Neuvěřitelný život – 7. stránka – SkutečnéPříběhy.cz

Neuvěřitelný život

Bylo těžké vzdát se místa, které jsem tolik milovala

3 minuty čtení

Prodat chatu po dědovi, kde jsem zažila tolik krásných chvil, bylo nesmírně surové. Zdálo se však, že se s tím budu muset smířit. Moji rodiče se rozhodli prodat chatu, kde jsme byli všichni tak šťastni. Bylo to, jako by prodávali vzpomínky na to nejkrásnější, co se v mém životě odehrálo. Myslela jsem, že mi to roztrhne srdce, a vlastně jsem si to i svým způsobem přála. Selže mi srdce, a nejl

zobrazit více >>

Vzala mi chlapa, u mě skončila

4 minuty čtení

Když se moji rodiče rozvedli, zůstala jsem sama s mámou, která po novém vztahu neprahla. A mně to vyhovovalo. Pak mě ale máma ošklivě zradila. Přestože se kolem mámy chlapi točili, ona se o ně nezajímala. „Žádného nepotřebuji, mám tebe,“ tvrdila mi často. V první řadě to byla vždy úžasná máma, která se mi odmalička maximálně věnovala a pomáhala mi. Když mi v maturitním ročníku nešla matematika,

zobrazit více >>

Jak mi moji rodiče (ne)vybrali ženicha

3 minuty čtení

Dohazovačství patří leda tak do Prodané nevěsty, v moderních dobách nemá co dělat. A pokud ano, pak působí poměrně legračně. Dnes už to zní neuvěřitelně, ale je to pravda. Naši mi dohazovali ženicha, mladíka Ivana, protože si mysleli, že se s ním budu mít dobře. Jeho táta pracoval na okresním národním výboru a byl, jak se hezky říká, velké zvíře. Bydleli ve vile a vzbuzovali dojem, že jsou mocn

zobrazit více >>

V nouzi poznáš slepici. I ona umí pomáhat

3 minuty čtení

Byla mou nejoblíbenější, trápila jsem se, že se ztratila. Podezírala jsem souseda, že ji snědl. Jak se ale ukázalo, běžela pomoct staré, nemocné paní. Jsem z rodiny, která už po několik generací žije v maloměstě na Vysočině. Děti už odrostly a manžel mi utekl za jinou. Za mladší, jak jinak. Mám několik dobrých kamarádek, se kterými zajdu občas na kafe. Jinak jsem věčně zoufale sama. A tak jsem

zobrazit více >>

Manžel ukončil můj věčný boj s nadváhou

2 minuty čtení

O svou postavu jsem se hrozně bála. Propadala jsem panice, když jsem po dětech přibrala dvacet kilo. Nakonec jsem pochopila, že na tom nezáleží. V době svého mládí jsem měla postavičku jako lusk, mohla jsem si dovolit upnuté svetříky a odvážné plavky. Kamarádky mi záviděly. „Ty bys mohla dělat modelku!“ slýchala jsem. V pětadvaceti mě uhnal Petr, inženýr v naší firmě, kde jsem dělala sekretářku

zobrazit více >>

Nikdy nevíte, komu se na ulici nebudete líbit

2 minuty čtení

Syn je hodný a slušný člověk. To ale nestačí k tomu, abyste byli sympatičtí každému. Čekání v noci na autobus ho stálo málem život. Můj syn Michal ve škole nikdy nepatřil k premiantům, ale nějak dodělal učňák a našel si dobré místo automechanika. Dětství neměl lehké. Byla jsem na něj a jeho dva bratry sama. Měla jsem se hodně co ohánět. Michal byl nejstarší, tak velká zátěž ležela i na něm. Mus

zobrazit více >>

Nečekaný podzim života

5 minut čtení

Nikdy by mě nenapadlo, že se mi něco takového stane. V mém věku už jsem si myslela, že život s láskou mám přečtený od první do poslední stránky. Jak se ukázalo, některé kapitoly čekají, až k nim jednou skutečně dozrajeme. A ta moje přišla v okamžiku, kdy jsem to čekala nejméně. Bylo mi čerstvě 65 let, když jsem se přestěhovala do malého města na jihu, abych měla blíž k dceři a vnoučatům. Po man

zobrazit více >>

Proč jsem utekla před láskou?

5 minut čtení

Kdysi dávno jsem potkala muže svých snů. Bohužel jsem neměla dost odvahy na to, abych tuhle svoji životní šanci dotáhla do konce. Teď už je na všechno pozdě. Zbyly jenom vzpomínky, zůstaly otázky. Možná sen, který se ale ve skutečnosti nikdy neodehrál. Byla to naděje Počátkem devadesátých let jsem přijela do Brna za svou bývalou spolužačkou. Dlouho jsem ji neviděla, jenže nedopadlo to dob

zobrazit více >>

Už jsem se přestala brát vážně…

5 minut čtení

Brát v životě všechno vážně a doslova je hloupost. Dnes už to vím a je mi dobře na světě. Moje kamarádka Hanička se tváří naprosto zoufale. „To byl tedy pěkný trapas. Už tam nikdy nejdu. A ty ses tomu ještě smála.“ Dívá se na mě svýma velkýma modrýma očima pěkně vyčítavě. „Taková strašná ostuda! Co si o mně pomyslí. Že už jsem snad nesvéprávná.“ Smála bych se klidně dál, ale vím, že ona by t

zobrazit více >>

Příživnice, která nás jen využívá

3 minuty čtení

Nechci vypadat jako matka, která si vychovala mamánka, ale ta ženská, která okupuje náš dům, v něm už nezůstane. Je tak vypočítavá! Syn Jarda, můj chlapeček, byl vždy moc hodný. Po maturitě sice uvažoval o vysoké ve velkém městě, ale když ho nevzali, našel si práci u nás a zůstal bydlet doma. Byla jsem už pět let vdovou, tak jsem to přivítala s nadšením. Sama bych náš velký barák nezvládla a mu

zobrazit více >>

‹ PŘEDCHOZÍ

DALŠÍ ›