Před třemi lety jsem se seznámila s Martinem, který mě hned okouzlil. Když mi pak prozradil, že je spisovatel, můj obdiv vzrostl. Seznámili jsme se v čítárně knihovny. On sháněl nějaké přírodovědecké podklady, já knihu o vaření. Propojil nás stolek, k němuž jsme si sedli. Rána nás seznámila Po očku jsme jeden druhého pozorovali, až jsem při tom nešikovným pohybem shodila jednu knížku na z

Když jsem byla dítě, jeli jsme k jedněm známým, kteří žili na samotě. V noci jsem tam spatřila něco neuvěřitelného a děsivého. Když mi bylo třináct let, jela jsem s rodiči k jejich známým. Měli dům na samotě uprostřed luk a lesů. Přírodu jsem měla ráda odmalička, takže jsem se na pobyt tam celkem těšila. Pokoj na mě nepůsobil dobře Dostala jsem pokoj ve třetím patře. Od začátku na mě ale

Jsem v důchodu a všechen čas věnuji svému pejskovi Maxovi. Když jsme byli nedávno na večerní procházce, pořádně jsem se vyděsila. Manžela už nemám a děti bydlí daleko, takže mi zůstal jenom pes. S Maxem si dobře rozumím a díky němu mám dostatek pohybu, protože spolu pořád chodíme na procházky. Jednoho večera nás oba pořádně vyděsilo něco, co jsem ještě nikdy nezažila. Slunce už zapadalo, ale mů

Vždy jsem záviděla sourozencům, kteří na sebe byli napojení. My jsme si se sestrou moc nepomáhaly, o to horší bylo, když mě podle podrazila. S Blankou jsme neměly ty nejlepší vztahy už v dětství. O tři roky starší sestra na mě žárlila a neustále se mi snažila dělat nějaké naschvály. Naštěstí rodiče byli rozumní a viděli, kde je chyba. Každý to ale přisuzoval jisté dětské řevnivosti, kdy ségře t

Odmalička byla jiná, velice ráda cestovala a chtěla poznávat svět. Zamilovala se do urostlého černocha. A za svou láskou neváhala utéct do ciziny. Vychovala jsem své děti dobře a stejný vztah jsem měla i ke svým vnukům. Zejména Anetka mi přirostla k srdci. Poznávala jsem se v ní. Před několika lety odjela s partou kamarádů do Španělska na krátký pobyt. Přála jsem jí Měla jsem o ní obavy s

S manželem jsme výborní houbaři, a přesto se nám stalo, že jsme se jednou otrávili. A stačila k tomu chvilka nepozornosti. O prázdninách k nám jezdí pravidelně vnoučata. Pobudou vždycky čtrnáct dní a vzájemně se na sebe moc těšíme. Jednou se ale stalo něco hrozného. Je to pro mě zkušenost, že člověk musí s malými dětmi předvídat opravdu cokoli. To osudové léto, dnes je tomu už patnáct let, b

O výročí svatby babička prostírala slavnostní porcelán a vařila knedlíčkovou polévku a svíčkovou. Tak, jak to měl děda nejraději. Když se přiblížil ten slavnostní den, říkávala babička: „Dnes máme výročí svatby.“ Vzpomínala, jak se s dědečkem brali, jak jí teta švadlena ušila krásné bílé šaty a že, neboť byla starostovou dcerou, byl ke kostelu natažený červený koberec. V ten slavnostní den pros

Vyprávěl mi, že v jeho těle žije druhá bytost a chtěl ji zabít. Jednou v noci se mi stalo něco, o čem jsem musel jako psychiatr dlouho přemýšlet. Pan Sadílek seděl přede mnou a vzájemně si proplétal prsty svých rukou. Nehty měl okousané. V pravém oku vítězily tiky. Celé vzezření mého pacienta působilo nervózním dojmem, každičký mimický sval byl jako napjatá tětiva neviditelného luku. Jsem psych

Nikdy jsem nevěřila na varování osudu, kdy se zastaví hodiny nebo třeba spadne obraz. Přesto se mi podobná příhoda před pár lety stala. Nepatřím mezi lidi, kteří by věřili pověrám. Vždycky jsem si říkala, že věci, které se kolem mě dějí, jsou maximálně dílem náhody. Ta podivná příhoda mě potkala až v době vcelku nedávné. Stalo se to před pěti lety. Syn s manželem tehdy odjeli pracovně pryč,

Přesvědčila jsem se o tom, že papoušci dobře vědí, co mluví. Dokážou trefit v pravou chvíli do černého a umějí vycítit i blížící se události. Mít tak doma mluvícího papouška! Kdo by po tom netoužil?! Jsou to chytrá zvířata a skvělí společníci. Oni mají ale ještě mnoho dalších předností. My měli doma jednoho, co uměl věštit budoucnost. Každé ráno nám sdělil přesně, jaký den kdo z nás bude mít