Byla jsem spokojená a žila si normální pohodový život, obklopená milující rodinou. Brala jsem to jako samozřejmost. Ono to ale samozřejmé nebylo. Helenka se na mě spokojeně usmívá. „Ten dort se nám babi, moc povedl.“ Moje vnučka je šikovná a učenlivá. Právě do ní vkládám všechny své naděje. I když je ještě malá, je jí teprve deset let, věřím, že to všechno zvládne. Že podrží i svého tátu, až to

S manželem jsme procestovali celý svět. Potom jsme se usadili. Nechala jsem se vždycky znovu přesvědčit, že je na dítě ještě brzy – až bylo pozdě! Trvalo dlouho, než jsem manžela přesvědčila, aby vzal dobrý post, skvělý plat a usadil se. On ale i dál potřeboval k životu adrenalin a nové zážitky „Tenhle víkend jsem pro nás zajistil bungee jumping,“ jásal v dobách, kdy to ještě vůbec nebylo u nás

Jsem prostřední ze tří sourozenců, mám starší sestru a mladšího bratra. Rodiče se ale v bratrovi viděli, a dali mu všechno, co mohli. On je nakonec připravil i o jejich dům. Rodiče Milanovi vždy dávali absolutní přednost přede mnou i sestrou Janou. Všechno mu procházelo. Byl nejmladší a na maminku odmala uměl házet pohledy, že přes samou rozněžněnost neviděla realitu, že si brácha dělá, co chce

Eliška byla od základní školy problémové dítě. Hezká tvářička s ďáblem v těle. Jen měla problémy s učením. Místo toho, aby ji rodiče hecovali, stále ji omlouvali, že za špatné známky nemůže, vždyť „na to má i papír“. Eliška tedy na školu od začátku kašlala a od třinácti let procházela těžkou pubertou. Dělala problémy Problémy jí nedělalo jen učení, ale i chování. Nejvíc ji zajímali klu

Před lety jsme s manželem Karlem postavili rodinný dům holýma rukama. Doslova a do písmene. Teď mě z mého domova syn a snacha vyhánějí. Neměli jsme moc peněz, a tak jsme se do stavby pustili sami. Pamatuji si to, jako by to bylo včera, když jsme s Karlem hned z práce běželi na stavbu a v noci padali do postele, abychom ráno vstali do práce a celý koloběh se rozjel nanovo. Vlastníma rukama js

Když jsem otěhotněla, hned mi bylo jasné, že to bude holčička. Byla můj splněný sen a nikdy by mě nenapadlo, že by nás něco mohlo rozdělit! Celých devět měsíců jsem si s ní povídala a říkala jí Magdalenka. Tak se jmenovala moje babička, která mě vychovávala. Když mi po porodu konečně dali do ruky moji holčičku, byla jsem neskutečně šťastná. S jejím otcem nám to neklapalo a rozešli jsme se krátc

Moje prateta Anežka vyrůstala začátkem minulého století na samotě uprostřed lesa. Její krásu obdivoval celý kraj. Tenhle smutný příběh mi vypravovala babička. Měla tři starší bratry a mladší sestřičku Anežku. Tu celá rodina hýčkala, protože byla nejmladší a moc milá. A jak se později, když dospívala, ukázalo, také krásná. Znám ji samozřejmě jen z několika prastarých, zažloutlých fotografií v al

S manželem jsme byli nešťastní z partnera dcery. Měla na víc, ale slepě ho milovala. Tak jsem začala pátrat, jak ho v očích dcery očernit. Dceři je pětadvacet let, jejímu partnerovi o něco víc. Chodí spolu rok, na začátku léta se dokonce sestěhovali, respektive ona se nastěhovala k němu do jeho domku u Prahy. Už když nás s ním seznámila, jsme moc nadšeni nebyli. Připadal nám sebestředný, pře

Z letadla jsem měla fobii, bála jsem se cizích národů a největší bariérou se mi stal jazyk. Moje dovolené byly tuzemské. A ty krutě zdražily! Vždycky jsem toužila cestovat. Jako mladá holka jsem se toužila stát letuškou, abych se dostala v dobách, kdy jsme mohli o exotice jen snít, za hranice Varšavského paktu. Vyrůstala jsem ale na jižní Moravě, a tak mí rodiče i prarodiče rozhodli, že ženská

Moje rodina, to byly především moje děti. Manželství se mi nevyvedlo, ale na své potomky jsem byla vždy pyšná a šťastná, že je mám. Dnes jsem už ale sama. Paní Jaruška se sebou neklidně hází na posteli a stále si něco nahlas brumlá. Není jí ale přitom vůbec rozumět. Je to chudák ženská, mám s ní soucit, ale také mě dost štve, že se kvůli ní prakticky pořádně nevyspím. Často mluví a vykřikuje