Zdědila jsem dům, který kdysi postavil děda vlastníma rukama. V noci v něm slyším podivné kroky. Mám si ho nechat, nebo se ho zbavit? Když zemřela moje babička, zdědila jsem dům, ve kterém strávila celý život. Má velkou zahradu a byla by to úžasná změna v porovnání s tím, že teď se s manželem a dvěma dětmi tlačíme v menším panelákovém bytě. Jenže už první noc v tom baráku mě pořádně vyděsila. J

Býval to takový tichý hoch. Nesmělý a bázlivý. Teď je z něho hrubián. Hovoří sprostě a nejraději by se pral. Můj syn se změnil k nepoznání. Vždycky nám dělal jen a jen samou radost. Už jeho narození byl malý zázrak. Dlouho jsem nemohla mít děti, tak jsme byli s manželem, i a prarodiče z obou stran, štěstím bez sebe. Všichni jsme ho rozmazlovali, nemohli jsme si pomoci. Ale on nezlobil, byl posl

Provdala jsem se za staršího, úspěšného a bohatého muže. Kvůli mně se rozvedl. Mně i dětem zajistil život v přepychu, ale já se trápím. Před více než třiceti lety jsem po vysoké nastoupila do jedné firmy jako asistentka ředitele. Práce to pro mě byla velmi zajímavá, navíc zde byla možnost postoupit časem dál v kariérním žebříčku. Život jako v bavlnce Po několika měsících jsem musela zasto

Moje kamarádka ze školy to uměla vždy roztočit, což jsem jí vždy trochu záviděla. Ve společnosti na sebe strhne veškerou pozornost. Už od školy jsem s ní vždy ráda chodila na pařby a později už jen na fajn večery, kolikrát jen ve dvou. Sice na sebe strhávala vždy pozornost všech mužů okolo, ale příliš mi to nevadilo. Sama jsem po obdivu tolik netoužila, zvlášť poté, co jsem se vdala. A nakonec

Když můj syn dospěl, byla jsem ráda, že mi zůstal doma. Jsem pár let vdova, tak jsem byla ráda, že ještě nějakou dobu nebudu opuštěná. Můj Tomáš byl vždy moc hodný kluk. Po maturitě sice uvažoval o vysoké škole ve velkém městě, ale když ho nevzali, našel si práci u nás a zůstal bydlet doma. Sama jako kůl v plotě Jsem už pět let vdovou, tak jsem to přivítala s nadšením. Sama bych náš velký

Prožila jsem kus života s mužem, do kterého jsem se zamilovala už v mládí. Podzim života trávím ale s jeho bratrem. Bratry Marka a Leoše znala v mém dětství celá škola. Já jsem nebyla výjimkou, i když Marek chodil o třídu výš, a starší Leoš dokonce o dvě třídy. Neustále na sebe nějak upozorňovali. Mohli jste se vsadit, že když se stal nějaký průšvih, byl u toho jeden z bratrů nebo spíše oba dva

Už několik let se jen velmi obtížně pohybuji i s hůlkou. Snažím se proto být maximálně opatrná. Abych se nedostala do situace jako před třemi lety. S krátícím se dnem si chodím nakupovat raději už dopoledne. Také provoz v ulicích je bezpečnější. To jsem si aspoň myslela ještě před třemi lety, než mne z mého omylu vyvedla nadmíru nepříjemná událost. Vypnutá světla Stejně jako jindy jsem se

Toník se mi líbil už na základní škole. Ale bylo to marné, oženil se s dívkou z města. Zbyly mi jen oči pro pláč. Osud mi dal ale šanci... Stále častěji jsem chodila k oknu a koukala ven. Cesta, která se vinula od lesa loukami až k naší polosamotě, byla prázdná jako popůlnoční nádraží. Zmocňovalo se mě zoufalství. Tolik jsem ho chtěla vidět. Přitom na svatou Barboru se u nás pokaždé objevil s k

Taneční večer se zoufale nevydařil. Upadla jsem před vchodem na vlhké dlažbě. Ale flek na šatech byl ještě to nejmenší. Loudala jsem se z tanečních jako postřelená. Bylo evidentní, že se můj život nenávratně řítí do katastrofy. Začalo to hned odpoledne, kdy mi táta oznámil, že do tanečních pojedeme s mámou autobusem, protože auto kikslo. Vzápětí se naši pohádali. Máma vykřikovala, že jsme už dá

Bylo mi pětadvacet a moje máma se proměnila v dohazovačku. Naháněla mi ženichy ze všech stran. Její intriky mi ale přinesly jen samou ostudu. Když jsem byla mladá, nebylo zvykem, aby byla holka na vesnici ještě v pětadvaceti svobodná. A přesně to jsem byla já, neprovdaná, a navíc nezadaná. Pro moji mámu katastrofa. Propadla panice, že zůstanu na ocet, a došla k názoru, že mě provdá za každou