Domů     Porazila jsem rakovinu
Porazila jsem rakovinu
7 minut čtení

Stála jsem v ložnici před zrcadlem a prohlížela si se zalíbením své rostoucí bříško.

„Tak co, osude, bude to děvče nebo chlapec?“ řeknu si jen pro sebe do zrcadla.

„Moc ti to sluší,“ ozval se za mnou Tomáš.

Otočila jsem se k němu. Usmál se a potom mě jemně políbil na čelo. Cítila jsem se velmi šťastná. Čekala jsem naše první děťátko. Nechali jsme se překvapit, jestli se narodí dcera, nebo syn. Před sebou jsem viděla spokojený život po boku milovaného člověka.

Během těhotenství jsem se cítila dobře a moc se těšila na naše miminko. Porod proběhl bez komplikací. A tak se nám narodila naše malá dcerka Eliška. Když se ten malý uzlíček narodil, já byla v tu chvíli snad nejšťastnějším člověkem na tomto světě.  Byl to modrooký andílek s tím nejkrásnějším úsměvem.

„Tak jsme konečně kompletní rodina,“ zašeptal mi Tomáš dojatě, když si poprvé pochoval naší dcerku.

Byla jsem v ten okamžik přesvědčená, že tento okamžik nemůže nikdy skončit. Neměla jsem ani přinejmenším tušení, že za pár roků bude všechno jiné. Byly jsme příkladná rodina. Mladá maminka, která se stará o dcerku a domácnost.

Měla jsem svou rodinu, hodně přátel, práci, prostě běžný život, ale moje nemoc mě zaskočila před dvěma lety a s mými plány ošklivě zamíchala. Byl to pro mě šok. Znenadání jsem měla dýchací obtíže.

Dlouho před tím se své obtíže zlehčovala a přisuzovala tyto problémy přibývajícím létům. Na vše důležité jsem si udělala vždy čas, jen návštěvu u lékaře jsem oddalovala. Můj zdravotní stav se nadále zhoršoval.

Nakonec jsem se tam odhodlala jít. Čekala mě celá série různých vyšetření a trvalo nějakou dobu, než lékaři zjistili diagnózu.  Za týden na mě čekal výsledek vyšetření.

„Prosím, paní Martínková, posaďte se. Bude to bohužel na delší povídání,“ řekla mi paní doktorka.

Hned mi bylo jasné, že to bude něco vážného.

„Máte karcinom na plicích. Ale mám pro vás i dobrou zprávu, dá se to ještě léčit, ale musíme začít hned. Musíme to, co nejdříve operativně odstranit.“

„Opravdu mám rakovinu? To není možné,“ optala jsem se svého lékaře a snažila se popřít zároveň daný fakt.

„Ano, ale nebojte, tento typ nádoru se dá již velmi dobře léčit.“

Stála jsem tam ochromená hrůzou. Poprvé jsem měla strach. Popadla mě panika. Co když to nedopadne dobře? Ptala jsem se sama sebe. Musela jsem se uklidnit, poprvé v životě jsem si zapálila cigaretu.

Bylo mi to jedno v ten moment, byla jsem nekuřák a stejně jsem měla nádor na plicích, takže nic horšího už se stát nemohlo. Ten pocit, jak kouř vycházel z mých úst, mě tak nějak uklidňoval.

Doma jsem samozřejmě s tou novinkou neotálela a vyklopila ji hned na stůl. Nebylo to pro mě však vůbec lehké.

„Musím ti něco říct,“ podívala jsem se manželovi do očí a on viděl, jak jsem rozrušená.

Když jsem mu vše pověděla, zprudka se posadil a vytřeštil na mě oči. Oči se mu zalily slzami. Adam mě k sobě pevně přitiskl a já jsem v tu chvíli věděla, že ať by se mnou bylo cokoli, on tu bude vždy pro mě.

Večer jsem ležela v posteli a zírala do tmy. Nemohla jsem za žádnou cenu usnout. Hlavou mi vířily myšlenky a ani jedna z nich nebyla veselá. Nevěděla jsem, co mě všechno ještě čeká, ale rozhodně to nebude nic příjemného.

