Přesvědčila jsem se, že i dávno mrtví lidé mají stále své touhy a potřeby. Na hřbitově mě oslovila duše malé dívky! V dětství jsem měla jednu hodně dobrou kamarádku. Jmenovala se Marie. Seděly jsme spolu v lavici a i mimo školu jsme spolu trávily spoustu času. Byla skoro jako moje sestra, kterou jsem nikdy neměla. Mohla jsem se jí se vším svěřit, stejně jako ona mně. Pohřeb kamarádky jsem ne

Kdysi jsem si pronajala chatu u rybníka. Těšila jsem se, že budu pár dní jenom odpočívat. Noc co noc jsem ale zažívala nepříjemné chvilky. Stalo se to už asi před patnácti lety, ale stále si to moc dobře pamatuji. Po náročném pracovním pololetí jsem si potřebovala pořádně odfrknout. Známému se uvolnila chata, kterou pronajímal přímo u rybníka. Ideální místo pro meditaci, pomyslela jsem si a těš

Bezstarostné mládí je krásné, ovšem každý jednou musí dospět. Špatné je, když dospíváním „utečete“ kamarádce, která si na vás pak vybije zlost. Na střední škole jsme byli skvělá parta. I po maturitě jsme se stále vídali, někteří šli dál na vysokou, jiní začali pracovat. Naše životy plynuly tak nějak přirozeně. Naše kamarádka Nina tehdy dostala nabídku, že může pracovat v zahraničí jako servírka

Miluji svoji vnučku Terezku. Ovšem snad bych sama dala svůj život za to, aby mohla být se svým tatínkem, o kterého přišla velmi brzy. Filip byl můj zeť. Už když mi ho dcera Klárka představila poprvé, jevil se jako slušný chlapec. Byla jsem ráda, že si našla takového parťáka pro život. Brali se, když jim bylo 22 let, o rok později se narodila Terezka. Byli šťastná rodina. Milovali jeden druhého,

Ta holka sbírala ráda kamínky a doma jich měla celou sbírku. Na jeden se upnula a věřila, že jí přinese štěstí. A on jí její přání opravdu splnil. Moje kolegyně, která žila dlouho sama, se věnovala zvláštnímu koníčku – sbírala kameny. Úplně obyčejné. Měla jich doma plno. Kámen, kam se člověk podíval. Jak došla k názoru, že jí právě ten jeden jediný, co vylovila kdesi v potoce, bude pomáhat, nem

Prokletý sen ho pronásledoval mnoho let. Byl to snad trest za smrtelný hřích z předešlého života? Mého syna Petra po celý život pronásledoval hrůzný sen. V něm se svou ženou a dětmi, které ovšem v tomto životě nikdy nepotkal, procházel po náměstí našeho města. Cítil štěstí, rodinnou pohodu a klid. Kráčeli všichni společně k domovu, kde je čekal nedělní oběd. Pocit viny Procházeli zrovna ú

Vrazili jsme do sebe před Karlovou firmou. To bylo setkání! Čtyřicet předlouhých let jsme se neviděli, měli jsme si co povídat. Karta se obrátila. Karel byl třídní outsider, nevsadili byste si na něj ani pětník. Já byla nadějná studentka, hezká, modrooká, s nekonečně dlouhýma nohama a slibnou budoucností. No a vidíte. Život je rozmanitý a nevyzpytatelný. Všechno je najednou jinak. Málem jsme

Původně jsme byly rády, že je naše vedoucí hodná a chápající. Pak nám ale přišla do kolektivu potvora, která toho začala zneužívat. V zaměstnání jsme dostaly novou šéfovou, povýšili Aničku. Byla to hodná holka, srdce na dlani. Bylo jasné, že bude chápavá, když budeme potřebovat něco zařídit, tak nás pustí. Člověk se ale nemá radovat předčasně. Na její místo nastoupila velmi sebevědomá dívka. Zd

Byly to tak hodné děti! Nevím, co se stalo, že je posedla tetovací mánie. Nedá se s nimi vůbec mluvit. Jsou dospělé, a nemůžu jim to zakázat. Vychovala jsem dvě děti, které měly také v období dospívání své problémy. Syn nosil dlouhé vlasy, dcera si česala na hlavě vysoký kokrhel a malovala oči černými linkami. To všechno ale pominulo, starosti si dneska dělám s vnoučaty. Mám dvě. Osmnáctilet

Toho kolegu neměl nikdo v lásce. Tvářil se jako morous, byl to samotář a protiva. Přitom stačilo tak málo... Seděli jsme v kanceláři spolu sami a on mlčel. Dlouho. Kolegové byli na obědě, já ne, protože jsem zrovna držela dietu − a on se stravoval podivně. Nosil si z domova nějakou veganskou rýži s rozinkami a bůhví čím ještě. Koukal do počítače a mně to přišlo divné. Tak jsem ho oslovila.