O sestřičkách a doktorech se traduje ledacos. I já se nechala okouzlit doktorem. Mně ale takový vztah nic dobrého nepřinesl a zničil mi manželství. Sestřičky a doktoři, to zkrátka patří k sobě, říká se. Ne vždy to je ale pravda. Alespoň v mém případě určitě ne! Když jsem se kdysi po mateřských chystala znovu do práce, zjistila jsem, že zdravotních sestřiček je sice nedostatek, ale když máte malé

Když jsem si začala s Danem, měl to být pro oba jen takový nezávazný mimomanželský flirt. Milenec se ale zamiloval a já málem přišla o rodinu. Nikdy jsem se netajila láskou ke svému muži, se kterým máme dvě krásné děti a rodinný domek. Můj manžel Filip je ale starší a určité sféry manželského života ho nebavily tolik jako mě. A tak jsem si občas svůj život zpestřila nějakým tím krátkým dobrodruž

Bylo mi přesladkých osmnáct let. Měla jsem figuru antické bohyně, dlouhé černé vlasy a reparát z češtiny. Celé léto jsem proto trávila šprtáním dávno mrtvých básníků, až na jediný týden, kdy mi otčím zařídil práci hostesky. Poklonkováním boháčům na jachtě někde v Chorvatsku jsem si měla ozřejmit, jak se mají ti, kteří se učili dobře a jak ti, kteří dostali kouli. Můj drahý zákonný zástupce však

Za práci v naší cukrárně jsem byla moc vděčná. Skvělý kolektiv, hezké prostředí a hlavně bezvadná šéfová, která mi jako svobodné matce upravila pracovní dobu a vycházela mi vstříc jak jen mohla.  Konečně jsem se po dlouhé době cítila chtěná a tahle bezva cukrářská sebranka mi úplně vynahradila chybějící rodinu i muže po boku. Bylo mi zkrátka takhle dobře a nic jsem na tom nechtěla měnit. Ani ve

Svět se skládá z různých příležitostí a je jen na vás, jestli se jich chopíte a nebo budete jen nečině přihlížet a sledovat příběhy druhých jako na filmovém plátně. Nebojte se být hlavním hrdinou a udělejte ze svého života oscarový trhák.  Zamysleli jsme se někdy nad tím, kolik denně potkáte lidí? Míjíte jejich tváře, za kterými se skrývají různé životní příběhy, a dopředu víte, že pro vás navžd

Tomáš byl můj nejlepší kamarád snad od plenek. Ve školce jsme oba chodili domů po obědě, na prvním stupni jsme se společně učili hrát na flétnu, k čemuž se Tomáš málokdy přiznal, a teď jsme se spolu připravovali na střední školu. No, připravovali. Podnikali jsme spoustu věcí, včetně dnešního rozhledového výletu. Bylo nám skoro patnáct a absolutně nic nás netrápilo. „Co šílíš? Nabiješ si, jestli

S kamarádkou Monikou jsme se rozhodly udělat něco se svou hmotností. Natrefili jsme při tom na ženu, díky které víme, že nějaké to kilo navíc je krásné než chodící kosti. Jednou jsme si s Monikou řekly, že „opět“ zhubneme. To opět uvádím záměrně, protože takto hubneme už dlouho, ale pouze teoreticky. Každé dva roky se naše hmotnost méně či více zvýší. Kamarádka tentokrát prohlásila, že se už n

Moje starší sestra Romana byla vždycky úplně odlišná. Málokdo, kdo nás viděl poprvé, věřil, že jsme opravdu z jedné rodiny. Já jsem byla živá, neposedná průšvihářka, která má věčně spoustu kamarádů i ctitelů, zatímco tichá a „slušná“ Romana věčně seděla doma. Nikdy jsem si toho nějak moc nevšímala, brala jsem to jako předem danou věc. Až jednoho dne, kdy jsem nechtíc vyslechla rozhovor mámy s Ro

Vždy jsem si myslela, že když potkám toho pravého, okamžitě to poznám. To, že jste s člověkem, se kterým vydržíte do konce života, zjistíte až ve chvíli, kdy na sobě máte tepláky, týden jste si neumyla vlasy, stojíte uprostřed neuklizeného pokoje a on se na vás dívá jako na nejdokonalejší bytost na planetě.  Bylo mi tenkrát devatenáct a kamarádka mě vzala na párty, kde jsem nikoho neznala. Konala

Vzali jsme si pejska z útulku, bývají vděční. Náš Dasty se nám ale odměnil mnohem více než jen svou láskou a oddaností. Když bylo naší Evičce asi devět let, přemlouvala nás, abychom jí dovolili pořídit si psa. Zpočátku jsem z toho přání moc nadšená nebyla, zvíře je velký závazek na spoustu let a obávala jsem se, že ji za čas přestane bavit a všechna starost o něj zůstane na mně. Ale dcerka pros