Nemohl se smířit s tím, že přišel o svého páníčka i o domov. Nikde si nemohl zvyknout. Až do vsi přijela rodina s malým chlapcem... Pan Kudrna byl už starý pán, stále ale jezdil na brigádu do své staré práce, kam chodíval celý život. Teď už tam ale jen seděl na vrátnici. Tak si ho vážili, že mu ten přivýdělek, když odcházel do důchodu, sami nabídli. Pan Kudrna na tom nebyl zdravotně dobře. Měl

Nikdy mě nenapadlo, že se sousedka sníží k takové zlomyslnosti. Musela jsem jí to vrátit i s úroky. Samozřejmě se souhlasem celé naší rodiny. Nikdy jsme se sousedy nevycházeli ideál­ně. I když mezi námi nedošlo k otevřenému boji, skřípání zubů bylo slyšet občas i přes plot. K výbuchu emocí došlo až v době, kdy naše dcera odmaturovala a syn byl na střední. Jejich Aničce bylo sedm. Začaly práz

Celý život se věnuji pěstování vzácných druhů bylinek. Řekla bych, že jsem v tom dobrá. Ale moje sousedka mě stejně převezla, aby byla lepší. Vždy to byla moje velká vášeň, můj klid, a nakonec se to stalo i mým životním posláním a přivýdělkem. Když se objevila Klára, mladší sousedka, ambiciózní žena kolem třicítky, která se přistěhovala do vedlejšího domu, měla jsem pocit, že jsem konečně potka

Byla jsem pohledná plavovláska, muži mi leželi u nohou. Hezky se mi na to zvykalo. Jenomže léta běží a přijde okamžik, kdy už nevzbuzujete takový zájem jako dřív. Byla jsem hvězdou všude, kam jsem vkročila. Zářivě blond vlasy, postavička ham ham, jak se zpívá v písničce, nohy zpravidla v minisukni, dlouhé bůhvíkam. Byla jsem zvyklá lámat srdce na potkání, poslouchat obdivné řečičky: „Teda, to j

Díky němu nebyla sama a až do smrti se cítila šťastná. Říkala mu Vivaldi a byla přesvědčená, že to je inkarnovaný skladatel. Přestali jsme jí to vymlouvat. Většinu svého života žila teta Julie uměním. Vznášela se na obláčku výstav, oper, baletů a koncertů vážné hudby. V rodině se říkalo, že milovala jen jednoho muže, jistého maďarského houslistu, který hrál chvíli v Čechách, pak ve Vídni a nako

Někdy bych si s chutí vrazila pár facek. Jako ve chvíli, kdy jsem vyžvanila velké tajemství. Rozvedla jsem kamarádku. Znaly jsme se od střední školy, po maturitě jsme se jedna druhé ztratily. Bylo to velké překvapení, když jsme se potkaly po dvanácti letech na stejné pražské poště. Obě nás osud zavál do hlavního města. Martina ovdověla, zůstala sama s osmiletým klukem, zatímco já přišla do Prah

Snažila jsem se být ve výběru partnera opatrná, vždy se ale z něj vyklubal můj líný táta. Ten seděl celý den u knihy, můj nynější muž u počítače. Od okamžiku, kdy jsem pobrala rozum, si pamatuji naši typickou domácí atmosféru. Matka běhá kolem nás, pěti dětí, chodí do práce a doma má pak druhou směnu. Táta někde sedí a čte si. Pravda, díky tomu hodně věděl, ale do žádné vědomostní soutěže v  te

Manžel zemřel před pěti lety a děti by mě nejraději viděly jen v křesle u televize. Ale já ještě potřebuju být užitečná! Nebála jsem se chudoby, důchod mi na skromný život stačil. Děsila mě ale ta hlučná samota a pocit, že můj svět končí u dveří bytu a že už mě vlastně nikdo nepotřebuje. Jako bych přestala být pro ostatní důležitá. „Mami, ty ses snad zbláznila,“ kroutila hlavou dcera, když jsem

Byla to tichá, plíživá katastrofa, která nepřišla jako blesk z čistého nebe, ale začala takovým příjemným chvěním v mém nitru. A pak se daly věci do pohybu. Říká se, že vášeň je oheň, který hřeje. Jenže v mém případě to byla spíš ledová sprcha nebo jed, který mě pomalu rozežíral zevnitř, až nakonec zničil všechno, na čem mi záleželo. Nuda je dost nebezpečná Ještě před rokem bych o sobě s 

Deset let jsem zasvětila sepisování kroniky našeho městečka. Sbírala jsem příběhy pamětníků, fotky, dopisy. Já sama, ne ona! Moje sousedka Milada o mé práci věděla a dlouhé roky mi fandila. Občas si četla moje texty a povzbuzovala mě, abych pokračovala dál. To, co začalo jako obyčejný koníček, se postupně proměnilo v rozsáhlou kroniku mapující historii našeho městečka. Milada měla kontakty na z