Potetovaný svalovec s vyholenou hlavou. Roztrhané džíny a křiklavě zelené tenisky. Můj vnuk vypadal jako nějaký kriminálník. Před kamarádkami jsem se za něho styděla. A býval to takový hezký chlapeček. Usměvavý, milý a ochotný. Hned, co přišel, se mi vrhl do náručí a dával mi pusinky. Moc jsem ho zbožňovala! Ve škole se dobře učil a učitelky pro něho měly jen slova chvály. Vyhrál dokonce matema

V polovině těhotenství jsem potratila, ztroskotal mi kvůli tomu vztah a zůstala jsem sama. Po operaci jsem se ale cítila jinak. Když mi bylo třicet dva let, potratila jsem svoje vymodlené miminko. Přesný důvod mi nikdo nesdělil. Stalo se tak zhruba v polovině těhotenství. S dlouholetým přítelem Liborem jsme už doma skládali postýlku, která nakonec zůstala prázdná. Lékaři bojovali o můj život

Ti, kteří věří na převtělování, říkají, že stačí někoho vidět a hned poznáte, že jste se museli potkat už někdy v minulosti. Dnes vím, že je to pravda. Vždy jsem věřila, že už jsem kdysi na tomto světě byla, ale v jiné podobě. Svého přítele Vojtěcha znám totiž z minulých životů! Už v dávné minulosti jsme se milovali, ale naší lásce nebylo přáno. Zdá se vám to nemožné? Vztah mi chyběl V pě

Jednoho letního večera jsme s kamarádkou vyrazily k řece. Během chvíle se na vodě objevil obraz. Vypadalo to jako létající talíř. Zážitek, který jsem prožila kdysi o letních prázdninách, mi zůstane v paměti. Letní večer se proměnil ve strašidelné dobrodružství. Několik let jsme celá rodina pravidelně jezdili každý rok na pronajatou chalupu, kde jsme si užívali léto. Když mi bylo devatenáct, roz

Radečka jsem měla jako syna, protože jsem nikdy neměla své děti. A on mne tak podrazil. Já ale odpouštím. Víc než sestra. Neměla jsem to štěstí mít vlastní děti. Sice jsem byla vdaná, ale nějak nám to s mužem nevyšlo. Zdena, má sestra, naopak nikdy vdaná nebyla, ale z jednoho vztahu měla jediné dítě. Syna Radka. Jeho otec byl floutek, takže se se Zdenou po čase rozešli a Radka vychovávala ce

Je těžké zbavit se nenávisti. Zvlášť, když bylo člověku prokazatelně ublíženo. Myslela jsem, že budeme s bývalým mužem kvůli jeho zradě nepřátelé do konce života. Nenáviděla jsem ho. Byla jsem přesvědčena, že s tou nenávistí i umřu, že si ji vezmu s sebou do hrobu, v němž budu tiše a zarputile ležet a nenávidět do skonání světa. Bylo to vysilující, protože nenávist bere energii, optimismus a ra

Bývá nazýván upířím netopýrem, protože se živí krví. Tento měl políčeno na mou malou dcerku. Museli jsme ho co nejrychleji vyhnat pryč! Moje sedmiletá dcera Naty přiběhla a pověsila se mi na ruku: „Tati, v kůlně visí myš obráceně hlavou dolů!“ Vykulil jsem na ni oči. „Myš, která visí hlavou dolů?“ Popadla mě za ruku a vedla ke kůlně. Byla na spadnutí, střecha děravá jako kropicí konev. „To je n

Věřila jsem, že to bude ideální prostředí pro psaní. Takové strašidelné doupě se jen tak nevidí! Jenže v noci se ta barabizna probudila k životu a já byla strachy bez sebe. Opřela jsem se vší silou do dveří a vzala za kliku. Při prvním kroku jsem klopýtla přes práh a při pádu do temného prostoru se mi na tvář přilepila obří pavučina. Právě jsem učinila první seznámení se starým, opuštěným domem

Jednou jsem zasáhla do pranice malých kluků, kteří hráli kuličky. Jeden z nich mi dal svou skleněnku na památku. A štěstí si mě opravdu našlo! Když jsem zůstala sama s dětmi, nebyla to lehká doba. Měla jsem se co ohánět, ale brala jsem si ke své práci různé brigády, aby děti nepocítily chudobu, co se nám přilepila na paty. Někdy to bylo těžké, když jsem měla doma jen rohlíky a kolínka, která se

Nemohla to být náhoda. Zlé zjevení na dně šálku kávy se objevilo už dvakrát a dvakrát jsem poté oplakávala smrt někoho blízkého! Nedokážu vyjádřit ten zvláštní pocit, když se mi to stalo poprvé. Bylo mi asi třináct let. U obce, kde bydlím, se stalo vlakové neštěstí. Tehdy při něm zahynulo hodně lidí. Celý vagon motoráčku byl zdemolován. Trasa vlaku vedla poblíž domu mých prarodičů, kde jsme byd