Moje taneční byl jeden velký trapas, už jsem to vzdával, když si najednou pro mě přišla překrásná dívka. Moje nohy se najednou vzpamatovaly.

V rádiu hráli valčík Na krásném modrém Dunaji a já se rozpomněl na podivnou událost, která se odehrála tak dávno, v 80. letech minulého století. Jejím hlavním aktérem jsem byl já.

Předně je třeba říci, že co se týče tance, jsem absolutní dřevo a polovinu tanečních jsme spolu s kamarádem raději vynechali. Dodnes slyším tu strašidelnou větu „Pánové vstanou a půjdou se zadat!“ Přál jsem si být v tu chvíli neviditelný.

Taková kráska!

Došel jsem váhavým krokem k dívce, která by jinak zůstala na ocet. Při tanci jsem se koukal neustále pod nohy a omlouval se za každé sešlápnutí jejího střevíčku. Učinil jsem chabý pokus o společenskou konverzaci, což skočilo nechvalně.

Tak jsem raději mlčel a doploužil se s ní na konec skladby. Na židli jsem usedl propocený. Nastala tolik očekávaná přestávka! S kamarádem jsme přemýšleli o ústupu, začala zrovna hrát další píseň.

Byl to právě valčík Na krásném modrém Dunaji, jediná skladba, kterou jsem dokázal rozpoznat. Melodie byla jako rybářská bárka, klouzající elegantně po vlnách řeky Dunaj.

Zvedl jsem se ze židle a chtěl rychle odejít, vtom ke mně ale přistoupila dívka, které jsem si dosud v tanečních nevšiml. Byla dámská volenka. Vysoká kráska, zelené oči, podobné kočičím, v pase štíhlá, že by jí mohla její míry závidět i princezna Sisi.

A ty její nohy! Nekonečné dlouhé, doslova si říkající o taneční kroky. Kapela, sedící na vyvýšeném pódiu, hrála zmiňovaný valčík. Objal jsem dívku v pase a udělal první kroky, při kterých musela poznat, že si dovedla na parket žehlicí prkno. Cítil jsem se hrozně.

Kde se to ve mně vzalo?

Tak krásná melodie, a tak děsivý můj taneční krok! Zatočila se mi hlava! Přivřel jsem oči a najednou se mi zdálo, že mě ta hudba celého uchvátila. Projela mnou jako elektrický výboj od hlavy, po páteři až do nohou.

Najednou jsem měl dojem, že jsem v mnohem větším tanečním sále. Nad hlavami nám zářily křišťálové lustry a mně do nosu vlétla nádherná vůně parfému dívky, se kterou jsem tančil. Jako by mi někdo vyměnil nohy. Nebyly to špalky hrubě otesaného dřeva, ale kroky tanečního mistra.

Vypařila se

Pluli jsme společně prostorem tanečního sálu. Ovšem dříve, než jsem se vzpamatoval a vypustil ze svých překvapených úst první slovíčko konverzace, valčík skončil a mé kroky zase znejistěly. Znovu se mi zatočila hlava, a zamžikalo mi před očima.

Krásná dívka byla najednou pryč. Bez jediného slůvka se vypařila. Ten večer jsem už tancovat nešel. Marně jsem totiž hledal onu dívku. V sále nebyla! Do tanečních jsem se vrátil už jen jednou.

To abych se znovu pokusil neúspěšně najít dívku, se kterou jsem plul parketem Na krásném modrém Dunaji…

Petr (58), Pardubice