Dávala jsem dceři dobrou radu své babičky, že se musí naučit dobře vařit, na to utáhne každého chlapa. Nevěřila mi, a tak přišla studená sprcha! Babička i maminka mi kladly na srdce, že se musím naučit dobře vařit, protože v tom spočívá šťastné manželství. U mě to tak opravdu bylo, můj muž si nemohl mou kuchyni vynachválit. Své dceři jsem ovšem marně radila. Ona měla svou hlavu, že její generac

Je úžasné, když je dítě zdravé a plné elánu. Jenže náš Martínek je čilý až moc. Jsme z něho už úplně vyčerpaní a on energii snad nikdy neztrácí. Na vnoučka jsme se s manželem moc těšili. Jenže osud poslal draka. Je plný energie a nikdy nepadne vysílením. Nutíme ho spát odpoledne, ale je to s ním k nevydržení. A když se nám to povede, je s ním večer peklo. Kvůli každé drobnosti se rozbrečí, n

Koronavirové pandemie se nemile podepsala na nejstarším členovi naší rodiny. Ač tahle metla lidstva dávno skončila, babička se odmítala vrátit zpět do života. Doba koronavirové pandemie v nás všech rezonuje dodnes, nejvíc však poškodila psychiku těch nejstarších. Moje maminka se dodnes nevzpamatovala, a protože je jí hodně přes osmdesát, nelze to brát na lehkou váhu. Během těch zlých časů se ce

Z dnešního pohledu byla prababička ještě docela mladá, když jsem se narodila já, její první pravnučka. Vždyť jí bylo teprve sedmdesát. Pamatuji si ji jako utahanou ženu. Babička přišla na svět v minulém století jako nejstarší z pěti dětí chudého rolníka, který měl jen malé políčko a na obživu si vydělával u bohatých sedláků stejně jako jeho žena, která k tomu musela pečovat o pět hladových krků

On pro ni udělá, co jí na očích vidí. Až donedávna byl pro ni ten nejlepší táta na světě. Najednou bylo všechno jinak. Je to bájná lhářka. Jinak si to neumím vysvětlit. Synova milovaná holčička, hýčkaná a taky trochu rozmazlovaná, začala se svým otcem bojovat. Vymýšlela si neuvěřitelné věci a syn se musel stále jen bránit. Vyvracet sprosté lži. Nemohl kvůli dluhům utrácet Bylo mi ho líto,

Ke svatbám patří svatební dary. Když jsem se před lety vdávala, věnovala nám tetička vzácný přívěsek. V  naší rodině se dědil už po čtyři generace. Tetička nám kladla tehdy na srdce, že je to opravdu velká cennost, že je posázený diamanty, a ten největší, prostřední, má cenu desítek tisíc. Prý to není prostě žádná věc na běžné nošení, spíš taková pojistka na horší časy. Její dědeček ho už dokon

Bylo to překvapení, kterému jsem nechtěla uvěřit. Při úklidu jsem objevila schované lahve s alkoholem. Nemohly patřit nikomu jinému než manželovi. Začal pít a mně nastalo peklo! Našla jsem jich hodně. Opravdu hodně, to mě vyděsilo! Ve skříni s košilemi, v botníku a taky v jeho skříňce s nářadím. Vodka, rum a domácí slivovice. Té jsem se lekla nejvíc. Co kdyby ještě navíc přišel o zrak? Všech

Říká se, že rodina je vším. Že bychom si měli být oporou. Jak mám ale soucítit s někým, kdo mě podrazil? Můj vztah se sestrou byl už od mládí trochu komplikovaný. Ne že bychom se neměly rády, pár „ale“ tam ovšem bylo. Já byla mladší o pět let, takže na mne někdy žárlila jako na benjamínka. Když jsme vyrůstaly a ona byla v pubertě, tak mě brala jako přítěž, protože zatímco se chtěla bavit s vrst

Mít handicapované dítě není lehké pro nikoho. Náš malý Jindra ale přinesl celé rodině nejen starost, ale hlavně hodně radosti i štěstí! Narodil se přidušený a lékaři ho dlouho rozdýchávali. Ty dlouhé chvíle na porodním sále moji dceru změnily. Strach o právě narozené dítě je tvrdá zkušenost. Malý Jindříšek byl tiché miminko. Bohužel poporodní komplikace na něm zanechaly nevratné poškození, tak

Smějeme se mužům, že je chytne druhá míza, ale neuvědomujeme si, že i nás to může potkat. Mně se to stalo v rodině. Mé dceři, přesně. Lenka byla vždy hodná holka. Chytrá, v životě úspěšná, jen se jí nedařilo na poli lásky. Tedy myslím, protože nám nikdy nikoho nepředstavila. Až Zdeňka. Byl takový neslaný nemastný, mohla si vybrat lépe. To jsem si tehdy myslela, neříkala jsem to Lence. Byla jsem