Snažila jsem se tvářit, že všechno zvládám, ale jakmile odešel můj manžel do práce, propukla jsem v nezastavitelný pláč. Sháněla jsem všechny dostupné informace o své nemoci. Přemýšlela jsem. Ano, bála jsem se. Nemoc mi překonala život od základů.

Všechny plány, sny a naděje se rozpustily jako jarní sníh. Nevěděla jsem, co dál, jak mám dále žít. Proplakala jsem několik nocí.

Blížil se den mé operace a já přiznávám, že jsem se toho zákroku moc bála, a ani lékaři přede mnou netajili možná rizika. Podívala jsem se k oknu nemocničního pokoje, jako bych hledala možnost, co nejrychlejšího úniku.

Dostala jsem strašný strach, bála jsem se, že když to dobře nedopadne, tak už se nebudu moci starat o své děti.

„Co si tady beze mě počnou?“ napadlo mě.

V nemocnici už to bylo všechno rychlé. Nejprve mě sanitář vyzvedl na pokoji. V den operace jsem se probudila už v nemocnici, kam jsem den předtím nastoupila. Po zákroku jsem byla malátná a příšerně unavená.

Ta únava byla téměř nesnesitelná, tělo bylo slabé a svaly ochablé. Druhý den mi bylo lépe, i když na infuzích jsem zůstávala. Odpoledne mi zpestřila návštěva rodiny.

Asi po týdnu jsem šla konečně domů. Odnášela jsem si domů hromadu léků. Moje rodina byla moc nadšená, že jsem byla zase zpět doma a já se hned cítila lépe.

I když v nemocnici mi nic nechybělo a zdravotní personál se o mě vzorně staral, tak přeci doma je doma. Manžel na mě pečlivě dohlížel, abych brala předepsané léky.

Po zhojení rány jsem šla do nemocnice, kde jsem absolvovala kolotoč dalších vyšetření. Nastoupila jsem na léčbu chemoterapií a ozařováním současně. Bylo mi zle a bojovala jsem o svůj život.

Myslela jsem při těchto vypjatých těžkých chvílích zase na to, než se vrátím domů a uvidím zase skotačit svoji dcerku.

Dívala jsem se okolo sebe a viděla lidi, které doslova sžírá rakovina. Byli to lidé jako já. Lidé bez vlasů jejich tváře byli bledé a v očích měli nesmírnou pokoru. Soucítila jsem s nimi.

Překvapilo mě, že personál té nemocnice byl tak milý a empatický. Ta péče sestřiček byla někdy tak dojemná. Pečovali o nás s takovou oddaností a vytrvalostí.

První chemoterapie se velmi těžko dá popsat. Vše bylo pro mě nové, ale zdravotní personál byl velmi empatický. Když začaly vypadávat vlasy, byl to pro mě další šok. Nicméně mě na to připravovaly. Ale po skončení léčby to bylo jako zázrak, zanedlouho mi bylo mnohem lépe.

Po sérii chemoterapiích jsem absolvovala další nezbytná vyšetření a s napětím čekala na další verdikt. Progrese nemoci se nakonec zastavila. Naštěstí jsem tuto drastickou léčbu zvládla.

Byl to krásný pocit vědět, že všechno už mám za sebou a vlastně moje tělo je na konci cesty se uzdravit.

Moje nemoc mi hodně vzala, ale i dala. Poznala jsem, že zdraví v životě dost opomíjíme, ale když ho nemáme, nemůžeme si koupit, musíme doufat, že se uzdravíme. Snažím se nadále žít naplno a věnovat svůj čas jen rodině.

Věřte mi, někdy nás náš život vůbec nešetří. Bojujeme s vleklou nemocí. Máme i jiné problémy. Z každého kouta čekáme na další ránu. A někdy stačí jen málo a už propadáme beznaději. Hroutíme se, pláčeme, nadáváme na osud, že je tak k nám krutý.

Zcela zapomínáme děkovat za to, co máme. A také vůbec nemyslíme na to, že dokud ještě dýcháme, je nějaká naděje.

Každý člověk má v sobě ukrytou sílu, kterou musí nezbytně vyvinout k překonání životních těžkostí. Najdeme ji jen v sobě, věřte mi. Myslím, že jsme málo vděční za to, co nám osud nachystal.

