Jmenovala se Renáta. Úplně zničila celou naši rodinu, a vypadala, že je jí to srdečně jedno. Jednou ze mě ten vztek náhle vyprchal. Nenáviděla jsem ji jako mor. To ona byla příčinou všeho neštěstí, které nás postihlo. Do té doby, než se přistěhovala do naší vesnice, jsme žili spokojeně. Jenomže ta poběhlice nenechala žádného chlapa na pokoji, ženaté nevyjímaje. Svádět zadaného ji bavilo nejv

Nikdy nás s manželem nenapadlo, jak smutný vedeme život, kdyby nebylo malého tvorečka, který náš smutný a ponurý byt rozveselil. V naší rodině jsme nikdy neměli žádného domácího mazlíčka. Maminka zvířata nesnášela, tak jsme my děti měly smůlu. Čas šel a já dospěla, našla si partnera pro život a toho si vzala. I když spolu žijeme léta, nikdy jsme si žádné dítě nepořídili. Nějak nám na to při naš

O podnikání jsme nikdy s manželem nepřemýšleli, natož v seniorském věku. Nápad se zrodil během chvilky a jeho realizace netrvala o moc déle! Do odchodu na zasloužený odpočinek mi zbýval sotva měsíc a mně se začalo zmocňovat zděšení. Na zdi v kuchyni jsem měla kalendář, kde jsem si odškrtávala jednotlivé dny, a málem počítala hodiny, kdy už budu konečně volná. Ale teď, když ta chvíle měla konečn

Když mi manžel řekl, koho miluje, málem to se mnou seklo! Naštěstí pravda byla úplně jiná. Nevím, proč takhle zkouší moje srdce. Už jsem ho skoro neviděla. Po příchodu z práce se načančal, dal mi pusu na čelo, jako bych byla jeho sestra a ne manželka. Potom trádá! Byl pryč. Zprvu jsem se domnívala, že chodí na procházky. Potom, když se začal parádit čím dál víc, jsem ho začala podezírat z nevěr

Kdybych řekla, že se stydím za to, co se stalo, lhala bych. Máma byla přísná na mě, a ještě přísnější na svého dobráckého přítele! Osud nás spojil. Byla jsem už dlouhou dobu celkem šťastně rozvedená a nikoho si nehledala. Ne že bych občas nezatoužila po přátelském objetí a společnosti nějakého příjemného a vtipného chlapa. Jenže kde takového vzít? Od rána do pozdního odpoledne v zaměstnání,

Prosila jsem, abych nemusela chodit do tanečních. Ale máma na tom trvala. Byl to pro mě hrozný zážitek, nerada na něj vzpomínám. Marně jsem mámu upozorňovala, že nejsem typ dívky, která by měla chodit do tanečních. Koukala se na mě, jako bych mluvila španělsky. Mlčky vrtěla hlavou a její oči hovořily beze slov, říkaly: Děvenko, jsi v pubertě a veškeré tvoje názory jsou k smíchu. Zapomněla dodat

Tolik jsem se snažila. Studovala jsem, pracovala, starala se o rodinu. Čím víc jsem se ale snažila, tím víc jsem se svému muži vzdalovala. Nikdy nezapomenu, jak mi do mého života vstoupil. Působil gentlemansky a měl smysl pro humor. Jako nesmělá středoškolačka jsem poprvé zažila jemné lechtání v břiše. Nepřál mi to Skvěle jsme si rozuměli, chodili na výlety, noční procházky, měli jsme spo

Někdy člověk uvízne v životním stereotypu, ze kterého se zdá, že už není úniku. Ale vždy je možné začít znovu a jinak. Chce to jen trochu odvahy. Žila jsem jen pro svou rodinu. Měla jsem tři děti, našla jsem si práci doma, abych s nimi mohla být i po skončení mateřské. Šila jsem pro celou rodinu, natírala dveře a okna, malovala byt, opravovala kapající kohoutky, autem, které jsem koupila v baza

Moje matka mě zásobovala rčeními a na každou situaci měla alespoň jedno v rukávu. A tak jsem byla připravena na lásku a štěstí. Ale dodnes čekám marně! Matčino oblíbené: každý svého štěstí strůjcem a štěstí přeje připraveným mě straší dodnes. Byla jsem připravená na lásku už od puberty, vysnila jsem si muže a dvě děti, krásný dům. Čekala jsem, že se mi mé sny splní. Jenže všechno je jinak a já

Vůbec nejsem sportovní typ. A přesto jsem se nechala uvrtat do ledasčeho. Já byla spíš na knížky, dokonce i vaření a dokonce i péči o rodinu. Těšilo mě starat se o druhé. Až když jsem zůstala sama, bylo mi nějak smutno. Musím s tím něco dělat Prázdný byt, nikdo už nic nepotřeboval. Připadalo mi, že jsem nepotřebná. Ale na druhou stranu jsem věděla, že to tak není. Jenomže když máte takové