Lyžařský výcvik na gymnáziu byl pro mě nejdříve za trest. Nakonec jsem ale získala tu nejkrásnější odměnu. Ten školní lyžařský výcvik mi byl čert dlužen, říkala jsem si tehdy. Na lyžích jsem stála poprvé a byla jsem bezkonkurenčně nejhorší. „Pokrč ta kolena! Špičky k sobě! Paty od sebe!“ zoufalé hulákání učitelky Nováčkové mi zní v hlavě ještě teď. Troufám si ale tvrdit, že já jsem byla ještě z

Jednoho dne jsem přišla na to, že manžel má milenku. Po třicetiletém soužití to mnou otřáslo! Ještě horší bylo to, že byl skálopevně rozhodnutý, že si ji nechá. Klidně mi oznámil, že pokud se s tou situací nesrovnám, může klidně jít. A já zjistila, že přestože má můj manžel poměr, nechci ho jen tak nechat jít. „Miluji ho a nemohu dovolit, aby mi ho vzala jiná žena,“ byla jediná věc, která mě na

Na stáří jsme si pořídili domek. Leží kousek od nepoužívané železniční trati. Jednou za rok ale slyšíme, jak tudy vlak projíždí. Měli jsme s manželem sen, že si před odchodem do důchodu pořídíme malý domeček. Štěstí nám přálo a my na stáří našli stavení svých snů. Celý život jsme s Jindrou dřeli. Vychovat a uživit tři děti bylo někdy vážně těžké. Právě kvůli tomu jsme odkládali splnění našeho s

Štěpán zemřel náhle a mně se zhroutil celý svět. Nevěděla jsem, jak mám dál žít. A pak se jednou v noci stalo něco neskutečného. Když ztratíme nějakou blízkou bytost, nezoufejme. Nemusí to být napořád. Dobré síly mohou zařídit, že jsme své mrtvé neviděli naposledy. Mě pravidelně navštěvoval můj zesnulý přítel! Našla jsem si skvělého muže Stalo se mi to už před mnoha lety, ale zásadně to o

Potomkům jsem chtěla dopřát krásné dětství, jaké jsem měla já. Bohužel, život je krutý. Nebo za to může dům, s nímž jsem padla k zemi i já? Dívám se na to místo a marně si snažím vybavit ten domek ze 30. let. Už není. Místo něj se tam tyčí neosobní kostka. Dívám se po okolí a snažím se vybavit si, jak jsme tu s kamarády běhali. Vím, že se to stalo, ale jako by všechno sfoukl vítr spolu s prache

Sršela jsem vtipy a kanadskými žertíky odjakživa. Tohle jsem ale vážně přehnala. Málem jsem si zničila vztah. Jako mladá jsem byla vtipálek třídy, hrozně ráda jsem dělala různé kanadské žertíky a moje okolí mě tak bralo. S rezervou. Myslím, že jsem to podědila po dědečkovi, který byl rozený komik. Ze všech svátků v roce jsem se nejvíce těšila samozřejmě na apríl. Dokázala jsem se na něj připrav

Rodiče nás vedli k tomu, abychom drželi při sobě a pomáhali si. Sestra je ale bez dětí a od té chvíle, co jí zemřel manžel, nám dělá ze života peklo. Moje sestra Alice bývala fajn holka. Vzala si ale věčně zamračeného o mnoho let staršího učitele, který každého poučoval a všechno kritizoval. Od té chvíle s ní nebyla řeč. Nebyly jsme pro ni dost na úrovni. I za rodiči jezdila maximálně dvakrát d

Velká rodinná tragédie mě přivedla zpátky domů. Netušila jsem, že to pro mě bude šance na lepší život. Najednou mám domov a jsem konečně hvězda! Už jako malá holčička jsem chtěla objevovat svět. V Čechách jsem neměla stání, snila jsem o tom, že budu žít v Americe a po škole jsem tam prostě emigrovala spolu s přítelem. Bylo to sobecké, protože jsem tím svým blízkým doma pořádně zavařila. Já v

Ten, kdo uteče smrti, se prý dožije vysokého věku. U mého manžela se tohle staré pořekadlo opravdu naplnilo. Měl víc štěstí než rozumu. Stalo se to před dvěma roky. Můj manžel Alois si vždycky hrál na akčního hrdinu a musel si vyzkoušet všechno. Jeho největším přáním k sedmdesátým narozeninám byl let balonem – a v tomto duchu se odvíjel celý jeho život. Bylo to s ním o nervy. Když jsme tehdy

Byla to velká studentská láska. Myslela jsem, že spolu zestárneme, že nás nic nerozdělí. Pak však přišla ta zlá novina… Od druháku na střední jsme spolu chodili. Byl mou největší a opravdovou láskou, dnes to vím a věděla jsem to i tehdy, před lety. Byla jsem přesvědčena, že nás nic nerozdělí. Všechno jsme měli jasně nalajnované: po maturitě svatba. Zatím jsme nevěděli, kde budeme bydlet, ale