Moje babička byla kouzelná bytost s velkým srdcem a otevřenou náručí. Zklamala jsem ji ve chvíli, kdy mě nejvíc potřebovala... Celý život bydlela na venkově v malém domku. Byla vždy usměvavá, říkala nám ,,koťátka“, napekla spoustu dobrot a hrála si s námi. Také pro nás vymýšlela výpravy za pokladem. S babičkou zkrátka nebyla nuda. Ale jak jsme dospívali, návštěvy u ní se časem smrskly jen na je

Nikdy už nebudu posuzovat druhé lidi, když sama nevím, jak bych se v danou chvíli chovala. Stydím se za to, co jsem v panické hrůze byla schopna udělat. Vždycky jsem si svým řidičským uměním byla jistá. Když jsem sledovala v televizi zprávy o tom, jak lidé reagovali při nehodě panicky, nebo dokonce ujeli, nedokázala jsem takové jednání pochopit. Odsuzovala jsem je. Až se nakonec přesně tohle st

Moje trauma z dětství bylo tak silné, že jsem si nikdy nedokázala založit rodinu a být šťastná. Dnes jsem kvůli tomu sama, jen se svými psy. Byla jsem dítě panovačné, necitlivé ženy a ustrašeného slabocha, který chtěl mít klid. Matka mě, jak to jen šlo, vozila ke svým rodičům na vesnici. Babička byla tichá žena, která byla vychována k poslušnosti svému muži. Děda, před kterým se třásla nejen

S Jardou to nebyla láska na první pohled, sbližovali jsme se dlouho a nešlo nám to. Vlastně se to učíme celý život. Jarda byl kamarád jednoho z mých kolegů z práce, občas se u něho v naší kanceláři zastavil, aby si popovídal, anebo ho vytáhl na pivo. No a časem chodil spíš za mnou než za kámošem. Jednoho dne mi pošeptal tak, aby to nikdo neslyšel – ale slyšeli to všichni – že by mě rád pozva

Vždycky jsem věřila, že láska dokáže vyléčit cokoliv. Když se dostala moje vnučka do problémů a lékaři nad ní lámali hůl, vzala jsem si ji do péče já. Krátce po základní škole se u mé vnučky projevila psychická nemoc, která ji dovedla až do léčebny. Vždycky se cítila být jiná. Byla příliš introvertní, jakoby v křeči, neuměla se projevovat před lidmi. Ale když si dala panáka, byla hned někým jin

Bylo mi pětačtyřicet, vzpamatovala jsem se z rozvodu a dařilo se mi i v práci. Na chlapy jsem nemyslela, chtěla jsem se soustředit na sebe. Vymýšlet a vařit různá jídla mě bavilo už odmalička. A tak jsem se jednoho dne rozhodla, že zkusím absolvovat nějaký kulinářský kurz. Z prvního třináctého platu jsem si pořídila kurz staročeské kuchyně. Marně se snažím vzpomenout, co bylo náplní první lekce

Celý svůj život jsem do manželství vkládala srdce a snažila se pěstovat pouto, které by odolalo času. Náš vztah se ale ubíral zcela opačným směrem! Můj manžel, kdysi můj největší zdroj lásky a vášně, se v našem vztahu jaksi unavil a postupem let jsme se odcizili. Věřila jsem, že naše láska je pevná, ale když pohasla vášeň, začaly vyhasínat i dobré vztahy mezi námi. A já se začala cítit čím dál

Žili jsme v rodinném domě pohromadě s mými rodiči, synem a pak i jeho novou ženou. Naše rodina vždy táhla za jeden provaz. Ona vše změnila. Dům postavili moji rodiče. Mám ještě bratra a ten tu bydlel s námi do vojny. Tam si ale našel ženu, oženil se a přestěhoval se za ní na druhou stranu republiky. Dohodli jsme se a já od něho jeho polovinu odkoupila a napsala ji na syna. Popravdě jsme tím s m

Bylo to jen náhodné setkání, prchavý okamžik v mém životě na docela dost bujarém večírku. Jenže se to zamotalo. Netušila jsem, že to setkání ovlivní moji budoucnost víc, než bych chtěla. S manželem Tondou jsme byli v té době spolu už asi deset let a stále jsme neměli dítě. Večírek byl skvělý V té době ještě nebyla medicína tak daleko, jako je dnes. A tak jsme se prostě snažili a doufali,

Můj život nebyl zrovna růžový. Už to bylo pár let, co jsem se rozešla s partnerem, se kterým jsem byla deset let. On chtěl ještě děti, ale já už ne. Nejsem fanouškem umělých oplodnění ani toho, když si ženy, které by už mohly být babičky, pořizují děti. Přijde mi to proti přírodě. S prvním manželem jsem kdysi miminko čekala. Byl to ale agresivní alkoholik a v těhotenství mě zbil tak, že jsem po