Když se dneska dívám zpátky, připadá mi, že celý můj život je jako film. Některé scény bych ráda vymazala, jiné zůstávají neodbytně v paměti. Ať už chci, nebo ne, stále mám před očima ten den, kdy mě podrazila moje nejlepší kamarádka. Bohužel. To zabolí. Bylo mi tehdy kolem padesáti let. Měla jsem vše, co člověk potřebuje – práci, dům, rodinu. Ale život umí rozdávat rány. Proč by měl být člověk

Myslela jsem, že smrt je něco vzdáleného, co se mě nikdy nedotkne. Přemýšlíte tak, když nejste ještě tak staří. Jenže mne to potkalo brzy. S mým manželem Karlem jsme spolu byli od mých 17 let. Nebyl má první velká láska, jistě rozumíte, jak to myslím. V Kájovi jsem však našla oporu, porozumění a neuměla jsem si představit, že bych žila vedle někoho jiného. Měli jsme krásný vztah, byli jsme si p

Seděly jsme s kamarádkou na lavičce v parku a povídaly si. Najednou si k nám přisedl muž. Evička ho ale vůbec neviděla. Manžel i já jsme byli vždycky aktivní a vedli k takovému životu i naše děti. I v důchodu jsme se snažili chodit každý den na procházky. Pořídili jsme si pejska, aby nás nutil každý den vyrazit z domova. Milovaný pejsek Když mě Bedřich před pěti lety opustil, nejvíce mě p

Při loučení mi známá darovala černou kostku. V tu chvíli jsem ještě nečekala, jaký kouzelný předmět si odnáším domů. Přesvědčila jsem se na vlastní kůži, že magické síly skutečně existují. Bohužel to trvalo jen krátce. Dostala jsem tajemný dárek, který pomáhal mně i mým blízkým. Záhadná černá kostka dodávala lidem energii. Můj manžel se nejprve tvářil pochybovačně, ale nakonec i on uznal, že

Ráda si vozím od moře mušle a kamínky. Mám jich doma velkou sbírku. Jeden z nich je ale opravdu kouzelný. Velmi ráda jezdím k moři a sbírám po pláži nejrůznější kamínky a mušle, které vyplavilo moře. Mám jich už pořádnou sbírku, z dovolené jezdím sice s o pár kilo těžšími zavazadly, ale stojí to za to. Ochranná moc Kamínky a mušle tvoří doma nejen pěknou výzdobu, ale zároveň mají velmi po

Dobrák od kosti, pohodář, sympatický člověk. Tak nějak vidí mého manžela jeho kolegové, známí, naše děti a samozřejmě i já. Pak přišla sprcha! Byl to prostě odjakživa oblíbený a nekonfliktní člověk. Dával mi najevo lásku. Byla jsem přesvědčená, že málokdo má v životě takové štěstí jako já. Nemohla jsem si stěžovat na rodiče, kteří mi poskytli šťastné dětství a dospívání. Měla jsem všechno

Znovu chodit do školy po třiceti letech byl pro mě trest. O to větší radost jsem měla, když mě přišla pozdravit moje spolužačka ze střední školy. Skoro se nezměnila. Už jí asi notně pomáhala kosmetika, ale výsledek byl fantastický. Nepřibrala snad ani deko. Přiznám se, že se mě trochu zmocnila závist při pohledu na ni. Manžel měl jiný názor Hned jsme se domluvily, že si spolu sedneme do l

Každý k němu vzhlížel, lépe řečeno každá. Samozřejmě se vědělo, že je ženatý, ale to kolikrát ani nemusí být bůhvíjaká překážka. Mně to však tehdy jako překážka připadalo, byla jsem vychovaná ve chvályhodných zásadách, a tak mě ani ve snu nenapadlo, že bych to dala dohromady se zadaným, o dost starším chlapíkem. Proč přišel na oslavu mých dvacátých narozenin, je mi dodnes záhadou. Řekl: „Jdu

Manžel mi tragicky zahynul před devíti lety. Celkem dlouho jsem se z toho za pomoci psycholožky dostávala. Vdaná jsem byla dvacet pět let. Laťka na muže byla nastavena vysoko. Nejdříve jsem si řekla, že už zůstanu sama. Ale postupem času jsem si uvědomovala, že bych ještě chtěla někoho, s kým ucítím, že žiji. Byl bezradný Do vedlejšího vchodu našeho paneláku se přistěhoval muž. Potkávali

I když se vás ty vztahové problémy netýkají, tak pokud sledujete zpovzdálí trable kamarádky, bolí to. Ale vy víte, že nemůžete pomoct. Petr, manžel Jitky, byl jejím prvním klukem. Když se dali dohromady, bylo to obvyklé, dnes je skoro nesmysl vzít si prvního kluka. Petr ale byl hodný a pracovitý. Všichni Jitce říkali, že se o ni skvěle postará. A měli pravdu. Zdálo se, že Jitce nic nechybí