Poměrně brzy jsem ovdověla a trvalo devět let, než jsem našla odvahu se s někým sblížit. Petr byl o něco mladší než já a měl milovanou vnučku, kterou dost často hlídal. Když se ke mně nastěhoval, začala k nám Barborka jezdit docela často. Vždycky, když její maminka Blanka jela někam na lyže nebo jí přijel přítel ze zahraničí. Na to, že je ženatý, se objevoval docela často. K šestým narozeninám d

Byly jsme dost nesourodá partička kamarádek, které se potřebovaly jednou týdně pořádně předvést. Naše hloupé a podivné divadýlko bychom možná hrály dodnes. Kdyby… Znaly jsme se ze základky. Pak nás život zavál různými směry a osud zařídil, abychom se po mnoha letech opět sešly v jednom městě. Výhodou bylo, že jsme o sobě mnoho nevěděly, a tak jsme se mohly vzájemně ohromovat při nezávazném tlach

Před pár lety jsme byli s manželem od sebe a já si užívala. Jsem ráda, že jsme zase spolu, ale všechno jsem zpátky nevrátila. Mému manželovi se asi před pěti lety „přihodilo“, co se tak mužům okolo padesátky většinou přihodí. Najednou začal mít potřebu líp vypadat, nechal si obarvit šedivé vlasy, bez předchozí konzultace se mnou koupil „bourák, po kterém vždycky toužil“ a tak dále. Všechno jsem t

Pověrčivost byla mojí nejhorší vlastností. Bála jsem se černých koček a v pátek třináctého jsem raději ani nevycházela z bytu! Nevím, kde se vzala moje pověrčivost. Manžel si ze mě dělal vždycky legraci, když jsem musela dobrou zprávu zaťukat na dřevo. Černá kočka pro mě byla znamením smůly a houkání sýčka – raději ani nemluvě. Nejhorší byl pátek s datem třináctky. Hned od rána jsem čekala nějako

Jeho hlasitá hudba, smích a mlácení mě obtěžovaly každý den. Domluvy ani prosby nezabíraly. Nezbylo mi, než vyhlásit válku! Byt vedle toho mého byl stále prázdný. Ne, že by se nějaký ten nájemník nenašel, ale hned se zase odstěhoval. Rodiny i jednotlivci, matky s malými dětmi i senioři. Nebyl snad nikdo, kdo by v tom bytě vydržel déle než pár měsíců. Nedovedla jsem si to vysvětlit! Bez časopisů

Občas si nemohu pomoct. Musím něco ukrást! Nic mi neschází, jen adrenalin. Pocit nebezpečí. Ale manželovi jsem nechtěla ublížit. Musela jsem předstírat nemoc, jinak by mi neodpustil! Žila jsem si hezky. Hodný manžel, poslušné děti a dokonce i vyvedená vnoučata. Nový domek a každoroční dovolená u moře. Ani na zaměstnání jsem si nemohla stěžovat. Plat slušný a nepředřela jsem se. Každý by mi mohl z

Znaly jsme se už od základní školy. Byly jsme čtyři kamarádky – já, Petra, Iva a Simona. Vydrželo nám to až do let dospělosti, ačkoliv jsme byly každá naprosto jiná. Celý život jsem byla bezstarostná pohodářka, Petra trochu nervák, Iva ambiciózní dívka a Simona tichá, zakřiknutá, ale upřímná a kamarádská. Když jsme si někdy navzájem vjely do vlasů, týkalo se to vždy nás tří, nikdy ne Simony. T

Snažila jsem se, abychom nepropadli nudě a stereotypu. Vymýšlela jsem program na každý den. Nejvíc se nám zalíbily společenské hry. Karty a sázky o peníze zvítězily na celé čáře! Důchod není procházka růžovým sadem. S manželem jsme byli vždycky aktivní. Výlety, návštěvy hradů a zámků, zahrádka… Jenže, nemládli jsme a manžela začala bolet záda. S nějakými výlety a procházkami jsme měli utrum. Vymý

O manželově milence jsem věděla od samého počátku jejich vztahu. Nejvíc mi vadilo, kolik ho stojí peněz. Musela platit, nic jiného jí nezbylo! Měli jsme takový volný vztah, jak se dneska říká. Nijak jsme ho neplánovali, vyplynul ze situace. Manžel byl věčně někde na cestách, a já si zvykla na volnost. Když se poprvé přiznal, že mi byl nevěrný, neztropila jsem scénu, ani nežádala o rozvod. Dala js

Stojím ještě chvilku u manželovy postele a dívám se naposled do jeho tváře. A nemohu se zbavit palčivé otázky, zda mu dovedu odpustit. Jestli mu tedy někdy odpustím, honí se mi hlavou. Sestra mi gestem ukazuje, že už je čas jít. Proseděla jsem u jeho postele několik hodin. U člověka, který jsem celý život milovala a on tvrdil to samé. Plánovali jsme spolu ještě spoustu věcí. Tak jak je možné, že