Blížilo se naše čtyřicáté výročí sňatku a já čekala, jaký dárek od manžela dostanu. Ani se nezeptal, po čem toužím! Byla jsem napjatá a zvědavá. A bála jsem se, že zase zapomene. Když se blížilo naše velké jubileum, byla jsem čím dál nervóznější. S manželem nás čekala oslava čtyřiceti let od svatby. Známe se ale snad od pravěku. Chodili jsme spolu na základku a potom i do učiliště. Každý na jin

Když se lidé rozcházejí, často k sobě neumějí být slušní. Ani nám se to nedařilo. Netušili jsme ale, jak moc to poznamená naše jediné dítě. Vdávat jsem se musela a nebylo mi ještě ani osmnáct. Manželovi bylo o šestnáct let víc. Byla tu generační propast, byl pravým opakem mě. Já byla tichá, ráda jsem četla, zatímco můj muž byl ozdobou každé společnosti. Žil pro kamarády a návštěvu oblíbené hosp

Byl jedináček a vždycky pro mě na prvním místě. Myslím, že jsem nebyla špatná matka a takový nevděk jsem si na stará kolena nezasloužila. Hodně lidí se obává, že zůstanou ve stáří sami. To ale nemusí být to nejhorší. Vdávala jsem se na svou dobu docela pozdě, kolem třiceti. Nikdy jsem nepochybovala, že manžel byl tím pravým. Měli jsme šťastné manželství. Nic nám nechybělo, ani ten chytrý a h

Tak dlouho toužila po rodině, až se rozhodla mít dítě bez partnera. Krátce po porodu vypadala spokojeně, ale nadšení jí dlouho nevydrželo. Pyšná jsem na dceru nebyla, ale její nápadníci se u nás střídali jako den a noc. Každý byl úplně jiný. Nejen vzhledem a věkem, ale i intelektem. Učitel, student, řidič kamionu, a dokonce i dlouhodobě nezaměstnaný. Tomu se u nás zalíbilo natolik, že jsme se h

I když bylo jasné, že nepůjde o příběh s dobrým koncem, chtěla jsem poznat své biologické rodiče. Prostě jsem to musela zkusit. Dívám se na muže, kterému bych za šťastnějších okolností mohla říkat táto. Po tom všem, co jsem za poslední dva roky vypátrala, se vlastně divím, co tu teď vůbec dělám. Je to tak trochu takové sebemrskačství, chtít poznat osobně strůjce všeho zla ve vašem životě. Věděl

Naše dcera se se svým současným manželem znala už od školy. A zdálo se, že jejich vztah je ideální. Že se prostě opravdu našli! Dítě ale vše změnilo! Když se naše Magda po několikaletém harmonickém vztahu vdala za Petra, vypadalo to, že jejich láska vydrží na věky. Po narození syna Matěje se však zeť změnil. Většinu času proseděl u počítače a rodině se přestal věnovat. Moc chlapů neměla N

Vždycky jsem věřila, že láska dokáže vyléčit cokoliv. Když se dostala moje vnučka do problémů a lékaři nad ní lámali hůl, vzala jsem si ji do péče já. Krátce po základní škole se u mé vnučky projevila psychická nemoc, která ji dovedla až do léčebny. Vždycky se cítila být jiná. Byla příliš introvertní, jakoby v křeči, neuměla se projevovat před lidmi. Ale když si dala panáka, byla hned někým jin

Žili jsme v rodinném domě pohromadě s mými rodiči, synem a pak i jeho novou ženou. Naše rodina vždy táhla za jeden provaz. Ona vše změnila. Dům postavili moji rodiče. Mám ještě bratra a ten tu bydlel s námi do vojny. Tam si ale našel ženu, oženil se a přestěhoval se za ní na druhou stranu republiky. Dohodli jsme se a já od něho jeho polovinu odkoupila a napsala ji na syna. Popravdě jsme tím s m

Mysleli jsme, že si kdovíjak nepomůžeme, když si naše dvě rodiny pořídí dohromady jeden automobil. To jsme se ale pořádně mýlili… Nebyli jsme zrovna dvakrát zámožní, stejně jako rodina mého bratra, která obývala druhou polovinu našeho dvojdomku. Ne, že bychom počítali každou korunu ale na pořízení slušného auta ani jedna rodina neměla dost peněz. Takže můj bratr přišel s nápadem, že si pěkný vů

Není tak těžké šlápnout vedle. Mnohem těžší je ale si to přiznat. Když to člověk dokáže, měl by určitě dostat druhou šanci. Letadlo hladce vystoupalo nad ranvej a já i Eliška jsme ulehčeně polkly. Usmála jsem se. Je po mně, také nesnáší cesty letadlem. Bojí se stísněného prostoru, bojí se letu samotného... Ale na naši společnou dovolenou na Maledivy to ani jinak nešlo. Však to přežijeme, snažil