Vždycky jsem se považovala za docela tolerantní. S příchodem mých snach jsem se ale změnila. Musím se hodně držet, abych se s nimi nepohádala. Odjakživa jsem nesnášela omšelé vtipy o zlých tchyních. Ze svého okolí jsem věděla, že nejsou vůbec pravdivé. Moje kamarádka Věruška byla se svojí snachou v naprosté pohodě a měla ji ráda jako dceru. Dokonce vždycky stála na její straně, když se málem s 

Po třinácti letech manželství mi manžel ukázal svou pravou tvář. Připravil mě o dítě. Z něho pak vyrostl stejný zmetek, jako je jeho tatínek. Exmanžela Vencu jsem si brala z lásky. Myslela jsem si, že to je chlap jako břitva. Imponovala mi jeho dravost, sebevědomí, ctižádost a touha něco dokázat. Vždycky jsem k takovým mužům vzhlížela, ti v našem rodě byli lenoši za pecí, kterým stačilo málo.

Moje dcera se znovu provdala a vnoučata si novou babičku oblíbila. To nemůžu přenést přes srdce. Dělám všechno proto, aby u mě byla raději. Kamil nebyl jako manžel sice pro dceru žádná výhra, ale přece jen to byl otec našich vnuků a jeho máma se do jejich hlídání nikdy nehrnula. Dá se říct, že jsem v tomto směru byla oblíbenější a nejmilovanější babičkou já. Vilma měla radši svou práci a společ

To, že mám o dost let mladší sestru, mi nikdy nevadilo. Ale spolu jsme si moc nerozuměly. Když se Agáta narodila, měla jsem jiné zájmy. Vztahy se mezi námi alespoň trochu utvořily, až když jí bylo dvacet. To jsme si najednou začaly povídat alespoň o mužích. Nikdy jsem nepochopila, proč rodiče s druhým dítětem otáleli tak dlouho. Vždyť jim muselo být jasné, že se mezi námi nevytvoří pouto. By

Jsou sourozenci a v dětství se měli rádi. Teď, když by z nich mohli být nejlepší kamarádi, se nemohou ani vidět. Jdou si po krku a je to čím dál horší. Narodili se nám v rozmezí čtyř let a byla to taková nerozlučná trojice. Říkali jsme jim tři mušketýři a manžel vždycky vtipkoval, že ti „Tři“ byli vlastně čtyři, tak bychom si prý měli pořídit ještě jedno. Já samozřejmě nechtěla ani slyšet. T

Se sestrou jsme dvojčata a ani jedna z nás se nevdala a neměla děti. Odjakživa žijeme jen jedna pro druhou. Dříve nebyla dvojčata tak častá jako nyní. Alespoň mi to tak připadá. V dětství jsem vůbec žádná neznala, natož taková, která by si byla podobná jako vejce vejci! Se sestrou jsme byly trochu jako nějací exoti na ukazování. Vždycky, když do naší třídy přišla nějaká inspekce nebo návštěva,

Těch historek, že tatínkům někde tzv. ujely nohy a byl z toho levoboček, slýcháte v životě spoustu. Když se to však přihodí vám, zaskočí vás to. Když jsem byla malá, moc jsem si přála sourozence, o kterého bych se starala jako o miminko. Byla jsem s tím až otravná, když jsem rodiče nutila, aby ten čáp ještě jednou přilétl. Pamatuji si, že mě podporovala i má teta. Sama nemohla mít děti, i když

Sama jsem prožila v dětství trápení s mámou. Nechtěla jsem být po ní. Jenže jsem selhala mnohem víc. Jako bych to slyšela ještě dnes. „Nejsi moc hezká, musíš být alespoň chytrá,“ říkávala mi máma, když mě nutila šprtat všechny předměty. Nebyla jsem hloupá, ale nároky své matky jsem nesplňovala. Ona byla sošná, krásná žena, chvilku si přivydělávala jako manekýna. Proto pro ni bylo asi zklamání,

Propadala jsem beznaději, mému muži už nebylo pomoci. A co si bez něho počnu? Budu se muset vystěhovat z domu, kdo mi pomůže? Se svým mužem jsem prožila velkou lásku. Když se nám narodila dvě krásná dítka, říkali jsme si, že jsme dokonalá rodina. Člověk ale nemůže mít všechno, naše děti se nenáviděly. Rodinný krb vzplál strašnou válkou. Peklo na zemi Pořídili jsme si domek se zahradou, ab

Když zeť poprvé přivedl svou dceru z předchozího vztahu, okouzlila nás. Dnes už jsme ji ale prokoukli. Je zlá a zákeřná, nevíme si s ní rady. Když se naše dcera seznámila s budoucím mužem, žil už tehdy dva roky sám. Odstěhoval se od bývalé ženy, která byla strašná semetrika. Nebyla to velká láska, vzal si ji, neboť se vzít museli. Byl to kluk z vesnice, kde se stále ještě drží tradiční: „Mus