Když jsem nemohla lásku najít já, nedokázala, jsem přenést přes srdce, že by moje sestra měla mít šťastný vztah. Musela jsem jednat. V mládí jsem byla veselá holka, která si chtěla jen užívat. S kolika kluky jsem chodila, bych těžko spočítala. To moje mladší sestra Miluška byla jiná. Byla to tichá duše, která byla raději doma, než někde na zábavě. Když jsem se ji snažila vytáhnout od učení, ned

Říká se, že černá kočka přináší smůlu. Nám doslova zachránila život! Nebýt jí, nevím, jak bychom vůbec dopadli. Pátek třináctého, černá kočka přes cestu nebo naopak štěstí přinášející kominík. Byla jsem vždy velmi pověrčivá a manžel se mi proto vysmíval. Tyto tři pověry se mi málem staly osudnými. Tehdy byl pátek třináctého a já se z toho důvodu bála odejít do zaměstnání. Zůstala jsem raději

Zůstala jsem sama, a když se hledal předseda SVJ, nechala jsem se k této nevděčné funkci přemluvit. To jsem netušila, jak línou spolupracovnici vyfasuju. Celý život se snažím dělat věci pořádně. Pěkně od podlahy jsem vzala i péči o náš jedenáctiposchoďový panelák. Vypadala nadějně Vše šlo celkem hladce do chvíle, kdy se místopředsedkyní výboru stala Klára z devátého. Bylo jí pětatřicet, r

Sedím po pracovní době ve ztichlé knihovně. Právě zde jsem kdysi potkala svého osudového muže a otce svého jediného, byť nenarozeného, dítěte. V knihovně pracuji už od školy. Je to jedno z těch míst, kde ticho není jen vítané, ale i povinné. A já ho miluju. V tichu není třeba nic vysvětlovat ani se přetvařovat. Vybrala jsem si dobrovolně samotu I když vyjít někdy s některými návštěvníky t

S Ondrou jsem začala chodit ještě jako studentka vysoké školy. Byl to nádherný vztah, narážel ale na jeden problém – neměli jsme příležitost být spolu. Já jsem sdílela podnájem ještě se třemi dalšími dívkami a přivést si tam kluka prostě nepřipadalo v úvahu. A Ondra, který už pracoval, dojížděl do Prahy z jednoho středočeského města. Podkrovní byteček Po půlročním vztahu jsme se rozhodli

Táta odešel k jiné ženě, s níž měl další dítě, ale o ně se staral, zatímco já jsem mu byla lhostejná. Mé dětství nebylo jednoduché. Moje vzpomínky na tátu postupně bledly a mizely, vídali jsme se míň a míň. Trápily mě zlé sny, v nichž jsem se vlekla nočním městem, hledala jsem tátu a cítila hluboké zoufalství. Někam se asi schoval, zkontrolovala jsem tmavý prostor za popelnicemi, ale tam byli n

Toho psa všichni v domě milovali, byl chytrý, hodný a poslušný. Jen jedna věc ho dokázala proměnit v zuřivou saň. Přítomnost kočky! Náš dům byl jeden z řady domů v ulici a skoro v každém měli psa nebo kočku, nebo obojí. My měli psa jménem Haryk. Měl to být vlčák, ale spíše to byla „směs ulice“. Ale i tak byl roztomilý a šikovný. Tatínek mu udělal na zahradě prostornou boudu a plně se mu věnoval

Celé naše manželství jsem měla špatné svědomí. Manžel si totiž celý život myslel, že mě v mládí připravil o panenství. Ani si už úplně přesně nepamatuji, jak na to přišel. Zda jsem mu tehdy zalhala, nebo prostě bylo jeho přání otcem myšlenky a já ho při tom nechala. Byla jsem věčně zamilovaná Pravda ovšem byla ta, že jsem před ním měla pěknou řádku kluků. V padesáti jsem se rozhodla, že u

Před časem přišel manžel s tím, že bychom měli šetřit, abychom si mohli vyrazit na dlouhou dovolenou. Můj manžel byl celý život spíš rozhazovačný, tak mě jeho návrh zaskočil. Říkala jsem si, že zřejmě na stará kolena zmoudřel. Moc z naší lásky nezbylo, tak jsem doufala, že se blýská na lepší časy. Naděje rychle pohasla Začala jsem v sobě živit naději na nově nalezený společný láskyplný vz

Když se pohádáte, v žádném případě se ve špatném nerozcházejte. Nikdy totiž nevíte, jestli to nejsou vaše poslední společné chvilky... Moje babička byla moudrá žena. Dnes je mi líto, že jsem jejím radám více nenaslouchala. Jenže člověk asi v životě musí chybovat, aby se co nejvíce poučil... Babička říkávala, že i když se večer pohádáme, ráno bychom se měli udobřit a rozejít z domova v dobrém