Když se se mnou Jarda rozešel, nevěřila jsem tomu. Pak nastalo období, na které nerada vzpomínám a nemohu pochopit, jak hluboko jsem dokázala klesnout. Ale čekám dál. Závislosti jsou různé. Od nevinných až po ty závažné. Od kávy až po alkohol a drogy. Stejně nebezpečná je ale i závislost na druhém člověku, která může přerůst až v posedlost. Rozchod byl šok Když mi jednou ráno Jarda oznámi

Moji nejlepší přítelkyni opustil manžel i s malou dcerou. Abych jí pomohla rozvod překonat, nabídla jsem jí přístřeší. Ona pak odešla i s mým manželem. Každý dobrý skutek je po zásluze potrestán. Anebo také: Za blbost se platí! Jak dobře tato slova vystihují to, k čemu došlo mezi mnou a mojí tehdy nejlepší kamarádkou. Martinu opustil manžel zcela bezohledným a necitlivým způsobem. Všechno slunc

Měla jsem vše, co si žena před třicítkou může přát. Kariéru, peníze, vlastní byt a přítele. Jak se ale blížily třicáté narozeniny, začaly se mi do mysli vkrádat myšlenky na děti. Když jsme jednou večer seděli s partnerem u večeře na počest našeho desátého výročí, s nápadem mít vlastní miminko jsem se mu svěřila. Bohužel mě jeho reakce zaskočila. Ani trošku mou touhu nesdílel. Zprvu jsem si vznikl

Několik měsíců jsem se starala o nemocnou maminku. Rakovině se ale poručit nedá, jednoho dne se mámin stav zhoršil a pak odešla nadobro. Tatínek zemřel, když mi byly tři roky, pamatuji si ho jen málo a sourozence jsem bohužel žádné neměla. Bydlela jsem v pronajatém bytě v malém městě. Doma mi však všechno připomínalo moji rodinu a hlavně fakt, že jsem najednou zůstala na světě úplně sama. Rozhodl

Ze dne na den jsem přišla o milovaného manžela. A tak jsem za ním pravidelně chodila alespoň na hřbitov. Jednoho dne jsem tam zažila něco, pro co nemám vysvětlení. Franta byl moje životní láska a jinou už jsem nehledala. Jsem vděčná za to, že jsem mohla po jeho boku žít. Poznali jsme se, když mi bylo šestnáct let. Věděla jsem, že je to muž, se kterým budu celý život. Když se moje kamarádky

Naše plány se starým domkem jsme nemohli s manželem uskutečnit, protože se nelíbili duchům zemřelých. Velmi dlouho jsme s Antonínem, mým manželem, hledali nějaký menší domek na vesnici, kde bychom se usídlili po odchodu do důchodu. Celý život jsme prožili v hlavním městě a oba jsme toužili po klidném a příjemném bydlení na stáří. Někde nás odradila cena, jinde okolí. Oba jsme měli jakousi př

Na tu dovolenou jsem se moc těšila. Několik společných dnů s našimi vnuky – dvojčaty mě i manžela vždy nabije energií. Tentokrát to ale bylo všechno jinak. Dcera sedí za volantem a předstírá, že se dokonale soustředí na jízdu. Díky tomu nemůže mluvit. Co také k tomu ke všemu říct. I my s manželem sedíme tiše, zaražení a šokovaní. Napjatou atmosféru vycítili i kluci a mlčí. Ani se nepošťuchují a

Když vás něco takového potká, už se nikdy nezbavíte toho pocitu strachu, beznaděje a paniky. Vryje se vám to do paměti a úzkost vás pronásleduje po zbytek života. Už počtvrté tuto noc vstávám a jdu se podívat vedle do pokoje. Potřebuju se na vlastní oči přesvědčit, že Zdenička leží ve své posteli. Samozřejmě jsem opět probudila manžela, který jen nevrle bručí a říká,že jsem blázen. Asi má pr

Jsou chvíle, které nelze vzít zpátky a které vás budou stále pronásledovat. Jenže některým událostem nelze zabránit. Potápěči stále ještě prohledávají koryto řeky. Zatím marně. Dokud ale nenašli tělo, stále doufám, že Luboš leží někde na břehu. Možná zraněný, ale živý. Tak strašně bych si to přála. Jsem zoufala aa za to, co se stalo, tak trochu cítím odpovědnost. Měl Vikiho moc rád Luboš byl sy

Psal se rok dva tisíce, pomaličku se blížil konec mého vysokoškolského studia a z vykuleného nováčka se postupně stával zkušený harcovník. Tenhle přerod na mě byl dobře patrný. Ošklivými chodbami jsem probíhala rychlými a účelnými kroky a v knihovně se vrhala přesně do těch správných řad a hledala v těch správných autorech. Byla jsem energická, pilná a v podstatě nic mě nedokázalo vyvést z konce