Čekala jsem, kdy udeří krutý osud. Nechala jsem náš dům vysvětit a kupovala různé talismany. Přesto si chtěla smrt zase vzít svou daň. Odrazil ji až šperk darovaný z lásky. J e to už čtyřicet let, co jsem potkala svého manžela Toníka. Stále se máme rádi, i když se nám už dávno objevily šediny. Máme dva zdravé a šikovné syny, kteří se postavili na vlastní nohy, ale z „mama hotelu“ se jim stále n

Roky jsem měla trpělivost s manželem, který mě podváděl. Nechtěla jsem rozbíjet rodinu. Pak ale pohár trpělivosti přetekl. Budou tomu čtyři roky, co jsme šli s Daliborem od sebe. Důvod našeho rozvodu byly jeho nevěry. Když už toho bylo moc, nemohla jsem to dále tolerovat a požádala o rozvod. Nebylo to lehké, protože jsem ho přesto všechno nadále milovala. Dnes mi tvrdí, že je nový člověk, a žád

Byla to zvláštní žena, ta moje bývalá kamarádka Klára. Všem lhala a byla na sebe ještě pyšná. Když jsme se poprvé potkaly, bylo na ní něco, co přitahovalo pozornost. Bylo jí padesát pět, ale její energie a sebevědomí byly nakažlivé. Byla to žena, která si vždy šla za svým, ať už to znamenalo cokoli. Otevřela se mi Jednou jsme seděly u kávy v malé kavárně na rohu. Klára byla ve své obvyklé

Alena byla žena, která dokázala okouzlit každého, kdo ji potkal. Byla krásná, sebevědomá a nikdy ani nezapochybovala o tom, co od života chce. Uměla to s lidmi, uměla si vždy prosadit svou. Každý, kdo ji poznal, jí byl okouzlen. Když jsem ji poznala, byla pro mne bohyní. Až časem jsem poznala, jak prázdná osoba to je. Zpočátku jsem ale její cílevědomost obdivovala. Co si vzala do hlavy, to t

S manželem jsme spolu pětadvacet let. Měli jsme všechno, co si člověk může přát. Krásnou rodinu, dům, zahradu, auto. O to horší bylo procitnutí… Všechno v mém životě vypadalo jako ta nejkrásnější pohádka. S manželem jsme se znali od školy a vždy jsme platili za perfektní pár. Manželství tak bylo jen dalším logickým krokem. Narodily se nám dvě krásné děti a já věřila, že můj život je prostě výhr

Do jiného stavu jsem přišla ani ne po roční známosti na konci prvního ročníku vysoké školy. Hned jsem to cítila a věděla jsem, že budeme mít Štěpánka. Ašťastný byl i budoucí tatínek Marek. Tím ovšem nadšení rodiny končilo. Moji rodiče, kterým v té době bylo 43 a 45 let, byli spíš na pokraji zhroucení než nadšeni. Matka kantorka dokonce utrousila: „U nás na učňáku se jako první vdávají ty nejošk

Jsem šťastná babička tří vnoučat, dvou holčiček a jednoho rošťáka. Chtěla bych pro ně být babičkou, jakou byla má babička mně. Samozřejmě že mě občas dohánějí k šílenství. Mé zvyky jsou pro ně staromódní. Nechápou, proč musí jíst polévku nebo proč mají vypnout mobil u stolu, když se obědvá. Ale jsem s nimi šťastná každou chvíli, kdy s nimi mohu být. Takové už nejsou Když pak odejdou domů

Byla malá, křehká, s vlásky světlými jako pavučiny v ranním slunci. Říkala mi „babi“, a když mě objímala, svět měl smysl. Moje vnučka Natálka. Bylo jí teprve šest, když se stalo něco, co změnilo celý náš svět. Vytratila se tak snadno. A my nevíme, proč. Co se tehdy mohlo stát? Jeden obyčejný den se změnil v bolest Bylo léto. Slunce pálilo a vzduch voněl trávou a bezstarostností. Natálka s

Manžel věřil, že smrtí život nekončí. Slíbil mi, že až zemře, dá mi jednoho dne znamení z onoho světa. Jak řekl, tak učinil. Loni v květnu mi zemřel manžel Mirek. Bylo to dva měsíce po operaci srdce. Nechtěla jsem si připustit, že je jeho život u konce. Ležel v nemocnici a já se modlila za zázrak, který se bohužel nekonal. Je až úsměvné, že ještě předtím, než vážně onemocněl, jsme často řeši

Kamarádka měla neklidné noci, chodil ji navštěvovat ženský přízrak. Musely jsme zjistit, o koho se jedná, a pomodlit se za její duši. Od jisté doby vím, že duše zemřelých nechtějí, abychom na ně zapomněli. Zjistila jsem to v době, kdy moji kamarádku navštěvoval tajemný přízrak ženy. Rituál se svíčkami Dlouho nebylo jasné, co po Evě nadpřirozená bytost chce. Kamarádka z toho byla docela vy