečnosti ho v uplynulých týdnech zlomili. Udělali z něj poslušného beránka, který se přizná ke všemu, co mu „vloží“ do úst!   Začínal jako
Anya Taylor-Joy září v nové vánoční kampani Tiffany & Co.
iluxus.cz
Anya Taylor-Joy září v nové vánoční kampani Tiffany & Co.
Společnost Tiffany & Co. dnes odhaluje svou letošní vánoční kampaň With love, Since 1837, v níž ambasadorka značky Anya Taylor-Joy obdivuje krásu zasněženého New Yorku. Kampaň připomíná bohaté děd
Jezdecký ranč brazilské topmodelky
rezidenceonline.cz
Jezdecký ranč brazilské topmodelky
Nemovitost koupila Gisele Bündchen kvůli své mladší dceři, nadšené „koňařce“. Areál totiž kromě čerstvě zrekonstruovaného domu s devíti ložnicemi, fotbalového hřiště, tenisových kurtů, bazénu s nekonečnou hladinou a vodními prvky, vířivkou a fontánkami, zahrnuje především dva jezdecké okruhy a desítku stání pro koně. Southwest Ranches, který se nachází poblíž Everglades, zhruba na půl cesty mezi
Vědci vypočítali energii potřebnou k nošení dítěte. Není jí málo
21stoleti.cz
Vědci vypočítali energii potřebnou k nošení dítěte. Není jí málo
Vědecký výzkum v oblasti reprodukce a metabolismu přinesl fascinující nové poznatky o energetických nákladech těhotenství u lidí, které byly dosud výrazně podceňovány. Nová studie odhalila, že energet
Daleká cesta mě zbavila nesnesitelných bolestí
skutecnepribehy.cz
Daleká cesta mě zbavila nesnesitelných bolestí
Moje tělo selhalo, páteř dala výpověď a prognóza lékařů nebyla příznivá. Pak jsem odcestovala za sluncem a lékaři jenom žasli. S manželem jsme vychovali tři děti, byla jsem, věřím, dobrá máma i manželka. Přesto to bylo málo. Rozvedli jsme se. Najednou jsem byla sama, Jiří odešel za jinou ženou. Vůbec nevím, jak se to mohlo stát. Zpětně jsem si