Bylo mi jí líto. Taková popleta! Se vším jsem jí pomohla a občas za ni i něco udělala. Odměnou mi byl její výsměch a drzost. Už v den jejího nástupu mi bylo jasné, že tahle bezradná holčina bude potřebovat pomoc. Tvářila se mile a skromně a rady přijímala s velkým povděkem. Neuměla téměř nic, jako by ji na té její vysoké škole nic nenaučili. Potom jsem zjistila důvod její rozpačitosti. Ona t

Poznala jsem ho už rozvedeného a máme dvě děti. Jeho k nám pravidelně chodily a dostávaly stejné dárky jako ty naše. Nyní to bylo jinak. Starostlivý otec a hodný manžel. Tak nějak bych mohla charakterizovat svého muže. Naše dlouhé manželství prověřil čas. Nikdy mě nezklamal ani nepodtrhl. Jenže v poslední době jako kdyby ho někdo vyměnil. Jako by byl někým jiným! Docela jsem ho nepoznávala a ne

Neuplyne jediný den, kdy bych ji neslyšela, že umí všechno lépe než já i než všichni ostatní. Určitě má mindrák a všechno pomlouvá. Když se přistěhovala nová nájemnice do našeho domu, první, co jsem o ní slyšela, bylo, že je to pěkná tlusťoška. Bylo mi jí líto, přestože jsem ji neznala, a ještě ji dokonce ani nepotkala. Potom jsme se setkaly ve výtahu a mně bylo hned jasné, že je to ona. Musela

Měla jsem celkem spokojený život, který mě ale příliš nenaplňoval. Pak ovšem přišel někdo, kdo mi otevřel oči. Letos to bude dvacet let, kdy se můj život změnil v pohádku, která trvá dodnes. Žila jsem tehdy v klidném, ale studeném manželství. Vdávala jsem se brzy, už v osmnácti letech. Měli jsme jednoho syna, který se už odstěhoval do Brna kvůli studiu na vysoké škole. Jako každému člověku, i m

Neminul den, kdy by se mi něco nepřihodilo, a nebyla jsem z toho nadšená. Zdálo se, že budu celý život jen smolařka, které se lepí smůla na paty. Nemusím se pokoušet hledat na jetelové louce čtyřlístek, stejně bych ho nenašla. To kamarádka Jarka jen tak pohladí hlavičky jetelových listů a hned vyloupne jeden nebo i víc čtyřlístků. „Nic to není,“ smála se, když jsem se jí svěřila, že nikdy nic n

S Mírou se žít nedalo, ale žít bez něj bylo též skoro nemožné. Vymýšlel si, lhal, balil hezké holky z okolí. Málem jsem si vybrečela oči. Byly to moje nejhezčí roky, asi jsem se měla radovat do života, bohužel to nešlo. Zamilovala jsem se, jak mnohokrát smutně konstatovala máma, do toho nepravého. Míra byl holkař. Věřila jsem, že se kvůli mně změní k lepšímu a že, bude-li chtít, dokáže žít jen

Manželka si koupila papouška. Milovala ho a on jí radostně vítal pokaždé, když přišla domů. Po její smrti jsem se trápil já i papoušek. Pak se ale všechno změnilo. Nebyla to andulka ani korela. Manželka se zahleděla v obchodě se zvířaty do papouška, který se svojí velikostí rovnal středně velkému psisku. Byl to takzvaný ara ararauna. Papoušek krásně zbarvený, hotový klenot přírody. Manželka si

Na tu noc nikdy nezapomeneme. Už nevím, která z nás dostala ten šílený nápad, možná jsme se dokonce vsadily, že přenocujeme mezi hroby. Období studií na vysoké škole byl čas nejrůznějších vylomenin. Velmi k tomu přispívalo to, že jsme se spolužáky na nějaký čas zmizeli z dohledu rodičů a užívali si volnosti. Pobyt na koleji a společnost nových kamarádů, kteří nikdy neměli k průšvihům daleko, to

V den, kdy manžel tu strašlivou bestii domů přinesl, se nám život obrátil naruby. Ta kytka byla nebezpečná. Nevěřila bych tomu, že rostliny dokážou žárlit tak, jako lidé. Jenže já jsem to tehdy zažila na vlastní kůži. Můj muž Emil si tu exotickou květinu přivezl z jedné ze svých cest do Jižní Ameriky jako malou sazeničku. Rostliny miloval a jim se pod jeho rukama vždy dařilo. Nebyla snad cesta,

Byla to skvělá podívaná. Na bitevním poli zuřila dávná válka přímo před našima očima. Nikdo netušil, že se po setmění promění místo v rej duchů. Mám vnuka Kamila, který se věnuje nadšeně historickému šermu. Ten koníček ho chytl už v dětství a my jsme ho podporovali. Lepší, než aby se chytl nějaké pochybné party. Bylo to sice finančně náročné hobby, ale rodina nikdy nepochybovala o tom, že to by