Byla jsem moc smutná, když nás předčasně opustila. Pak se ale najednou začal v mé blízkosti objevovat ptáček, který mě všude provázel. S maminkou jsme měly krásný vztah, byla více moje kamarádka, než někdo, kdo mě má vychovávat a být na mě přísný. Mohla jsem se jí svěřit úplně se vším, nikdy neztrácela nervy a vždy pro mě měla dobrou radu nad zlato. Měla úžasné srdce a každý, kdo ji poznal, mus

Ty pendlovky jsem se rozhodla, že vyhodím. Oprava by stála příliš. Ráno se ale objevily na svém místě a po letech zase šly jako kdysi. Hned první den jsem se rozhodla z kuchyně hodiny odstranit. Nebyly funkční a jen zabíraly místo na stěně. Staré pendlovky s bronzovým kyvadlem, které nyní stálo jako by se čas zastavil. Nastěhovala jsem se do domku po prarodičích. Posledních pár let v něm byd

V kdysi pěkném, dnes zpustlém domě, na který si turisté ukazují a vrtí hlavou, jsem mohla s Tondou šťastně žít. Nebýt jeho matky. U nás na horách je barák, tam byste žít nechtěli. Když se kolem procházejí turisté, nevěřícně kroutí hlavou a těžce vzdychají. Nemovitost, dá-li se tomu tak říkat, je situovaná pod úrovní silnice, a tak ji máte jako na dlani. Autobus jezdí naštěstí jinudy, a kdyby ne

Manžela povolali vojenští páni bůhvíkam. Osaměla jsem, a to jsem ještě ke všemu čekala děťátko. Bylo to pro mne těžké. Bylo mi třiadvacet, byla jsem těhotná a manžel vojákoval na Slovensku. Šly na mě chmury. Před svatbou jsme koupili malý dům po stařence a stařečkovi, kteří zemřeli týden po sobě, a protože jim bylo skoro k devadesáti, nemovitost nebyla v utěšeném stavu. Byla v mimořádně špat

Mysleli jsme, že si kdovíjak nepomůžeme, když si naše dvě rodiny pořídí dohromady jeden automobil. To jsme se ale pořádně mýlili… Nebyli jsme zrovna dvakrát zámožní, stejně jako rodina mého bratra, která obývala druhou polovinu našeho dvojdomku. Ne, že bychom počítali každou korunu ale na pořízení slušného auta ani jedna rodina neměla dost peněz. Takže můj bratr přišel s nápadem, že si pěkný vů

Pustila jsem se do výroby přírodní kosmetiky, přišlo mi to jako dobrý nápad. Na někom jsem ty mastičky ale potřebovala vyzkoušet. Všechno začalo třídním srazem po čtyřiceti letech. Jedna ze spolužaček začala vyprávět, jak se pustila do výroby mastí z bylinek, které sama sbírá. Jaký je o ně zájem a jak jí to vynáší. Hltala jsem každé její slovo, protože mi to přišlo jako skvělý nápad, jak si při

Byly jsme parta opuštěných žen a na tom jsme si zakládaly. Když si Marta našla chlapa, nemohla s námi přece už dál kamarádit. Nejprve jsme byly tři, já, moje sousedka a ještě kolegyně z práce. Manželé nás opustili, když byly naše děti ještě malé a z nás se staly matky samoživitelky. Byly jsme na stejné lodi. Scházely jsme se u mě doma a na našich bývalých mužích nezůstala nit suchá. Vypily j

Pozdní láska je skutečně stejně krásná jako ta první, pubertální. Dokáže ale také dost tak bolet, to asi znáte. Přesto by se jí člověk neměl nikdy vzdávat. Ještě pořád doufám, že se zastaví. Upekla jsem bábovku a udělala svíčkovou, kterou tak strašně miluje. Stálo mě to docela dost peněz. Ale co, teď už mi na ničem tak moc nezáleží. A už vůbec ne na penězích. Toužím jen po hřejivém objetí někoh

Není tak těžké šlápnout vedle. Mnohem těžší je ale si to přiznat. Když to člověk dokáže, měl by určitě dostat druhou šanci. Letadlo hladce vystoupalo nad ranvej a já i Eliška jsme ulehčeně polkly. Usmála jsem se. Je po mně, také nesnáší cesty letadlem. Bojí se stísněného prostoru, bojí se letu samotného... Ale na naši společnou dovolenou na Maledivy to ani jinak nešlo. Však to přežijeme, snažil

U manžela, který byl velký sportovec a akční člověk, se v sedmdesáti letech rozvinula Alzheimerova choroba. Se svým mužem Honzou jsme spolu byli od studií. Oba jsme si zvolili pro život stavařinu, jen on byl o dva roky výš. V té době dělal sportovní gymnastiku, tak to byl kluk jako lusk. Byla to láska jako trám, a vlastně to byl jediný muž mého života. Byli jsme rodina Hned po škole jsme