Předchozí článek
Další článek
Související články
5 minut čtení
Když vaší vlastní rodině nestojíte za pozornost, může se objevit cizí duše, která vám rozzáří svět. Sedím na dřevěné lavici před domem. Pamatuje víc než já. Dřív byla nalakovaná světle zelenou barvou, dnes je už oloupaná, plná vrypů a prasklin. Přesto mi připadá krásná. Je mou každodenní společnicí, tak jako dřív bývala knihovna nebo rádio. Už nesedávám dlouho, záda mě bolí a prsty mi občas cuk
2 minuty čtení
Každé úterý chodím do městského parku. Je tam kavárna. Tam jsme sedávaly s kamarádkou. Sedávám tam už sama. Vždy si srovnala šátek, kabelku, brýle. A měla pokaždé připravený nějaký drobný dárek. Kamínek, jablko, lístek se vzkazem. Říkala, že život je mozaika maličkostí a že každá věc má význam, pokud jí ho dáme. Já tehdy nevěřila, že je možné zapomenout na něco velkého. Teď vím, že se člověk mů
3 minuty čtení
Neslyším, ale i ticho má zvláštní sílu. Poslouchám ho každý den, když si sednu ke stolu s hrnkem slabého čaje a dívám se z okna na dvorek. Vždycky jsem měla ráda rána. Ne kvůli východu slunce, ten jsem často zaspala, ale kvůli tomu klidu, který přichází dřív než první hluk ulice. Poslední dva roky je ticho jiné. Přestala jsem slyšet ptačí zpěv. Nejprve jsem si myslela, že ptáci uletěli. Pak jse
3 minuty čtení
Chci se svěřit s něčím, co mě dlouho tíží. Nikdy jsem si nemyslela, že budu psát o zradě, kterou mi provedla žena, má nejlepší přítelkyně. S Evou jsme se poznaly před třiceti lety v práci. Byly jsme účetní v jedné brněnské firmě, seděly jsme u jednoho stolu, smály se a sdílely vše, od rodinných starostí až po nejtajnější sny o lepším životě. Chtěli jsme podnikat Eva byla svobodná, bez dět
3 minuty čtení
Někdy mám pocit, že se celý život vejde do pár doteků. Do jemného pohlazení po vlasech nebo hrnku, který podáváte druhému, aby ho zahřál. Moje ruce si toho pamatují víc než moje hlava. Prsty mám pokřivené, klouby už dávno nepracují, jak by měly, ale ty staré dlaně... pořád cítí. Je v nich vše: dětství, práce, radosti, pády i ta každodenní tichá láska k životu. Stará kuchyně a nové dny Byd
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Grenadina z granátových jablek
nejsemsama.cz
Grenadina z granátových jablek
Grenadina je tradiční sirup vyráběný z granátových jablek, nikoli z třešní, jak se mnozí domnívají. Má sladkokyselou chuť a krásnou červenou barvu. Ingredience na 4 sklenice: ● 1 l čerstvé šťávy z granátových jablek ● 100 g cukru ● šťáva z citronu Postup: Do malého hrnce nalijte šťávu a přidejte cukr. Pomalu zahřívejte a míchejte, dokud se cukr zcela nerozpustí, ale nevařte. Přidejte citronovou šťávu, která zvýrazní chuť a prodlouží
Smrtelná tragédie v Le Mans: Zaúřadoval nezvratný osud?
enigmaplus.cz
Smrtelná tragédie v Le Mans: Zaúřadoval nezvratný osud?
Ochozy kolem závodního okruhu ve francouzském Le Mans, kde se jezdí známý 24 hodinový závod, jsou plné lidí. V kalendáři je psaný 11. červen roku 1955 a závod byl zhruba před dvěma hodinami odstartová
Nové hodinky Omega Seamaster Diver 300M: Oranžový symbol hloubek
iluxus.cz
Nové hodinky Omega Seamaster Diver 300M: Oranžový symbol hloubek
Za posledních dvacet let se oranžová barva stala synonymem pro potápěčské hodinky značky Omega – nejen díky své vysoké viditelnosti pod vodou, ale i jako výrazný estetický prvek. Tato výrazná barva se
Vana – královna relaxačního prostoru
rezidenceonline.cz
Vana – královna relaxačního prostoru
