Domů     Léto, kdy jsme se potkali, bylo nezapomenutelné
Léto, kdy jsme se potkali, bylo nezapomenutelné
8 minut čtení

Byl hubený, nemožně oblečený, a navíc ráčkoval, ale něco se mi na něm líbilo. Nic pro něj nebyl problém, se vším si hravě poradil.

Byla to moje první brigáda v životě. Mizerně placená, ale to mi bylo fuk. Mohla jsem si představovat, že jsem princezna, a kolem se pohybovalo kluků jako máku. Nespouštěli ze mě nadšené oči, anebo mi to alespoň tak připadalo.

Tak tohle bych dělala klidně i úplně zadarmo. Ještěže mi máma nechala velkoryse ušít do tanečních čtvery šaty, alespoň jsem měla co na sebe. „A kdo je ten Přemysl Otakar II.? Co je to za chlapa? Známe ho z televize?

Nehraje v nějakém seriálu?“ ozývalo se z davu. Trampové se snažili být co nejvtipnější. „Slečno, můžu vás pozvat na rande do hladomorny?“ bublal smíchy výrostek patrně mladší než já. Kluci tenkrát dělali psí kusy, aby mě zaujali.

Jenomže já byla důstojná slečna průvodkyně, která se nesmí nechat vyvést z míry ani rozesmát kdejakým vtipálkem. To ovšem bylo hrozně těžké.

Kolega průvodce hvízdal na balkonku spojujícím králův a královnin palác na obrovský hradní klíč a z lešení naproti volal jeden ze zedníků: „Slečno, já tu našel nápisy, co tady nechali zedníci v minulým století. Můžu vám je přečíst? Jsou bohužel dost neslušný.“

Ticho

„Ticho! Okamžitě!“ zařvala přísná stařena Krausová, která zrovna vedla na nádvoří svoji výpravu turistů. Rozhostilo se vyděšené ticho. „Neumíš si zjednat pořádek, děvenko!“ obořila se na mě. „Vymyká se ti to z rukou.

Tvojí povinností je zpravit návštěvníky o historii hradu, nikoli naslouchat nemravným výzvám kdejakého pobudy.“ Krausové se bál i stokilový dvoumetrový kastelán.

Patřila k místnímu koloritu stejně jako nebohá uklízečka, která se tu za šera panicky bála strašidel a několikrát na útěku před nimi spadla do vyschlého vodního příkopu.

„Soudružko uklízečko,“ volával na ni kastelán, „kolikrát vám mám říkat, že strašidla neexistují?“

O strašidlech

Dotčeně se ohradila: „Ale vždyť tady mladá,“ ukázala na mě kostnatým prstem, žlutým od cigaret, „o nich vykládá výpravám. Prý že tady řádí bezhlavý rytíř, bílá paní a ohnivý pes. Toho se teda bojím nejvíc. Víc než toho rytíře.“ Kastelán zahulákal:

„Soudružko průvodkyně! Jak je možné, že vykládáte nesmysly o strašidlech, když je to na mém hradě přísně zakázáno?“ Pravda ovšem byla, že smyšlené historky o strašidlech byly to jediné, co návštěvníky zajímalo. Historie jim byla fuk.

Okamžitě začali vyrušovat, hlučet, svačit, chechtat se, ohmatávat cenné exponáty, nebo fotografovat, což bylo zakázáno. Hubený výrostek, který mě už podruhé během prohlídky pozval na rande a který vypadal mladší než já, byl ve skutečnosti o tři měsíce starší.

Bylo zřejmé, že jej neobléká krejčovský salon Adam, vězel v manšestrových kalhotách úděsné rezavé barvy a svetru, který zřejmě upletla jeho babička.

Když jsem si však odmyslela katastrofální nedostatek smyslu pro módu a ráčkování, které se dá koneckonců s pomocí zkušeného logopeda celkem lehce odstranit, docela to ušlo.

Seznam průšvihů

Ale hlavně se mi líbilo, jak mi v nepříjemných situacích pokaž­dé během prohlídky přispěchal na pomoc. Třeba když jsem se popáté neúspěšně pokusila odem­knout rytířský sál, lidi se chechtali a mně už bylo hodně trapně, přiběhl, se slovy:

„Dovolíš, krásko?“ vzal mi z ruky klíče a na první pokus sál odem­kl s až neuvěřitelnou lehkostí. Totéž se opakovalo u kaple.

A když jsem se pak dole u vstupní brány s návštěvníky vzletně loučila, což zedník, který opustil lešení a přiloudal se k nám, rušil neslušnými průpovídkami na můj účet, výrostek neváhal a statečně se s ním popral. Den nato se ta událost řešila na schůzi.

