Takové věci by malé děti prožívat neměly. Jenže život bohužel není procházka růžovým sadem. A rozvodů přibývá. Nejenže končilo léto, končilo mi i dětství. Přitom mi bylo teprve jedenáct, ale cítila jsem, že bezstarostné časy jsou tytam. Bolestně jsem záviděla dětem z našeho paneláku, protože jejich rodiny nebyly napadrť rozbité. Nechtělo se mi trčet doma, v té příšerné atmosféře, a tak jsem

Zjistila jsem, že moje matka má milence. A co je ještě horší, tím mužem je otec mého muže, můj tchán. Nemohu se s tím nijak srovnat. Byli jsme vždy normální rodina. Rodiče se měli rádi, občas se hádali, když hodně, tak jsme s bráchou trnuli, jestli se třeba nerozvedou. Oba jsme měli dost kamarádů, kteří pocházeli z rozvedených rodin. Třeba moje nejlepší kamarádka, ta měla dvě mámy a dva táty, n

Milan si sice přál kluka, ale když se narodila Bára, jeho nadšení neznalo mezí. Ti dva byli do jisté doby nejlepšími kamarády. Manžel byl odedávna vzorný táta, Barborku zbožňoval. Kdykoli bylo potřeba, zastoupil mě, nezdráhal se holčičku přebalit, pral pleny, žehlil, uspával ji. Byla jeho miláček. Zapomněl, že si přál kluka. Nejspíš si řekl, že z ní vychová kluka aspoň napůl, přistihla jsem

Kdysi jsem dostala na starost malého vnoučka, ale neuhlídala jsem ho. Vypadl z okna a způsobil si vážná zranění. Můj první a jediný vnouček se narodil předčasně a byl hned od narození dost vážně nemocný. Všem jsem pomáhala Péče o něho by byla náročná i pro zkušenou matku, natož pro moji dceru, které bylo sotva devatenáct let! Otcem našeho Filípka byl slušný kluk, pracovitý a milý. Jenže t

Když je někdo posedlý mamonem, těžko se s ním dorozumíte. Bohužel snacha miluje utrácení a nehledí přitomdo budoucna. Bojím se o syna i vnučku. Vilém se tváří dost rozpačitě a nervózně přešlapuje u dveří. Celou dobu, co přišli s Vendulkou, mou malou roztomilou vnučkou na návštěvu, čekám, až to řekne. Už mu nechci pomáhat v tom, že to za něj řeknu já. Že se ho zeptám, jestli nepotřebuje nějaké p

Když jsem potkala Jaroslava, věřila jsem, že bujaré mládí jsme si oba už dávno užili, takže nás čeká aktivní střední věk i poklidné stáří. Jsme spolu pár let a mé sny se hroutí. Seznámili jsme se před pěti lety. Na ulici. Vlastně to bylo velmi romantické setkání. Když jsme se míjeli, upadl mi šátek. Jaroslav galantně přiskočil sebral mi ho a usmál se na mě. Bylo to prostě jako sen Poděkov

Když jsem se vdávala, rozhodla jsem se, že si naši svatbu zorganizuji celou sama, i když už začínalo být trendy na vše si najmout lidi. Ale svatba se moc povedla. Všem se náramně líbila. Až na moji sestru! O to větší šok pro mě byl, když jsem pár měsíců po svatbě zjistila, že moje sestra kudy chodí, tudy naši svatbu pomlouvá. Příšerné prostředí, hnusný oběd a nevkusná nevěsta. To bylo jen pá

Cítila, že se blíží její poslední dny, a navzdory těžké nemoci chtěla naposledy vidět svůj rodný dům, kde byla šťastná. Mít babičku je většinou skvělé. Ta moje byla paní doktorová, a moc si na tom zakládala. Měla kamarádku Libušku, se kterou chodila ještě v osmdesáti hrát tenis. Byl to úžasný pohled na jejich hru jako z filmů pro pamětníky. „Já pleju, paní doktorová!“ volala na babičku Libuška.

Poté, co naše dcera dospěla, jsem se těšila, že jednou budu mít vnoučata. Musela jsem si na to hodně dlouho počkat. Zatímco já jsem se kdysi provdala za prvního kluka, do kterého jsem se zamilovala, a byla jsem s ním šťastná, dcera Martina to měla daleko složitější. Chtěla jsem mít více dětí než jedno, ale po narození Martiny se mi přes veškerou snahu i pomoc lékařů už nepodařilo otěhotnět. Dce

Moje matka a tchyně si nesedly od první chvíle, každá musela mít pravdu a nikdy se v ničem neshodly. Ničily nám tím domácí pohodu. Moje matka se s mou tchyní nedokázaly shodnou na ničem. Když se narodilo moje první dítě, bláhově jsem si myslela, že to ty dvě usmíří. Manžel Ivan mě tehdy odvezl do porodnice. Seděla jsem na příjmu a prodýchávala kontrakce. Manžel se šel tedy na chvíli projít.