Na následujících stránkách vám chceme představit tradiční koupelnu v netradičním pojetí. Zařizovací předměty se netísní v malé místnosti bez oken, ale jsou součástí relaxačního prostoru. Opravdovou královnou koupelny se stává vana, volně stojící uprostřed prostoru. Nejenom že je pohodlně přístupná ze všech stran, zároveň dokonale vyniknou její ladné linie. Hitem posledních let se staly tradiční tvary, různé
Neznámá ze Seiny: Morbidní múza a ideál krásy
epochaplus.cz
Neznámá ze Seiny: Morbidní múza a ideál krásy
Má jednu z nejznámějších tváří přelomu 19. a 20. století. Básníci ji opěvují, spisovatelům je múzou, pro mnohé je ideálem krásy. A nikdo neví, kdo to vlastně je. Zavřené oči a lehký, téměř neznatelný náznak úsměvu. Tak zůstane navždy zapsána do historie. Tvář neznámé dívky, otištěná pravděpodobně do posmrtné masky, visí kolem roku 1900 jako
Tunisko a jeho exotická tvář
epochanacestach.cz
Tunisko a jeho exotická tvář
Tunis není jen pětihvězdičkový hotel a každodenní lenošení na pláži. Tato země nabízí mnohem víc. Většina Čechů jezdí hlavně na Djerbu, do Sousse, Hammametu nebo Nabeulu. Milovníci klidu a historických památek zamíří ale raději do Mahdie. Určitě se vyplatí nezůstávat celý týden jen u hotelu v opojení all inclusive, ale navštívit více různých míst. Mezi ně
Chybí Peštové a Haberovi doma jiskření a vášeň?
nasehvezdy.cz
Chybí Peštové a Haberovi doma jiskření a vášeň?
Zatímco Daniela Peštová (54) chce problémy řešit a mluvit o nich, její partner Pavol Habera (63) veřejně přiznal, že ho to nezajímá. Podřezal si pod sebou větev a dočká se rozchodu? Následující týd
Zachraňte koně! Příběh chovatelského klenotu pražské zoo pokračuje
21stoleti.cz
Zachraňte koně! Příběh chovatelského klenotu pražské zoo pokračuje
Psalo se 28. září 1931. Den, který navždy změnil osud jednoho druhu. V pražské Troji se slavnostně otevřela nová zoologická zahrada. Pro mnohé jen další zábavné místo pro rodinné výlety. Kdo by si teh
Záhada jediné vraždy na jižním pólu
epochalnisvet.cz
Záhada jediné vraždy na jižním pólu
Polární stanice Amundsen-Scott je umístěná 100 metrů od jižního pólu. Polárníci zde tráví čas už od roku 1956, kdy první budovy postaví osmnáctičlenná skupina amerického námořnictva.   Od té doby zde léto tráví přes 200 výzkumníků, v zimě je zde jen něco mezi 50 a 90 lidmi. Taky není o co stát, průměrná teplota je přes
Vlastnil Rudolf II. dýku s Caesarovou krví?
historyplus.cz
Vlastnil Rudolf II. dýku s Caesarovou krví?
Do „třináctých“ komnat Rudolfa II. nahlédne jen málokdo. Augšpurský obchodník Hans Kraft je jedním z vyvolených. „Teď se můžete chlubit tím, že jste viděl, co mnoho jiných ne,“ usměje se na něj císař, když ho provází mezi policemi své kunstkomory. Kraftovi se doslova tají dech. Pravda, obdobných sbírek existuje v Evropě celá řada, jen namátkou vévodská
Pečené kuřátko na citrónech a česneku
tisicereceptu.cz
Pečené kuřátko na citrónech a česneku
Možná jste dosud neobjevili kouzlo kuřecího masa ovoněného pečeným citronem. Teď máte ale příležitost. Ingredience 1 celé kuře 2 cibule 2 celé citrony 5 stroužků česneku hrst tymiánu nebo ro
Moudrá sova mi přináší štěstí
skutecnepribehy.cz
Moudrá sova mi přináší štěstí
Měla jsem krátce před maturitou a byla jsem nervózní. Sova v mém snu mi poradila, na jakou otázku se mám připravit. Ten sen se mi zdál ve škole před maturitou. Seděla jsem na břehu řeky, kam jsem chodívala s dědečkem na ryby. Seděla jsem tam sama, děda byl už po smrti, a mně se v tom snu po