Nechtěla jsem už dál jen přihlížet tomu, jak se má dcera trápí. A tak jsem se rozhodla vzít její štěstí do vlastních rukou. Má dcera Magda měla vždycky smůlu na nevydařené vztahy, byť si za to často mohla do jisté míry sama. Vždy si vybírala špatné typy mužů, a rychle končila se zlomeným srdcem. Když za mnou v devatenácti letech přišla s tím, že se musí vdávat, jen jsem spráskla ruce v obavá

Svého muže jsem nekriticky milovala a odpustila bych mu snad úplně cokoliv. Nevěra ale do mého seznamu nepatřila. Zasloužila pomstu, a bolestivou! Nevím, proč jsem byla tolik let pyšná na svého o dost mladšího manžela. Žádné velké výhody z tohoto svazku neplynuly. Málo vydělával a občas skoro nic. Byl namyšlený a také líný. No, a mně neustále předhazoval každou novou vrásku a nové kilo. Rozdíl

Jednoho dne mi došla trpělivost a rozhodla jsem se oplatit věrolomnost své proradné kolegyni. Nebylo to lehké, ale vrátila jsem jí všechno i s úroky! Z asloužila si to, falešnice jedna falešná. Nestačilo jí, že mi vyfoukla povýšení, které jsem si zasloužila. Ona mě pomlouvala, kudy chodila. Vymýšlela drby! Ten poslední ale přehnala. Namluvila mému manželovi, že asi někoho mám. Nebyla to prav

Byla jsem vychována v duchu toho, že chlapa si ženská udrží jedině tím, když bude dobrá kuchařka. Dnes už to ale není pravda. Dobré jídlo bylo podle mé maminky i babičky ta nejlepší zbraň proti sokyním. Byla to taková naše rodinná tradice – nevěry manželů zamést pod sukni a udržet manželství za každou cenu. I když si manžel odběhl za nějakým flirtem, zase se prý pokorně vrátil. Ženy v našem

Můj muž se za třicet pět let manželství hrozně změnil. Ztloustl a nepečuje o sebe. Člověk aby ho prosil, ať se večer osprchuje, když si jde lehnout. Dělá všechno pro to, aby mě vůbec nepřitahoval, a přesto po mně pořád chce sex. Už je mi jasné, proč se tomu říká „manželské povinnosti“, já to totiž tak beru. Tedy když se mi nepodaří se „tomu“ nějak vyhnout. Obvykle mi ale žádné výmluvy neprojdou

Moje manželství za nic nestála. První muž mi jen zahýbal, druhý navíc prohýřil se svou milenkou celé dědictví a pak měl ještě tu drzost se ke mně vrátit. Poprvé jsem se vdávala, když mi bylo dvacet jedna let. Byla jsem příliš mladá a hodně naivní. Starala jsem se obětavě o malého synka, zatímco manžel si velmi aktivně odskakoval k milenkám. První manželství vzalo zasvé Dokud to bylo v okr

Martina byla moje kamarádka již od mého prvního zaměstnání. Prožily jsme tak spolu kus života, kdy jsme si byly oporou v běžných rodinných starostech. Jak už to ale bývá, i naše cesty se na čas rozešly. Když jsem skoro před čtyřiceti lety nastoupila do své první firmy, Martina tam už nějaký čas pracovala. Byla na pozici zástupkyně vedoucího. Jako jediná ze zaměstnanců měla vystudovanou vysokou

S manželem jsme svoji osmadvacet let a máme dnes už dvě dospělé dcery. S dětmi jsem byla dlouho doma a věčně jsem na ně byla sama. Martin na nás neměl čas. Vlastně ho ani mít nechtěl. Já i děti jsme pro něj byli vždy tak trochu přítěží. Napřed jsem se tím trápila, pak jsem bojovala jako lvice o jeho pozornost, a nakonec jsem si našla milence, ne jednoho, ale dva. Dávají mi pocit, že o mě aspoň

Jiřina je moje nejlepší kamarádka od mládí. Prožily jsme toho spolu hodně, rozvody i nové lásky. Když jsem se zamilovala, byla první, kdo to věděl. Nemohla jsem se dočkat, až Jiřinu s Karlem seznámím. „Co mu říkáš?“ hned jsem na ni vybalila, jakmile jsme se ocitly samy. „Fešák a sympaťák,“ pravila. „Ale můj typ to není,“ dodala, čímž mě trochu překvapila. Život nás rozdělil S Jiřinou se z

Byla jsem šťastná, když si syn vybral za ženu mou kolegyni. Měla jsem ji jako dceru. Ona mi však prozradila tajemství, které si vezmu do hrobu. Svého syna jsem vychovávala sama. Vyrostl z něho báječný muž. Vždycky jsem na něj byla pyšná. Smůlu měl jen v lásce. Několikrát se zamiloval a vždycky narazil. V práci jsem se spřátelila s novou kolegyní Danou. Tátu stejně jako můj syn nepoznala, její m