Od mala mi vše vycházelo. Byla jsem vždy nejlepší a nejkrásnější. Vše mě předurčovalo k životu jako v pohádce! Jenže život není pohádka. Byla jsem zvyklá být středem pozornosti a všichni mi prorokovali hezký a úspěšný život. A ten jsem měla, než jsem potkala svého manžela Marka. Byl to charismatický amatérský zpěvák, který žil bohémským životem, což mě zpočátku fascinovalo. Začali jsme spolu

Ambice rodičů mohou být zničující. Dosvědčuje to tragédie, která potkala naši rodinu. Přitom stačilo tak málo a nemuselo se to stát. Jen mít trochu rozumu. Dcera sedí proti mně, schoulená v křesle. Oči zarudlé od pláče, kruhy pod očima po probdělých nocích. Přesto ani v této chvíli nedokáže vzít část odpovědnosti na sebe. Raději obviňuje profesory, spolužáky, celý svět a nakonec snad i mě. Ano,

Sháněli jsme s přítelem docela dlouho byt. Jeden jsme našli, dokonce v lokalitě, o které jsme snili. Když jsme přišli na prohlídku, vnímala jsem v tom bytě něčí energii, a rozhodně to nebyla ta majitele bytu. Zajímalo mě, proč se pán rozhodl byt pronajímat. Nechtěl nám lhát, tak přiznal pravdu. V bytě před měsícem zemřel starý člověk. Nic dramatického, jednalo se o přirozenou smrt ve spánku.

Následky některých činů si neseme dlouho, i když jsme za ně vlastně nemohli. Z vyrovnané ženy se postupně stala vystrašená a zhroucená troska. S mojí sestřenicí Radkou jsem měla odmalička moc hezký a kamarádský vztah. Byla o tři roky starší, ale nikdy mezi námi nevznikala „sourozenecká“ řevnivost, dokonce ani v raném dětství ne. Byla jako moje sestra Protože strýc s tetou měli barák ve st

Dodnes to nemohu pochopit. Byli jsme spolu tři roky a já nepoznala, že pro něj nejsem jediná a že si vybudoval rodinu i s jinou ženou. Bylo mi třicet pět let a tehdy jsem si uvědomila, že bych měla pomalu pomýšlet na rodinu. Osud mi přihrál do cesty Martina. Líbil se mi, měli jsme společné zájmy, byla jsem s ním šťastná, proto mi poprvé přišlo na mysl, že on by mohl být ten pravý. Žili jsme

Šikana mezi dětmi je dnes tak rozsáhlá, že už se o tom natáčejí i seriály. O tom, jak nehorázně se ale dokážou chovat někteří rodiče k jiným, se zatím moc nemluví! S manželem jsme se přestěhovali do malého domku za Prahou a dcera tam začala chodit do první třídy. Moc se jí tam líbilo, a tak nám spadl velký kámen ze srdce. Přece jen víme, jak to dnes mezi dětmi chodí a jak dokážou být kruté, a m

Před mnoha lety jsem narazila na podivný svazek bez autora, a dokonce bez roku vydání. Koupila jsem ji v antikvariátu během dovolené na jižní Moravě. Do oka mi padla tenká knížka ve světle fialovém přebalu s nápisem Tvůj osud. Autor nebyl překvapivě uveden. A vzhledem k tomu, že stála jen pár korun, jsem si ji nakonec koupila. Z nové knihy jsem se těšila. Tato kniha byla ale zvláštní. Příběh

Rodiče měli v mých očích nádherné manželství. Bylo mým vzorem. Jednou jsem ale zjistila něco, co vedlo k jejich rozvodu. Když jsem studovala, začala jsem si přivydělávat distribucí parfémů, které šly skvěle na odbyt. Jednoho dne jsem potkala spolužáka ze základky. Dost dlouho jsme se neviděli, a tak jsme skočili na víno. Po třetí sklence se mi Martin přiznal, že vede penzion, který slouží ně

Byla jsem milovaný jedináček. Maminka s tatínkem chtěli velkou rodinu, ale po teprve deseti letech manželství jsem se narodila já. Jenže štěstí odešlo spolu s maminkou. Bydleli jsme v menším městečku na jihu Čech, kde měli rodiče obchod. Takový ten se vším, koloniál se jim říkalo. Když něco chybělo, tatínek to pro zákazníka objednal. Dařilo se nám dobře, i když jsme byli všichni v podstatě od r

Snila jsem o tom, že až potkám toho pravého, bude to velká romantika. Všechno dopadlo jinak. Nebýt mého osudového muže, dnes bych tu už nebyla. Před patnácti lety jsem měla těžkou autonehodu. Byla jsem jediná, koho hasiči ze zdemolovaného auta vytáhli živého. A přesto, že to se mnou nebylo vůbec dobré a přišla jsem téměř o celou levou ruku, dala jsem se dohromady a doufala, že začnu žít zase „n