Vždy jsem se snažila být své dceři oporou. Ale už nemohu dál. Po rozvodu se nastěhovala k nám domů, nesnaží se sebrat, upadá čím dál hlouběji. Vždycky jsem pro svoje dvě holky chtěla jen to nejlepší. Mladší Stáňa je odmalička samostatná. Nás jako rodiče vlastně nikdy k ničemu extra nepotřebovala. Oproti tomu Kateřina neudělala žádné větší rozhodnutí bez toho, aniž by se s námi poradila. Samozře

Udělala bych pro ni cokoliv. Finančně jsem ji podporovala, hlídala jí dvojčata, a dokonce na ni přepsala i svůj domek a chalupu. Nic jí nestačilo. Pomlouvala mě, kudy chodila! Dozvěděla jsem se to úplnou náhodou. Od maminky jedné z kamarádek svojí dcery. Koukala na mě tak nějak divně a potom si dodala odvahy. Prý málo hlídám! „Že se nestydíš! Tvoje dcera je tak udřená. Ospalá. Vyčerpaná! A t

V momentě, kdy jsem si myslela, že všechno zvládneme, přišla od mého nejbližšího člověka pořádná „ťafka“ za ucho. I když jsem na lopatkách, ještě to nevzdávám. Už poněkolikáté si prohlížím ty staré fotky. Filípek byl rozkošné mimino a později malý šikovný školáček. Byl hodný, poslušný a citlivý chlapec. Co se to s námi jen stalo. Už zase pláču při vzpomínce na ty krásné dávné časy. Všechno to f

Mám manžela, děti i vnoučata. Přesto jsem úplně sama a zmáhá mě pocit naprostého zoufalství a strachu z budoucnosti. Už se mi zase chce strašně plakat. Ale nemůžu. Asi jsem už všechny slzy dávno vyplakala. Vždyť je to už celých pět let, co jsem malého Toníčka, svého krásného vnoučka, viděla naposledy. Tehdy mu byly čtyři roky. Dnes slaví deváté narozeniny. Už je to školák a já o něm vůbec ni

Když manželství skončí rozvodem, proč se do toho zatahují babičky a dědečkové? Synova bývalá žena mi škodí všude, kde to je možné. Nebyla jsem z toho vztahu nadšená, ale akceptovala jsem, koho si Hynek vybral. Myslím, že jsem byla ohleduplnou tchyní, na kterou si nemohla snacha Vendula stěžovat. Vdávala se už v osmnácti, protože se se synem brát museli. Už z toho důvodu jsem moc ráda nebyla,

Chce se mi těžko věřit vzpomínkám. Prožili jsme si s bratrem peklo. A nejhůře na tom byla matka. Přesto jsem našla v sobě sílu odpustit. Násilí a strach, to bylo mé dětství. Otec musel mít vše pod kontrolou a jakmile bylo něco jinak, přišel krutý trest. Maminka byla plná modřin a bratr se neučil moc dobře. Pamatuji si, jak nad ním otec stál, v ruce držel jeho žákovskou knížku a pravítkem bratra

Mám o ni vážně velký strach. I když jde o mého synovce, nechci, aby dál svou matku tak sprostě využíval. Jen nevím, jak ho k tomu přimět. Moje sestra Lída sedí ve svém oblíbeném křesílku a luští křížovky. Má na ně teď chvíli času. Pak bude muset jít uvařit Liborkovi večeři. Její nepovedený syn Libor se zatím rozvaluje na sedačce a kouká na televizi se sluchátky na uších. Cpe se přitom brambů

Mám milujícího manžela a dva velké syny. A také mám milence, kterého mi manžel toleruje. Mohla bych být šťastná, ale nemohu se zbavit dojmu, že jsem špatná! Se svými dvěma osudovými muži jsem se seznámila už v patnácti. Petr s Mirkem byli nejlepší kamarádi. Byli jako siamská dvojčata, všude chodili spolu, měli stejné zájmy. Byla to přece sranda Mezi mnoha mými nápadníky výrazně vyčnívali

Nastal čas vzpomínání na naše blízké, kteří odešli. Zapálím svíčku určitě i strejdovi Jendovi. Měla jsem ho vždycky moc ráda. Na Dušičky se duše zemřelých vracejí domů. Nechte jim za oknem svítit svíčku, aby trefily. Co naopak není dobrý nápad: potulovat se o dušičkové půlnoci venku. Tehdy se v kostelech svítí, to si odbývají bohoslužbu nebožtíci. Kdyby někdo roztržitý či pomýlený mezi ně omyle

Takové už je mládí! V tom věku jsou všichni tak nezodpovědní a neváží si života! Mého vnuka stála jeho lehkovážnost málem život. Vnuk Tomáš je takový ten kluk, který si rád užívá života. Ne, že by byl nezodpovědný nebo nespolehlivý, ale trochu nerozvážný určitě. Chodí na střední a v tomto roce bude maturovat. Ve škole sice není tím nejlepším studentem, ale to spíše proto, že má moře koníčků a t