Svého osudového muže jsem potkala v momentě, kdy se rozhodoval, jestli stráví zbytek života s jinou. Po škole jsem nastoupila do svého prvního zaměstnání, prestižního klenotnictví. Zákazníci chodili různí. Staří, mladí, příjemní, nemilí, hezcí i nepohlední. Jeden mi utkvěl více v paměti. Jen co vstoupil do dveří, cítila jsem mravenčení. Chvíli se rozhlížel, pak chtěl vidět prsteny. Byly jsme u

Lékař mi vypsal poukaz a odeslal mě na masáže nohou kvůli chronickým otokům. Nebylo mi ani moc divné, že musím platit. Nohy jsem měla nateklé čím dál víc a už mi nestačila ani pohodlná obuv. Vypadala jsem v ní, jako když jdu pracovat na pole, ale co mi zbývalo! Bosa jsem do zaměstnání chodit nemohla. Vyzkoušela jsem všechny dostupné krémy, bylinky i diety na odvodnění, ale nic nepomáhalo. „Půjd

Stále jsem si opakovala, že nic špatného nemůže trvat věčně. Že jednou nad mojí hlavou konečně vysvitne sluníčko a bude zase lépe! Jenže to trvalo už moc dlouho. Můj život byl dlouho až příliš pohodový. Krásné dětství, dobré výsledky ve škole i ve sportu a potom jsem potkala kluka a byla z toho láska na celý život… Myslela jsem, že žertuje Svatba na sebe nenechala čekat a děti také ne. Po

Bylo obyčejné letní ráno. Probudili jsme se na chatě. Přemýšlela jsem, co uvařím k obědu. A pak se můj svět zhroutil jako hrad z písku. Nic nenasvědčovalo, že tenhle den na naší chatě bude jiný než všechny předchozí. Vyšla jsem na verandu a nadechla se léta. Nádherný den. Z louky svítily kopretiny a slunce běsnilo už teď, když staromódní budík ukazoval sotva osm hodin. Půjdeme se koupat k rybní

Věčně jsme se hádali. Můj soused byl neurvalý a drzý, choval se jako hulvát. Zato jeho stará maminka byla dobrota sama. Zase jsme se s tím hulvátem odvedle pohádali. Stříhal břečťan, můj břečťan, který přerostl zeď a plazil se po té jeho. Stříhal ho však tak neurvale, že poškozoval i ten můj. To jsem si nemohla nechat líbit. „Stříhejte prosím opatrně,“ žádala jsem ho, ale zdvořile. „Vždyť tu ro

Mému muži vstoupila s padesátkou do života energická dívka, která vzala osudy nás všech do svých rukou. Musela jsem jí to zatrhnout! Byli jsme tak skvělý pár, když jsme se brali. Všichni říkali, že se k sobě báječně hodíme a naše děti jsou úžasné, krásné, chytré a talentované. Jenže člověk nikdy neví, kdy se co v životě pokazí. Stalo se to v nejhorší možnou chvíli. Manžel oslavil padesátiny a m

Mé dětství a dospívání se datuje do dob komunismu. Tehdy jsem nechápala, že jsou hranice, přes které někdo nemůže nebo že kádrový posudek může ovlivnit, zda budete studovat. Už jako malá holka jsem věděla, že budu jednou lékařkou. Když jsem se po maturitě v roce 1983 opravdu dostala na vysněnou medicínu, skákala jsem radostí. Studium byl můj svět a nic kolem mě nezajímalo. Zajímala mě jenom

Zatímco já chodila do zaměstnání, soused trávil u nás téměř každé dopoledne. Hrál karty s mým mužem. A bylo to o peníze! To se mi nelíbilo. Vždycky jsem ho ráda viděla, byla jsem spokojená, že můj Toník má nějakou zábavu, protože jinak se hrozně nudil, jak sám říkával svému pochrupování před televizní obrazovkou. Prostě si ho vyhlédl Byl to takový jeho neměnný rituál. Snídaně, sprcha a tr

Důvěřovala jsem jí a se vším se svěřovala. Byla na mě milá a vstřícná. Nikdy by mě nenapadlo, že mi do očí lže a vůbec jí to nepřijde divné. Prý je to úplně normální! Mně její lhaní normální nepřipadalo. Kdyby se snad jednalo o nějaké prkotiny. Třeba cenu za šaty, kterou nadsadila rovnou o tisíc korun! Mohla bych to brát, že si vše jen přikrášluje, aby byla zajímavější. Vždyť i já si občas něco

Stále jsem jen přibírala. Doma mě přesvědčovali, že to máme v rodě, že s tím nic nenadělám. Tolik se mýlili! Se svou postavou jsem nebyla spokojená. Od prvních vzpomínek si sama sebe vybavuji jako tlustou holku s culíky. Doma jsme byli oplácaní všichni. Máma, táta, babička i můj starší brácha. Byli jsme prostě tlustá rodina a s tím se nedalo nic dělat. Tak mě alespoň všichni doma uklidňovali. „