Stále jsem na jeho kolegyni poslouchala jen chválu. Proti ní jsem nebyla vlastně vůbec nic! Manžel se jen rozplýval. Měla jsem už toho obdivu právě dost! Proč si mě tedy bral? Na rozvod to nebylo, ale na nějaké pěkné soužití taky ne. Manželovi klepala šedesátka na dveře, a mně bylo dokonce o tři roky víc. Věkový rozdíl u nás nikdy nebyl problém a na vrásky se nehledělo. Na jeho ani na moje. A m

Mé štěstí netrvalo ani rok. Trvalo, než jsem příteli odevzdala všechny peníze a prodala kvůli němu i zahrádku. Potom se začal poohlížet jinde. Byl okouzlující a splňoval všechny moje neskromné požadavky. Jak je možné, že mě nenapadlo, že je vlastně divný? Vždyť všichni mají nějaké špatné vlastnosti nebo zlozvyky. On ne. Byl to prostě ideál! A to jsem ho ani nehledala. Našel si mě sám. Už to, ze

Vysnila jsem si venkovský ráj, ve kterém opravdu žiji. A co je na tom nejkrásnější? Mám tu i láskyplnou společnost. Jako holka z města, která celé mládí strávila v panelákovém bytě, jsem měla jeden obyčejný sen. Snila jsem o tom, že až se jednou provdám, postavíme si s manželem domek a usadíme se na venkově. Nebo si alespoň pořídíme chatku a na ní budeme trávit každý víkend. Vize to byla dokona

Vyjela jsem s kamarádkou na krátký pobyt do lázní. Při ubytování jsme zjistily, že nám v pokoji kape topení, tak jsem to šla nahlásit na recepci. Objevil se údržbář, závadu odstranil a při odchodu se na mě dlouze zadíval. „Určitě ses mu líbila, Jano, když se na tebe tak díval,“ prohlásila kamarádka. „Možná jsem mu připadala povědomá, stejně tak on mně,“ odpověděla jsem. Když jsem se druhý den v

Dnes je skutečně jiná doba, než jsem zažila já. Za co by kdysi člověka lidé odsoudili, dnes nikomu nepřijde jako podivné. Dcera Kačenka je vychovatelka v mateřské školce, dětí má kolem sebe plno, ale vlastní jen jedno. Manžel od ní odešel, když byly Haničce tři roky. Nebylo mi jasné, co ten člověk v životě chce, když má takovou hodnou ženu a krásnou dceru. Jako babička jsem se snažila hlídat a 

O nejlepší kamarádku jsem nechtěla přijít za žádnou cenu. V hlavě se mi tudíž zrodil fantastický plán. Nefungoval ale navěky... Bylo to přátelství na život a na smrt. Byly jsme nerozlučné. Bydlely jsme ve stejné ulici, chodily spolu do školky, do základky i na střední školu. To už jsme řádily jako neřízené střely. Byly jsme přesvědčené, že naše přátelství nikdy neskončí. Ostatně, copak může přá

Podle lékařů mi nebylo pomoci. Já ale věřila, že se stane zázrak – a ten se opravdu stal. Vymodlila jsem si u stromu své zdraví zpět. Takové zprávy dokážou člověka dostat do kolen. Do té chvíle se cítíte celkem zdraví, jak se to ale dozvíte, máte všechny choroby světa. tak jsem se i já dozvěděla, že mám nádor na plicích, který se už nedá operovat. V té vteřině se mi život zhroutil. V duši mi za

Nechtělo se mi věřit, že je ten kousek lesa prokletý a plný zla. Pak jsem ale zkusila své kouzelné kyvadlo. Musela jsem vzít nohy na ramena, abych utekla temné bytosti. Ten kousek lesa mě přitahoval záhadnými historkami, které o něm mezi místními kolovaly. Už v pradávných dobách se v okolních jeskyních skrývali tajemní obyvatelé. S okolním světem je spojovala jen krkolomná cestička. Ještě v dob

Byl to takový náš psí dobrák, který si nechal líbit všechno. Jedné noci se ale ve světle úplňku proměnil v děsivou příšeru. Byla jsem zoufalá. Příběh, který vám píšu, se stal na chalupě našich známých. Byl to starý dům, snad vždycky zahalený v tajemném mlžném oparu. Tehdy jsem tam byla pozvána na oslavu narozenin. Bylo krásné babí léto, které lákalo k procházkám přírodou. Během pozdního odpo

Ten vstup do podzemí poblíž hradu nás lákal vždycky, až jsme se jednou odhodlali chodby prozkoumat. Tento zážitek mi utkvěl v paměti dodnes, přestože se stal před mnoha lety. Vyrůstala jsem na vesnici, kde o dobrodružné zážitky nebyla nouze. Prolézala jsem podzemní chodby, kterými byly podle legendy údajně propojeny tři zříceniny po okolních kopcích. Vstupů do podzemí bylo několik, věděli o