Je to už skoro rok a půl, co zemřel můj manžel. Nechci ale zůstat sama a moje rodina mi to teď velmi zazlívá. Mého muže mi vzala nevyléčitelná nemoc, která ho přepadla nečekaně a zákeřně. Před mýma očima se z chlapa plného elánu stala během několika měsíců doslova troska. V posledním stadiu nemoci už byl odkázaný jen na mou péči a já zase na pomoc domácího hospicu. Bez jejich pomoci bych náročn

Štíhlá, pohledná a inteligentní. To vše se dalo říct o mojí jediné dceři, ale jen do chvíle, než se jí narodilo první dítě. A potom druhé a třetí. Aby nezlobily, začala je vykrmovat. Měla jsem tři obézní vnoučata! To jsme nemohli dopustit! Pořád jsme do ní hučeli, ale byla jako hluchá. Chtěla mít svůj klid. Musela být dokonalá Dcera si odmalička osvojila stejný životní styl jako my. Jen s

Na hřbitově jsem potkala kamarádku z dětství a společně jsme zavzpomínaly na staré časy. Pak jsem se zděšením zjistila, že už je po smrti. Kdyby mi někdo takový příběh vyprávěl, asi bych mu moc nevěřila. Bývala by měla narozeniny Sama si lámu hlavu nad tím, jak je to možné, že jsem při návštěvě hřbitova, kde jsem byla položit květiny na hrob své matky, potkala svou mrtvou kamarádku. Byl

V životě není nic jistého. Dnes už vím, že když zemřeme, tak neodejdeme navždy. Znovu se vrátíme v jiném těle! Když se náhle ocitneme na prahu smrti, můžeme spatřit celou svoji historii. Mně se to stalo poté, co jsem měla nehodu při plavání. Odvezla mě sanitka do nemocnice, kde jsem se na malou chvíli ocitla, jak se říká „na druhém břehu“. Dozvěděla jsem se tak, kým jsem byla v minulých životec

Když jsem se dozvěděla, že moje kamarádka zemřela, byla jsem na dně. Následujícího dne jsem zažila neuvěřitelnou příhodu. Naše chata stojí osamocená poblíž malebného borového lesa. Naší jedinou sousedkou byla Marta, která bydlela asi padesát metrů od nás. Byla to blondýna v mém věku, s níž jsem se kamarádila. Správně upovídaná, milá a hodně přátelská. Rozuměli si i naši manželé, takže jsme čast

Se Zdeňkem jsme se dlouho pokoušeli o dítě. Nešlo to, a tak jsme začali uvažovat o adopci. Náhodou jsme se setkali s Radečkem. A bylo rozhodnuto! Na pár chvil... Je pořád tam. Zrovna nedávno jsem na ni narazila. Uklízela jsem a opatrně ji míjela. Krabici, kterou jsem 20 let neotevřela. Jsou tam fotografie. Plno vzpomínek. Na štěstí, které jsme s Radečkem prožívali. Na dobu, kdy jsme si malovali

Se sestrou jsme neměly vyloženě blízký vztah. Jako malá jsem jí byla na obtíž, v dospělosti jsme k sobě cestu rozumně našly. Než ale došlo na dědictví... Z dnešního pohledu se to zdá logické. Sestra byla o sedm let starší, takže když chtěla v pubertě lítat za klukama a měla na krku ségru, která sotva nastoupila do školy, nadšená nebyla. Jak jsme se ale obě staly dospělými, docela nás to sblížil

Umírala jsem žárlivostí. V naší vesnici žila jedna pěkná ženská vedle druhé. Co když se ten můj manžel do nějaké z nich zakouká? Vždycky jsem byla žárlivá. Myslela jsem, že to k lásce patří. Přece se říká: Kdo nežárlí, nemiluje. Časem jsem však došla k závěru, že možná žárlím víc než ostatní. Provdala jsem se za hezouna. Když si vzal brýle proti slunci, koženkovou bundu a džíny, holkám se ta

Můj manžel nepatřil nikdy mezi věrné muže. Dlouho jsem se tím trápila, až jsem mu začala nevěru oplácet. Sice o tom stále neví, ale já se od té doby cítím mnohem lépe. Po šestnácti letech manželství jsem zjistila, že mi je manžel nevěrný. Zahýbal mi od samého začátku, věděli to všichni, jen já asi měla na očích klapky. Dokonce i moje matka si neodpustila několik ironických poznámek. Až jsem se

Ze řízení auta jsem měla vždycky respekt, ale všichni mi tvrdili, že se to dá hravě naučit a zvládnout. Už první jízda mě přesvědčila o opaku. Bylo mi řečeno, že budu dobrá řidička. Když jsem se do autoškoly pustila, byly to nervy pro všechny okolo. Testy jsem udělala bez chybičky. Jenže to není to nejdůležitější, člověk musí uměl tu plechovou obludu zkrotit. Jízdy jsem zvládla s odřenýma ušima