Bylo uplakané září. Čekala jsem na příjezd vlaku a brečela jsem také. Můj přítel Karel mi totiž zrovna dal kopačky. Seděli jsme s Karlem v denní vinárně. Na okenní tabule bubnoval déšť. Nemohla jsem uvěřit vlastním uším. To se mi snad zdá. Tohle se nestalo, nikdo by tomu nevěřil. Kamarádky mi to nikdy neuvěří! Dívala jsem se na svého společníka jako na zjevení. Seděl tu ve vojenské uniformě

Má nejlepší kamarádka Dana už od dětství mluvila o tom, že se brzy vdá a bude mít velkou rodinu. Já měla plány jiné. Chtěla jsem si užívat mládí, svobody a hlavně cestování. Vše dopadlo přesně naopak. Já jsem už skoro čtyřicet let šťastně vdaná, mám fajn muže a dvě dospělé děti. Kamarádka je svobodná, její přítel nikdy nechtěl děti a o svatbě ani slyšet. Navíc jí je nevěrný. Trápilo ji, že j

Stále dokola si kladu otázku, zda to všechno stálo za to. Jenže člověk srdci neporučí a city neošálí. Jenže následky citové bouře bývají někdy kruté. Dívám se na svůj stolní kalendář a slzy se mi hrnou do očí. Dnes má Darinka narozeniny. Je jí třicet a my to spolu rozhodně slavit nebudeme. Nakonec jsme společně neslavili už ani její pětadvacetiny. Už dlouhých šest let se nevídáme. A nejen s ní.

Když mi zavolal můj bývalý spolužák ze střední, že se chystá třídní sraz po několika letech, zaplavila mě vlna nadšení a euforie. S lidmi ze střední jsme měli úplně jiný vztah než se základkou. Byli jsme sice pořád ještě děti, přesto ale už tak nějak dospělejší, vznikaly mezi námi první lásky a zažili jsme toho spolu zkrátka spoustu. Nikdy nezapomenu na náš školní zájezd do Bulharska, kde se mů

Když se nám s manželem narodily zdravé děti, mysleli jsme, že jsme nejšťastnější rodiče na světě! Nikdy by nás nenapadlo, jak tvrdě zasáhne naši rodinu závislost. Přesto, že se s manželem považujeme za normální lidi, kteří sportují, nekouří a ani alkohol moc nepijí, zasáhla nám do života závislost. Náš syn propadl drogám. S dcerou nikdy žádné problémy nebyly, tak kde se stala chyba? Co jsme udě

Jsem holka z Polabí. Jediný kopec široko daleko je Kunětická hora, kde se uhnízdil Rumburak, to asi všichni vědí. Na tuhle horu, tři sta metrů vysokou, jsou všichni pyšní. Ani mě nenapadlo hledat jiné hory. To se změnilo, když do mého života vstoupil Roman. Chlap s hlasem tak silným, že by rozhoupal i zvony se srdcem vzhůru v mé rodné Kouřimi. Když jsem později někde zaslechla zvonění, říkala jse

Moje maminka byla úžasná a já měla krásné dětství. Nyní nastal čas, abych jí její lásku oplatila. Protože teď potřebuje ona mě. Maminka drží v třesoucích se rukách fotografii a šťastně se usmívá. Jsem na ni já s bratrem, když mi bylo pět let. Vyjeli jsme si tenkrát poprvé k moři. Do NDR na Rujanu. Dodnes mám v sobě uchovaný ten pocit úžasu, když jsem poprvé spatřila to nekonečné množství vody.

Ani jeden z mých potomků nebyl ochotný se o mě postarat, když mi bylo nejhůř. Celý život jsem v podstatě podřídila péči o své dvě děti, syna Jaroslava a dceru Pavlu. Byly pro mě vším a byla jsem pro ně schopná udělat snad cokoliv. Když jsem ale zestárla a potřebovala pomoc od nich, nedokázaly se ani domluvit, kdo a jak mi pomůže. Snažili jsme se dát dětem vše S manželem Jaroslavem jsme neměli ú

Přes to všechno, čím si Bobík prošel, na lidi nezanevřel . Dnes bez něj neudělám krok. Ovdověla jsem před deseti lety, žiji sama v malém domku se zahrádkou. Ale zdraví mi celkem dlouho sloužilo, takže jsme vše zvládala docela dobře. Jenže nic netrvá věčně, a tak i na mě došlo. Začaly mě dost bolet klouby, což mě dohnalo až k doktorovi na ortopedii. Rentgen ukázal začínající artrózu. Pan doktor mi

Petruška je talentovaná, krásná a úspěšná. Štěstí jí provází od narození. Je to prý odměna za její těžký minulý život, kdy zemřela jako malé dítě hlady. Každý druhý Evropan je dnes přesvědčen, že už tu jednou byl. Je to takový zvláštní trend, který jsem dlouho nemohla pochopit. Možná to je tím, že jsem vyrůstala v prostředí, které tyto názory zavrhovalo. Dnes už ale o těchto věcech přemýšlím. Stá