Domů     Kvůli mému dětství v zahraničí mě spolužáci neustále šikanovali
Kvůli mému dětství v zahraničí mě spolužáci neustále šikanovali
5 minut čtení

Může se to zdát jako pohádka. Od mých osmi let jsme byli v Jižní Americe, každé tři roky v jiném státě. Realita byla ale poněkud jiná…

Pamatuji si, že jako malé mi nikdy nic nechybělo. Oba moji rodiče měli dobrou práci a docela vysoké postavení, takže jsme si žili lehce nad klasické poměry.

Měla jsem ty nejlepší hračky, jezdili jsme minimálně dvakrát ročně na dovolené a mezi ostatními dětmi jsem vynikala i s tím nejlepší oblečením, které se v tu dobu dalo sehnat.

Je to jako včera, ta doba, kdy jsem měla ve školce a i následně od první třídy prima kamarádky a kamarády, se kterými jsem si ihned porozuměla.

Šok přišel, když jsem se na konci druhé třídy dozvěděla, že rodiče, kteří dělali v obří firmě vyrábějící sklo, dostali šanci jít do Mexika, a tak jsme se v průběhu dalších měsíců museli přestěhovat na druhý konec světa.

Nováček

Moc jsem tehdy plakala, nechtěla jsem opustit své kamarádky a kamarády, které už jsem za první dva roky ve škole měla, ale nešlo už nic dělat. Přiletěli jsme do Mexiko City, kde naši ihned začali dělat obchody. Bydleli jsme v Polancu – nejluxusnější čtvrti celého velkoměsta.

Rodiče mě dali do české skoly při ambasádě, protože jsem samozřejmě neuměla španělsky. Bylo to jen přechodné období, pár měsíců nato, jsem se měla zařadit do každodenní výuky na jedné z prestižních soukromých škol. Na rozdíl od nás, v té době Mexičané trvali na školní uniformě.

Kluci nesměli mít dlouhé vlasy a holčičky naopak musely mít vlásky úhledně zapletené do culíku, aby si zbytečně nehrály s vlasy a věnovaly se výuce. „Dónde está tu cuaderno?“ zeptala se mě učitelka. Začala jsem brečet, protože jsem nevěděla, co po mě chce.

Ptala se po mém sešitě, proč ho ještě nemám na stole. A tak začala moje etapa v zahraničí.

Zase od nuly

Čas utíkal, já se jako dítě sžívala s novým prostředím. Po dvou letech naši museli odejít z mexické pobočky do Ekvádoru a já zase řešila to samé. Jen co jsem si někde zvykla, našla si nové přátele, už jsme byli zase v letadle a letěli do nové země.

V Quitu, kde jsme bydleli, bylo nejhorší, že jsem věděla, že když se třeba poprvné zamiluju, bude se mi líbit nějaký kluk, i třeba platonicky, tak to nemá cenu. Bylo jasné, že brzo odjedu a už ho nikdy neuvidím.

Velký problém nastal o pár let později, kdy jsme přesídlili ještě více na jih. Do města tanga – Buenos Aires.

Ahoj lásko

V takzvaném Baires jak argentinskému hlavnímu městu místní přezdívají, už jsem bojovala s pubertou a nějak jsem se nikde necítíla doma. Stále jsem neměla kamarády, věděla jsem, že za pár měsíců můžeme zase odjet. Neustálé cestování, zkrátka kočovný život nakonec doběhl i mé rodiče.

Čím dál tím více se hádali, až jednoho dne došli k tomu, že bude nejlepší manželství ukončit. Maminka se rozhodla, že se vrátí do Čech. Já jsem jela s ní, táta přijal ještě další práci v Madridu. Alespoň jsme se všichni vrátili do Evropy.

Těžký návrat

Úspěch a jinakost se v Československu velmi špatně odpouštěly. Po našem návratu do Čech, když jsem nastoupila zpět do české školy, pro mě začalo ještě větší peklo. Ve škole mi život v zahraničí dali pěkně „sežrat“.

Učitelky – tehdy soudružky – mně vyhrožovaly, že mě nechají propadnout, především z češtiny. Vždy jsem poslouchala, že se určitě nemám vymlouvat na život v cizině, že je to můj problém. Plakala jsem celé noci a přála si znovu odjet.

Nejvíc mě šikanovali spolužáci, řvali na mě, ať táhnu odkud jsem přišla, že se dělám akorát zajímavou, a do toho jsem vnímala, jak maminka těžce nese rozvod a často pláče. Nakonec jsme se spolu stěhovaly ještě jednou, do většího města.

Tam alespoň lidé tolik nezáviděli, a pokud ano, nedávali to znát jako na menším městě.

