S babičkou a dědou mi bylo fajn. Měli mě rádi a naučili mě všechno, co jsem potřebovala umět. Zároveň jsme se však všichni tři trápili. Narodila jsem se, když bylo matce sedmnáct. Musel to být obrovský skandál. Byla jiná doba, nezletilá svobodná matka do tehdejších představ o uvědomělých socialistických ženách nezapadala. Rodina se za její poklesek nesmírně styděla. Babičce se ani nechtělo chod

Zuzance jsem pomáhala do svatebních šatů, česala ji a v očích jsem měla slzy. Tak jsem ji česávala, když byla malá. Měla jsem z plánované dceřiny svatby strach. Nikoli kvůli obavám o dceru, brala si bezvadného mladíka, byla jsem přesvědčena, že z nich bude spokojený pár. Bála jsem se kvůli bývalému manželovi. Nevěděla jsem, jak pojmout zasedací pořádek. Matka a otec nevěsty by přece měli sedět

S tátou se nedalo žít. Měla jsem ho ráda, ale chápala jsem, že pro mámu je tento způsob soužití k nevydržení. Byl samá ženská. Máma mi dělala starosti. Po rozvodu zahořkla, zanevřela na muže, jako by to byli samí bídáci. Přitom nebyli, bídák byl táta, protože nenechal žádnou sukni na pokoji. Vysvětlovala jsem jí, že všichni přece takoví nejsou, ona brečela, pila víno, hladila mě po vlasech a ří

Bál se i na žebříku, do letadla by nikdy nenastoupil... Nakonec děti dostaly nápad. A se svou fobií manžel zatočil. Z mého manželství jsem se sice radovala, co mě však trápilo, byla skutečnost, že byl můj muž Bohouš posedlý strachem z výšek. Přišla jsem na to až dva roky po svatbě, když jsme se vydali jednou na nedělní procházku s kočárkem. Byl krásný den a já zamířila k vyhlídce, kam jsem ráda

Když uviděla myš, lezla moje matka div ne po stropě. Svého vnuka ale tak milovala, že se nechala přesvědčit, aby pohlídala jeho Pedra. Maminka byla jedináček, který vyrůstal v Praze. Během studií na vysoké škole potkala mého tatínka. Ten pocházel z malé vesnice a do Prahy přišel studovat vysokou zemědělskou. Zato maminka byla z vážené rodiny, rodiče byli lékaři a pro dceru si představovali přec

Kvůli intrikám jsem sice zradila kamarádku, ale dosáhla jsem svého. Věřila jsem, že čas všechno srovná. Ten podraz mi ale nikdy neodpustila. Znaly jsme se s Jiřinou od dětství. I když se na střední škole naše cesty rozešly, kolem třicátého roku jsme se náhodou potkaly v jedné firmě. Bylo to v našem okresním městě. Já tam dojížděla za prací z naší rodné vesnice, zatímco Jiřina se zabydlela na ok

Chtěly se vdávat z lásky! Toho se člověk ale nenají. Aby si dcery nezkazily život, musela jsem zasáhnout, žádný jejich nápadník neměl šanci! S manželem jsem to nevyhrála. Byla jsem pěkná a mohla si vybírat, a já se nakonec nechala ukecat zedníkem, který si založil po revoluci stavební firmičku. Byl to prostě takový tlučhuba. Jak se rychle ukázalo, nebyl na podnikání talentovaný, tak ho všichni

Byla to naše poslední společná dovolená. Po letech jsme se konečně rozhodly, že si dopřejeme ten zasloužený odpočinek. A dopadlo to strašně! S Janou jsme se znaly už od střední školy. Byla to moje nejlepší kamarádka. Někdo, kdo mě nikdy neodsoudil, kdo mě znal lépe než kdokoli jiný. A ta dovolená měla být naší šancí na chvíli se zastavit a jen být. Společně se smát, vychutnávat si víno při zápa

Tu noc mě zastihla bouře a déšť. Musela jsem se skrýt v poustevně na okraji lesa. A tam jsem ho uviděla. Podivného jezdce. Nebe nad mojí hlavou hnalo šedé mraky do útoku. Šlápla jsem do pedálů. Vypadalo to na pořádnou bouři. Byla jsem na horském kole na každotýdenním vandru. Nebylo nic osvobozujícího než sednout na začátku víkendu na horala a dva dny strávit v jeho sedle. Dnes mělo pršet. Z bou

Pracovala jsem v domově důchodců. Jednou jsem se tam zdržela a ujel mi poslední autobus. Vydala jsem se domů pěšky… Svoji práci jsem měla ráda. Dělala jsem v malém domově důchodců, kde jsem měla na starosti třicet seniorů. Snažila jsem se jim podzim života zpříjemnit. Bylo tam i pár lidí, kteří neměli žádného příbuzného, a ti jsou velice vděční za to, když jsem s nimi chvíli poseděla. Nedělala