Když je někdo posedlý mamonem, těžko se s ním dorozumíte. Bohužel snacha miluje utrácení a nehledí přitomdo budoucna. Bojím se o syna i vnučku. Vilém se tváří dost rozpačitě a nervózně přešlapuje u dveří. Celou dobu, co přišli s Vendulkou, mou malou roztomilou vnučkou na návštěvu, čekám, až to řekne. Už mu nechci pomáhat v tom, že to za něj řeknu já. Že se ho zeptám, jestli nepotřebuje nějaké p

Když jsem potkala Jaroslava, věřila jsem, že bujaré mládí jsme si oba už dávno užili, takže nás čeká aktivní střední věk i poklidné stáří. Jsme spolu pár let a mé sny se hroutí. Seznámili jsme se před pěti lety. Na ulici. Vlastně to bylo velmi romantické setkání. Když jsme se míjeli, upadl mi šátek. Jaroslav galantně přiskočil sebral mi ho a usmál se na mě. Bylo to prostě jako sen Poděkov

Když jsem se vdávala, rozhodla jsem se, že si naši svatbu zorganizuji celou sama, i když už začínalo být trendy na vše si najmout lidi. Ale svatba se moc povedla. Všem se náramně líbila. Až na moji sestru! O to větší šok pro mě byl, když jsem pár měsíců po svatbě zjistila, že moje sestra kudy chodí, tudy naši svatbu pomlouvá. Příšerné prostředí, hnusný oběd a nevkusná nevěsta. To bylo jen pá

Cítila, že se blíží její poslední dny, a navzdory těžké nemoci chtěla naposledy vidět svůj rodný dům, kde byla šťastná. Mít babičku je většinou skvělé. Ta moje byla paní doktorová, a moc si na tom zakládala. Měla kamarádku Libušku, se kterou chodila ještě v osmdesáti hrát tenis. Byl to úžasný pohled na jejich hru jako z filmů pro pamětníky. „Já pleju, paní doktorová!“ volala na babičku Libuška.

Poté, co naše dcera dospěla, jsem se těšila, že jednou budu mít vnoučata. Musela jsem si na to hodně dlouho počkat. Zatímco já jsem se kdysi provdala za prvního kluka, do kterého jsem se zamilovala, a byla jsem s ním šťastná, dcera Martina to měla daleko složitější. Chtěla jsem mít více dětí než jedno, ale po narození Martiny se mi přes veškerou snahu i pomoc lékařů už nepodařilo otěhotnět. Dce

Moje matka a tchyně si nesedly od první chvíle, každá musela mít pravdu a nikdy se v ničem neshodly. Ničily nám tím domácí pohodu. Moje matka se s mou tchyní nedokázaly shodnou na ničem. Když se narodilo moje první dítě, bláhově jsem si myslela, že to ty dvě usmíří. Manžel Ivan mě tehdy odvezl do porodnice. Seděla jsem na příjmu a prodýchávala kontrakce. Manžel se šel tedy na chvíli projít.

Nepochopím, že někdo dokáže druhému lhát a přitom se mu dívat zpříma do očí. Ale můj bratr je v tom přeborník. Klidně vám zapře i nos mezi očima. Nemuselo to tak daleko dojít, ale teď už se nedá nic dělat. Dnes máme u soudu první stání. Já versus můj bratr Eda. Soudíme se o dědictví. Především o chalupu. O tu, na kterou vždy jen nadával. Kam nikdy nechtěl jezdit a něco tam dělat. Rodinná chl

Kde jsou ty krásné časy, kdy jsme si doma zakládali na dobrých vztazích a pomáhali jeden druhému. Dnes bych ty chvíle ráda vrátila a byla zase se svým bratrem. Nikdy bych nevěřila, že se tohle může stát naší rodině. Když jsem poslouchala příběhy o tom, jak se rodina rozpadne kvůli nějaké staré chatrči, vždycky jsem nechápavě kroutila hlavou. Ale pak to potkalo i mě. I když mám svého bratra moc

Do naší rodiny příliš nezapadala. Nebylo mi jasné, proč si bratr vybral za ženu právě tuhle zpovykanou ženskou. Každá její návštěva byla utrpením. Moje švagrová, na rozdíl ode mě, vystudovala vysokou školu a byla na to náležitě hrdá. Celý život mi předhazovala, že je inteligentnější, chytřejší a úspěšnější. Pracovala v nějakém zahraničním podniku a vydělávala víc než my dva s manželem dohromady

Kvůli naší vnučce jsme zcela změnili náš život. Prostě je taková doba. Mít všechno nové. Už se za nás nestydí! Spořivost a skromnost patřila vždycky k mým i manželovým ctnostem. Proč utrácet za něco nového, když to staré ještě slouží? To až v dnešní době se plýtvá a vyhazuje. Nic nového nemělo u nás místo Nejinak to chodilo i v domácnosti naší jediné dcery. Musela mít všechno zařízení pod