Bála jsem se samoty a našla, úplně nečekaně, velkou lásku. A to na místě, kdy bych ji ani náhodou nečekala. Na svém pracovišti, v domově pro seniory. Zbývaly mi už jen dva roky do důchodu a já stále nevěděla, zda se mám těšit, nebo bát. Pro obojí jsem měla hodně důvodů. K tomu těšení se mě vedl můj zdravotní stav. Všechno mě bolelo a už ráno jsem se těšila na večer, až si opět lehnu. Už mi n

Byla jsem už dlouho opuštěná, nemocná a nešťastná. Začala jsem přemýšlet o svém konci. Nikomu bych nechyběla a měla klid. Po nečekaném rozvodu jsem zůstala úplně sama. Děti jsme neměli, údajně kvůli nějakému dědičnému onemocnění v jeho rodině. Vlastně ani nevím, zda to byla pravda, nebo výmluva. Po dětech jsem toužila Já po dětech moc toužila, ale rozvést se a pořídit si nějaké bez manžel

S manželem žijeme na venkově a jednou za čas za námi přijede dcera s vnučkou. Během poslední návštěvy se stalo něco podivného. S manželem Ludvíkem bydlíme na samotě u lesa. Dcera z prvního manželství se za námi dostane sotva jednou za půl roku. Tentokrát byla návštěva delší a já měla radost, že strávím čas s pětiletou vnučkou Zuzankou. Ta si ale přivezla mluvící panenku, která nás trochu děsila

Od chvíle, kdy mi vnučka řekla, že mě v noci v mé ložnici „něco“ pozoruje, se ve svém bytě necítím bezpečně. Mám se odstěhovat? Velmi jsem se těšila, až u mě moje malá vnučka Eliška poprvé přespí. Jenže se stalo něco velmi prapodivného. Vnučka ke mně v noci přišla do postele, protože mě chtěla chránit. Tvrdila mi, že mě pozorují nějaké oči z rohu pokoje. Ráno ale v posteli vnučka nebyla. Spokoj

Vždycky jsem věřila v nadpřirozené síly. Když mi před lety umřela maminka, nepřestávala jsem doufat, že se s ní ještě někdy spojím. Dlouho se to ovšem nedařilo. Až když jsem dostala ošklivou chřipku, máma konečně přišla. Vždycky jsem si myslela, že když člověku zemře někdo blízký, nějakým způsobem to pozná. Vycítí, že jeho energie z těla odchází. Matka zemřela před šesti lety. Roky jsem čekala,

Sama jsem prožila v dětství trápení s mámou. Nechtěla jsem být po ní. Jenže jsem selhala mnohem víc. Jako bych to slyšela ještě dnes. „Nejsi moc hezká, musíš být alespoň chytrá,“ říkávala mi máma, když mě nutila šprtat všechny předměty. Nebyla jsem hloupá, ale nároky své matky jsem nesplňovala. Ona byla sošná, krásná žena, chvilku si přivydělávala jako manekýna. Proto pro ni bylo asi zklamání,

Jak já bych to vzala na sebe. Moje Hanička svádí ten nejtěžší boj v životě. Bojuje se zákeřnou nemocí. A aby toho nebylo málo, manžel ji nechal ve štychu. Prostě odešel k jiné a Hanku nechal se dvěma dětmi samotnou. Můžete nadávat, ale svému dítěti stejně neulevíte. I když pomáháte sebevíc, to dítě to musí zvládnout. A není to snadné dívat se na dceru, která přišla o prso a patrně ji čeká i dru

Můj muž na mě žárlil. Částečně za to nemohl, točilo se kolem mě chlapů vážně až příliš. A on měl, jak se říká, jen jedny nervy. Bývala jsem vyhlášená krasavice, chlapi se na mě lepili jako mouchy na mucholapku. To ovšem nedělá v manželství dobrotu. Můj muž z toho šílel, ač jsem ho ujišťovala, že si sice ráda zakoketuji, ale nikdy nic víc. Skoro jsme kvůli tomu přestali jezdit na chatu, kde jsem

Propadala jsem beznaději, mému muži už nebylo pomoci. A co si bez něho počnu? Budu se muset vystěhovat z domu, kdo mi pomůže? Se svým mužem jsem prožila velkou lásku. Když se nám narodila dvě krásná dítka, říkali jsme si, že jsme dokonalá rodina. Člověk ale nemůže mít všechno, naše děti se nenáviděly. Rodinný krb vzplál strašnou válkou. Peklo na zemi Pořídili jsme si domek se zahradou, ab

Scházelo málo a moje malá vnučka by přišla o život. To mě poučilo tak, že je ze mě dnes ta nejsvědomitější babička na celém světě. I přes svůj věk jsem stále velmi aktivní babička, mám plno zájmů, ráda cestuju, chodím do divadla, na výstavy. Mám tři vnoučata, se kterými ráda dovádím a bez problémů jsem ochotná je hlídat. Že bych ale byla pozornou babičkou, to teda nejsem. Dělám s oblibou něk