Bylo mi mnohem líp, když jsem ten prokletý mobil neměla. Dneska už to vím. Nový přístroj byl chytrý až příliš. Prozradil mé největší tajemství. Na nový mobil jsem se moc těšila. Byl to můj sen! Uměl spoustu věcí! Ten mi bude každý závidět! „Na co ho potřebuješ?“ poškleboval se mi mladší bratr, který se v nových přístrojích, zejména mobilech a počítačích vyznal. „Na těch pár věcí, co na mobilu u

Vždycky jsem měla respekt k pátku třináctého a tahle příhoda mi dokázala, že to bylo oprávněné. Pátek třináctého jsem nikdy neměla ráda. Manžel si ze mě kvůli tomu dělal legraci. Tvrdil, že žádné nešťastné dny neexistují a že člověk si vše namlouvá. Jenže já jsem ten den, kdy se v kalendáři zase objevila třináctka v kombinaci s pátkem, měla od rána zvláštní pocit. Musela jsem se vrátit domů

Zlou ženskou si většinou představíme jako někoho, kdo je primárně zákeřný a krutý. Ona byla ale milá a životem zkoušená chudinka. Existují lidé, kteří si dokážou získat důvěru téměř okamžitě. Působí křehce, bezbranně a člověk má pocit, že jim musí pomoci. Moje bývalá švagrová Klára byla přesně taková. Dlouho jsme ji považovali za oběť nepříznivého osudu. Teprve později jsme zjistili, že skutečn

Na krku jsem měla šedesátku a byla jsem pořád sama. Bolelo mě to a přála jsem si, aby se to konečně změnilo. A tomu štěstí jsem se jala pomoct. Neviditelná. Přesně tak jsem si tehdy připadala. Prodavačky v obchodě si mě sotva všímaly, muži se za mnou už neotáčeli a mladší ženy kolem mě procházely, jako bych byla vzduch. Možná je to přirozené. Možná se jen nikdo nechce dívat na připomínku toho,

Léta vyprávěla o tom, jak se jednou podívá do Říma, aby si splnila svůj životní sen. Tu cestu jsem jí zprotivila. Pak jsem si tam jela sama s dcerou a chlubila se krásnými zážitky. S Marií jsme se znaly od střední školy. Já se tehdy přistěhovala. Naše domky byly ve stejné ulici, když jsme se provdaly, chodily jsme společně s dětmi na hřiště a vyprávěly si o našich snech. Byly jsme mladé a měly

Nemohl se smířit s tím, že přišel o svého páníčka i o domov. Nikde si nemohl zvyknout. Až do vsi přijela rodina s malým chlapcem... Pan Kudrna byl už starý pán, stále ale jezdil na brigádu do své staré práce, kam chodíval celý život. Teď už tam ale jen seděl na vrátnici. Tak si ho vážili, že mu ten přivýdělek, když odcházel do důchodu, sami nabídli. Pan Kudrna na tom nebyl zdravotně dobře. Měl

Nikdy mě nenapadlo, že se sousedka sníží k takové zlomyslnosti. Musela jsem jí to vrátit i s úroky. Samozřejmě se souhlasem celé naší rodiny. Nikdy jsme se sousedy nevycházeli ideál­ně. I když mezi námi nedošlo k otevřenému boji, skřípání zubů bylo slyšet občas i přes plot. K výbuchu emocí došlo až v době, kdy naše dcera odmaturovala a syn byl na střední. Jejich Aničce bylo sedm. Začaly práz

Celý život se věnuji pěstování vzácných druhů bylinek. Řekla bych, že jsem v tom dobrá. Ale moje sousedka mě stejně převezla, aby byla lepší. Vždy to byla moje velká vášeň, můj klid, a nakonec se to stalo i mým životním posláním a přivýdělkem. Když se objevila Klára, mladší sousedka, ambiciózní žena kolem třicítky, která se přistěhovala do vedlejšího domu, měla jsem pocit, že jsem konečně potka

Byla jsem pohledná plavovláska, muži mi leželi u nohou. Hezky se mi na to zvykalo. Jenomže léta běží a přijde okamžik, kdy už nevzbuzujete takový zájem jako dřív. Byla jsem hvězdou všude, kam jsem vkročila. Zářivě blond vlasy, postavička ham ham, jak se zpívá v písničce, nohy zpravidla v minisukni, dlouhé bůhvíkam. Byla jsem zvyklá lámat srdce na potkání, poslouchat obdivné řečičky: „Teda, to j

Díky němu nebyla sama a až do smrti se cítila šťastná. Říkala mu Vivaldi a byla přesvědčená, že to je inkarnovaný skladatel. Přestali jsme jí to vymlouvat. Většinu svého života žila teta Julie uměním. Vznášela se na obláčku výstav, oper, baletů a koncertů vážné hudby. V rodině se říkalo, že milovala jen jednoho muže, jistého maďarského houslistu, který hrál chvíli v Čechách, pak ve Vídni a nako