Nevěřila jsem, že by mi Jiří někdy zahnul. Přesto se tak stalo. Chtěla jsem se rozvést, ale nakonec jsem tu radost sousedce udělat nemohla. S Jirkou to byla velká láska už od školky. Já měla ve vztahu vždy navrch, zatímco Jiří žárlil. Nikdy mě nikam nepustil samotnou, zejména na plesy a různé společenské akce. Dokonce i na mé firemní večírky se dokázal vnutit, aby mě měl na očích. Smála jsem

Celý život jsem říkala, že do letadla mě nikdo nedostane. Donutil mě až syn, který měl v zahraničí nehodu a šlo mu o život. Už se létat nebojím. Vždycky jsem trpěla panickou hrůzou z létání. Myslím, že jsme to měli v rodině, protože strachem z výšek trpěl i můj otec. Já jsem tu šílenou fobii podědila po něm. Můj manžel kvůli tomu letěl jednou sám na dovolenou, protože já odmítla vstoupit do let

Malá Kristýnka doplavala až do středu rybníka, když jí nafukovací kruh praskl. Kdyby nebylo okamžité reakce naší fenky Asty, bylo by možná pozdě. Byly prázdniny a moje dcera Kristýnka je nejraději trávila u babičky a dědečka na vesnici. Tedy u mých rodičů. Bylo krásné léto, tak jsme byli každý den u vody. Koupaliště v místě nebylo, jen velký rybník. A ten je vždycky zákeřný. Naše malá Kristýnka

Nikdy by mě nenapadlo, že se mnou ta událost tolik zamává. Najednou jsem byla jiný člověk. Stydím se za to, co jsem v panické hrůze udělala. Bylo už k večeru, šero, špatná viditelnost a trochu mlha. Pospíchala jsem autem domů, už jsem se viděla ve vaně po náročném pracovním dni. Člověk ale nemá spěchat. Stalo se to za zatáčkou na silnici, která vedla lesem. Někdo tam šel, a já ho uviděla na pos

Říkala jsem si, že mám dokonalou rodinu a vše pod kontrolou. Pak ale přišlo nečekané dědictví – obří nevycválaný pes, který nám obrátil život. Manžel pracoval v bance, já jsem učila na gymnáziu a naše dvě dcery byly vzorné studentky vysokých škol, které se domů vracely jen na vyprání prádla a nedělní oběd. Náš dům byl sterilně čistý, v obývacím pokoji zářil bílý koberec a největším vzrušením tý

Seděla jsem v naší kuchyni, prsty nervózně bubnovala o desku stolu a dívala se na prasklinu v omítce, kterou mi sliboval opravit už před třemi lety. Už jsem nic nečekala. Vzduch v domě byl těžký, prosycený tichem, které mezi námi s Karlem už nějakou dobu panovalo jako neprostupná zeď. Čekala jsem, že se každou chvíli vrátí z práce a my to konečně rozsekneme. Však už bylo na čase. Dcera měla svo

Vždycky jsem si zakládala na tom, že v naší účetní firmě něco znamenám. Vše rozmetala jedna ambiciózní mladá kolegyně. Vedla jsem oddělení patnáct let, znala jsem jména dětí všech kolegyň a věřila jsem, že poctivá práce a zkušenosti mají větší cenu než ostré lokty. Pak ale nastoupila Linda. Bylo jí něco přes třicet, měla titul z prestižní školy, dravý pohled a úsměv tak dokonalý, že působil jak

V poslední době jsem na sobě začal pozorovat nepříjemný nešvar. Pokaždé, když jsem měl chvíli klidu, automaticky jsem sahal po telefonu a začal bezcílně projíždět sociální sítě. Moje schopnost soustředit se na jednu věc déle než pár minut byla v troskách. Cítil jsem se mentálně unavený, roztěkaný a upřímně mě štvalo, jak marním svůj volný čas. Frustrace vyvrcholila jednoho večera, kdy jsem si uvěd

Na třídní schůzku se rodiče většinou trošku bojí. Jen málokoho potká na této školní akci ohromné štěstí, tak jako se to přihodilo mně. Dcera mě poprosila, abych místo ní zašla na základní školu, kam chodil můj vnuk. Konaly se zrovna třídní schůzky a dcera neměla čas tam dorazit, a tak jsem ji zastoupila. Předem mě varovala, že je můj vnouček Matyáš kvítko z čertovy zahrádky, což jsem ostatně do

Náš Honzík si tu zlatou rybičku moc přál a já jsem neměla to srdce mu ji nekoupit. Chodili jsme k akváriu a prosili, ať nám vyplní přání. A ona nás nakonec vyslyšela. Doma jsme skvělá parta, všichni se máme rádi, vládne u nás pohoda, radost a veselá mysl. Jednou, když byl můj vnuk Honzík ještě malý, chodil do třetí třídy, jsme ale prožívali nepříjemné období. Já i můj muž jsme nastoupili do důc