Lenku znám od narození. Kamarádila jsem se už s její maminkou, která ale brzy umřela. Rozhodla jsem se tehdy dělat jí náhradní maminku. Velmi dobře chápu, že se mi to všechno může setsakramentsky vymstít, ale stejně si nemohu pomoci! Lenku znám od peřinky, protože její maminka byla v dětství má kamarádka. Bydlely jsme ve stejném domě. Bohužel zemřela předčasně na akutní leukémii, když byla Lenk

Nebyli jsme si nikdy blízcí, ale pomoc jsem mu nemohla odmítnout. Jsem jako mezi mlýnskými kameny a svůj čas dělím mezi bratra a manžela. Můj bratr je o deset let starší, tak mezi námi nebyl nikdy ten správný sourozenecký vztah. Prostě jsme se tak trochu minuli. On už byl v pubertě a já jen malá holka, co otravovala. A když jsem v té pubertě byla já, tak on se už stěhoval od rodičů do podnájmu.

Blížilo se naše čtyřicáté výročí sňatku a já čekala, jaký dárek od manžela dostanu. Ani se nezeptal, po čem toužím! Byla jsem napjatá a zvědavá. A bála jsem se, že zase zapomene. Když se blížilo naše velké jubileum, byla jsem čím dál nervóznější. S manželem nás čekala oslava čtyřiceti let od svatby. Známe se ale snad od pravěku. Chodili jsme spolu na základku a potom i do učiliště. Každý na jin

Toužili jsme s mužem po malém stavení, kam bychom jezdili s dětmi. Peněz bylo málo a ta nabídka se nedala odmítnout. Když byly děti malé, vyhlídli jsme si s manželem krásnou, dřevěnou chatku. Naprosto nás uchvátila. Byla opuštěná, nacházela se uprostřed lesa. Prostředí vykouzlilo vskutku pohádkovou atmosféru a naprosto jsme se do tohoto místa zamilovali. Co jsme však netušili, bylo to, že se mí

Ocitli jsme se v situaci, která nejprve působila jako smrtelně nebezpečná. V hlubokém lese jsme potkali přízrak z dávných časů. Ani v důchodu jsme s manželem nepřestali být aktivní. Rozhodně jsme nepatřili k typům, které jen tak sedí doma a jen se dívají na televizi. Pohyb, a hlavně turistiku jsme měli moc rádi. Většinu života jsme se ve volném čase věnovali cestování, i když to bylo spíše po v

Vypravila jsem se na Dušičky stejně, jako to dělávám každý rok. Loni jsem se ale nevrátila domů sama. Když jsem nastoupila do důchodu, zařekla jsem se, že musím každý den chodit na procházku. Abych se držela v kondici a aktivitě. Vzhledem k tomu, že trpím celou řadou zdravotních potíží, to není vždy jednoduché. Někdy se musím hodně přemlouvat, moje vůle je ale silná. Vím, že jestli jednou polev

Trvalo mi opravdu hodně dlouho, než jsem se dokázala podívat pravdě do očí. Poznání bylo velmi kruté, ale vyléčilo mě z mého alibismu. Všechno se mi vrací jako bunerang. Pomalu to zvládám, roste mi i sebevědomí, které jsem během let poztrácela. Netuším, jak jsem se do téhle situace dostala. Je to snad nějaký trest? Chystám se ven Je krásné nedělní ráno. Sedím na balkonku, slunce mě příjem

Novému majiteli našeho domu se zalíbil můj byt. A já teď zažívám skutečné peklo. Někdy si říkám, že by bylo možná lepší to vzdát a odejít. Otočila jsem klíčem v zámku a vzala za kliku dveří. No fuj! Co to je? Něco lepkavého a nevalně vonícího se mi přilepilo na ruku. Celá klika dveří od mého bytu byla pomazaná něčím odporným, nechutným a smradlavým. Vběhla jsem rychle domu a vrhla se k umyvadlu

Zapřísahal se, že miluje jenom mě. Nebyla to bohužel pravda, měl příliš široké srdce, do něhož se vešlo žen, jako kvítí na letní louku. Byla jsem hloupá. A to mi bylo téměř třicet a věděla jsem, že Luboš není andílek. Ale pokaždé se ke mně vracel a přísahal, že miluje jenom mě. To se tak dobře poslouchalo! Na jednu stranu mě fascinovalo, že se líbí každé. Byl to sekáč, urostlý, štíhlý, s hnědým

Přišla jsem o práci i o bydlení. Když se naskytla možnost podnájmu ve vsi na konci světa, řekla jsem si: Proč ne? Vždyť je to jedno. Skončila jsem na psychiatrii. Bylo toho na mě už moc. Když jsem bilancovala, cítila jsem sílící úzkost. Svůj život jsem si představovala jinak. Ale po dvou rozvodech, marném toužení po dítěti, vážném onemocnění a dluzích, do kterých jsem upadla mimo jiné i kvůli d