Tajemné příběhy – 28. stránka – SkutečnéPříběhy.cz

Tajemné příběhy

Díky úderu blesku jsem viděl svou budoucnost

3 minuty čtení

Ten blesk přišel najednou a otřásl mnou tak, že jsem ztratil vědomí. Když jsem se vzpamatoval, viděl jsem chvíli v mlze výjevy ze svého života, které se posléze opravdu staly. Bouře mě dohnala těsně před domem. Blesky se kmitaly nad mojí hlavou a hromy následovaly téměř vzápětí. Zdálo se, že spanilá jízda bouřkových mraků se protrhne a v mžiku zaplaví naše město. Než jsem vylovil z kapsy klíče,

zobrazit více >>

Za bouřky vídám přízrak kamaráda

3 minuty čtení

Za bouřky jsem potkávala muže, který mě pozoroval. Jednou mě navštívil i doma a já jsem pak zjistila, o koho se jedná. Potkávala jsem podivného muže, a to jen tehdy, když venku létaly blesky. Byl mi povědomý a jednou jsem si vzpomněla na tragédii z dětského tábora. Tehdy mi dal kamarád první pusu, ale poté ho zabil blesk. Díval se přímo na mě Už když hlásili na víkend bouřky, zatajil se m

zobrazit více >>

Proklela mě bytost z lesa?

3 minuty čtení

Před lety se mi u ohně stala zvláštní věc. Zjevila se mi postava, která do mě něco vdechla. Od té doby se mi lepí smůla na paty. Při čtení mého příběhu si asi většina z vás řekne, že jsem blázen. Možná i jsem, ale já vím, co jsem v ten osudný večer viděla. Je to už přes pět let, co jsme jeli s rodinou na Šumavu. Moje matka tam měla chatu v lesích, kde jsme chtěli strávit několik poklidných dní.

zobrazit více >>

Byla bratrancova smrt předurčena?

5 minut čtení

Byl to jen hloupý žertík, nebo zpráva od někoho shora? Ať už vzkaz poslal kdokoli, mělo to za následek tragický osud mého příbuzného. Pochopila jsem, že proti tomu, co máme napsáno v knize osudu, je marné bojovat. Můj příbuzný se předem dozvěděl o své smrti. Nejprve si myslel, že se jedná o nepodařený žert. Pravda byla ovšem krutá. Přehnaně se o sebe staral Můj mladší vzdálený bratranec H

zobrazit více >>

Za naším domem se skrývala kouzelná léčivá studánka

2 minuty čtení

Kdo byla ta žena, která se u naší studánky zjevovala? Podala mi zázračnou vodu a beze slova zmizela. Ráda jsem jezdila k prarodičům na vesnici a trávila u nich prázdniny. Babička byla už hodně nemocná a já ji ošetřovala. Vařila jsem jí čaje, pomáhala jí vstát a šla s ní na zahradu pod lípu, kde měla lavičku. Ráda na ní seděla a dívala se, jak kolem poletují motýli a poslouchala, jak zpívají ptá

zobrazit více >>

Podzimní les z nás chtěl vysát energii

3 minuty čtení

Byl to jeden z těch krásných listopadových dnů. Vylákal mě na procházku podzimně zbarveným lesem. Ta červená kolem mě málem pohltila! Slunce ještě krásně hřálo a lákalo ven, i když už bylo dávno po Dušičkách. Najednou byla modrá obloha, a zlaté paprsky poskakovaly po stromech, které se zbarvily dožluta a červena. Nemohla jsem odolat. Všechno mě to táhlo ven. Do lesa, který se rozprostíral za na

zobrazit více >>

Potkala jsem na hřbitově duchy našich předků?

3 minuty čtení

Když jsem na Svátek zesnulých zapálila na rodinném hrobě svíčku, oslovili mě pozůstalí od vedlejšího hrobu. Až později jsem si uvědomila, s kým jsem asi měla tu čest. Tatínek zemřel, když jsem byla ještě hodně malá. Pohřbili jej do rodinného hrobu v naší vísce. Nedaleko něho byl hrob rodičů mé maminky. Kdyby stály ty dva hroby vedle sebe, určitě by se z nich stala rodinná hrobka, ale mezi nimi

zobrazit více >>

Ten den za mnou přišli mí nejdražší na kus řeči

3 minuty čtení

Nikdy jsem žádného ducha neviděla, záviděla jsem těm, kteří takový zážitek měli. Pak mi zemřeli během roku dva nejbližší. Na Svátek zesnulých přišli, aby mě utěšili. Můj život byl poklidný. Vlastně jsem až do svých čtyřicátých narozenin nezažila žádnou vážnou ztrátu někoho, na kom bych byla citově hodně vázaná. Proto jsem neznala žal ze ztráty blízké osoby. Snažila jsem se chápat ty, kterým se

zobrazit více >>

Zachránili mi snad život mimozemšťané?

2 minuty čtení

Trápila jsem se nešťastnou láskou. Rozhodla jsem se, že nemá už smysl žít. Moje rozhodnutí zastavil zářící objekt na obloze. Nebyla to hvězda. To, co se mi stalo v mém mládí, se naprosto vymyká rozumu. Nikdy jsem si to nedokázala vysvětlit, a tehdy jsem to ani nemohla s nikým prokonzultovat, protože by mě nejspíš zavřeli do blázince, nebo to vzali jako provokaci. Prožívala jsem první lásku a by

zobrazit více >>

Jak jsem uvěřila, že se stromy domlouvají

3 minuty čtení

Dědeček i babička stromy milovali, měli k nim úctu. Tvrdili, že stromy mluví a umějí zpívat. Jednou jsem je slyšela taky. Volali na mě, abych jim dala pít! Mí prarodiče svou zahrádku milovali a starali se o ni s velkou láskou a péčí. Tvrdili, že jsou potomci starých Keltů a moc si na tom zakládali. Nikdo z rodiny jsme jim to nevyvracel. Naopak nám to lichotilo a můj syn Vilém se dokonce o Kelty

zobrazit více >>

‹ PŘEDCHOZÍ

DALŠÍ ›