„Soudružko průvodkyně,“ chrčel kastelán. „Jak mi vysvětlíte, že jste svěřila cizímu člověku klíče od hradu, objektu nevyčíslitelné historické hodnoty? Návštěvníci z toho byli v šoku. A také jste mu tolerovala rvačku.

Jak vidíte, tady v kanceláři víme všechno.“ Jak jinak, uklízečka a baba Krausová byly jeho informátorkami. A tak na dlouhý seznam mých průšvihů přibyl další. Ba dokonce ještě jeden: láska.

Přitažlivý

Vlastně nechápu, co přesně mě na vychrtlém, katastrofálně oblečeném výrostkovi, který se mi představil jako Milan, tak za­ujalo, slovy se to nedalo vyjádřit. Čekal na mě po otevírací době před hradem a s kytičkou kopretin v ruce mě znovu zval na rande.

Tentokrát už jsem nedokázala odmítnout. Byl prostě čímsi přitažlivý. Snad tím, jak v jednom kuse frajeřil, pokoušel se dělat jeden vtip za druhým, a se vším si věděl rady. Slovo problém se v jeho slovníku nevyskytovalo. Zato v tom mém hojně.

Nešlo si ani nevšimnout, jak moc na něj letí holky. „Hele, to je tvůj kluk? Ty s ním chodíš?“ vyhrkla druhý den průvodkyně Helena, štíhlá a dlouhonohá až běda.

„Jestli ne, tak já ho beru.“ Rychle jsem odvětila, že s Milanem spolu chodíme, ale vlastně jsem to nevěděla jistě.

Bála jsem se, že se řítím do průšvihu, protože chodit s klukem, na nějž se holky zběsile vrhají, na to bych fakticky neměla nervy. Další den jsem koukala z okna místnosti pro průvodce a všimla jsem si, že je tu zas.

Žárlivost

Přecházel po nádvoří. A hned se kolem něj rojilo pár ctitelek. Mlsně na něj z okna hleděla i Helena, která zrovna přicházela na nádvoří převzít si další skupinku návštěvníků hradu.

Nenechají ho na pokoji, řekla jsem si trpce, nadechla se a v nejlepších šatech, červených s bílými puntíky, zamířila ze schodů dolů. Zavolal: „Ahoj, princezno!“ Helena otráveně zařadila zpátečku a zvolala směrem ke skupince turistů:

„Tak kdo jde do hradu?“ Tak tohle kolo jsem vyhrála, řekla jsem si. Nechápala jsem, kde se ve mně berou ty tuny žárlivosti, ale tížily mě k neunesení. Milan o tom patrně neměl tušení, nevěděl, jak trpím.

Aby mi udělal radost, znovu šel se mnou a mou skupinou do hradu a odemykal veškeré místnosti, čímž mě zbavil spousty starostí. Řešilo se to opět na schůzi. „Soudružko průvodkyně,“ zuřil kastelán.

„Chápu to dobře, že jste pustila do placených prostor neplatícího návštěvníka?“ No tak samozřejmě. Pomáhal mi, tak ještě abych ho nechala za to platit.

Byla jsem tudíž za trest na dva dny přeřazena do pokladny, kam mi Milan přinesl limonádu, pytlík karamel a časopis Mladý svět. Byla jsem z něj nadšená, byl to vážně ideální kluk. Vzpomněla jsem si na knížku nazvanou Koho si troufám milovat.

Ale pořád jsem nevěděla jistě, zda si troufám milovat všemi obletovaného Milana. Ne snad proto, že by na něm bylo něco špatně. To kvůli těm zatraceným ženským.

Do nepohody

Naučil mě pískal na klíč od hradu daleko elegantněji a hlasitěji, než jsem to doposud uměla. Asi ani nemusím dodávat, že se to řešilo na schůzi. „Jsme v objektu nevyčíslitelné historické hodnoty, nejsme na pastvě!“ řval kastelán.

„Milane, oni mě vyhodí,“ šeptala jsem večer, když jsme seděli pod hradbami a koukali, jak plyne řeka. O dva dny později přišel kastelánovi dopis od důchodců z Třeboně, že prý jsem je prováděla a byli nadšení.

Výklad byl strhující, nekuňkala jsem jako mnozí jiní, ale hovořila nahlas a zřetelně, a ještě jsem staré paní obětavě pomohla ze schodů. Kastelán mě poprvé na schůzi chválil, a dokonce mě dával za příklad.

