Ten les byl najednou jiný. Jako by ožil tisíci barvami a probudilo se v něm neznámé zlo, které mě pronásledovalo. Musela jsem vzít nohy na ramena. Bylo krásné babí léto. Všude kolem se rozprostíralo moře barevných lístků. Chvíli jsem tu nádheru pozorovala, až jsem se rozhodla, že vysvobodím svou mysl od nudné práce a půjdu se projít. Kochala jsem se krásným dnem, který byl jedním z posledních.

Padesát let spolu. Říkáte si: to to ale uteklo. Nechtělo se mi slavit okázalou zlatou svatbu. Nakonec jsem ráda, že jsme to udělali! K obnovení svatebního slibu nás vyhecovali kamarádi a taky můj brácha se švagrovou. Nechtěla jsem to, zoufale jsem se bránila, ale tlačili na mě. Asi se těšili, že se zadarmo najedí a napijí, však to znáte. Taky že si zažertují na náš účet. Jenže naše manželství n

Nikdy nezapomenu na ten den, kdy jsem šla naposledy za mojí dcerou, abych se s ní rozloučila. Ta bolest byla nesnesitelná. Najednou jsem si uvědomila, že už tu prostě není. Moje dcera Petra byla zdravá, chytrá a krásná dívka. Nepřekvapovala nás žádnými problémy v dospívání, a když dospěla, byla úspěšná a měla jasné plány. Vypracovala se, našla si dobré zaměstnání a potkala Pavla, se kterým plán

Matka mého přítele mě nesnášela. Když umírala, nezapomněla mi pošeptat, jak moc mě nemá ráda. Od té doby se nám lepí smůla na paty. S matkou mého přítele jsme nezačaly nejlépe. Byli jsme tenkrát poprvé na návštěvě u Filipových rodičů. Celý náš vztah si přítel dělal legraci z účesu, který nosila jeho matka. A když jsem ji poprvé uviděla, pochopila jsem. Budoucí tchyně měla na hlavě trvalou, natu

Chaloupka to byla překrásná, ale kdykoliv jsem se v ní ocitla sama, padl na mě strach. Někdo nás tam očividně nechtěl. Na pronajatou chalupu jsme přijeli v pátek večer. Jakmile jsme vyložili věci, začali jsme chystat táborák, jídlo na gril a pití. Než jsme se konečně usadili na zahradě, byla skoro tma a zábava mohla začít. Hrálo se na kytaru, jedlo a pilo do tří do rána. Padala na mě tíseň

Potkala jsem ho kdysi dávno v kempu. Byl moc milý a zeptal se mě, zda věřím na věštění z dlaně. Řekla jsem si, proč to nezkusit… Kam až mi paměť sahá, vždycky jsem patřila k vodáckým nadšencům. Už jako malá holka jsem s tátou a dědou jezdila na vodu. To dobrodružství jsem milovala. Dodnes mám na ty dny krásné vzpomínky. Záhadný muž Tomuto koníčku jsem se věnovala i v době dospívání s kama

Když jsem byla mladší, myslela jsem si, že v důchodu už člověk jen sedí v křesle, plete svetr a vzpomíná na staré časy. Ale život má své cesty a nikdy není pozdě na nový začátek. Bylo to před pár lety, když jsem oslavila šedesátku. Moje děti už mají dávno své rodiny, vnoučata mi před očima vyrostla jako z vody a můj milovaný manžel, Václav, mě příliš brzy opustil. Odešel už před deseti lety po

I když sedmdesát mi už bylo, mám stále spoustu energie, zejména pokud jde o má vnoučata. Můj malý vnuk, Tomášek, kterému je teprve pět, je mou největší radostí. Jeho rodiče pracují ve městě, takže dost času tráví na cestách a vracejí se domů až k večeru. Já Tomáška vyzvedávám po obědě ze školky a odpoledne trávíme spolu. Milujeme procházky v přírodě, sbírání kamenů nebo pozorování ptáků. Ale

Svého muže jsem poznala jako holka. Byl o tři roky starší a já si ho všimla hned! Byl středem pozornosti, sportovní kluk, který nezkazí legraci. Začali jsme spolu chodit a všechno šlo rychle. Za dva roky se nám narodil syn, za další dva roky dcera. Zařizovali jsme dům, dělali zahradu. Marek dřel, aby nás uživil, já se starala o provoz rodiny a přivydělávala si různými brigádami.Až když obě děti

S Františkem jsme si spokojeně žili na okraji města v malém paneláku. Až do chvíle, než nám život zničila sousedka. Když se objevila podrazácká sousedka Eva, začaly problémy. Eva se přistěhovala před třemi lety do bytu vedle. Je jí kolem čtyřiceti, je rozvedená a poutá pozornost s tou svou umělou blond hřívou a krátkými sukněmi. Vždycky se tvářila mile, nosila nám koláče nebo se ptala se na rad