Byla jsem neprůbojná a zakřiknutá holka, co sedí v koutě. Nikdo by do mě neřekl, že se to odnaučím a bude ze mě nakonec pěkná mrcha. Však to asi zná každá, které je dnes více, než padesát let. Jak do nás, děvčat, doma hustili, že máme být skromné. Naše matky a babičky nás vychovávaly k tomu stát se domácí puťkou bez sebevědomí, která si nechá všechno líbit a všechno zamete pod svou širokou sukn

Byl jedináček a vždycky pro mě na prvním místě. Myslím, že jsem nebyla špatná matka a takový nevděk jsem si na stará kolena nezasloužila. Hodně lidí se obává, že zůstanou ve stáří sami. To ale nemusí být to nejhorší. Vdávala jsem se na svou dobu docela pozdě, kolem třiceti. Nikdy jsem nepochybovala, že manžel byl tím pravým. Měli jsme šťastné manželství. Nic nám nechybělo, ani ten chytrý a h

Jako nejstarší dcera jsem byla matce velkou oporou a pomocnicí. Za to mi chtěla maminka splnit můj velký sen. Ta cesta jí nakonec přinesla zázrak. Bylo mi osm let, když nás otec opustil. Nesnášel nás, prý jsme mu zničili život. Byli jsme rádi, když odešel. Maminka chodila do práce a večer na brigády. Někdo ji doma zastat musel. A kdo jiný, než já? Byla jsem nejstarší! Tak tomu bylo do doby, než

Vždycky jsem byla oplácaná a trpěla kvůli tomu mindráky. Těch vtípků, co jsem si vyslechla! Když se mi v životě něco nedařilo, měla to spravit dieta. Jako malá jsem se přímo nesnášela. Byla jsem baculatá už jako mimino a šlo to se mnou přes školku i školu. Kdekdo si mě dobíral a rodiče s tím nic nedělali. Tehdy mi to vyhovovalo, ráda jsem jedla, byla to moje vášeň. Ani ne tak sladké, jako kouse

Bezohledné tornádo. Taková byla moje sestra Anna. Jeden čas to vypadalo, že se mě rozhodla úplně zničit. Podzim přišel dřív. Dívala jsem se na to z okna domečku po rodičích a bylo mi tak smutno, že to ani nedokážu popsat. Moje maminka se bála, že se mi z té samoty jednou zatemní v hlavě a zblázním se. Než umřela, kladla mi na srdce, že bych neměla zůstávat sama, ale copak je to tak jednoduché?

Pracovala jsem jako barmanka, k nám do podniku chodil mladík, který se mi líbil, ale byl zadaný. Přicházel s děvčetem. Ne že bych z toho měla radost, ale co jsem mohla dělat? Usmívala jsem se na oba. Ona mi usměvavá nepřipadala. Byla zamračená a nesympatická, neuměla ani poděkovat. On se na ni díval jako na svatý obrázek. Seděl na baru Jednoho dne přišel sám a chodil sám i dál. Vypadal zo

Měla jsem platit pokutu, a tak jsem použila jednu z nejosvědčenějších ženských zbraní. I v mém věku! Rozplakala jsem se a to ho obměkčilo. Toho dne jsem měla napilno. Dlouhý seznam úkolů, které byly přede mnou, začínal koupí kytice pro kolegyni. Slavila padesátku, a tak jsem k dárku, který mi naštěstí přišel poštou, musela koupit už jenom nějakou velkou a hezkou kytku. Představovala jsem si růž

Tak dlouho toužila po rodině, až se rozhodla mít dítě bez partnera. Krátce po porodu vypadala spokojeně, ale nadšení jí dlouho nevydrželo. Pyšná jsem na dceru nebyla, ale její nápadníci se u nás střídali jako den a noc. Každý byl úplně jiný. Nejen vzhledem a věkem, ale i intelektem. Učitel, student, řidič kamionu, a dokonce i dlouhodobě nezaměstnaný. Tomu se u nás zalíbilo natolik, že jsme se h

Nikdy si nevzal ani acylpyrin a nemoci léčil bylinkami. Až po úrazu se změnil a polykal prášky po hrstech. Z manžela se stal feťák a přede všemi svoji závislost na lécích tajil! Cílem našich procházek byly vždycky nějaké bylinky. Sbírali jsme květy, listy, občas i nějaké ty kořeny. Časem se ze mě stal díky manželovým přednáškám úplný znalec. Bylinky zajímaly i naše děti. Třeba žebříček jsme suš

Zkrátila jsem si k večeru cestu přes les kolem rybníka. Co jsem tam ale uviděla, mě vyděsilo. Byla jsem to já, nebo duch mých předků? Stalo se to tak před dvaceti lety. Bylo léto. Jeli jsme s rodinou – já, manžel a dcerka, na dovolenou pod stan. Spali jsme v kempu blízko rybníka. Zaujal mě tam plakát, kde jsem se dočetla, že budou během našeho pobytu promítat v místním kině v blízké vesnici nov