Měla jsem celkem spokojený život, který mě ale příliš nenaplňoval. Pak ovšem přišel někdo, kdo mi otevřel oči. Letos to bude dvacet let, kdy se můj život změnil v pohádku, která trvá dodnes. Žila jsem tehdy v klidném, ale studeném manželství. Vdávala jsem se brzy, už v osmnácti letech. Měli jsme jednoho syna, který se už odstěhoval do Brna kvůli studiu na vysoké škole. Jako každému člověku, i m

Neminul den, kdy by se mi něco nepřihodilo, a nebyla jsem z toho nadšená. Zdálo se, že budu celý život jen smolařka, které se lepí smůla na paty. Nemusím se pokoušet hledat na jetelové louce čtyřlístek, stejně bych ho nenašla. To kamarádka Jarka jen tak pohladí hlavičky jetelových listů a hned vyloupne jeden nebo i víc čtyřlístků. „Nic to není,“ smála se, když jsem se jí svěřila, že nikdy nic n

S Mírou se žít nedalo, ale žít bez něj bylo též skoro nemožné. Vymýšlel si, lhal, balil hezké holky z okolí. Málem jsem si vybrečela oči. Byly to moje nejhezčí roky, asi jsem se měla radovat do života, bohužel to nešlo. Zamilovala jsem se, jak mnohokrát smutně konstatovala máma, do toho nepravého. Míra byl holkař. Věřila jsem, že se kvůli mně změní k lepšímu a že, bude-li chtít, dokáže žít jen

Manželka si koupila papouška. Milovala ho a on jí radostně vítal pokaždé, když přišla domů. Po její smrti jsem se trápil já i papoušek. Pak se ale všechno změnilo. Nebyla to andulka ani korela. Manželka se zahleděla v obchodě se zvířaty do papouška, který se svojí velikostí rovnal středně velkému psisku. Byl to takzvaný ara ararauna. Papoušek krásně zbarvený, hotový klenot přírody. Manželka si

Na tu noc nikdy nezapomeneme. Už nevím, která z nás dostala ten šílený nápad, možná jsme se dokonce vsadily, že přenocujeme mezi hroby. Období studií na vysoké škole byl čas nejrůznějších vylomenin. Velmi k tomu přispívalo to, že jsme se spolužáky na nějaký čas zmizeli z dohledu rodičů a užívali si volnosti. Pobyt na koleji a společnost nových kamarádů, kteří nikdy neměli k průšvihům daleko, to

V den, kdy manžel tu strašlivou bestii domů přinesl, se nám život obrátil naruby. Ta kytka byla nebezpečná. Nevěřila bych tomu, že rostliny dokážou žárlit tak, jako lidé. Jenže já jsem to tehdy zažila na vlastní kůži. Můj muž Emil si tu exotickou květinu přivezl z jedné ze svých cest do Jižní Ameriky jako malou sazeničku. Rostliny miloval a jim se pod jeho rukama vždy dařilo. Nebyla snad cesta,

Byla to skvělá podívaná. Na bitevním poli zuřila dávná válka přímo před našima očima. Nikdo netušil, že se po setmění promění místo v rej duchů. Mám vnuka Kamila, který se věnuje nadšeně historickému šermu. Ten koníček ho chytl už v dětství a my jsme ho podporovali. Lepší, než aby se chytl nějaké pochybné party. Bylo to sice finančně náročné hobby, ale rodina nikdy nepochybovala o tom, že to by

Zlaté srdce, pomalá hlava, říkal o mně pan ředitel. Propadla jsem na základce. Připadala jsem si hloupá a bála se, že zůstanu na ocet. Dělala jsem v životě už asi milion věcí. V tu dobu zrovna hospodskou. Předtím všechno možné, uklízečku, svačinářku, na šrotišti i ve vepříně. Holka, která propadla na základce, si zkrátka nemůže vybírat. Zlaté srdce, pomalá hlava, říkával o mně pan ředitel, velk

Užívala jsem si poklidného všedního života. To se ovšem během několika vteřin změnilo. Díky tomu dramatu se mi otočil svět vzhůru nohama. Vdávala jsem se z lásky, dlouho mi ale nevydržela. Můj muž nás jen krátce po narození dcery opustil. Zůstaly jsme samy, celých osm let. Tehdy byly prázdniny a my jely na návštěvu k přátelům na chatu. Pozvali nás na grilovačku a dcera se těšila, jak si pohraje

Malý Toník nemluvil o ničem jiném, než o tom, že chce pejska. Pak se ale o něj nestaral. Vnutili ho mně. Netušila jsem, jak mi ten danajský dar nakonec pomůže. Které dítě by si nepřálo mít doma zvířátko, že? Náš Toník nebyl jiný. Neustále loudil, že chce pejska a dušoval se, jak se o něj bude starat. Když mu bylo pět let, tak rodiče konečně přemluvil. Pořídili mu štěňátko, kterému dali jméno Ma