Bylo mi jí líto a skočila jsem jí na lep. Začalo to svačinami a skončilo penězi. Přes varování jsem jí věřila, domnělé chudince. Nastoupila k nám nečekaně a hned vzbudila moji lítost. Neměla svačinu a doma si prý zapomněla peněženku. Bylo jasné, že se s ní o jídlo rozdělím. A aby toho nebylo málo, dostala i pozvání na oběd. Moc jí v jídelně nechutnalo, ale já ji v duchu omluvila a svedla to na

Všechny jsou skvělé a krásné, ty mé vnučky. Ale aby mi kvůli tomu někdo záviděl? Nemohla jsem svoji sousedku pochopit. Ne že bychom byly nějaké skvělé kamarádky a navštěvovaly se každý den. Ale za ty roky, kdy jsme byly sousedkami, jsme se znaly celkem dobře. Občas jsme se sešly na kávu a občas jen tak před domem. Na kus řeči, jak jsme tomu říkávaly. Měla krasavce Sedly jsme si na lavičku

Tolik mě to k tomu klukovi táhlo, že jsem z něj nemohla spustit oči. Neměla jsem ani tušení, že se právě dívám do očí svému sourozenci... S Adamem jsme se poznali na dovolené. Dohromady nás svedla náhoda, vybrali jsme si zkrátka stejný zájezd k moři. Mně bylo tehdy pětadvacet a jemu o dva roky méně. Hned, jak jsme se uviděli, přelétla mezi námi jiskra a vzniklo magické pouto, které nás k sobě t

Bezdomovcům jsem se vyhýbala obloukem. Pak mi jeden z nich pomohl v dramatické situaci. Odvděčila jsem se mu. Nejen on pak našel novou cestu životem. Vídala jsem toho muže každý den, když jsem chodila do práce. Vysedával na lavičce v parku. Nikdy jsem mu nedala ani korunu. Ani mě to nenapadlo! Vyrůstala jsem v rodině, kde se žebráky opovrhovalo. Máma říkala, že každý si za svůj mizerný život mů

Švagrová se zbláznila do estetických zákroků. Mého bratra přivedla nejen na mizinu, ale také ho nakonec vyhodila z domu. Měli mít s manželkou patnácté výročí svatby, místo toho je čeká rozvod. „Mám pocit, jako bych poslední dobou žil s docela jinou paní.“ Bratr si přišel postěžovat s tím, že ho žena vyhodila, když jí řekl, že na její úpravy už nedá ani korunu, protože ji prostě nemá. Někd

Myslely jsme, že někdo volá o pomoc, tak jsme mu ji zavolaly. Byl to omyl, díky kterému jsem poznala svého muže. S Janou, mojí sestřenicí, jsme se po mnoha letech vypravily do míst, kam jsme jako malé holky jezdily pravidelně k prarodičům. Chtěly jsme tam strávit několik dní. Ubytovaly jsme se v pěkném penzionu. „Co kdybychom se podívaly do toho lesa, kam jsme chodily na maliny?“ navrhla Jana.

Táta mých dcer zmizel, když byly malé. Rodinný život ho k smrti nudil, hledal dobrodružství. A veškeré starosti nechal na mně. Být sama na dvě pubertální dcery, to bych nepřála ani úhlavnímu nepříteli. Nechápu, jak jsem to mohla zvládnout. Jejich otec zmizel, když byly malinké, zdůvodnil to slovy, že si svůj život představoval jinak a že si ho nehodlá dál ničit vyměňováním plínek a často marným

Tak pomalého a nemožného člověka jsem v životě neviděla. Neopravil mi vůbec nic, zato koukal, co všechno by mi doma snědl a vypil! Hlídala jsem tehdy malou vnučku Janičku, když se mi rozbila televize. To během hlídání dítěte, když zároveň potřebujete v klidu uvařit, nechcete. Pohádky v televizi byly v té době to jediné, co Janičku udrželo chvilku v klidu. Doma jsem toho měla už víc, co potřebov

Chytrá moc nebyla, neuměla nic pořádně, zato byla hezká a každý ji měl rád. Tvářila jsem se jako její nejlepší kamarádka, přitom jsem ji nenáviděla. Byla to taková nespravedlnost! Marcelu měl každý rád a kaž­dý z ní byl nadšený. Přitom nebyla moc chytrá. Na střední jsme seděly vedle sebe v lavici. Já byla mnohem chytřejší než ona, ale měla jsem tu smůlu, že jsem se nelíbila klukům, a ani učitel

Byla to moje chyba, já jsem ji ale nedokázala přiznat. Stydím se za to, co jsem udělala, ale na straně druhé vím, že bych to udělala znovu. Bylo mi tehdy kolem pěta­třiceti, když jsem se vrátila po šesti letech na mateřské do práce. Poté, co jsem tak dlouho pobývala se dvěma dětmi doma, jsem mnoho ze své profese zapomněla. Měla jsem vystudovanou střední ekonomickou školu, ale byla jsem téměř be