Nikdy nevíte, koho kde potkáte a jak vám zatočí se životem. Nikdy bych nevěřila, že svědek mého muže na svatbě se jednou postaví na mou stranu. S Martinem jsme se brali v době, kdy mi bylo pětadvacet. Nemuseli jsme, ale byli jsme tak zamilovaní, že jsme cítili potřebu svůj vztah zpečetit tímto krokem. Otěhotněla jsem rok po svatbě, na které mi byla za svědka moje nejlepší kamarádka, zatímco Pet

Tuhle ženu jsem potkala v divokých devadesátkách, když se všechno měnilo a lidé ztráceli hlavu z vidiny velkého bohatství. Jmenovala se Renata. Byla o patnáct let mladší než já, tehdy jí mohlo být kolem pětatřiceti, a vypadala jako ženská z reklamního katalogu. Dlouhé blond vlasy až do pasu, vysoké podpatky i při cestě pro rohlíky a make-up dokonalý od rána do večera. Tvrdila, že pracuje jako k

Byla to milá, krotká ovečka. Pobíhala po zahradě babičky a spokojeně se pásla. Lezla jsem na ni a vozila se. Netušila jsem, jak moc mi to pomůže. K babičce na vesnici jsme jezdili se sestrou a rodiči často. Sestra byla o čtyři roky starší, než já. Nejvíce jsme se těšily na zvířátka, která babička měla. Ovšem byl tam i jeden velký postrach – kohout, který měl na nás spadeno. Dokázal nás honit

Byly jsme skvělé kamarádky ze střední. Přísahaly jsme si, že budeme nejlepší parta navždy. Jenže já se nechala strhnout vášní. Na střední škole jsem se potkala s Mirkou a Hanou. Okamžitě jsme si padly do oka. Rozuměly jsme si, jako bychom se znaly odjakživa. Jak čas šel, naše přátelství posilovalo. Po maturitě, když naše studium končilo, jsme vyrazily na výlet do Krkonoš, a tam si přísahaly nes

Nevěřila jsem, že by mi Jiří někdy zahnul. Přesto se tak stalo. Chtěla jsem se rozvést, ale nakonec jsem tu radost sousedce udělat nemohla. S Jirkou to byla velká láska už od školky. Já měla ve vztahu vždy navrch, zatímco Jiří žárlil. Nikdy mě nikam nepustil samotnou, zejména na plesy a různé společenské akce. Dokonce i na mé firemní večírky se dokázal vnutit, aby mě měl na očích. Smála jsem

Celý život jsem říkala, že do letadla mě nikdo nedostane. Donutil mě až syn, který měl v zahraničí nehodu a šlo mu o život. Už se létat nebojím. Vždycky jsem trpěla panickou hrůzou z létání. Myslím, že jsme to měli v rodině, protože strachem z výšek trpěl i můj otec. Já jsem tu šílenou fobii podědila po něm. Můj manžel kvůli tomu letěl jednou sám na dovolenou, protože já odmítla vstoupit do let

Malá Kristýnka doplavala až do středu rybníka, když jí nafukovací kruh praskl. Kdyby nebylo okamžité reakce naší fenky Asty, bylo by možná pozdě. Byly prázdniny a moje dcera Kristýnka je nejraději trávila u babičky a dědečka na vesnici. Tedy u mých rodičů. Bylo krásné léto, tak jsme byli každý den u vody. Koupaliště v místě nebylo, jen velký rybník. A ten je vždycky zákeřný. Naše malá Kristýnka

Nikdy by mě nenapadlo, že se mnou ta událost tolik zamává. Najednou jsem byla jiný člověk. Stydím se za to, co jsem v panické hrůze udělala. Bylo už k večeru, šero, špatná viditelnost a trochu mlha. Pospíchala jsem autem domů, už jsem se viděla ve vaně po náročném pracovním dni. Člověk ale nemá spěchat. Stalo se to za zatáčkou na silnici, která vedla lesem. Někdo tam šel, a já ho uviděla na pos

Říkala jsem si, že mám dokonalou rodinu a vše pod kontrolou. Pak ale přišlo nečekané dědictví – obří nevycválaný pes, který nám obrátil život. Manžel pracoval v bance, já jsem učila na gymnáziu a naše dvě dcery byly vzorné studentky vysokých škol, které se domů vracely jen na vyprání prádla a nedělní oběd. Náš dům byl sterilně čistý, v obývacím pokoji zářil bílý koberec a největším vzrušením tý

Seděla jsem v naší kuchyni, prsty nervózně bubnovala o desku stolu a dívala se na prasklinu v omítce, kterou mi sliboval opravit už před třemi lety. Už jsem nic nečekala. Vzduch v domě byl těžký, prosycený tichem, které mezi námi s Karlem už nějakou dobu panovalo jako neprostupná zeď. Čekala jsem, že se každou chvíli vrátí z práce a my to konečně rozsekneme. Však už bylo na čase. Dcera měla svo