Někdy v dobré víře, abyste druhým neublížili, zatajíte citlivou informaci. Třeba tu o otcovství. Jenže osud ví, jak vás vypéct, a vybere si okamžik, který vám zbourá všechny jistoty. Vidím to jako dnes. Jde o vzpomínku, která se mi vryla do paměti, protože se roztočil kolotoč, ze kterého nebylo možné vystoupit. Tehdy se mi vrátily všechny vzpomínky na osudovou lásku. Která mi dvakrát krutě zlom

Utekl dříve, než jsem stačila porodit syna. Dceři byly necelé čtyři roky, když jsem se vášnivě zamilovala do dvaadvacetiletého mladíka. Mně už táhlo na třicítku a zoufale jsem toužila po lásce. Nevyšla mi ani tentokrát a já se ocitla se dvěma dětmi úplně sama. Všichni mi říkali, že dělám obrovskou chybu, ale já nedbala. Láska mi zaslepila oči. Vydrželo nám to spolu jen půl roku. Odešel stejně j

Můj otec a teta Lída se léta nenáviděli. Marně se je snažila rodina usmířit, zejména babička trpěla tou žabomyší válkou. Přesto se to nakonec povedlo! Před mnoha lety nebylo větších přátel, než můj otec Pepík a teta Lída, jeho sestra. Moje babička nám je dávala za příklad, když jsme se jako sourozenci prali jako koně. Tohle u Pepíčka a Lidušky nikdy neexistovalo, Pepíček Lidušku chránil už jako

Stále se jen vychloubala a povyšovala. Při oslavě šedesátin se nestačila divit. Její lahůdky, na které se všichni tak moc těšili, byly dočista zkažené. Nikdo je nemohl ani polknout! Oslava šedesátin mojí švagrové byla událost, která nenechala nikoho z příbuzenstva chladným. Chlapi, včetně mého manžela, se těšili na pohoštění, které mělo být ještě lepší a honosnější než v předchozích letech.

Nebyla to nějaká romantická láska, jen racionální rozhodnutí, tak trochu z nouze. Nakonec jsem ale našla štěstí a klid! Byl to takový nenápadný pán. O trochu starší a vyšší asi o půl metru. Nemohu říct, že by mě něčím zvláštním zaujal. Zprvu mi dokonce přišel spíš jako bratr než adept na budoucího partnera. Stále jen nadávali Přesto mě nějakým zvláštním způsobem přitahoval. Možná pro svůj

Koleno ho trápilo už hodně dlouho a na plánovanou operaci se proto docela těšil. Už se nemohl dočkat, až bude zase fit. Můj muž miluje přírodu. Teď se ale chystá do nemocnice. „Ještě koupit nový župan a hezké pyžamo, abych nedělal ostudu,“ slyšela jsem snad denně, a proto jsem jednou večer s jeho souhlasem objednala všechno na internetu. Chybět nemohl ani parfém a voda po holení. Tak pečlivě se

Vymýšlela si a každému z nás napovídala něco jiného. Měla plán. Rozeštvat celou rodinu a zdědit peníze po naší nemocné mamince. Nebýt mě, málem se jí to povedlo. Byla to taková nenápadná myška. Nikdo si ani nevšiml, co říká, natož aby si všímal, co za našimi zády provádí. Byla taková odjakživa, ale nikdo nad tím neměl chuť ani čas přemýšlet. Vlastně jsem nikdy nepochopila, proč si ji bratr bral

Ani já, ani můj manžel jsme neměli sourozence. Tím spíš jsme toužili po velké rodině, po domě plném dětí. Osud nám ale kladl těžké překážky. Byla jsem jedináček a strádala jsem tím. Měla jsem sice všechno, ale parťáka na hraní ne. Záviděla jsem ostatním dětem, které měly bratříčka nebo sestřičku. A osud tomu chtěl, že jsem si našla takového přítele, který také vyrostl jako jedináček. Proto jsme

Malé dítě má nejrůznější přání. Měla jsem různá, hodně bláznivá, zejména když jsem věřila na Mikuláše, ale to, co si přál náš malý vnuk, nikdo nečekal. Když jsem byla malá holčička, bydleli jsme s rodiči v malém městečku na jihu Moravy. Tady se tradice vždycky držely a byly krásné. Možná proto jsme dlouho já i moji sourozenci věřili nejen na Ježíška, ale také na čerta a Mikuláše. Měli jsme z ni

Říkala jsem si, že by se musel stát zázrak, aby se zjevil muž, který by mě chtěl. Zázraky ale nejsou třeba, když máte podnikavou babičku. V těžkých časech mě nejvíc utěšovala moje milovaná, tehdy už hodně stará, babička. Rodiče nikoli, ti jen dokola opakovali, že to je hrůza žít po třicítce sama. Babička ujišťovala, že nesmím ztrácet naději. A že její bába a rovněž její bába byly čarodějnice. A