Můj muž na mě žárlil. Částečně za to nemohl, točilo se kolem mě chlapů vážně až příliš. A on měl, jak se říká, jen jedny nervy. Bývala jsem vyhlášená krasavice, chlapi se na mě lepili jako mouchy na mucholapku. To ovšem nedělá v manželství dobrotu. Můj muž z toho šílel, ač jsem ho ujišťovala, že si sice ráda zakoketuji, ale nikdy nic víc. Skoro jsme kvůli tomu přestali jezdit na chatu, kde jsem

Propadala jsem beznaději, mému muži už nebylo pomoci. A co si bez něho počnu? Budu se muset vystěhovat z domu, kdo mi pomůže? Se svým mužem jsem prožila velkou lásku. Když se nám narodila dvě krásná dítka, říkali jsme si, že jsme dokonalá rodina. Člověk ale nemůže mít všechno, naše děti se nenáviděly. Rodinný krb vzplál strašnou válkou. Peklo na zemi Pořídili jsme si domek se zahradou, ab

Scházelo málo a moje malá vnučka by přišla o život. To mě poučilo tak, že je ze mě dnes ta nejsvědomitější babička na celém světě. I přes svůj věk jsem stále velmi aktivní babička, mám plno zájmů, ráda cestuju, chodím do divadla, na výstavy. Mám tři vnoučata, se kterými ráda dovádím a bez problémů jsem ochotná je hlídat. Že bych ale byla pozornou babičkou, to teda nejsem. Dělám s oblibou něk

Když zeť poprvé přivedl svou dceru z předchozího vztahu, okouzlila nás. Dnes už jsme ji ale prokoukli. Je zlá a zákeřná, nevíme si s ní rady. Když se naše dcera seznámila s budoucím mužem, žil už tehdy dva roky sám. Odstěhoval se od bývalé ženy, která byla strašná semetrika. Nebyla to velká láska, vzal si ji, neboť se vzít museli. Byl to kluk z vesnice, kde se stále ještě drží tradiční: „Mus

Vím, že není dobré dávat dětem příliš sladkého, trochu jim osladit život není přece ale vůbec nic špatného. Moje snacha to opravdu přehání. Nesmějí si dát vůbec nic sladkého, čokoláda, jako by byla před nimi sprosté slovo. Letos o Vánocích jsem se už opravdu vytočila. Pekla jsem cukroví, a protože mi bylo jasné, že se k něčemu takovému moje snacha „nesníží“, dala jsem jim domů nějaké kousky s t

Můj tatínek skladoval věci po předcích, nepřipustil, aby se cokoli vyhodilo. Posedlost, s níž se nedalo nic dělat, leda se s ní smířit. Táta nikdy nedovolil nic vyhodit. Z našeho baráčku se stalo skladiště příšerností po předcích. Nebyly to starožitnosti, jen staré, bezcenné krámy. Mnohokrát jsem se pokusila mu vysvětlit, že by to doma bylo bez obludných manželských postelí po babičce a dědovi,

Nevím, kde se na mě přilepila ta hrozná únava. Rady a pomoc léčitelky se mi ale vyplatily. Svých potíží jsem se nakonec zbavila. Měla jsem velké zdravotní problémy s páteří. Manžel mě tehdy odvezl do nemocnice, ale řekli mi, že to není na operaci. Když mi bylo nejhůř, doporučila mi kamarádka jakousi léčitelku. Nedělala jsem si naděje, ale nakonec jsem jí na pokraji zoufalství zavolala. Jen c

Ráda jsem chodila na starý hřbitov a začala si z něho nosit domů různé věci. Vystavovala jsem je u našeho krbu. Pak na mě jednou kdosi z ohně promluvil. Jelikož jsme bydleli v domě, kde se neustále něco opravovalo a pracovalo na zahradě, často mě máma posílala vyvézt na nedaleké smetiště kolečko plné odpadu. Když jsem však ze smetiště domů dovezla kolečko plné jiných krámů, máma šílela. Bavi

Ten šperk probudil moje věštecké schopnosti. Ze snů jsem najednou dokázala předpovídat budoucnost. Před lety jsem ke svým padesátinám dostala od jednoho kamaráda zvláštní náhrdelník. Měla jsem z něj náramnou radost, ale to jsem ještě netušila, že je to nejen hezký šperk, ale i dobrý kamarád a věrný pomocník. Od chvíle, kdy jsem jej začala nosit, jsem se cítila skvěle, jako by zmizely všechny

První svatba byla z nutnosti. Druhá vyústila v katastrofu. O třetí jsem ani nesnila. Ale osud to zařídil jinak. Vyrostla jsem v menším městě, takže v podstatě po dovršení osmnáctin jsem vnímala, že bych měla jít pod čepec, jak se říká. Měla jsem chlapce, Rosťa se jmenoval. Když mne požádal o ruku, okolí ani nemyslelo, že by to skončilo jinak než veselkou. Nakonec jsem se vdávala v 19 letech, za