Ten zvláštní sen mě měl tehdy určitě varovat. Naštěstí jsem ho poslechla a nenechala se přemluvit k rychlému a dost riskantnímu výdělku. V tom podivném snu jsem se ocitla na dvoře starého domu. Za zdí na ulici svítily lampy. Zamířila jsem k domu, jeho velkým dřevěným dveřím. Opřela jsem se do nich a ony povolily. Vešla jsem do místnosti, uprostřed které svítila vysoká svíce. Nikde nikdo nebyl.

Byl jsem nadšený sběratel hmyzu, nejvíce jsem měl políčeno na motýla smrtihlava. Pro něho jsem si přišel až do močálu u starého hřbitova. Na tu noc nezapomenu. Noc byla černá jako antracit. Na nebi nebylo jediné hvězdy. To byla chvíle, kdy jsem vkročil do lesa. Nesl jsem s sebou srolovanou bílou plachtu, dvě kovové tyče a pak věci v brašně. Pinzetu, lupu a láhev na hubení hmyzu, takzvanou sm

Přemýšleli jste někdy, jaký smysl byste nechtěli ztratit? Já jsem si neuměla představit, že neuvidím. A vidíte, tyto řádky píšu s pomůckami pro slepé. Nevidět ty krásy kolem sebe. Snad by mi nevadila ztráta sluchu, ale zrakové vjemy? Nevidět své blízké, nové věci kolem sebe nebo třeba i nebezpečí. Neuměla jsem si představit, že bych se mohla orientovat v prostoru, jít na autobus nebo tramvaj. O

Náš Radek byl chytrý, úspěšný a plný energie. Měl krásnou rodinu. Jenže pak se začal měnit. A najednou zmizel. Radek byl normální kluk. Chytrý, zvídavý, zkrátka měl předpoklady pro to, aby si našel dobrou práci a měl se dobře. Jenže až později jsem si uvědomila, že ten tlak na výkon může člověka zcela zdevastovat. Najednou se onen člověk změní v někoho, koho nepoznáváte. Miloval poznávání

Nikdy jsem nevěřila na nějaké věci mezi nebem a zemí. Možná jsem se bránila, protože v naší rodině se opakovaly tragédie. Jen co sahá paměť historek naší rodiny, tak vím, že prababička se oběsila, druhá s pradědou zemřeli při tragické autonehodě. Babička spolykala prášky na spaní. Bohužel jsem tyto příbuzné chtěla následovat, když mi tragicky zahynul syn. Viděla jsem to. Byla jsem u jeho posled

Mezi člověkem a přírodou existuje zvláštní spojení. Stačí se mu jen otevřít. V přírodě mám dva stromy, ze kterých čerpám energii! K myšlence na to, že bych mohla komunikovat s přírodou, konkrétně se stromy, mě přivedla Martina, kamarádka, která se zabývá ezoterikou už dlouhá léta. Prožívala jsem nešťastné období Viděla na mně, jak jsem unavená životem. Bylo to zrovna v období, kdy se mi v

Každý z nás někdy zažil něco, pro co neměl jasné vysvětlení. Ke mně se na hřbitově připojil duch čerstvě pohřbené dívky. Jsem velmi empatický a citlivý člověk. Umím se do druhého vcítit tak, že mám někdy dokonce pocit, že zřetelně vnímám jeho pocity. Je to jeden z důvodů, proč se lidem raději vyhýbám. Děsí mě to natolik, že raději vyhledávám samotu. Ze všeho nejraději chodím do lesů nebo na hřb

Vždy jsem věřila, že smrtí život nekončí. Jeden tajuplný zážitek na hřbitově mě přesvědčil o tom, že mám pravdu. Největší klid jsem nacházela vždycky na hřbitově. Už jako mladá dívka jsem tam chodila často přemýšlet a malovat. Brzy jsem náš hřbitov na kraji města velmi důvěrně znala, a tak jsem se dokonce začala starat o hroby, které už nikoho nezajímaly. Takových tam byla spousta – neudržovaný

Vždycky jsem se považovala za docela tolerantní. S příchodem mých snach jsem se ale změnila. Musím se hodně držet, abych se s nimi nepohádala. Odjakživa jsem nesnášela omšelé vtipy o zlých tchyních. Ze svého okolí jsem věděla, že nejsou vůbec pravdivé. Moje kamarádka Věruška byla se svojí snachou v naprosté pohodě a měla ji ráda jako dceru. Dokonce vždycky stála na její straně, když se málem s 

Nic mě netěšilo ani nebavilo. Až věštba, které jsem se zprvu smála, mě opět přivedla k životu. Díky ní si vychutnávám každý den! Každý má občas špatnou náladu. Já ji ale měla tak často, že už tu lepší jsem si ani nepamatovala. Nějak se mi prostě nedařilo nastartovat. Neměla jsem k tomu žádný důvod. I moje kamarádky si toho všimly a konstatovaly, že mi ta moje nenálada vůbec nesluší. Nic mě n