Když mě manžel opustil po dvacetiletém manželství, zhroutil se mi svět. Časem jsem ale zjistila, že se mi nic lepšího nemohlo stát. Stalo se mi to, co mnoha jiným. Děti nám odrostly, já už nevypadala jako za mlada a s manželem Liborem jsme se ve víru každodenních starostí odcizili. Mně bylo tehdy čtyřicet tři let, jemu čtyřicet šest a slečně recepční v hotelu, kde byl můj muž ředitelem, bylo o 

Nechápu, jak mohou být lidé tak zlí a podlí. Bohužel nám jedna hloupá drbna rozvrátila celý náš spokojený život. Už nikdy nic nebude jako dřív. Milena hladí malou ručku svého syna. Daník leží v posteli, celý bledý, ale díkybohu živý. Samozřejmě ještě ho čeká dlouhá rehabilitace. Ale to určitě moje dcera já i vnouček zvládneme. Musíme to prostě zvládnout. Hlavně držet stále při sobě a už neda

Jsem rozvedená, se dvěma dětmi. Už jsem dále nedokázala snášet manželovo chování, tak jsem se rozhodla odstěhovat. Měl to být nový start, ale dceři se začaly dít šílené věci. Můj bývalý manžel Jiří byl o dvanáct let starší než já. Měl už jedno dítě z předchozího vztahu, ale to pro mě nebyla překážka. Měla jsem ho velmi ráda a myslela jsem si, že spolu budeme šťastní a zůstaneme spolu až do stář

Ze spaní mě probudila neznámá žena. Měla nádherné šaty a šperky. Vyvedla mě z pokoje ven, než jím proletěl kulový blesk. S talo se to už dávno. Byla jsem malá holčička. Maminka mě tehdy dala pohlídat babičce. Bydlela v malém domku s dvorkem, na kterém pobíhala všelijaká havěť – od psa a koček až po husy a slepice. Bývala jsem tam moc ráda. Babička byla hodná a vyprávěla mi ráda pohádky. Vola

Bylo mi šestnáct let. Tatínek měl cholerickou povahu a nechtěl mě nikam pouštět. Dokonce mi zakázal chodit i do tanečních. Táta nebyl klidný člověk. Měl zlaté srdce, ale horkou hlavu. „Kolik ti je let?“ Byla to řečnická otázka, na kterou nebylo třeba odpovídat. Oba jsme věděli, kolik mi je let. „V šestnácti,“ řval otec, „nebudeš chodit tancovat! Je to brzo. Vypadala bys před celou vesnicí ja

S nikým v životě jsem neměla tak silný vztah jako s mojí babičkou Julinkou. Proto jsem ji požádala o radu, který muž bude ten pravý. Už odmalička to byla právě ona, komu jsem se se vším svěřovala. Když to bylo možné, trávila jsem veškerý svůj volný čas u ní. Bylo mezi námi velice silné pouto, silnější, než jsem měla s matkou. Babička si na mě vždy udělala čas. Když mi bylo dvacet let, zradilo j

Bývá bohužel celkem běžné, že si ženatý muž najde milenku. Většinou mladší a hezčí. A jistá si v tomto směru nemůže být žádná žena. S kamarádkami jsme pravidelně řešily různé problémy. Dvě z nás, Simona a Hanka, měly velké trápení se svými manžely, kteří si našli o dost další milenky. Já jsem si myslela, že se mě tyto problémy netýkají. Svoje manželství s Mojmírem jsem považovala za ukázkové. D

Z dětství si pamatuji na spoustu chlapíků, kteří s námi bydleli. Někteří byli fajn, jiní nikoli. Ale nejhorší byl strejda Jenda. Ztoho neštěstí nikdy nepřestanu vinit mámu. Už jako dítěti mi bylo jasné, že hlavním viníkem je máma, ne strejda Jenda. Copak máma, ta se měla k světu... Dělala, jako by byla bůhvíjaká chudinka, protože ji opustil manžel, jenomže, jak jsem postupem času pochopila, chu

Ten dům jsme koupili levně. Každý, kdo nás potkal, nás varoval, že je tohle staré stavení prokleté a neštěstí provází každého, kdo se v něm zabydlí. Na první pohled vypadal ten dům na kopci v Sudetech, neboli v pohraničí, pěkně. Jeho součástí byla rozlehlá zahrada, velký dvůr se stodolou a kolem se rozpínala krásná krajina, kopečky a na jednom zřícenina hradu. Jakmile rodiče stavení uviděli, by

Mám pro strach uděláno, letos v létě se mi ale stala podivná věc. Na cestu se mě ptal člověk, který jako by nepatřil do našeho času. Celý život bydlím na vesnici a nikdy se mi nic tajemného nepřihodilo. Nejprve jsem žila s rodiči v domku a později v jiném, vlastním domě ve stejné obci s manželem. Náš dům stojí na kraji vesnice, poblíž lesa. Vždycky mi to vyhovovalo a nikdy jsem se nebála té mír