Začalo to lahví vína po večeři, najednou z toho byly dvě, tři... Neuvědomili jsme si, že se řítíme do problému. Pak nám osud nastavil zrcadlo. Když jsme měli malé děti, s manželem jsme moc nepili. Jenže jak čas šel, dcera i syn dospěli, vylétli z hnízda, pořídili si vlastní rodiny. Možná jsme se tak trochu nudili, nevím, ale najednou nám každý večer stála na stole u televize lahvinka vína, pak

Rodiče nám kladli na srdce, že lhát se nemá. Jenže pravda byla krutá! Dlouho jsem všem namlouvala, jak se mám dobře. Přitom jsem bojovala o život. Jako malá jsem byla zdravá holčička. Zato moje mladší sestra Vendula byla každou chvíli nemocná. Proto se všichni točili kolem ní, u mě si zvykli, že mi nikdy nic není. Neuměla jsme si stěžovat, brečet, litovat se. Když mi ve dvaceti letech lékaři di

Bylo to bezproblémové dítě, snaživý chlapec. Radovali jsme se, jak se nám nám povedl. Jenže čas běžel a my se začali bát, že zůstane navždy sám. Náš Dan byl jedináček. Měla jsem v mládí zdravotní problémy, kvůli kterým jsem se do těhotenství moc nehrnula. Nakonec jsem ale podstoupila velké riziko, protože touha po dítěti byla obrovská. Všechno ve dopadlo dobře. Já jsem své zdravotní problém

Našeho syna jsme vychovávali tak, že měl pevně stanovené hranice, ale stejně tak dostával hodně lásky. Teď se ocitl na cestě, které nerozumím. Vždycky jsem věřila, že Míru vychovám správně, že bude mít silné základy, aby uspěl v životě. Měl talent, měl možnost studovat, vždycky byl vnímavý a měl spoustu přátel. Začal se měnit Nejprve to byly drobné změny, které jsem si ještě neuvědomovala

Tak už to mezi dětmi bývá. Kluk s nadváhou je často terčem posměchu vrstevníků. Můj vnuk Davídek tak už asi ztratil veškeré sebevědomí. V našem rodě jsme na tom všichni stejně. Jako děti jsme byli baculatí, dobře živení. Až někdy kolem třináctého roku jsme začali rychle růst a tak nějak jsme se z té tloušťky vytáhli. Nabírat jsme pak začali zase až po padesátce. Tak to prostě u nás bylo po gene

Naše Karolínka byla vždycky tak poslušná a opatrná! Nikdy by nejela na kole bez helmy. Jen jednou to udělala a málem se stala velká tragédie. Byli jsme běžná rodina. S manželem a dcerou jsme jezdili kaž­dé léto na aktivní dovolenou za krásami naší země. Kola byla naší vášní. Bez nich jsme nejeli ani o víkendu na chalupu. Jakmile bylo Karolínce osm, odvážili jsme se s koly i do zahraničí. Nik

Píši vám s těžkým srdcem a s prosbou o radu. Mám dvě dcery, které se nemohou vystát. Jako matku mě to moc bolí. Dcera Petra už má vlastní rodinu a žije si svůj život, zatímco o pět let mladší Lenka stále bydlí doma a studuje. Vždycky jsem si přála, aby spolu holky měly hezký vztah. Blízký, plný podpory a lásky. Vždyť jednou tu budou už jen jedna pro druhou. Realita je ale pro mě bohužel krutá a

Aprílové žertíky mohou být velká legrace, ale když to přeženete, napáchané škody už nikdy nevezmete zpátky. V mládí jsem aprílové žertíky zbožňovala. Měla jsem smysl pro kanadské žertíky, a proto jsem se na 1. duben vždycky pečlivě připravovala. Později jsem na tento bláznivý zvyk rezignovala. Bylo to v době, kdy jsem měla malé děti, rodinu a starosti. Vzpomněla jsem si na něj až ve chvíli,

Myslela jsem si, že ho předělám, že se změní a nebude už tak přecitlivělý. Když ale přišly děti a problémy, myslela jsem, že náš vztah nevydrží. Libor je jedináček a jeho rodiče ho hodně rozmazlovali. Otec v něm viděl svého následovníka, musel se věnovat všemu, co bylo v rodě tradicí snad už od pátého kolena, maminka k němu vzhlížela a opečovávala ho, jako by byl princátko. Vždycky mu ve všem u

Jsem matka tří dětí, ale dnes bych chtěla psát jen o své dceři. O dceři, kterou nade všechno miluji, ale s níž mám pocit, že jsem se navždy vzdálila. Když se narodila, měla jsem pocit, že mám vše, co si jen žena může přát. Byla krásná, zdravá a já byla šťastná, že mám kouzelnou malou holčičku a že je zrovna moje. Narodila se jako poslední, benjamínek, po dvou starších bratrech. Jako malá byla n