Chtěla jsem si užít romantiku s milencem, proto jsem naplánovala odpoledne na chalupě. Duch babičky naší lásce ale nepřál. S Milanem jsme milenci už dlouho. Je to můj kolega z práce, ale před lidmi ani jeden z nás nikdy nenaznačil, že by mezi námi něco mohlo být. Oba máme rodiny a nechceme si to pokazit. Před rokem jsem se s Milanem domluvila, že se z práce vytratíme dříve a pojedeme na chalupu

Byla mi vždy vzorem. O hodně chytřejší, hezčí a úspěšnější. Potom ji okouzlil charismatický muž a vyloudil z ní veškerý majetek včetně bytu. Už od dětství jsem k ní vzhlížela. A taky se ji snažila napodobovat. V mých očích byla vždycky dokonalá, nejlepší sestra ze všech! Měla jsem totiž ještě další dvě. Také jsem je měla ráda, ale Jiřinu jsem prostě zbožňovala. Pečovala o manžela Tatínek

Okouzlil mě na první pohled tím, jaký byl, co vyzařoval a taky svými životními zkušenostmi, co se jen tak někde nevidí. Měl tři děti a manželku poněkud prazvláštní. Rozuměli jsme si, smáli jsme se na celé kolo a vydrželi spolu debatovat na hromadu různých témat. A v posteli? To byla směsice vzájemné přitažlivosti utkané spolu s vášní nám na míru. Jenomže i tak to zkrátka a dobře nedopadlo! P

Našli jsme k sobě cestu až v otevřeném manželství. Kdekdo se nad tím podivuje, my jsme si ale začali vážit jeden druhého. Ještě před patnácti lety bych se návrhu na volný vztah zcela určitě vysmála. Nyní ale s manželem Filipem zkoušíme tento systém uplatnit a nemůžeme si ho vynachválit. Bála jsem se toho zbytečně, cítím se mnohem méně upjatá. Chtěli jsme oba něco víc Naše manželství se do

Myslela jsem si, že matkou nikdy nebudu. Když se narodila moje Lucinka, byla jsem nejšťastnější na celém světě. Pohupovala jsem kočárkem. Málem bych byla šťastná, ale to jsem si nemohla dovolit, když jsem si vzpomněla na všechny svoje problémy. Zachmuřeně jsem sledovala spící miminko i všechno to veselí na zasněženém svahu. Siluety kousek dál ode mě jsem si všimla na poslední chvíli. Rozený

Manžel mi utekl za mladší ženou, když bylo naší holčičce Elišce pouhých šest let. Teď už je dospělá. Jsem na ni pyšná. Zpívání je pro mě všechno. Nejsem profesionální zpěvačka, ale naštěstí si zpívám nejen v koupelně. Mám vlastní kapelu a jezdíme po zábavách a plesech ve vesnicích či menších městech. Není to, pravda, žádná závratná kariéra, ale mně to k radosti stačí. Povoláním jsem účetní,

Byla jsem zvyklá hlavně na učitelky, ale na gymnáziu jsme vyfasovali třídního profesora. Se spolužačkami jsme se shodly, že je to fešák. Nenapadlo mě, že bychom na gymnáziu dostali třídního profesora, chlapa. Byla jsem zvyklá na paní učitelky. Tohle ale žádná paní učitelka nebyla, spíš znepokojivě hezký mladý kluk, který nedávno promoval. Nejen já jsem z něj byla celá pryč. Se spolužačkami j

Naši nedůvěřovali lufťákům, prý že nemají charakter. Ale co jsem měla dělat, když jsem se do jednoho z nich tak moc zamilovala? V naší obci se starousedlíci koukali na lufťáky skrz prsty. Považovali se tu skoro za nepřátele. Podle místních jen škodili. Když jsme v lese objevili odhozené odpadky, táta chmurně pravil: „To udělali lufťáci.“ Ti také pravidelně o prázdninách vykoupili chleba, a tak

Je to samozřejmě jeho život a já bych do něho neměla zasahovat. Přesto se moc trápím tím, že se chystá udělat tak neuvážený životní krok. Syn Ivan vystudoval vysokou školu, je inženýr a má skvělé zaměstnání. Je to i pěkný chlap a ženy se na něj lepí. On si ale vybral holku jen s maturitou, která má navíc ještě dítě s jiným mužem. Čtyřletého Matyáše. Zuzana je milá a v domácnosti se umí otáče

Myslela jsem si bláhově, že najít perfektního chlapa a založit rodinu nemůže být těžké. Teď už vím, že můj příběh šťastný konec mít nebude. Pokaždé jsem se v mužích ošklivě zklamala. Nikdy jsem se neprovdala a jsem přesvědčená, že to už se nezmění. Nejhorší na tom všem je, že nemám děti a už je nikdy mít ani nebudu. To jediné mě opravdu mrzí. Proč jen jsem měla na chlapy takovou smůlu?! Moje