Můžete být svědomitý řidič a stejně se vám to může stát! Strhla jsem volant proto, abych to zvíře nepřejela. Jen zázrakem to tehdy dopadlo dobře. Jako malá jsem ráda jezdila na kole a nebála se vyrazit na silnici do provozu. Už v osmnácti jsem si udělala řidičský průkaz a auta byla mou vášní. Řídila jsem ráda a často. A jezdila jsem bez nehod. Až před několika lety se mi stala ošklivá věc. Jela

Do Milanovy chaty jsem s ním jezdla potají, přikrytá dekou na zadním sedadle auta. Byla to úleva, když jsem konečně z milenky povýšila na jeho oficiální přítelkyni. Vyhráno jsme ale neměli. Roky jsme se skrývali jako dva vězni na útěku. Když už jsme jeli jednou za uherský rok na chatu, působilo to, pokud by nás někdo pozorně sledoval, komicky. Schovávala jsem se na zadním sedadle auta, ležel

Milovala jsem Rudlu z páté lavice u okna od školních let. Vědělo se však, že je blázen do krásné, černovlasé Katky a že se jí nikdy nevzdá. V jeho osudu jsem však byla vepsaná já. Odjakživa jsem byla zamilovaná do Rudly z páté lavice u okna. Jenomže všichni věděli, že Rudla je zamilovaný do Katky. Byla totiž zajímavá a měla dobrodružnou povahu. Každá jiná byla proti ní nudná, já dvojnásob. Katk

Jsem toho názoru, že dokud je člověk zdravý a plný elánu, měl by si vydělat co nejvíce peněz. Musí myslet na zadní kolečka. Moje sousedka Dita je ale můj pravý opak. Pohodářka, která si chce jen užívat. Po skončení střední školy už dál studovat nechtěla. Má ráda klid. Našla si špatně placenou práci v kanceláři, kde vykonává administrativní činnost. Práce ji ale prý baví, protože na ni nejsou kl

Když jsem potkala Jaroslava, myslela jsem, že se na mě usmálo štěstí. Byl vtipný a uměl se chovat k ženám a ke mně byl nesmírně pozorný! Přesto, že jsem byla přesvědčená, že už si žádného muže do života nepustím, udělala jsem tu chybu znova! Požádal mě o ruku a já nadšeně souhlasila! Říkala jsem si, že mi ho osud přihrál, aby mi vynahradil vše, co jsem do té doby musela přestát. Byla jsem to

S manželem jsem se potkala, když mi bylo třicet a z nevydařeného vztahu jsem už měla dvouletou Anežku. Myslela jsem, že je to konečně ten pravý. Ondřej byl rozvedený, veselý chlap, který se ničeho nebál a často jsme se spolu smáli. Vůbec mi nepřišlo, že je o dvacet let starší. Když se mě zeptal, jestli si ho chci vzít, byla jsem tou nejšťastnější ženou na světě. A dalších pár let bylo vážně

Už dlouho jsem ráno vstávala s pocitem, že můj život za nic nestojí. Život mi ničila švagrová. Dnes vidím, že jsem byla těsně před zhroucením. Osud mi ale přinesl novou naději. A to v podobě nevěry manžela. Mohlo by se zdát, že jsem blázen, ale právě náš rozvod mi přinese svobodu a já budu moci opustit dům, kde nejsem doma. Moje švagrová mi to celý život připomíná. Rodiny nám přály Teď má

Bylo teplé jaro, rozkvétaly růže. Vladimír si k nim klekl a požádal o moji ruku. Řekla jsem ano. Vychovávat vlastního tátu je dřina. Máma radši odešla a znovu se vdala za někoho normálního. Tehdy mi bylo skoro osmnáct a zůstala jsem bydlet u táty, protože mi ho bylo líto, a kromě toho jsem ho měla hrozně ráda. I tak byly chvíle, kdy se mi chtělo přerazit o něj lopatu. Věděla jsem, že ho nepřevy

Člověk by se měl radovat, plyne-li život poklidně a ve spokojenosti. Měli bychom si toho víc vážit. Protože stát se může ledacos. Některé věci si nevymyslíte, ty zkrátka musíte prožít a mnohdy i odtrpět. Vdala jsem se za rozvedeného chlapa, který mi přísahal, že o dceru z prvního manželství bojoval jako lev. Marně. Zhrzená první žena dělala všechno pro to, aby Markétu vídal co nejméně, ignorova

Byli jsme s kolegy tak skvělá parta! Jenže stačilo, abych odmítla návrhy jednoho z nich, a rázem jsem měla ze života peklo. Raději jsem odešla. Po maturitě jsem nastoupila do prvního zaměstnání. Byl tam mladý kolektiv, se kterým jsem se spřátelila. Stala se z nás úžasná parta, chodili jsme na zábavy, trávili spolu víkendy. Bylo nás sedm, čtyři holky a tři kluci. Toužila jsem po tom, abychom zůs