„Tak mě zachránil dopis od nějakých stařečků,“ hlásila jsem pyšně po práci Milanovi. „Nevyhodili mě, ale pochválili.“ Rozzářil se:

„A kdo myslíš, že ten dopis psal?“ A to už jsem věděla, že tohle je ten pravý kluk do nepohody, který mi bude stát po boku a se vším mi pomůže a poradí. Přesně takový je Milan dodnes. Už pěkných pár desítek let jsme manželé.

Vychovali jsme tři bezvadné děti a dnes se radujeme z vnoučat. Prošli jsme si i těžkými chvílemi, já ale vždy věděla, že mám vedle sebe muže, na kterého se mohu spolehnout!

Radka (62), jižní Čechy

Související články
3 minuty čtení
Organizovala jsem třídní sraz po 45 letech, na který přišel pohledný muž, kterého jsem nepoznala. Málem jsem ho vyhodila. V restauraci, kde jsme měli mít sraz, jsem zamluvila rezervaci salonku. Seděla jsem u stolu u dveří a inkasovala po příchozích určitou částku za objednané občerstvení. Někteří spolužačky a spolužáci tam už byli. Najednou nahlédl a začal se hrnout dovnitř podnapilý muž, který
4 minuty čtení
Domluvila jsem si schůzku s mužem ze seznamky. Jenže den se nevyvíjel vůbec podle plánu. Ve stresu jsem si popletla místo setkání. Po dlouhé době jsem se odhodlala jít na schůzku s příjemným mužem ze seznamky a chtěla jsem vypadat co nejlépe. Jenže jako na potvoru, ten den v práci byl jeden velký chaos. Šéf trval na tom, že nikdo neodejde, dokud se práce neodevzdá. I když jsem se už od rána těš
3 minuty čtení
Čas utekl jako voda, s Pepou, o kterého jsem kdysi tak stála, jsme se rozvedli. Byla jsem přesvědčena, že zůstanu sama, ale osud to tak nechtěl. Měl pro mě ještě jednu lásku. Koukala jsem z okna chaty na jez a myslela na to, že čas utekl jako ta voda. Jak je to dlouho, co jsem se na jezu producírovala, aby si mě všiml Pepa? Pak si mě doopravdy všiml, ale otázka zní, co jsem tím získala. Dvacet
3 minuty čtení
Kdo hledá prince z pohádky, neuspěje. Pokud žena nechce zůstat sama, je třeba přestat snít a navrátit se na pevnou zem. Připadala jsem si stará. Z dnešního pohledu jsem stará určitě nebyla, bylo mi šestatřicet, ale vše nasvědčovalo tomu, že zůstanu na ocet. Další rok zase utekl jako voda a přišel máj. Voněl šeříkem, jasmínem a kvetoucími třešňovými stromy a sliboval lásku, ale, jak jsem byla př
6 minut čtení
Zamilovala jsem se do černovlasého kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. A měl holku. Moje sny o princi se nesplnily. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí muži zpravidla neradi slyší. A ještě ke všemu jsem se mizerně učila, a tak ode mě kluci nemohli ani opisovat. Beznadějně zamilovaná Vyuči
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Grenadina z granátových jablek
nejsemsama.cz
Grenadina z granátových jablek
Grenadina je tradiční sirup vyráběný z granátových jablek, nikoli z třešní, jak se mnozí domnívají. Má sladkokyselou chuť a krásnou červenou barvu. Ingredience na 4 sklenice: ● 1 l čerstvé šťávy z granátových jablek ● 100 g cukru ● šťáva z citronu Postup: Do malého hrnce nalijte šťávu a přidejte cukr. Pomalu zahřívejte a míchejte, dokud se cukr zcela nerozpustí, ale nevařte. Přidejte citronovou šťávu, která zvýrazní chuť a prodlouží
Smrtelná tragédie v Le Mans: Zaúřadoval nezvratný osud?
enigmaplus.cz
Smrtelná tragédie v Le Mans: Zaúřadoval nezvratný osud?
Ochozy kolem závodního okruhu ve francouzském Le Mans, kde se jezdí známý 24 hodinový závod, jsou plné lidí. V kalendáři je psaný 11. červen roku 1955 a závod byl zhruba před dvěma hodinami odstartová
Nové hodinky Omega Seamaster Diver 300M: Oranžový symbol hloubek
iluxus.cz
Nové hodinky Omega Seamaster Diver 300M: Oranžový symbol hloubek
