Dnes je skutečně jiná doba, než jsem zažila já. Za co by kdysi člověka lidé odsoudili, dnes nikomu nepřijde jako podivné. Dcera Kačenka je vychovatelka v mateřské školce, dětí má kolem sebe plno, ale vlastní jen jedno. Manžel od ní odešel, když byly Haničce tři roky. Nebylo mi jasné, co ten člověk v životě chce, když má takovou hodnou ženu a krásnou dceru. Jako babička jsem se snažila hlídat a 

O nejlepší kamarádku jsem nechtěla přijít za žádnou cenu. V hlavě se mi tudíž zrodil fantastický plán. Nefungoval ale navěky... Bylo to přátelství na život a na smrt. Byly jsme nerozlučné. Bydlely jsme ve stejné ulici, chodily spolu do školky, do základky i na střední školu. To už jsme řádily jako neřízené střely. Byly jsme přesvědčené, že naše přátelství nikdy neskončí. Ostatně, copak může přá

Podle lékařů mi nebylo pomoci. Já ale věřila, že se stane zázrak – a ten se opravdu stal. Vymodlila jsem si u stromu své zdraví zpět. Takové zprávy dokážou člověka dostat do kolen. Do té chvíle se cítíte celkem zdraví, jak se to ale dozvíte, máte všechny choroby světa. tak jsem se i já dozvěděla, že mám nádor na plicích, který se už nedá operovat. V té vteřině se mi život zhroutil. V duši mi za

Nechtělo se mi věřit, že je ten kousek lesa prokletý a plný zla. Pak jsem ale zkusila své kouzelné kyvadlo. Musela jsem vzít nohy na ramena, abych utekla temné bytosti. Ten kousek lesa mě přitahoval záhadnými historkami, které o něm mezi místními kolovaly. Už v pradávných dobách se v okolních jeskyních skrývali tajemní obyvatelé. S okolním světem je spojovala jen krkolomná cestička. Ještě v dob

Byl to takový náš psí dobrák, který si nechal líbit všechno. Jedné noci se ale ve světle úplňku proměnil v děsivou příšeru. Byla jsem zoufalá. Příběh, který vám píšu, se stal na chalupě našich známých. Byl to starý dům, snad vždycky zahalený v tajemném mlžném oparu. Tehdy jsem tam byla pozvána na oslavu narozenin. Bylo krásné babí léto, které lákalo k procházkám přírodou. Během pozdního odpo

Ten vstup do podzemí poblíž hradu nás lákal vždycky, až jsme se jednou odhodlali chodby prozkoumat. Tento zážitek mi utkvěl v paměti dodnes, přestože se stal před mnoha lety. Vyrůstala jsem na vesnici, kde o dobrodružné zážitky nebyla nouze. Prolézala jsem podzemní chodby, kterými byly podle legendy údajně propojeny tři zříceniny po okolních kopcích. Vstupů do podzemí bylo několik, věděli o 

Na nádraží jsme se rozloučili a já šla domů brečet. Prázdniny se blížily ke konci a já jsem se bála, že s nimi odchází i moje velká láska. Moře slz jsem tehdy vyplakala. Byla to krásná letní láska, ale bála jsem se, že začátkem školního roku skončí. Seznámili jsme se ve vesničce, kde jsem měla babičku, a Honza sem jezdil do chaty, která patřila nějakým jeho vzdáleným příbuzným. Oba jsme se v

Už to není roztomilost, co náš milovaný Kubík předvádí. Už nám všem dochází trpělivost. Zkrotil by ho snad mladší sourozenec? Můj vnuk Kubík je bohužel daleko široko v naší rodině i v rodině mého zetě jediné dítě, což vidím jako neštěstí. Od narození má všechno, na co si vzpomene. Do školky chodil jen dva dny v týdnu, a bylo to peklo. Ráno vyváděl, dcera i zeť byli od něho pokousaní a poškrá

Měla jsem malou šanci operaci ustát, na pokoj přivezli paní, se kterou jsem měla společné krásné vzpomínky. To nás zachránilo. Své mládí jsem prožila na malé vesnici. Bylo to na přelomu padesátých a šedesátých let, žili jsme všichni rock and rollem, užívali si života a jeli na plno. Bylo to krásné období. Pak jsem se ale vdala a odstěhovala se daleko z rodného městečka, přišly děti, práce, čas

Oslava, alkohol a naprosto hloupý spor. Nesedla mi švagrová, kterou jsem nemohla vystát víc než jindy. Byli jsme celkem běžná rodinka, která žila obyčejným životem. Měli jsme vše, co jsme potřebovali, a tak jsme se cítili docela spokojení. Naše děti šly po maturitě sice pracovat, ale ani jednomu se z domova nechtělo. A já jako matka za to byla ráda. Tehdy jsme vyrazili celá naše rodina na os