Říkala jsem si, že už jsem zkrátka v letech a že na mně už nezáleží. Změnila jsem názor, když mě moje vnučka požádala, abych ji doprovázela na její maturitní ples. Stará ženská. Dívala jsem se do zrcadla a tvrdošíjně si to opakovala. Měla bych si dát novoroční předsevzetí, že nebudu vycházet, aby se na mě lidi nemuseli koukat. Někdy jsem se mučila. Vytahala jsem zpod postele krabice se zažlo

V padesáti letech jsem si chtěla splnit svůj sen. Říkala jsem si, že to bude dárek, který dám sama sobě. Netušila jsem, že mi to více vezme, než dá! Malý domek po rekonstrukci jsme měli splacený a manžel i já jsme slušně vydělávali. Obě děti již byly z domu, a tak jsem si bez výčitek pořídila kobylku Samaru. Byl to můj dávný sen: Budu jezdit na koni! Našla jsem nový smysl života a trávila u 

Čas ubíhal a já musela jednat. Najít si manžela a založit rodinu, to byl můj cíl, za nímž jsem si tvrdě šla. Tentokrát jsem to ale vážně přehnala. Je tomu už mnoho let, co jsem nastoupila do práce v jedné zahraniční firmě. Bylo mi přes čtyřicet a cítila jsem, jak mi tikají biologické hodiny. Byla jsem bezdětná a neměla ani žádného přítele. Ve firmě plné pohledných Rakušáků jsem se cítila dob

Soused se jevil jako protiva, navíc mě pomlouval. Nenapadlo mě, že bychom se někdy mohli sblížit. Ale život umí překvapit. Silvestry nemám ráda. V našem domě probíhají snad ještě bouřlivěji než jinde. Vše je v režii souseda, který mi leze příšerně na nervy, a já jemu také, to je mi známo. Říká o mně hodně ošklivé věci, třeba, že jsem stará panna. Drzoun! Zjevně neví o mém dávném krátkém manžels

Už jsem ztrácela naději. Roky přibývaly, možností, že se vdám, ubývalo. Vypadalo to, že na svého prince čekám marně. Stála jsem za pultem venkovského obchůdku, měřila si očima zákazníky, vstupující sem skřípavými dveřmi, a v duchu omílala: stařeček Hůla ne, je stoletý, Nováček už vůbec ne, je z mokré čtvrti, tamhle Homola se potřetí rozvádí a všichni vědí proč, nenapravitelný sukničkář. No a

Podle starých legend je to malé městečko na jihu Čech sídlem slovanského boha podsvětí. Touží tam snad Veles stále po smrti nevinných duší? To městečko jmenuje Velešín! Bydlela tam kdysi moje kamarádka, často jsem k ní jezdívala na kávičku a na kus řeči. A na ten den, kdy jsem za ní opět přišla, nikdy nezapomenu. Martina byla zdrcená, seděla na gauči a plakala. Byla se projít se svým psem na

Naše prosba byla vyslyšena a nešlo ji vzít zpět. Běda, když jsme na svůj zlozvyk jen pomysleli. Duchové neváhali použít i tělesné tresty. Zbavit se zlozvyků není vůbec jednoduché. Zejména kouření drtilo mě i mého manžela už mnoho let. Kromě toho, že člověk ničí zdraví sobě i okolí, tak se to krutě odráží na peněžence. Marně jsme se pokoušeli přestat. Když se nám narodila dcera Terezka, přísahal

Kdyby mi tehdy někdo řekl, že zase bude dobře, jen bych rezignovaně mávla rukou. Ale přišel poslední den roku a všechno bylo jinak. Kdo prožil osamělé Vánoce a Silvestra, ví, o čem mluvím. Ale moje maminka, která už není mezi námi, mě učila, že naděje umírá poslední. Tehdy jsem byla docela opuštěná. Táhlo mi na padesát a byla jsem čerstvě rozvedená. Syn studoval vysokou školu, bydlel na koleji

Bylo mi krásných dvacet jedna let a svět mi ležel u nohou. Kluci také. Jenomže já jsem chtěla jen toho jediného, který si mě nevšímal. Byla jsem dojemně mladá a bláznivě zamilovaná do mladého muže, o kterém jsem nevěděla vůbec nic. Měli jsme stejnou cestu Znala jsem ho jen z autobusu, ale nikdy jsme spolu neprohodili jediné slovo. Jen jsme ráno nastupovali na téže autobusové zastávce. Mys

Byla jsem ráda, když mě moje sestra, s kterou jsem se moc nevídala, pozvala na večeři. Prý si konečně hezky popovídáme! Nenapadlo mě, co má za lubem. Moje sestra byla jen o rok starší, ale blízké jsme si nebyly nikdy. Spíš vzdálené mnoho světelných let! Ani podoba nenapovídá, že bychom byly příbuzné, natož sestry. Ona malá a černovlasá, já vysoká blondýna. Byla upovídaná, zatímco já zamlklá. Ve