Myslela jsem, že je naše manželství bezchybné. Jenže krize nás nakonec neminula. Když můj muž chytil druhou mízu, musela jsem rychle zasáhnout. S Tondou jsme se potkali v tanečních. Nikdy nezapomenu, jak mi při mazurce přišlápl šaty a vzápětí ukopl podpatek. Jako omluvu mě pozval do nedaleké hospody na limonádu... No a od té doby už jsme tančili jen spolu. Když jsme se brali, byly moje střev

Celý život jsem pracovala v jednom podniku, až mě pět let před důchodem „vylili“. Netušila jsem, že mě v mém věku čeká ještě takové štěstí. Celý život jsem strávila v jednom zaměstnání. Špatně placeném. Byla jsem knihovnice. Bylo mi jasné, že ani můj důchod nebude žádná hitparáda, chtěla jsem to ale už nějak mezi knihami „doklepat“. Moc jsem svou práci milovala. Ani ve snu mě nenapadlo, že by m

Říkali jsme mu Miky, byl to typický mourek, který se proslavil svými neomylnými předpověďmi. Naše babička měla na počasí rosničku, my talentovaného kocoura. Zvířata jsou obdařena velkou intuicí a mnohé z nich umí vycítit i změnu počasí. O tom jsem slýchala už jako malá holka. Soused choval včely, v koutě zahrady stál barevný úl, kde jeho okřídlené kamarádky přebývaly. Vždycky podle nich předpov

Pamatujete se, jak proběhlo seznámení s mužem vašeho srdce? Někdy je to takové normální, ale jindy celkem velká legrace. Určitě si pamatujete, že se to psalo na Mezinárodní den žen na tabuli. Když paní učitelky spatřily nápis: MDŽ je svátek klidu, nezkoušejte naši třídu a na katedře pak jako třešničku na dortu vázu s karafiáty anebo krabici bonbonů, nezkoušely, a třídě spadl kámen ze srdce. Tak

Na nadpřirozené věci a mocnosti jsem coby moderní žena nikdy nevěřila. Po letech už mám na tyto věci jiný názor. Něco mezi nebem a zemí možná existuje, tím jsem si jistá. Na pouti jsme si kdysi dávno nechaly s kamarádkou hádat z ruky od cikánky. Nechtěla jsem, měla jsem z toho hrůzu, ale kámoška se mi vysmála, že prý jsem přecitlivělá a všeho se moc bojím. Pak jsem toho litovala. Předpověděla m

Kdyby mi někdo před rokem řekl, že mě nejvíc zlomí žena, se kterou jsem si svěřovala nejniternější pocity, nikdy bych mu nevěřila! Mužům jsem už dávno nevěřila. Ženy jsem považovala za bezpečný přístav. Chyba. Velká a trapná chyba. Jmenovala se Alena. Přistěhovala se do vedlejšího bytu po rozvodu. Stejný věk, stejný smutek i stejně osamělé večery. Začaly jsme si spolu povídat před domem, když b

Peníze, šperky, vkladní knížku, a dokonce i několik obrazů ze zdi! To vše si u nás „vypůjčila“ moje sestra! A víte proč? Protože nás nenáviděla! Moje sestra byla o hodně let mladší a já ji od narození měla neustále na krku. Jako starší jsem za ni musela být vždy zodpovědná, a ona si zvykla mé péče maximálně využívat. A zdálo se, že to tak bude nejspíš navždy. Měla jsem už dávno vlastní rodinu,

Musím se svěřit se svým tajemstvím, které již dál neunesu. Nikdy jsem ho nikomu neřekla, ale teď cítím, že je čas jít s pravdou ven. Jak stárnu, chci mít čistý stůl. Vím, že už mi zbývá jen pár let, tak to chci konečně dostat ven. Ne kvůli pomstě, ale kvůli sobě. Žila jsem svůj život Jako třicetiletá mladá žena jsem se seznámila s Dagmar. Pracovaly jsme obě v účtárně velkého podniku. Já n

Nafoukaná sousedka si velmi zakládala na své psí aristokratce a naší pouliční směskou Alíkem pohrdala. Tak jsem musela vzít spravedlnost do svých rukou. Poté, co jsme se s Tondou vzali, bydleli jsme v městském bytě. Jak se nám ale narodila dvojčátka, začali jsme shánět domek na vsi. Děti totiž trpěly různými zdravotními neduhy a doktorka nám poradila, že by jim prospěl čerstvý vzduch. Sehnali j

Když jsme se rozloučili s Punťou, slíbili jsme si s manželem, že jiného pejska už mít raději nebudeme. Ale znáte to, sliby chyby. Náš pes s námi strávil skoro sedmnáct let, měl hezký a dlouhý psí život, ale i tak bylo loučení velice zlé a bolestné. S manželem jsme se pak zařekli, že už si nikdy v životě pejska nepořídíme, protože Punťu nám beztak nikdo nikdy nenahradí a tu bolest a beznaděj zno