Moji rodiče už oslavili zlatou svatbu. Vždy měli krásný vztah a já si vždy představovala, že si budu žít stejně šťastně jako oni. Osud tomu chtěl jinak. Zlatou svatbu rodiče oslavili už před třemi lety, ale pořád ji mám před očima. Byla to ohromná sláva, na které se sešla celá vesnice. Já to obrečela. Kolem mě jsou samé šťastné páry, jen já jsem nikdy na muže neměla štěstí. Všichni kolem sla

Dostala jsem se do nečekané situace. Když jsem podědila psa, chtělo se mi plakat. Netušila jsem, jaké štěstí mě v podobě chlupatého tvora ještě na stará kolena potká! Na stará kolena jsem si pořídila přítele. No, to je možná trochu nadnesené. Byl to soused. Ale trávili jsme spolu veškerý volný čas, jezdili na výlety, a dokonce i na dovolenou. Zdeněk neměl děti, byl sám, což bylo fajn, ale jednu

Asi každý z nás někdy ranil někoho svým odmítnutím. Mně se to podařilo na střední škole, a onen spolužák mi nedokázal odpustit dodnes! Popravdě Pepu jsem si v první chvíli nevybavila, ani když se na mě na večírku absolventů vrhl. Hnal se ke mně přes celou místnost, ostatní razantně odstrkával a rovnou se na mě pověsil. Neměla jsem ho ráda Vzápětí dotčeně vyhrkl: „Že ty si mě nepamatuješ?“

Jeho lži mi zprvu přišly jako nevinné bláboly. Až pozdě jsem si uvědomila, jak jsou kruté. Netušila jsem, že mi zničí celý život! Už zamlada vynikal svým sarkasmem a ironií. Právě to se mi na něm tehdy líbilo. Byl prostě jiný než ostatní kluci. Zamilovala jsem se a byla svatba. Lásku mi ale nikdy nevyznal. Zprvu jsem po tom toužila, ale potom rezignovala. Zakázal mi děti Říkala jsem si, ž

Odmala jsem měla krásné, dlouhé rovné vlasy. Nic mě nenutilo to měnit. Pak se stalo něco, co mě donutilo změnit účes. U nás ve městě je dobrých kadeřnic víc. Já ale od puberty chodila jen k jediné, k Janičce. Brala jsem ji už dávno jako svoji kamarádku. Také jsem se vždy těšila, jak jí vše vypovím, co nového je v mém, jinak poměrně běžném životě. Nenapadlo mě, že má důvěrná sdělení vykládá dál.

Se Štěpánem jsme měli krátce před svatbou, než se všechno zhroutilo. Jedno falešné nařčení stačilo k tomu, aby se nám změnily životní plány. V yrůstala jsem v době, kdy bylo běžné, že se dívky vdávaly i v osmnácti letech. Často to bylo proto, že „musely“, pro většinu z nich ale dávalo založení rodiny v takhle mladém věku smysl. Ne všechna manželství pak vydržela, i když se o to ovšem tenkrát li

Já to mám, a vždycky měla, tak trochu zamotané. Nevím proč se to vždycky nějak zašmodrchalo a já pak koukala, co se to děje. A za všechno platila. S Robertem jsme se poznali, když mi bylo třiatřicet. Vlastně byl stejně starý, a to se mojí mámě tenkrát nelíbilo. Prý má být chlap starší, tak jako to měla ona. Dobrých deset let, to je prý optimální. Sprcha Robert byl zábavný chlap, pořád se

Její tragická smrt mnou otřásla. Když mi bylo nejhůř, přišla za mnou ve snu, aby mi řekla tu úžasnou novinu, že se vrátí mezi nás. Měla jsem úžasnou sestru, kterou jsem moc milovala. Jmenovala se Jana. Byla starší o šest let. Po smrti maminky se o mě hodně starala. Díky ní jsem překonala nelehkou pubertu a rozchod se svou první láskou. Byly jsme zkrátka jedna duše. Na lásku štěstí neměla

Říká se, že boží mlýny melou, někdy to ale dlouho trvá. A cenu pak zaplatí i nevinní lidé. Kamarádka ve svých snech odhalila dávný zločin! Moje kamarádka Petra je hodně citlivou ženou. Má to tak odjakživa. Znám ji od svého mládí, byly jsme spolužačkami na gymnáziu. Tam se z nás staly nerozlučné kamarádky. A i když se pak naše cesty po střední škole rozešly, dál jsme se pravidelně vídaly a často

Jako školačka jsem nosila vlasy „na kluka“. Maminka s tatínkem mi nikdy nevysvětlili, proč jsem nemohla mít dlouhé vlasy jako moje ségra. Je fakt, že já byla vždycky taková dračice, skoro jako kluk. Přesto jsem se hned v první třídě zamilovala do modrookého blonďáčka. Netuším proč, ale modré oči ve mně odmalinka vyvolávají mírné závratě, prostě se mi na klucích, teď už na mužích, strašně líbí.