Koupili jsme dům i s kocourem. Měl se u nás jako v bavlnce. Když přišel jeho čas, překonal sám sebe a svůj strach, abych ho ještě naposledy pohladila. S novým domkem, který jsme si koupili, jsme „zdědili“ i malého kocourka Macíka. Původní majitelé nám řekli, že tady kocour žije už řadu let a jen stěží by si zvykal na jiné prostředí. Je velmi skromný – vděčný za svůj koutek v komoře na nářadí, p

Nechápu, jak se mohlo stát, že se naše dvě děti k smrti nenáviděly. Ta jejich rivalita začala v dětství, báli jsme se, že bude trvat už navždycky. Nikdy nevíte, co vám příroda nadělí za ratolesti. Ani v mé rodině ani v té manželově nebyli nikdy žádní konfliktní lidé, ani žádné černé ovce rodiny, o kterých bychom slyšeli jen samé špatné věci. Logicky jsme se domnívali, že i naše děti – Kamila a 

Když jsem nemohla lásku najít já, nedokázala, jsem přenést přes srdce, že by moje sestra měla mít šťastný vztah. Musela jsem jednat. V mládí jsem byla veselá holka, která si chtěla jen užívat. S kolika kluky jsem chodila, bych těžko spočítala. To moje mladší sestra Miluška byla jiná. Byla to tichá duše, která byla raději doma, než někde na zábavě. Když jsem se ji snažila vytáhnout od učení, ned

Když vám kamarádka, která vás podrazila, zničehonic přinese dárek, nic dobrého vám to nejspíš nepřinese. Dočkáte se i zdravotních problémů. Liběna byla duše zlá, která jen koukala, na kom by se přiživila a které ženě z okolí by svedla manžela. Když jsem byla šťastně vdaná a na mateřské, byla u nás doma každý den. Pracovala ve stejné firmě, ovšem na daleko podřadnější pozici než já. Chodila se k

Možná si někdo vzpomene na to vlakové neštěstí, které mělo tolik obětí. Tehdy jsem se mu řítil vstříc. V poslední chvíli mě zachránila krásná dívka, která vzápětí zmizela v mlze. Vlak stál ve stanici Hradec Králové, i když už měl být deset minut pryč. Dobíhal jsem ho na poslední chvíli. Na peroně se mi skoro podlomila kolena. Hlavou mi ale v tu chvíli prolétla osvobozující myšlenka, že nebudu m

S Liborem ze sousedství jsme vedle sebe vyrůstali. Zdálo se, že se naše dětské přátelství změní v celoživotní lásku. Můj nejlepší kamarád a moje nejlepší kamarádka. Kdysi dávno jsem prožila drama, které bolelo, jako bych si rozřezala ruce o střepy rozbité vázy. Proč se to muselo stát? Libor byl můj nejlepší kamarád, ale věděla jsem a doufala, že i on to chápe, že se z našeho přátelství časem vy

Můžete se rozhádat, na řadu let ztratit. Pravé přátelství však vydrží. To naše s Danou však mělo velké šrámy. Bylo to ve školce. Pamatuji, jak jsem měla lakovky a ta copatá blondýnka mi je záviděla. Schválně mi šlapala na nohu zablácenou botou. Tehdy jsme se pohádaly. Ale pak jsme se potkaly i ve škole, a jelikož jsme se znaly, nějak jsme se skamarádily. Jak jsme obě dospěly a neztratily se

Malá Zuzanka mi dala nevšední dárek. Našla starý amulet, a ten byl nejspíš opravdu kouzelný. Splnil mi přání a pak zmizel. Když jsem odešla do důchodu, dostavil se šok z této nové životní role. Vyměřený důchod tvořil něco kolem padesáti procent mého platu. Přitom finanční vydání na provoz domácnosti a živobytí samozřejmě zůstaly stejné, vlastně se měsíc po měsíci s postupující inflací ještě zvy

S oblibou vyrážím na pěší túry, klidně i sama. V posledních měsících jsem však během výletů zažila chvíle, které mě pořádně vyděsily. Vždycky jsem byla typ, který před jízdou autem nebo šlapáním na kole dává přednost chůzi. Mám moc ráda pěší turistiku, ideálně tam, kde se mohu kochat krajinou. Už pět let chodím s přítelem Honzou, takže občas se vypravím někam s ním, ale také si ráda vyjdu sama.

Trápil mě bezdůvodný smutek a úzkosti. Meditace nepomáhaly. Pak se moje kamarádka mimoděk zmínila o jedné seanci. Všichni si s sebou neseme nějakou historii. Někdy i hodně vzdálenou. Neměla jsem sebemenší ponětí, kde se najednou berou moje stavy úzkosti a lítosti. Tajuplná cesta do minulosti Nic mi nedělalo radost a já už nevěděla, co si počít. Teprve rozhovor s kamarádkou mě přiměl k net