Kdysi jsem si přivydělávala jako taxikářka, a tak jsem potkala spoustu zajímavých, ale také podivných lidí. Jednou v noci jsem vezla tajemnou ženu, která si přála jet na hřbitov. Když jsem ji tam chtěla vysadit, zjistila jsem, že už v autě není. Zůstal po ní jen prsten s drahokamem, který jsem si vzala na památku. Řidičák jsem si udělala hned v osmnácti letech. Řízení auta mě vždycky moc bav

Jsou lidé, kteří se seznámili díky astrologii, jiní zase pomocí numerologie. Mně osobně pomohla jiná ezoterická metoda. Nepatřila jsem nikdy k těm ženám, které dokážou „ulovit“ partnera bez velkého snažení, nebo jak se říká „na první dobrou“. Ne že bych byla nějaká ošklivka, to zase ne, ale prostě to nebyl můj styl. Kolem sebe jsem přitom měla hodně příkladů toho, že něco podobného je možné.

Tehdy jsem se přihlásila na kurz jógy. Chtěla jsem si vytvarovat postavu, nikdy bych ale nevěřila, že meditací nahlédnu do daleké budoucnosti. S kamarádkou Evou jsme došly k názoru, že si život zpestříme jógou. Vládl minulý režim a tento sport měl nádech něčeho velmi exotického. Začaly jsme chodit do školní tělocvičny, která byla plná podobných zvědavců, jako my. Svíjely jsme se v různých po

O tom, že by byl na naší zahradě ukrytý poklad, neměl nikdo tušení. Během magické noci se mi ale zjevila žena a dala mi zlaté kapradí. Ten domeček na Moravě jsme měli celé generace. Vyrůstala v něm maminka i moje babička. Před patnácti lety to vypadalo, že jej můj strýc prodá. Zdědil jej a chtěl peníze. Něco mi říkalo, abych to stavení od něho koupila. Bylo to takové zvláštní vnuknutí, které

Zapomněla jsem, že je Valpuržina noc a temné síly mají moc. Když jsem se vracela od dcery pozdě v noci, zvedl se prudký vítr a odnášel si mě. Musím přiznat, že moc nesleduji ani pranostiky, ani úplňky ani nějaké magické noci. Proto mi také před lety uniklo, že je Valpuržina noc. Čas, kdy nabývají čarodějné síly na své moci. Byla jsem racionální člověk a těmto věcem jsem se obvykle od srdce smál

Lidské tragédie z minulosti mohou mít takovou sílu, že jejich ozvěna se přenese i do současnosti, kterou prožíváme. Příběh, se kterým jsem se vám rozhodla svěřit, mi před lety vyprávěla paní Karolína, známá na jedné dovolené. Docela mě tehdy vyděsil, a tak se o něj chci podělit. Na duchy nevěřila Ještě uvedu, že Karolína byla rozumná ženská, která nikdy nevěřila na žádné nadpřirozené věci

Můj život visel doslova na vlásku. Když jsem upadala do bezvědomí, vzala mě za ruku žena s plavými vlasy a dodávala mi sílu. Když mi bylo osmnáct let, utrpěla jsem velmi ošklivý úraz na kole, který se mi stal málem osudným. V sanitce, kde jsem cestou do nemocnice bojovala o život, u mě celou dobu seděla krásná žena. Utěšovala mě a prosila, abych přežila. Později jsem jí chtěla poděkovat, a tak

Před pár lety jsem zažila něco, čemu se dá jen těžko uvěřit. Ve snu mě navštívila teta, kterou jsem velmi milovala, a vzala mě na druhý břeh. Teta Eva pro mě byla spíš maminkou než tetou. Byla to velmi moudrá a milující žena. Po její smrti jsem se cítila opuštěná. Ona však jednoho dne přišla a vzala mě na chvíli k sobě. Myslela jsem si, že to byl jen sen, ale něco mi z její návštěvy zůstalo.

Ten úžasný nález doputoval až do našeho muzea. Přinesl s sebou ale hrůzu a nemoci. Nikdo se v blízkosti té lebky smrti necítil dobře. Jedna z uklízeček vykřikla: „Dívá se na mě!“ Křišťálová lebka z Britského Hondurasu. Byla zapůjčena mnoha zemím, aby ji mohli návštěvníci obdivovat. „Skutečně se dívá!“ vzdychla další z uklízeček. Z prázdných očních důlků vycházela podivná záře. Není divu, že

Rozhodli jsme se, že ten starý obraz někomu dáme. Byl to kýč, se kterým jsme se nechtěli chlubit. Rychle jsme ho ale vraceli na jeho místo. S manželem jsme si pořídili domek na severu Čech, kde jsme plánovali pobývat v důchodu. To léto před pěti lety jsme se pustili do malování. Domek stojí na pozemku, kde se nachází i velká stodola. Říkali jsme si, že i tu jednou využijeme a zvelebíme. Ten