Ale i tak jsem musela dělat reparát z češtiny, takže jsem místo letních prázdnin dřela gramatiku a zkoušející si mě na konci srpna pěkně podali, aby mi znepříjemnili fakt, že jsem vyrůstala v místech, kam se člověk jen tak nepodívá.

Ty ne!

Byla jsem prostě vyvrhel, neměla jsem to, co měli moji vrstevníci, a vlastně nemám dodnes. To, že máte stálé kamarádky ze základky a můžete s nimi společně vzpomínat. Já byla pořád někde jinde a takovéhle věci šly mimo mě.

Naučila jsem se sice cizí jazyk, ale stálo mě to oblíbenost u spolužáků a rozvod mých rodičů.

Táta se z Madridu už nikdy nevrátil, zůtal tam i v důchodu a byl tam i do posledních dní svého života. S maminkou už k sobě nějak nenašli cestu. Další maminčini partneři mě také moc nemuseli a já byla ráda, že jsem se ostěhovala hned, jak jsem byla plnoletá.

Něco za něco

Dnes jsem hrdá matka, ale i babička. Při výchově syna jsem věděla, že bych s ním nikam neodjela. Je sice dobré, když se člověk v mládí naučí cizí jazyk, ale daleko důležitější je stálé zázemí.

Prožívat první lásku, mít přátele se kterými vzpomínáte na společné zážitky z dětství a hlavně mít stálý domov.

Se spolužáky z druhého konce světa jsem pak ani nebyla v kontaktu. Byla jiná doba, režim si nás pěkně hlídal a po revoluci už to nějak vše vyprchalo. Dětství jsem zkrátka měla těžké, ačkoli tomu stejně nikdo nechce věřit.

