Byla to kouzelná skála, kde se děly zázraky vždycky. Dodnes v to místní lidé věří. Žil v ní poustevník, který léčil lidi. Ta energie tam asi zůstala dodnes. Onemocněla jsem, však už jsem nebyla nejmladší. Přesto jsem doufala, že si paní s kosou dá ještě načas. Přichystala si na mě rakovinu. Můj zdravotní stav se rychle horšil. Nemohla jsem si dovolit odejít, moji staří rodiče stále ještě žil

Odjeli jsme se ženou na dovolenou, i když byla nemocná. Na schodišti hotelu jsem objevil vzácnou vázu. Za její záchranu jsem si přál zázrak. Měli jsme smůlu! Týden před dovolenou si manželka hnula se zády. Pracovala jako rehabilitační sestra v lázních, když se pokusila jednoho z pacientů, který padal ze stolu, zachránit. Plánovaná dovolená na Azorských ostrovech byla v ohrožení. Chtěli jsme

Byla jsem malá a divoká, nebezpečí mě pronásledovalo na každém kroku. Smrti jsem unikala zázrakem a vždy byla na blízku povědomá bytost. Fascinoval mě vždycky obraz nad babiččinou postelí − dvě děti nad prudkým srázem a nad nimi anděl s křídly. Věřila jsem, že tyto postavy skutečně existují. Jako by nad dětmi létali andělé a dbali na jejich bezpečí. Moje maminka jako zázrakem unikla jako dítě s

Musela jsem si vyzkoušet všechno a dostala se rychle na šikmou plochu. Klesala jsem stále hlouběji. Ničily mě drogy. Už jsem vzdávala život. Pak přišel zásah shůry. Moje výchova byla problematická. Byla jsem nezvladatelná a chodila za školu. Tehdy jsem si přečetla knihu „My děti ze stanice ZOO“, ale od drog mě to rozhodně neodradilo, spíše naopak. Příběh Christine mi připadal úžasný a já zat

Myslela jsem si, že dělám dobře, když upozorním úřady na kamarádčiny potíže s dcerou. Otočilo se to proti mně. Vysloužila jsem si pár facek. Děti vychovávala sama. Když bylo jejímu synovi devatenáct, přestěhoval se k přítelkyni a Mirka zůstala sama s dcerou Viky. V tu dobu potkala muže, který ji po letech samoty oslovil. Začali spolu bydlet. Mirka ale netušila, jaký problém tím nastane. Její

Prasata jsou nejen šikovná, ale dokonce pořádně mazaná. Jeden takový malý čuník si nás doslova ochočil. Prarodiče měli velký dům na vesnici, a já tam prožívala kaž­dé letní prázdniny. Měli vždycky plno zvířat, chovali je na maso. Vedle slepic, kachen, králíků i krocanů tam žila také prasátka. Zabijačka bývala častým důvodem veselých rodinných sešlostí. Prarodiče si vystačili s chovem sami a 

Když si naše Eliška něco umane, nikdo s ní zkrátka nehne. Do všeho se hrne po hlavě a nekouká napravo ani nalevo. Jen já ji dokážu pochopit. Jsem hodně moderní babička, myslím, že mnohdy modernější než moje děti. Bohužel. Jsem to já, kdo chápe většinu výstřelků svých milovaných vnoučat. Proto s nimi mám skvělý vztah a za mnou chodí, když se potřebují někomu svěřit nebo se poradit. Mám pro mnoho

Můj muž naletí na každou hloupost. Bohužel teď začalo jít do tuhého, protože odevzdává naše peníze nějaké podivné skupině lidí. Tak trochu naivní a důvěřivý je můj manžel. Vím to už dlouho, vlastně od začátku našeho vztahu, ale nikdy nám to velký problém nedělalo. Občas sice skočil někomu na špek, jako třeba těm šmejdům, co prodávají lidem hrnce na vaření, které by měly stát pár stovek, za desí

Máme jednu dceru a jednoho vnoučka. Za oba jsme osudu moc vděční. V jednu chvíli jsme se ale o chlapečka báli víc, než kdykoliv jindy. Naše dcera otěhotněla docela pozdě. Byla sice vdaná už od svých sedmadvaceti let, ale celých deset let si dávala s potomkem na čas. Nebo to byla spíš Radimova práce, že takhle otáleli? Nikdy jsem jim nechtěla sahat do svědomí, štěstí našich mladých pro nás bylo

V naší vesnici žily dva znepřátelené rody. Jedni byli potomci statkářů, druzí naopak zakládali družstvo. A stále si to ne a ne odpustit. Už jsem toho měla plné zuby, všichni se mnou jednali jako s malou holkou, přitom už jsem byla skoro dospělá. „Petruško, ani ve snu by mě nenapadlo tě nějak omezovat, choď si, s kým chceš, je to tvůj život,“ smířlivě vykládal taťka. Náhle zvýšil hlas, nelekl