Po letech jsem navštívila kamaráda, který byl nadšeným chovatelem holubů. Najednou k němu přilétl poštovní holub, kterého nikdy neviděl... Nemohla jsem uvěřit svým očím. „Kolik je to roků, co jsme se neviděli?“ − „Třicet!“ odvětil dávný spolužák. Oskarovi notně prořídly vlasy a já měla o dvacet kilo víc. „Stále jsem se neoženil, takže uvidíš pelech starého mládence!“ varoval mě. Po schodech jsm

Měli jsme třídní sraz. Přijela jsem z Vysočiny, abych viděla spolužáky. Hotel jsem zaplacený neměla, chtěla jsem si užít noční život v Praze dosyta. Prahu jsem během studií milovala. Užívala jsem si tu nejen studentský život, ale hlavně procházky starým městem. Proto jsem se moc těšila, když mi přišla pozvánka na sraz se spolužáky z vysoké. Říkala jsem si, že budeme určitě klábosit až do rána,

Nechápala jsem, proč mám každý den ráno ve své povídce jiný závěr, než jsem napsala. Říkala jsem si, že si snad počítač žije vlastním životem. Psaní detektivních povídek je mojí velkou vášní. „Vůbec nevnímáš, co se kolem tebe děje!“ vyčítá mi vždycky manžel, když jsem myšlenkami mimo a stále přemýšlím nad zápletkou nového příběhu. A když příběh v mé hlavě dozraje, musí spatřit světlo světa. Se

Uprostřed noci nás zburcoval budík. Pak druhý a nakonec začaly zničehonic odbíjet velké hodiny. Naštěstí mě napadlo jít zkontrolovat matku, jestli je v pořádku. Stalo se to uprostřed noci! Najednou začal zvonit budík. Ten starý, ještě na mechanické natahování. Matka mi jej kdysi dala k narozeninám. „Prokristapána, co se děje?“ vystartovala z lehu do sedu má manželka, která má spánek lehký jako

Ten starý kousek mi dala maminka před svou smrtí. Pochopila jsem, proč před ním tak ráda po smrti otce sedávala. Bude to už deset let, co nám se sestrou Annou zemřela maminka. Už jsme s tím počítaly. Maminka byla už stará a nemocná. Hlava jí sice sloužila skvěle, ale tělo ji přestalo poslouchat. Než umřela, řekla mně i sestře, abychom si z bytu každá vzala jedno velké staré zrcadlo. Měla jich v

S manželem a dětmi jsme vyrazili na výlet do lesa. Mělo to být pohodové rodinné odpoledne. Místo toho jsme ale zažili něco děsivého. Moc ráda se svojí rodinou podnikám výlety do přírody. Je to pro nás všechny únik od všech povinností a starostí. Vždy se odreagujeme a vyčistíme si hlavu. Přijdeme na jiné myšlenky. Procházka lesem Před několika lety jsme se rozhodli, že navštívíme les, kter

Chodila jsem jako tělo bez duše a nic si nepamatovala. Dodnes jsem přesvědčená, že se do mě vtělila jedna zlá čarodějka, aby se mi pomstila. Moje kamarádka Lucka byla docela normální holka. Vždycky měla slabost pro knihy plné magie, čar a kouzel, což bylo v našem věku docela normální. Lucce to ale vydrželo i v dospělosti. Ráda se obklopovala kouzelnými kameny, učila se zaříkadla a vyráběla amul

Byla jsem nesnesitelná. Neměla jsem žádnou kamarádku a každý přítel ode mě utekl. A stačilo tak málo! Už jako malé dítě jsem byla vzteklá a nepříjemná. Měla jsem dva starší sourozence a těm jsem dělala jen to nehorší. Ve škole jsem žalovala na druhé a taky mě neměl nikdo rád. Život se mnou nebyl lehký. Matka mě dokonce vodila k dětské psychiatričce, která toho se mnou mnoho nesvedla. Řekla, že

Spatřili jsme se na pláži. Naše pohledy se setkaly a já věděla, že ho znám odjakživa. Ten muž mě přitahoval jako magnet. Naše cesty se ale musely zase rozejít! Je tomu sice už mnoho let, na to setkání ale nikdy nezapomenu. Když jsem nedávno četla o minulých životech, hned jsem si na toho mladíka vzpomněla. Bylo to takové letmé setkání, o němž mladý člověk zase tak moc nepřemýšlel. Až s přibývaj

Zabloudily jsme s vnučkou na houbách. Už se začalo stmívat. Kde se vzaly, tu se vzaly ‒ dvě veverky přiskákaly. Vyvedly nás z lesa ven. Byla jsem už rok vdova, manžel mi zemřel na infarkt. Krátce před jeho smrtí jsme koupili domek na okraji vísky v Lužických horách. Já houbařila a chodila do lesa na výlety, on pobýval jen na zahrádce. Ale i to mu dělalo dobře. Když můj muž navždy odešel,