Někdy uděláte špatné rozhodnutí, a pak s tím už nehnete. A váš život nabere směr, který jste ani nechtěli. Na pískovišti je dnes nějak plno, ale my s Eliškou máme svou oblíbenou lavičku. Já si sednu a vyndám křížovky. Eliška s kyblíčkem poslušně jde „péct“ bábovičky do pískoviště. Krásná vnučka, říkají ostatní babičky a maminky na hřišti. A jak je poslušná. Eliška je opravdu krásné dítě, ale ne

Vrátit se do vykradeného bytu je velký šok sám o sobě. Když pak uvidíte tu spoušť, zmocní se vás pocit bezmocnosti a zoufalství. Konečně se mi podařilo dát dohromady další fotografii. Teprve třetí. Je to hrozná piplačka. Všechny fotografie z našeho rodinného alba jsou totiž roztrhané na malé kousky a pěkně promíchané. Najít všechny, které patří k jedné fotografii, je neskutečná dřina. A pak ješ

Také jste rádi jezdili na pionýrské tábory? To už je dávno. Vzpomínám, jak se ve stanu s podsadou krásně usínalo. Stalo se to na pionýrském táboře. Bylo mi osmnáct let a jela jsem tam jako oddílová vedoucí. Léto zrovna vrcholilo, tábor byl na kraji lesa, spalo se ve stanech s podsadami, ráno nás budila jásavá trubka a běželo se na rozcvičku. Dostala jsem na starosti oddíl nejmenších holčiček

Vždycky jsem svého manžela musela poslouchat. Trvalo dlouho, než jsem v sobě našla sílu, abych přestala žít pod bičem toho otrokáře. Už na základní škole jsme po sobě koukali. Naše rodina nám ale vztah nepřála. V osmnácti jsem otěhotněla. Ríša přišel a řekl, že není na takový závazek připravený. „Musíme se rozejít, tohle já nezvládnu!“ Byla jsem pod velkým stresem, a tak není divu, že jsem p

Strašně se za sebe i za bratra stydím. Bohužel už nic z toho, co se stalo, nelze vzít zpátky. Věděla jsem to! Byla bych se klidně vsadila, že i tohle rodinné setkání si nakonec odpustí. Od chvíle, kdy přestal podléhat rodičovské výchově, se nikdy nedokázal přimět k tomu, aby s námi společně slavil narozeniny své nebo někoho jiného z rodiny. Vždy popřál v tichosti a sólo. Nikdy ho nezajímala

Měla jsem už šedesátku na krku a můj život plynul v zaběhlých kolejích. Nebyla jsem nešťastná, ale ani šťastná. Až jsem potkala Jeho. Nikdy by mě nenapadlo, jak krásná pozdní láska může být. Pracuji v účtárně, což samo o sobě není moc radostná práce. Nic jiného ale neumím, a tak jsem doufala, že už to do důchodu doklepu. Právě můj blížící se odchod byl důvodem, proč mi šéf přijal kolegyni. A

Představa to byla hezká. Ujmeme se s partnerem dítěte, které jeho máma nechce. Tehdy mne nenapadlo, co vše se může stát. Užila jsem si hodně trápení. Ale stálo za to… Daniela jsem poznala před pátnácti lety. Žila jsem už tři roky sama se svým v té době třináctiletým synem Lukášem. Lukáš se kamarádil s Luckou, což byla Danielova mladší sestra a přes ni jsem Daniela poznala. Několikrát u mě Lucku

Manžel byl takový tyran, že jsem od něho utekla i s dítětem. Dluhy se na mě začaly hrnout ze všech stran a já je dlouho nedokázala řešit. Jednoho dne jsem si sbalila tašky, nasedla s malou dcerkou do auta a odjela od muže, který mě trápil. První dva měsíce jsem žila z úspor, pak si sehnala práci. Byla dost špatně placená, já zoufalá z toho, že nemám nic kloudného na sebe, že si nemůžu dát v res

Celý život jsem byla typická Divá Bára, která se ničeho nebála. Ani blesky a hromy mi nevadily. Spíše naopak. Teď je všechno jinak. Byla jsem vesnické dítě, v podstatě ze samoty, a měla jsem pro strach uděláno. Klidnou mě nechávali i divočáci, kteří se kolem našeho statku procházeli, a to i v době, kdy jsou obzvlášť nebezpeční a agresivní – když mají mladé. Nejvíce ze všeho mě fascinovala bo

Když jsme si s manželem při odchodu do důchodu koupili skoro nové auto, nemohli jsme se na něj vynadívat. Dlouho jsme na něj šetřili a bylo nám jasné, že je naše poslední. Vychovali jsme dvě dcery, které měl můj muž z prvního manželství. Jeho žena bohužel zemřela při automobilové nehodě, když holkám byly dva a čtyři roky. Tonda tak zůstal s holkami sám. Když spolu jedno léto trávili v kempu