Když zeť poprvé přivedl svou dceru z předchozího vztahu, okouzlila nás. Dnes už jsme ji ale prokoukli. Je zlá a zákeřná, nevíme si s ní rady. Když se naše dcera seznámila s budoucím mužem, žil už tehdy dva roky sám. Odstěhoval se od bývalé ženy, která byla strašná semetrika. Nebyla to velká láska, vzal si ji, neboť se vzít museli. Byl to kluk z vesnice, kde se stále ještě drží tradiční: „Mus

Vím, že není dobré dávat dětem příliš sladkého, trochu jim osladit život není přece ale vůbec nic špatného. Moje snacha to opravdu přehání. Nesmějí si dát vůbec nic sladkého, čokoláda, jako by byla před nimi sprosté slovo. Letos o Vánocích jsem se už opravdu vytočila. Pekla jsem cukroví, a protože mi bylo jasné, že se k něčemu takovému moje snacha „nesníží“, dala jsem jim domů nějaké kousky s t

Můj tatínek skladoval věci po předcích, nepřipustil, aby se cokoli vyhodilo. Posedlost, s níž se nedalo nic dělat, leda se s ní smířit. Táta nikdy nedovolil nic vyhodit. Z našeho baráčku se stalo skladiště příšerností po předcích. Nebyly to starožitnosti, jen staré, bezcenné krámy. Mnohokrát jsem se pokusila mu vysvětlit, že by to doma bylo bez obludných manželských postelí po babičce a dědovi,

Nevím, kde se na mě přilepila ta hrozná únava. Rady a pomoc léčitelky se mi ale vyplatily. Svých potíží jsem se nakonec zbavila. Měla jsem velké zdravotní problémy s páteří. Manžel mě tehdy odvezl do nemocnice, ale řekli mi, že to není na operaci. Když mi bylo nejhůř, doporučila mi kamarádka jakousi léčitelku. Nedělala jsem si naděje, ale nakonec jsem jí na pokraji zoufalství zavolala. Jen c

Ráda jsem chodila na starý hřbitov a začala si z něho nosit domů různé věci. Vystavovala jsem je u našeho krbu. Pak na mě jednou kdosi z ohně promluvil. Jelikož jsme bydleli v domě, kde se neustále něco opravovalo a pracovalo na zahradě, často mě máma posílala vyvézt na nedaleké smetiště kolečko plné odpadu. Když jsem však ze smetiště domů dovezla kolečko plné jiných krámů, máma šílela. Bavi

Ten šperk probudil moje věštecké schopnosti. Ze snů jsem najednou dokázala předpovídat budoucnost. Před lety jsem ke svým padesátinám dostala od jednoho kamaráda zvláštní náhrdelník. Měla jsem z něj náramnou radost, ale to jsem ještě netušila, že je to nejen hezký šperk, ale i dobrý kamarád a věrný pomocník. Od chvíle, kdy jsem jej začala nosit, jsem se cítila skvěle, jako by zmizely všechny

První svatba byla z nutnosti. Druhá vyústila v katastrofu. O třetí jsem ani nesnila. Ale osud to zařídil jinak. Vyrostla jsem v menším městě, takže v podstatě po dovršení osmnáctin jsem vnímala, že bych měla jít pod čepec, jak se říká. Měla jsem chlapce, Rosťa se jmenoval. Když mne požádal o ruku, okolí ani nemyslelo, že by to skončilo jinak než veselkou. Nakonec jsem se vdávala v 19 letech, za

Celý život jsme byli nejlepší kamarádi. Vždy jsme si pomáhali a byli tu jeden pro druhého. Nakonec jsme se vzali. Nemohla jsem otěhotnět, za problémem byla moje vzácná krevní skupina. Po boku mi stál celoživotní přítel Matěj, kterého jsem ale nechtěla. Netušila jsem, že právě on je ten pravý. Nejlepší přítel Dlouhá léta jsem měla velmi dobrého kamaráda. Takového, kterému jsem vždycky mohl

Vychovala jsem je tak, jak jsem nejlépe uměla. Obětovala jsem se jim a nikdy jsem si nenašla muže, který by mi byl po tom mém nevěrníkovi oporou. Už když jsem stála s mým budoucím nastávajícím před oltářem, věděla jsem jistě, že dělám obrovskou chybu. Den před obřadem mi totiž dal facku. Velkou. Měla jsem dost práce zamaskovat modřinu. Pořád jsem jen dřela Samozřejmě se mi hned omluvil, a

Zprvu rytíř na bílém koni, posléze citový vyděrač. Stále si jen stěžoval a nic mu nebylo dobré. Stala se ze mě jeho ošetřovatelka. Ale také kuchařka a nakonec i služka. Všechno jsem si ale líbit nenechala! Chodili jsme spolu dva roky a já se domnívala, že ho dobře znám. Byl milý a citlivý, inteligentní, a dokonce i vtipný. Také, proč to nezmínit, se mi moc líbil. Dokonce tolik, že i po těch dvo