Hezká a oblíbená, úspěšná a sebevědomá. Moje švagrová! Na všech rodinných setkáních i oslavách mě ztrapňovala. Dokonce i v práci. A potom dokonce i v zaměstnání, kde se stala k mému zděšení i mojí kolegyní. Když k nám nastoupila, tvářila se jako neviňátko. Všem byla zprvu velmi sympatická. Kolegyně, co seděla hned vedle mě, se divila. „Prosím tě, to je ona, co na tebe není hodná? A nepřehání

Jeho novou přítelkyni jsem nemohla vystát. Jen bratra využívala. Musela jsem se jí zbavit, bylo to pro jeho dobro. Teď se o něj starám já. A líp! Můj bratr Josef byl ženatý dvakrát. První manželka nemohla mít děti, tak se rozvedli, bratrovi ještě nebylo ani třicet. Poté si našel Mílu, se kterou měl dvě děti. Míla byla hodná ženská, ale jak se říká, taková jednodušší. Bydleli na vesnici a ona br

Je neuvěřitelné, jak dokáže psychika podrazit nohy, nebo naopak vyzvednout člověka z bahna. Když mi zemřel během jediného roku manžel i syn, padla jsem na samé dno. Když mi zemřel manžel, byla to pro mě rána, ale s tím už se člověk dokáže smířit. Nebyl nejmladší, navíc byl vážně nemocný. Na to, že se blíží konec, nás lékaři připravovali už dlouho. Když jsem si ale myslela, že jsem přečkala to n

Šťastné manželství vzalo zasvé, když manžel odešel k milence. O dva roky později stál na mém prahu se dvěma cizími dětmi a prosil o odpuštění. Byla to taková krasavice, ale laciného vzhledu. Prý sbalila mého muže v hospodě, kam chodil s kamarády hrát pravidelně šipky. Ani mě nenapadlo, že by se něco takového mohlo stát. Ne že by můj muž nebyl pěkný chlap, to zas ano. Myslím si, že by strčil do

Moje matka dělala celé rodině starosti. Špatně chodila, polehávala, o nic se nezajímala. Lámali jsme si hlavu, jak ji rozveselit. Matce bylo přes osmdesát, chodila čím dál hůř a jaksi ztrácela motivaci, proč dál žít. Přitom jsme se o ni vzorně starali, celá rodina. Nebyla to žádná nebohá, opuštěná stařenka, o niž nikdo nejeví zájem. Všichni jsme ji navštěvovali: můj muž a já, moje sestra, tři v

Vždycky jsem byla toho názoru, že zvíře se do malého bytu nehodí. Dnes ale vidím, že může mít přímo léčivý efekt. Já i můj muž jsme oba celý život strávili v panelových domech na sídlišti. Vždy jsme žili pouze ve městě, žádné příbuzné s chalupou u lesa či někde na vsi jsme neměli. A v tomto duchu vyrůstala i naše dcera Jana. Porcelánová princezna, městská holka, která nebyla nikdy na táboře, an

Byla jsem svobodná matka a nebýt hodné sousedky, byla bych na všechno sama. Paní Anežka dělala mé holčičce náhradní babičku. Moje malá dcera toužila po babičce. Paradoxně ji měla, ale příliš moderní. Zatímco jiné babičky nosívaly tepláky a šátky, pletly na vnoučata a nemyslely na nic jiného než na rodinu, naše byla jiná. V dnešní době by to možná nebylo až tak divné i babičky si chtějí užívat ž

Aleš je sice milý kluk, jeho rodiče ho ale neskutečně rozmazlili. Nemá žádné povinnosti ani žádné zájmy. Sedí jen u počítače, knihy nečte, nikam nechodí. Co z něj asi vyroste? Nikdy jsem si nemyslela, že by se tohle mohlo v naší rodině přihodit! Aby někdo z našeho rodu nečetl knihy, nezajímal se o kulturu, nesportoval... Všechno to přišlo až s Alešem, mým prvním, a zatím jediným vnukem. Dcera s

Nemohu o tom mluvit, ale tíží mne to. Snad mi pomůže se vypsat. Moje milovaná dcera je nemocná. Těžce. A už to vzdává. Hned byste to vzali na sebe. To trápení dítěte. Je jedno, jestli mu jsou tři roky, nebo třicet. Stále je to vaše dítě. Lucka se potýká s těžkou nemocí. Nedávno přišla o jedno prso a pravděpodobně přijde i o druhé. Rakovina. Nikdo ji u nás neměl, tak proč ona? Mohla jsem za t

Jsem nešťastná z přístupu své vnučky Simony k její budoucnosti. Má za sebou maturitu, ale nemá plán jít ani na vysokou, ani si najít práci. Dcera i syn byli bezproblémové děti. Nebyly s nimi problémy a i k rodině měli vztah zodpovědný. Nechápu tudíž, jak se mohlo stát, že se tak zvrhla moje vnučka Simona. Přitom na základní škole s ní nebyly žádné potíže. Až teď poslední rok ji nepoznáváme. Sim