Nikdy na ten sen nezapomenu. Spatřila jsem bledou tvář svého umírajícího táty a vzápětí do dveří vstoupil egyptský bůh smrti - Anubis. Rodiče provozovali kousek od Písku malou restauraci. V patře měli byt a já se tam nastěhovala v době, kdy jsem utekla od svého záletného muže i s naším malým dítětem. Bylo mi tenkrát osmadvacet. Na rozdíl od jiných nešťastných žen jsem ale měla kam jít. U rodičů

Byla jsem doma sama. Bouřka řádila a vichr nám rozbil okno. Najednou se přede mnou objevila temná postava dívky. Déšť hrozil po celý den, ve vzduchu byla cítit bouřka. Do topolů před domem se opřel vítr. Domek jsme koupili s manželem teprve nedávno. Stál kousek za městem. Autem jsme měli všechny služby v dosažitelné blízkosti. Snažila jsem se udělat z domku náš pelíšek, který se měl co nevidět

Ten obraz byl kýč, se kterým jsme se nechtěli nikomu chlubit. Rychle jsme ho ale vraceli na jeho místo. S manželem Vaškem jsme si pořídili chaloupku, takový domek na severu Čech, kde jsme si naplánovali pobývat v důchodu. To léto před pěti lety jsme se pustili do malování. Domek stojí na pozemku, kde se nachází i velká stodola. Už roky ji nikdo nevyužívá, ale její mohutná stavba přidává celému

U známých na chalupě jsme na půdě našli staré bylinky po babičce. Zvědavost mi nedala a připravila jsem si z nich lektvar… Zimní pobyt na chalupě se pro mě vlastní vinou změnil v děsivý zážitek, na který až do konce svého života nezapomenu! Napila jsem se zvláštního čaje a málem mě to stálo život. Opustila jsem poté své tělo a nemohla se vrátit zpátky! Strach, jaký jsem měla, se ani nedá pop

Byla jsem čerstvě rozvedená, žádného muže jsem nechtěla ani vidět. Jediný, kterého jsem vzala na milost, byla figurína ve výloze. Říkala jsem jí Adam. Upřela jsem na něj se zalíbením oči. „Tohle je chlap mého života!“ prohlásila jsem, klečíce ve výloze obchodu s textilem, kde jsem aranžovala novou výlohu. Poplácala jsem figurínu po rameni a svému nápadu se zasmála. Od mé kamarádky, která mi pom

Ztratila jsem se v mlze i s vnučkou, stalo se to v lese nedaleko zříceniny. Najednou jsme začaly potkávat divné lidi v historických kostýmech... Zaslechla jsem mnoho příběhů o hradech, kde se to duchy jen hemží. Dokonce znám dva lidi, kteří mi přísahali, že v těch místech zažili něco podivného. Moc jsem těm povídačkám nevěřila, až se mi jednou něco takového stalo. Přivezla jsem si tenkrát na pr

Ta žena vypadala zoufale. Běhala po parkovišti a hledala své dítě. Našel jsem ho, vděku jsem se ale nedočkal. Naopak jsem se nestačil divit. Vyšel jsem s nákupním košíkem ze supermarketu a byl svědkem šílené podívané. Před obchodem, kde parkovaly pestrobarevné zástupy aut, pobíhala a naříkala mladá žena. Působila zmateně a chaoticky. A hlavně hrozně zoufale. Samotné její oblečení nahrávalo tomu

S každým dnem jsem cítila, jak mi ubývají síly. Lékaři měli jasno ‒ lepší už to nebude. Já však věřila, že se stane zázrak, že se zase vzchopím. Bývala jsem vždy tak zdravá a plná síly. I ve věku, kdy už moje vrstevnice ztrácely elán a energii, já měla pocit, že ještě můžu skály lámat. Ale jednoho dne zničehonic udeřila strašlivá únava, bolest hlavy a celého těla, hlavně kolena mi najednou nech

Koupili jsme chatku se zahrádkou. Od první chvíle nám na ni lezli vetřelci. Nebyli to zloději ani lidé bez domova, byli to duchové. Tu malou chatičku jsme si pořídili v západních Čechách. Byla naše vysněná, měli jsme dvě malé děti a trávit s nimi čas v přírodě bylo prostě skvělé. Tu dřevěnou boudičku s terasou jsme koupili od nějakých Pražáků, kteří ji už nechtěli. Měli svou mnohem větší a mode

Lidové pověry mi nic neříkaly a nikdy jsem se podle nich neřídila. Pak ale nastal v mém životě jeden den, který všechno změnil. Většina lidí na pověry nevěří. Také jsem k nim dlouhou dobu patřila, dokonce jsem se jim smála. Jednoho dne mě ale smích přešel. Temné síly se spikly Před několika lety se stalo něco hrůzostrašného a tajuplného. A bylo to právě v pátek třináctého. V den se proti