Byli pro mě rytířové. Starší bráchové, kteří se o mě starali jako o princeznu. Ta pohádka však brzy skončila. Nebyla jsem jejich otravná ségra, hráli si se mnou a hýčkali mne. Všichni jsme mezi sebou měli velké pouto. Jenže pak… Byla jsem malá holčička, když jsem přišla o svého prvního bratra Pavla. Bylo mi deset let, když se to stalo. Ten den se mi navždy vypálil do paměti, jako by to bylo vče

Tíží mě šrám. Bolest z mateřské lásky. Té, kterou jsem od mámy nedostala, i mojí, kterou jsem nebyla schopná V srdci cítím těžkost, kterou nosím celý život. Byla jsem adoptovaná. Moji rodiče nebyli moji. Žila jsem ale roky ve sladké nevědomosti, měla jsem díky tomu šťastné dětství. Normální období mého života. Ale pak… I když mi má náhradní rodina dala střechu nad hlavou, teplo a péči, některé

Byla jsem doma sama. Bouřka řádila a vichr nám rozbil okno. Najednou se přede mnou objevila temná postava dívky. Déšť hrozil po celý den, ve vzduchu byla cítit bouřka. Do topolů před domem se opřel vítr. Domek jsme koupili s manželem teprve nedávno. Stál kousek za městem. Autem jsme měli všechny služby v dosažitelné blízkosti. Snažila jsem se udělat z domku náš pelíšek, který se měl co nevidět

Ten obraz byl kýč, se kterým jsme se nechtěli nikomu chlubit. Rychle jsme ho ale vraceli na jeho místo. S manželem Vaškem jsme si pořídili chaloupku, takový domek na severu Čech, kde jsme si naplánovali pobývat v důchodu. To léto před pěti lety jsme se pustili do malování. Domek stojí na pozemku, kde se nachází i velká stodola. Už roky ji nikdo nevyužívá, ale její mohutná stavba přidává celému

U známých na chalupě jsme na půdě našli staré bylinky po babičce. Zvědavost mi nedala a připravila jsem si z nich lektvar… Zimní pobyt na chalupě se pro mě vlastní vinou změnil v děsivý zážitek, na který až do konce svého života nezapomenu! Napila jsem se zvláštního čaje a málem mě to stálo život. Opustila jsem poté své tělo a nemohla se vrátit zpátky! Strach, jaký jsem měla, se ani nedá pop

Žiju v malé vesnici u Tábora, v domě, kde jsme vyrostly s mojí sestrou Lenkou. Dům je starý, s křivými podlahami a zahradou plnou růží. Lenka je o pět let mladší a vždycky byla ta veselá duše, která tančila na vesnických zábavách a zpívala, až se sousedi smáli. „Ireno, život je na to, aby se žil!“ říkávala, když jsme jako děti běhaly po loukách. Po svatbě se odstěhovala z našeho domu za manžele

Už jsem toho za svůj život viděla hodně, ale takovou ženskou, jako je Jarmila, jsem ještě nepoznala. Bydlela jsem na malém městě, v klidné ulici, kde se všichni znají a mají tu rádi svůj klid. Ten jsme tu ovšem měli jen do chvíle, než se přistěhovala ona. Byla to žena, která dokázala svým jazykem a chováním rozvrátit celou naši komunitu. A to vše jen pro svoji zábavu. Byla to prostě bezcitná

Možná mi ten dopis mohl změnit život. Pisatel se do mě zamiloval a chtěl mě lépe poznat. Bohužel mu k tomu chyběla kuráž. Ráda bych tímto apelovala na muže, aby, pokud napíší milostné psaníčko dámě svého srdce, nezapomněli na podpis. Ono to potom dělá neplechu, ty nepodepsané milostné listy. Kdysi strašně dávno jsem jeden takový, napsaný na stroji, našla ve schránce. Na obálce chyběla známka, p

Byla jsem čerstvě rozvedená, žádného muže jsem nechtěla ani vidět. Jediný, kterého jsem vzala na milost, byla figurína ve výloze. Říkala jsem jí Adam. Upřela jsem na něj se zalíbením oči. „Tohle je chlap mého života!“ prohlásila jsem, klečíce ve výloze obchodu s textilem, kde jsem aranžovala novou výlohu. Poplácala jsem figurínu po rameni a svému nápadu se zasmála. Od mé kamarádky, která mi pom

Ztratila jsem se v mlze i s vnučkou, stalo se to v lese nedaleko zříceniny. Najednou jsme začaly potkávat divné lidi v historických kostýmech... Zaslechla jsem mnoho příběhů o hradech, kde se to duchy jen hemží. Dokonce znám dva lidi, kteří mi přísahali, že v těch místech zažili něco podivného. Moc jsem těm povídačkám nevěřila, až se mi jednou něco takového stalo. Přivezla jsem si tenkrát na pr