Blanka (58), Praha

Související články
3 minuty čtení
Někdy mám pocit, že se celý život vejde do pár doteků. Do jemného pohlazení po vlasech nebo hrnku, který podáváte druhému, aby ho zahřál. Moje ruce si toho pamatují víc než moje hlava. Prsty mám pokřivené, klouby už dávno nepracují, jak by měly, ale ty staré dlaně... pořád cítí. Je v nich vše: dětství, práce, radosti, pády i ta každodenní tichá láska k životu. Stará kuchyně a nové dny Byd
3 minuty čtení
Byla to láska na celý život. Doufali jsme, že spolu zestárneme, že neexistuje nic, co by tomu zabránilo, co by nás rozeštvalo. Když jsme si s Ondrou v šestnácti letech přísahali, že nás nic nerozdělí, oba jsme tomu věřili. „Ani smrt,“ vyrazil ze sebe a já po něm automaticky opakovala, že ani smrt, ač jsem si v duchu říkala, že to je asi nesmysl, neboť zubatá rozdělí vždycky všechno. Ale byli js
3 minuty čtení
Sedím na lavičce v parku, kde to znám nazpaměť. Stromy jsou pořád stejné, i když jenom o něco starší. Ony však mohou mluvit. Já ze sebe nevydám ani hlásku! Alespoň šumí. Jsou možná staré jako já. Jenže na mně je ten zub času znát víc. Přírodu bereme jako němou, ale když přijdete o hlas, uvědomíte si, že rostliny mohou být slyšet víc než vy. Před dvěma lety se to stalo. Ochromila mne ztráta h
3 minuty čtení
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já jsem věděla, že se něco děje, ještě než to řekli nahlas. Zapomínal, kde je hrnek, jak se jmenuje
5 minut čtení
Je mi sedmašedesát a najednou cítím, že nemám tolik času. Na co? Říct pravdu mé rodině. A hledat dítě. Je to tak dávno, co jsem držela ten uzlíček... Vzpomínky mi proudí hlavou jako zběsilá auta na silnici. Tehdy jsem je pozorovala z mostu, když jsem přemýšlela, jestli tam neskočit. Nebyla jsem plnoletá. Měla jsem v hlavě ty řeči, jak lidé odsuzovali jiné dívky, které brzy otěhotněly. A pak jse
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Mimozemský život nemusí být založen na uhlíku
21stoleti.cz
Mimozemský život nemusí být založen na uhlíku
Šest protonů v jádře, schopnost vytvářet čtyři vazby, za pozemských teplot a tlaků pevné skupenství, tak takový je uhlík. Právě on je základním stavebním kamenem veškerého života, jak jej na naší plan
Zoologie: Mláďata goril a návrat losů – Dobré zprávy ze světa zvířat
epochaplus.cz
Zoologie: Mláďata goril a návrat losů – Dobré zprávy ze světa zvířat
Svět zoologie přináší na jaře samé dobré zprávy! Pražská zoologická zahrada se pyšní hned dvěma novými gorilími mláďaty, z nichž nejmladší, samička Gaia, byla slavnostně pokřtěna ikonickou primatoložkou Jane Goodallovou. Zároveň se po desítkách let v české části Krkonoš objevil los evropský, a potvrdil tak dobrou kondici zdejší přírody. Tyto události nejenže ukazují na úspěchy
Chrám Pumapunku: Postavili ho bozi primitivních domorodců?
enigmaplus.cz
Chrám Pumapunku: Postavili ho bozi primitivních domorodců?
Na území bolivijských And v nadmořské výšce 4000 metrů se nachází místo, jehož existence je záhadou. Ruiny chrámového komplexu zvaného Pumapunku jsou tvořeny kamennými bloky tak inženýrsky přesných tv
Vojtková už nebude skákat, jak on píská
nasehvezdy.cz
Vojtková už nebude skákat, jak on píská
Otočily se v manželství Romana Vojtka (53) a Petry Vojtkové (37) role a tentokrát to bude on, kdo bude žadonit o pozornost své lásky? Jeho žena totiž údajně začíná víc stavět samu sebe na první mí
Albrecht II. rázně potlačil pražskou vzpouru
historyplus.cz
Albrecht II. rázně potlačil pražskou vzpouru
„Já jim dám. Kacíři jsou to, a navíc i zrádci!“ rozčiluje se Albrecht Habsburský a s očima zapíchnutýma do podlahy přechází z jedné části komnaty na druhou. Hlavní adept na uvolněný český trůn umí být velkorysý a má smysl pro spravedlnost, ale zdejší kališníci u něj kolaborací s polským princem překročili únosnou mez. Za to
Rostlina umí přizpůsobit přenos pylu podmínkám prostředí, odhalují čeští vědci
epochalnisvet.cz
Rostlina umí přizpůsobit přenos pylu podmínkám prostředí, odhalují čeští vědci
Ač vědci zkoumají rostliny do detailů na úrovni molekul či z globálních perspektiv, jsou stále okamžiky jejich života, jež jsou prakticky neprobádané a dají se na nich udělat průlomové objevy. Jedním z nich je uvolňování pylu prašníky a jeho přenos hmyzem mezi květy. Prchavý děj, k jehož studiu nám víc než moderní přístroje pomůže
Naučila jsem se říkat pravdu do očí
skutecnepribehy.cz
Naučila jsem se říkat pravdu do očí
Lhát se prostě nemá. Nikdy! Ani ve chvílích, kdy člověk nepřizná pravdu jen proto, aby udělal druhým radost. To mě naučila až moje dcera. Jako holka z vesnice jsem byla vychovávána tak, že musím být za každou cenu slušná. Vždy a všude, i v případě, že mi to nebude úplně po chuti. A tak jsem občas snědla to, co jsem
Za tajemnými menhiry po Česku
epochanacestach.cz
Za tajemnými menhiry po Česku
Česká republika je poseta menhiry různého stáří a původu. K některým se pojí temné historické pověsti, jiné jsou vyhlášené pro své energetické působení. Navštivte s námi oblíbené menhiry, jež zdobí naši zem. Zakletý mnich u Drahomyšle Zakletý mnich u Drahomyšle (viz úvodní foto) poblíž Žatce je asi naším nejznámějším menhirem. O tomto kameni také existuje pověst. V
Moje sousedka mi začala dělat problémy
nejsemsama.cz
Moje sousedka mi začala dělat problémy
Nikdy jsem si nemyslela, že se v důchodu budu muset znovu učit říkat „ne“. Jmenuji se Irena, je mi 70 let a až do nedávné doby jsem byla přesvědčená, že mám vcelku klidný a vyrovnaný život. Byla jsem dlouhé roky šťastně vdaná, manžela mi před časem bohužel vzala rakovina. Měli jsme jedinou dceru, ta se
Oslava elegance: piknik šampaňského MUMM zazářil na karlovarském festivalu
iluxus.cz
Oslava elegance: piknik šampaňského MUMM zazářil na karlovarském festivalu
Exkluzivní šampaňské MUMM Cordon Rouge uskutečnilo první piknik v rámci 59. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Akce, jež proběhla v malebné zahradě hotelu Imperial, přivítala řadu
Muffiny s jahodami a jogurtem
tisicereceptu.cz
Muffiny s jahodami a jogurtem
Jogurt lze naředit několika kapkami mléka. Suroviny na 12 kusů 100 g hladké mouky 120 g pohankové mouky 80 g cukru krystal 1 lžička skořice 2 lžičky prášku do pečiva 2 lžíce oleje 1 rozmix
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
rezidenceonline.cz
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
To všechno naše domovy získají, pokud je vybavíme některým z moderních typů sedacího nábytku s přiznanou konstrukcí ze dřeva či kovu. Zvolené řešení ovlivňuje samozřejmě jak vzhled, tak funkčnost každé sedací soupravy, a to i v případě, že konstrukční prvky nejsou vidět. Ocelové i dřevěné prvky ovšem bývají kvůli svému vzhledu přiznané, a to ve