Za posledních dvacet let se oranžová barva stala synonymem pro potápěčské hodinky značky Omega – nejen díky své vysoké viditelnosti pod vodou, ale i jako výrazný estetický prvek. Tato výrazná barva se
Vana – královna relaxačního prostoru
rezidenceonline.cz
Vana – královna relaxačního prostoru
Na následujících stránkách vám chceme představit tradiční koupelnu v netradičním pojetí. Zařizovací předměty se netísní v malé místnosti bez oken, ale jsou součástí relaxačního prostoru. Opravdovou královnou koupelny se stává vana, volně stojící uprostřed prostoru. Nejenom že je pohodlně přístupná ze všech stran, zároveň dokonale vyniknou její ladné linie. Hitem posledních let se staly tradiční tvary, různé
Neznámá ze Seiny: Morbidní múza a ideál krásy
epochaplus.cz
Neznámá ze Seiny: Morbidní múza a ideál krásy
Má jednu z nejznámějších tváří přelomu 19. a 20. století. Básníci ji opěvují, spisovatelům je múzou, pro mnohé je ideálem krásy. A nikdo neví, kdo to vlastně je. Zavřené oči a lehký, téměř neznatelný náznak úsměvu. Tak zůstane navždy zapsána do historie. Tvář neznámé dívky, otištěná pravděpodobně do posmrtné masky, visí kolem roku 1900 jako
Tunisko a jeho exotická tvář
epochanacestach.cz
Tunisko a jeho exotická tvář
Tunis není jen pětihvězdičkový hotel a každodenní lenošení na pláži. Tato země nabízí mnohem víc. Většina Čechů jezdí hlavně na Djerbu, do Sousse, Hammametu nebo Nabeulu. Milovníci klidu a historických památek zamíří ale raději do Mahdie. Určitě se vyplatí nezůstávat celý týden jen u hotelu v opojení all inclusive, ale navštívit více různých míst. Mezi ně
Chybí Peštové a Haberovi doma jiskření a vášeň?
nasehvezdy.cz
Chybí Peštové a Haberovi doma jiskření a vášeň?
Zatímco Daniela Peštová (54) chce problémy řešit a mluvit o nich, její partner Pavol Habera (63) veřejně přiznal, že ho to nezajímá. Podřezal si pod sebou větev a dočká se rozchodu? Následující týd
Zachraňte koně! Příběh chovatelského klenotu pražské zoo pokračuje
21stoleti.cz
Zachraňte koně! Příběh chovatelského klenotu pražské zoo pokračuje
Psalo se 28. září 1931. Den, který navždy změnil osud jednoho druhu. V pražské Troji se slavnostně otevřela nová zoologická zahrada. Pro mnohé jen další zábavné místo pro rodinné výlety. Kdo by si teh
Záhada jediné vraždy na jižním pólu
epochalnisvet.cz
Záhada jediné vraždy na jižním pólu
Polární stanice Amundsen-Scott je umístěná 100 metrů od jižního pólu. Polárníci zde tráví čas už od roku 1956, kdy první budovy postaví osmnáctičlenná skupina amerického námořnictva.   Od té doby zde léto tráví přes 200 výzkumníků, v zimě je zde jen něco mezi 50 a 90 lidmi. Taky není o co stát, průměrná teplota je přes
Vlastnil Rudolf II. dýku s Caesarovou krví?
historyplus.cz
Vlastnil Rudolf II. dýku s Caesarovou krví?
Do „třináctých“ komnat Rudolfa II. nahlédne jen málokdo. Augšpurský obchodník Hans Kraft je jedním z vyvolených. „Teď se můžete chlubit tím, že jste viděl, co mnoho jiných ne,“ usměje se na něj císař, když ho provází mezi policemi své kunstkomory. Kraftovi se doslova tají dech. Pravda, obdobných sbírek existuje v Evropě celá řada, jen namátkou vévodská
Pečené kuřátko na citrónech a česneku
tisicereceptu.cz
Pečené kuřátko na citrónech a česneku
Možná jste dosud neobjevili kouzlo kuřecího masa ovoněného pečeným citronem. Teď máte ale příležitost. Ingredience 1 celé kuře 2 cibule 2 celé citrony 5 stroužků česneku hrst tymiánu nebo ro
Moudrá sova mi přináší štěstí
skutecnepribehy.cz
Moudrá sova mi přináší štěstí
Měla jsem krátce před maturitou a byla jsem nervózní. Sova v mém snu mi poradila, na jakou otázku se mám připravit. Ten sen se mi zdál ve škole před maturitou. Seděla jsem na břehu řeky, kam jsem chodívala s dědečkem na ryby. Seděla jsem tam sama, děda byl už po smrti, a mně se v tom snu po