V mládí jsem zažila na naší chatě opravdu hrozivé věci, které jsem si nedovedla vysvětlit. Odpovědi na moje otázky přinesl až čas.

Jako dívka z Prahy jsem si uměla vychutnat víkendy na naší chatě. Oproti panelákovému bytu to byla vždycky vítaná změna. Přírodu a čerstvý vzduch jsem milovala odmalička. Měli jsme chatu kousek od jednoho rybníka, kolem byly lesy.

Vždy tam bylo ticho a klid

Působilo to tam jako balzám na nervy. Užívala jsem si tam volnost společně se svojí mladší sestrou Alenou. Později, když jsem studovala, jsem na chatu jezdívala i během týdne, protože jsem tam měla klid na učení.

K obavám jsem neměla důvod

Nikdy jsem nepatřila zrovna k bázlivým dívkám, takže mi nevadilo trávit na chatě čas sama. Zdejší okolí jsem moc dobře znala a nikdy jsem se tam nebála.

A vlastně nikdy jsem v těch končinách, kde lišky dávají dobrou noc, úplně sama nebyla, protože na některé z okolních chat vždycky někdo byl. Jedni manželé tam dokonce bydleli celoročně.

Někdo zašeptal moje jméno

Jednoho večera se mi ale na mém oblíbeném místě začaly dít strašidelné věci. Pamatuji si to tak dobře, jako by se to stalo včera. Seděla jsem tehdy na pohovce u krbu a snažila jsem se dostat do hlavy učení ke zkoušce.

Byla jsem ponořená do učebnic a papírů plných poznámek, když se mi najednou zdálo, že někdo tiše volá moje jméno. Zpozorněla jsem.

Přede dveřmi nikdo nestál

Chvíli pak bylo ticho, ale vzápětí se hlas ozval znovu. To už jsem si byla jistá, že se nejedná o nějaký smyslový klam nebo fantazírování. Hlas patřil nějaké mladé ženě. Netušila jsem, odkud přichází.

Předpokládala jsem, že někdo stojí před chalupou, a napadlo mě, jestli za mnou nepřijela nějaká kamarádka. Vyšla jsem ven, ale tam nikdo nestál. Rozhlížela jsem se kolem dokola, ale po živé osobě ani vidu, ani slechu.

Z kuchyně se ozvala rána

Rychle se stmívalo, nebe bylo zatažené a foukal ledový vítr, takže jsem měla tísnivý pocit. Trochu jsem se začala bát. Rozsvítila jsem v celé chatě světla a prohledala všechny místnosti. Nikde jsem ale nic zvláštního neobjevila. Všechno bylo na svém místě.

Ještě třikrát mě ten hlas oslovil, pokaždé z jiného místa. Na učení už jsem se nedokázala soustředit a ke spánku jsem také ztratila odvahu. Potom se ozvala velká rána z kuchyně.

Opatrně jsem se tam připlížila a zjistila jsem, že dolů spadla polička s kořením, které se rozsypalo. Hned nato vypadly z kredence dva hrnky, jen tak, samy od sebe!

Bála jsem se na chatu jet

Byla jsem jako na trní. Čekala jsem ještě dlouho do noci, jestli se něco bude dít. Nic už se však nestalo. Váhala jsem, jestli se mám se svým zážitkem někomu svěřit. Sama pro sebe jsem si ho zkoušela vysvětlit tím, že jsem si učením přetížila mozek.

Pravdou ale bylo, že jsem se po tom večeru bála na chatu jet. Stejně jsem to ale riskla. Při dalších třech návštěvách se už nic nestalo. O to horší byl zážitek při čtvrté návštěvě.

Místo vody vytekla krev

Tehdy jsem přijela na chatu uklízet. Drhla jsem podlahu, a když jsem si stoupla, nechtěně jsem převrhla kbelík s vodou. Hned nato jsem vykřikla, protože místo vody jsem na podlaze spatřila roztékající se kaluž krve.

Vyskočila jsem na nohy a vyděšeně jsem utekla před chatu. Dlouho mi pak trvalo, než jsem znovu našla odvahu se vrátit dovnitř.

Svědka jsem nikdy neměla

Podlaha byla ještě mokrá, ale po krvi už nebylo ani památky. Vůbec jsem tomu nerozuměla! Že bych měla vidiny? Nebo už začínám bláznit? Podobné příhody se mi však poté staly ještě několikrát. Ovšem pokaždé jen tehdy, když jsem byla na chatě sama.

Rozhovor s tetou

Tyto události, které jsem vám právě popsala, se staly před více než třiceti lety. Finanční situace totiž donutila rodiče v devadesátých letech chatu prodat, takže jsem se tam pak už nikdy nevypravila.

Jen občas jsem si vzpomněla na prožité chvíle hrůzy a nejistoty. Pak jsem se jednoho dne bavila s tetou o minulosti, v době, kdy už moji rodiče byli po smrti. A teta z otcovy strany mi prozradila jedno strašlivé rodinné tajemství.

Velké rodinné tajemství

Dozvěděla jsem se, že moje matka měla starší sestru, o které jsem neměla vůbec tušení. Byla duševně nemocná a dobrovolně ukončila svůj život. Podřezala si žíly právě na té chatě. Já jsem tetě následně řekla, co se mi tenkrát na chatě stalo. Shodly jsme se na tom, že mě tam tehdy vystrašil právě duch té nešťastnice.

Pravdu už asi nikdy nezjistím

Jaký k tomu měl ale důvod, to nemám tušení. Chtěl mi dát o sobě vědět? Něco mi sdělit? Možná jen ona tajemná bytost nechtěla, aby se zapomnělo na její život, nebo trpěla výčitkami za svůj dobrovolný odchod a nemohla dojít klidu. Těžko říct. Pravdu už se ale nikdy nedozvím.

Nikola J. (57), Praha