Tajemné příběhy – 87. stránka – SkutečnéPříběhy.cz

Tajemné příběhy

3 minuty čtení

S kamarádkou Zuzanou jsme se lehkovážně vydaly na lov raků, kteří se chytat nesměli. Za to nás tenkrát stihl přísný trest ‒ navštívila mě hrozivá, temná postava. Moc jsem se do té akce nehrnula, ale kamarádka Zuzana byla lovem raků posedlá. „Mám dalšího,“ vykřikla a po kolena ve vodě pozvedla ruku. Její postava balancovala v rychlé bystřině Divoké Orlice. Tady pod hradem Potštejn vytvářela p

zobrazit více >>

Dostala jsem vzkaz od mrtvé tety

5 minut čtení

Když na rodinné oslavě všichni začali pomlouvat moji milovanou zesnulou tetu, rozhodla jsem se ji bránit. Druhý den mi za to poděkovala! Opravdu vše skončí poté, co zemřeme? Ti, kdo věří v nesmrtelnost duše, by nesouhlasili. A následující příběh, který se mi před rokem stal, by jim posloužil jako důkaz, protože hlas, který zazněl ze záznamníku, patřil mrtvé osobě! Manžel mě uklidňoval, že se mi

zobrazit více >>

Viděli jsme u vody posvátné zvíře?

3 minuty čtení

Seděli jsme za tmy u vody, když se k nám řítilo cosi obrovského. Šplhalo to rychle po prudkém svahu a zbyly po tom moc divné stopy. Stalo se to před více než čtyřiceti lety na vranovské přehradě. Trávili jsme tam s manželem Zdeňkem prodloužený víkend. Bydleli jsem totiž jen kousek od těch míst, tak jsme tam rádi a často jezdívali. Pohyb na protější stráni Byl konec léta, chatařská zátoka

zobrazit více >>

Na Mikuláše jsem viděla mrtvé prarodiče

3 minuty čtení

Vždycky mi dělali čerta a Mikuláše. Svým dětem jsem o tom vyprávěla ráda, a pak najednou stáli ve dveřích. Vypadali jako v mých vzpomínkách. S rodiči jsem žila na venkově. Měli jsme domek na kraji vesnice, zatímco babička s dědou bydleli přímo na návsi u rybníka. Vždycky, když jsem šla ze školy, jsem se u nich zastavila, bylo to při cestě, a babička mě už vyhlížela. „Jen pojď, mám pro tebe n

zobrazit více >>

Za moje problémy mohla zelená barva

2 minuty čtení

Člověk nemá nic přehánět, ani svou lásku k jediné barvě. Tak jsem si vypěstovala zbytečně problémy s ledvinami, revma a bronchitidu. Od dětství jsem byla bláznivě zamilovaná do zelené barvy, nosila jsem oblečení všech jejích odstínů, doplňky také v té barvě a obklopovala se zelení. Myslela jsem si, že je to barva léčivá, plná života. Jak jsem se ale posléze dozvěděla, bylo tomu naopak. Známí a

zobrazit více >>

Babička mi z nebe poslala vzkaz

3 minuty čtení

Než babička zemřela, ukázala mi tajné místo. Po jejím odchodu jsem tam zavítala, abych mohla v klidu vzpomínat na společná léta. Vyrůstala jsem v rodině, kde jsme mezi sebou neměli dobré vztahy. Matka nešla pro ránu daleko. Otec se jí bál, a tak se snažil být doma co nejméně. Když mi bylo pět, nastěhovala se k nám babička z máminy strany. Od chvíle, co s námi žila, jsem se cítila bezpečněji. Na

zobrazit více >>

Dívenka líčila minulý život

3 minuty čtení

Na Adélku nikdy nezapomenu. Tvrdila mi, že mě dobře zná už hodně dávno. Že byla kdysi moje učitelka ve školce. Děti, zejména ty malé do pěti let, si údajně pamatují různé výjevy a zážitky ze svého předešlého života, které později zapomenou. Vzhledem k tomu, že pracuji v mateřské školce, jsem si za svou dvacetiletou práci vyslechla od malých dětí už řadu zajímavých vyprávění, která mě nutí k zam

zobrazit více >>

Viděla jsem vodní vílu?

5 minut čtení

Každý rybník, jezero nebo řeka prý mají své strážce v podobě rusalek. Lidem, kteří jim pomohou, se prý mohou i ukázat! Když jsem tuhle příhodu někomu vyprávěla, vždycky si mysleli, že je to jen nějaký výmysl nebo pohádka. Jsem sice už starší paní, ale oči mi slouží pořád dobře. A to, co jsem před pěti lety spatřila u jednoho rybníka na jihu Čech, jsem viděla moc dobře. Potvrdil mi to pak ještě

zobrazit více >>

Podivná žena v parku mi z ruky vyvěštila osud

2 minuty čtení

Cestu z diskotéky jsem si zkrátila přes park, kde jsem potkala neznámou ženu. Řekla mi tehdy něco, co se o pár let později začalo plnit. Toho večera jsem šla domů sama, diskotéka byla v plném proudu, ale já měla od rodičů přísnou večerku. Abych byla doma včas, rozhodla jsem se vydat zkratkou přes park. Zhruba v polovině cesty jsem si všimla, že na jedné z laviček sedí starší žena. Celá zahal

zobrazit více >>

Na první hlídce jsem hrál karty s oběšencem

3 minuty čtení

Na tu noc nikdy nezapomenu, zničehonic stál přede mnou voják s oprátkou na krku. Vytáhl balíček karet a rozdal je. Hra začala. Vojna! Zbytečný rok života. I když jsem byl absolvent vysoké školy, musel jsem strávit devět měsíců v kasárnách. Jako lapiduch jsem měl na starosti více než stovku vojáků! V kasárnách nebyl skutečný lékař, ten dojížděl jen jednou za měsíc kontrolovat, zda se neděje něco

zobrazit více >>

‹ PŘEDCHOZÍ

DALŠÍ ›