Nezbylo mi, než předstírat nedostatek peněz. Než se stát chudou a bezmocnou. Jinak bych nezjistila, kdo stojí o mě a kdo jen o moje peníze! Krátce po smrti manžela, úspěšného podnikatele, jsem se stala bohatou vdovou. Po jeho tragické smrti mi vyplatili vysokou životní pojistku a já začala počítat statisíce, či spíš miliony. Měla jsem krásný nový dům, dvě auta, peníze na nejrůznějších kontech a

Nemyslím si, že jsem špatná řidička. Manžel je ale jiného názoru. Když jsem poškodila jeho auto, musela ho dát tajně opravit. Patřím mezi ženy, které používají auto téměř denně. Pro cestu do práce, odvoz dětí do školy a na kroužky, na nákup a podobně. Je tomu tak už mnoho let. Nejprve jsem si půjčovala auto od táty nebo od dědy, který mě i v šestnácti naučil řídit, a později pak od svého manžel

Nikdy bych nevěřila, že se dokážu ve svém věku tak zamilovat. Uvěřila jsem krásným řečem a slibům. Pak ale přišel den, kdy mě přítel vyhnal z bytu. Můj dobrý muž mi odpustil. Svého manžela jsem moc milovala. Byl o sedmnáct let starší, ale z mé strany to byla láska na první pohled. Můj Miroslav se ale naší lásky bál. Říkal mi, že jsem příliš mladá a jednou ho opustím. Přísahala jsem, že se něc

Znaly jsme se už od školky, ale nepříjemná událost nás na nějaký čas rozdělila. Dnes už lze těžko pochopit, proč jsme tak hloupě naletěly. Hanka se spokojeně uvelebila v křesílku, hodila nohu přes nohu a dlouze se na mě zadívala. „Tak co, půjdeme tam? Už sis to nechala projít hlavou?“ Netrpělivě sleduje výraz mého obličeje, aby zjistila, jak na tom jsem. Stále ještě váhám. Mám strach, protože nem

Napřed jsem ho odmítla, protože jsem nestála o žádný soucit. Teprve postupně mi začalo docházet, že jde o skutečné city, na které jsem nebyla připravená. Problémy se zrakem jsem měla už od narození. Do devíti let jsem však přesto jakž takž viděla. Pak jsem začala zrak velmi rychle ztrácet a ve dvanácti jsem už byla úplně slepá. Mohla jsem se ale na tu situaci postupně připravovat jakou vidoucí

I když jsem se na klid a pohodu v důchodu těšila, realita mě nakonec strašně zaskočila. Dokonce tak daleko, že jsem úplně ztratila chuť žít. Dnes mě konečně propouští z léčebny domů. Hrozně se těším a zároveň mám velký strach. Nejen z toho, co bude a jestli ten běžný život zvládnu. Ale také z reakce svého okolí. Především manžela, dětí a nakonec i vnoučka. Je sice ještě malá, ale určitě jí neun

Měla jsem dát na svůj instinkt. Už při prvním setkání mi na něm něco vadilo. Ale dcera byla hrozně zamilovaná. A tak jsem mlčela. Bohužel. Strašně moc bych se potřebovala pořádně vyplakat. Pěkně nahlas, zanadávat si, rozčílit se, ulevit si. Jsem ale jak ztuhlá, jakoby mě už všechny emoce definitivně opustily. Už vůbec nic necítím, jsem naprosto apatická. To všechno proto, že se snažím hrát si pře

Zlodějů jsem se bála natolik, že jsem koupila několik důmyslných pastí a nastražila je na zahradě i v domě. Chytil se do nich jen jediný člověk – já sama! Stále jsem slyšela jen to jediné. Že jsou všude zloději, kteří číhají na příležitost někoho okrást. Bála jsem se o nové vybavení do bytu a také auto v garáži. I manželova sbírka známek měla velkou hodnotu. „Prosím tě, kdo by u nás kradl, vždyť

Nechala jsem se unést romantickou nocí. Úplněk mě omámil a já šla za přeludem. Naštěstí zasáhla vnučka. Když můj bratr prodal rodný dům, koupila jej jakási firma a nad romantickým údolím postavila obludný most. Už z něj skočilo několik sebevrahů. Dům je v současné době opuštěný a zdevastovaný. Jestli ho někdo zachrání, tak mu noci v těchto místech nezávidím. Již v dobách mého dětství to bylo je

Nemohu své dceři pomoci, jsem upoutaná na invalidní vozík a mohu jen se smutkem a i vztekem sledovat, jak má jediná dcera Jana prochází strastmi, které na ni osud hrne. Děsí mě, co dalšího se dozvím, je to jedna rána za druhou. Už si začínám myslet, že jsem se já, jako jeden z rodičů, něčím provinila, něčím třeba v minulém životě, protože tolik neštěstí, které osud uvalil na jednoho člověka, na