Nedávno diagnostikovali mé milované sestře Marii rakovinu, a i když lékaři dělají, co mohou, vím, že čas, který nám zbývá, se už bohužel krátí. Když sedím u její postele v nemocnici, vracejí se mi vzpomínky na všechno, co jsme spolu prožily. V těch chvílích mi tečou po tvářích slzy jako hrachy, i když vím, že bych teď měla být ta silná sestra... Byla jsem ta důležitá Marie je o pět let ml

Nechci vypadat jako matka, která si vychovala mamánka, ale ta ženská, která okupuje náš dům, v něm už nezůstane. Je tak vypočítavá! Syn Jarda, můj chlapeček, byl vždy moc hodný. Po maturitě sice uvažoval o vysoké ve velkém městě, ale když ho nevzali, našel si práci u nás a zůstal bydlet doma. Byla jsem už pět let vdovou, tak jsem to přivítala s nadšením. Sama bych náš velký barák nezvládla a mu

Veškeré seznamovací večery i dovolené selhaly. Vypadalo to, že zůstanu sama. Vše se změnilo, když jsme jely s Ančou na hory. Bylo mi dvaačtyřicet a ztratila jsem naději na vdavky. Veškeré sny o svatbě byly v tahu. Už je pozdě, říkala jsem si sklíčeně. Máma vyváděla psí kusy, pořád něco mlela o vnoučatech, už se to fakticky nedalo poslouchat. Jenomže všechny ty seznamovací akce, všelijaké seznam

Vypadalo to, že je moje láska ke spolužákovi Ondřejovi beznadějná, chodil totiž s jinou. Ale potom se stalo něco neočekávaného. Můj spolužák Ondřej, který se mi líbil už od konce druháku nebo od začátku třeťáku, nevím přesně, možná se mi líbil dokonce ještě dřív, si začal románek s vyzývavou spolužačkou, která se jmenovala Konečná. A to byla konečná i pro mě. Doma pořád vyzvídali, proč v jednom

Moje matka byla postrachem každého potenciálního zetě. Obě mé starší sestry s ní přerušily kontakt, aby zachránily manželství. Jen já ne! S naší maminkou to nikdy nebylo jednoduché. Tatínek byl typickým manželem pod pantoflem. Čas trávil raději v práci, než doma, nebo rychle zalezl do garáže a vrtal se v autě, kterému ve skutečnosti nic nebylo. Jen aby se s mámou nemusel věčně o něčem dohadovat

Koupili jsme dům i s kocourem. Měl se u nás jako v bavlnce. Když přišel jeho čas, překonal sám sebe a svůj strach, abych ho ještě naposledy pohladila. S novým domkem, který jsme si koupili, jsme „zdědili“ i malého kocourka Macíka. Původní majitelé nám řekli, že tady kocour žije už řadu let a jen stěží by si zvykal na jiné prostředí. Je velmi skromný – vděčný za svůj koutek v komoře na nářadí, p

Nechápu, jak se mohlo stát, že se naše dvě děti k smrti nenáviděly. Ta jejich rivalita začala v dětství, báli jsme se, že bude trvat už navždycky. Nikdy nevíte, co vám příroda nadělí za ratolesti. Ani v mé rodině ani v té manželově nebyli nikdy žádní konfliktní lidé, ani žádné černé ovce rodiny, o kterých bychom slyšeli jen samé špatné věci. Logicky jsme se domnívali, že i naše děti – Kamila a 

Když jsem nemohla lásku najít já, nedokázala, jsem přenést přes srdce, že by moje sestra měla mít šťastný vztah. Musela jsem jednat. V mládí jsem byla veselá holka, která si chtěla jen užívat. S kolika kluky jsem chodila, bych těžko spočítala. To moje mladší sestra Miluška byla jiná. Byla to tichá duše, která byla raději doma, než někde na zábavě. Když jsem se ji snažila vytáhnout od učení, ned

Když vám kamarádka, která vás podrazila, zničehonic přinese dárek, nic dobrého vám to nejspíš nepřinese. Dočkáte se i zdravotních problémů. Liběna byla duše zlá, která jen koukala, na kom by se přiživila a které ženě z okolí by svedla manžela. Když jsem byla šťastně vdaná a na mateřské, byla u nás doma každý den. Pracovala ve stejné firmě, ovšem na daleko podřadnější pozici než já. Chodila se k

Možná si někdo vzpomene na to vlakové neštěstí, které mělo tolik obětí. Tehdy jsem se mu řítil vstříc. V poslední chvíli mě zachránila krásná dívka, která vzápětí zmizela v mlze. Vlak stál ve stanici Hradec Králové, i když už měl být deset minut pryč. Dobíhal jsem ho na poslední chvíli. Na peroně se mi skoro podlomila kolena. Hlavou mi ale v tu chvíli prolétla osvobozující myšlenka, že nebudu m