Muže začaly pronásledovat noční můry, on si z nich ale nic nedělal. Byla to však varování, aby si dávat pozor. Můj manžel byl od dětství tak trochu nešika. Karamboly všeho druhu se na něj přímo lepily. I přesto byl nepoučitelný. Osud ho varoval vždy, ale on se všem náznakům jen smál a říkal, že to jsou babské pověry a já skuhrající havran na krchově, když jsem se mu snažila domluvit. Tehdy,

O tom zjevení nám kdysi vyprávěl pan učitel ve škole. Já a kamarád jsme se tehdy rozhodli, že si na ducha počíháme. A nešťastná dívka se skutečně zjevila. V těchto místech řeka klesala v mohutném mean­dru hluboko do údolí. Několik vodopádů jako velké přírodní schodiště dovedlo tok běžící vody pod hrad. Objevily se první hvězdy. Čekali jsme s kamarádem na chvíli, kdy odbijí ve vesnici kosteln

Rozhodla jsem se, že v poslední vůli všechen svůj majetek odkážu opuštěným zvířátkům. A možná to raději udělám co nejdřív, protože mé děti si nezaslouží vůbec nic. Byli jsme, jak se říká, slušná rodina. Můj manžel pracoval na dráze a měl tam poměrně vysoké postavení, takže přinesl domů nějakou tu korunu. Já jsem dělala ve mzdové účtárně a také jsem neměla špatný plat. Takže jsme si mohli dov

Když se jí začalo dařit, musela jsem udělat všechno pro to, aby spadla zpátky tam, kde jsem byla já! Hodně lidí si stěžuje, že je moderní doba rychlá, někteří lidé zvládají ty změny a pokrok snáz, jiní hůře. S kamarádkou Ivou jsme si říkaly, že tahle uspěchaná doba už není pro nás. Zejména počítače a chytrá elektronika byla pro nás dvě velkou neznámou. Jako nejlepší kamarádky z dětství jsme si

Byla jsem neprůbojná a zakřiknutá holka, co sedí v koutě. Nikdo by do mě neřekl, že se to odnaučím a bude ze mě nakonec pěkná mrcha. Však to asi zná každá, které je dnes více, než padesát let. Jak do nás, děvčat, doma hustili, že máme být skromné. Naše matky a babičky nás vychovávaly k tomu stát se domácí puťkou bez sebevědomí, která si nechá všechno líbit a všechno zamete pod svou širokou sukn

Byl jedináček a vždycky pro mě na prvním místě. Myslím, že jsem nebyla špatná matka a takový nevděk jsem si na stará kolena nezasloužila. Hodně lidí se obává, že zůstanou ve stáří sami. To ale nemusí být to nejhorší. Vdávala jsem se na svou dobu docela pozdě, kolem třiceti. Nikdy jsem nepochybovala, že manžel byl tím pravým. Měli jsme šťastné manželství. Nic nám nechybělo, ani ten chytrý a h

Jako nejstarší dcera jsem byla matce velkou oporou a pomocnicí. Za to mi chtěla maminka splnit můj velký sen. Ta cesta jí nakonec přinesla zázrak. Bylo mi osm let, když nás otec opustil. Nesnášel nás, prý jsme mu zničili život. Byli jsme rádi, když odešel. Maminka chodila do práce a večer na brigády. Někdo ji doma zastat musel. A kdo jiný, než já? Byla jsem nejstarší! Tak tomu bylo do doby, než

Vždycky jsem byla oplácaná a trpěla kvůli tomu mindráky. Těch vtípků, co jsem si vyslechla! Když se mi v životě něco nedařilo, měla to spravit dieta. Jako malá jsem se přímo nesnášela. Byla jsem baculatá už jako mimino a šlo to se mnou přes školku i školu. Kdekdo si mě dobíral a rodiče s tím nic nedělali. Tehdy mi to vyhovovalo, ráda jsem jedla, byla to moje vášeň. Ani ne tak sladké, jako kouse

Bezohledné tornádo. Taková byla moje sestra Anna. Jeden čas to vypadalo, že se mě rozhodla úplně zničit. Podzim přišel dřív. Dívala jsem se na to z okna domečku po rodičích a bylo mi tak smutno, že to ani nedokážu popsat. Moje maminka se bála, že se mi z té samoty jednou zatemní v hlavě a zblázním se. Než umřela, kladla mi na srdce, že bych neměla zůstávat sama, ale copak je to tak jednoduché?

Pracovala jsem jako barmanka, k nám do podniku chodil mladík, který se mi líbil, ale byl zadaný. Přicházel s děvčetem. Ne že bych z toho měla radost, ale co jsem mohla dělat? Usmívala jsem se na oba. Ona mi usměvavá nepřipadala. Byla zamračená a nesympatická, neuměla ani poděkovat. On se na ni díval jako na svatý obrázek. Seděl na baru Jednoho dne přišel sám a chodil sám i dál. Vypadal zo