Být matkou není nikdy snadné. Ale co když se z vašich dětí stanou dospělí lidé, kteří se nesnáší? To je situace, se kterou si teď nevím rady. I když jsem si vždycky přála, aby byli sourozenci oporou jeden druhému, realita je úplně jiná. Mám dvě děti, dceru a syna, a jsou to dvojčata. V dětství byli nerozluční. Hráli si spolu, tajně si šeptali do ucha, smáli se stejným hloupostem. Když jeden dos

Po padesátce jsem měla pocit, že už mě v životě nic nečeká a že už mě nemůže nic překvapit. Život mi začal připadat poněkud šedý. Děti byly dospělé a měly své rodiny, s manželem jsme si vytvořili zajetou rutinu a po letech tvrdé práce jsem konečně měla čas i na sebe. Neměla jsem si nač stěžovat, ale ani nač se těšit. Život nám ale občas připraví zvraty, na které se nemůžeme nijak připravit. Ten

V životě každého člověka nastanou chvíle, které se vám zaryjí do paměti tak hluboko, že je nikdy nezapomenete. Často jsou to okamžiky mezi životem a smrtí. Jedním z takových okamžiků, který si budu pamatovat navždy, byl ten, kdy můj manžel, otec našich dětí a dědeček našich vnuků, zachránil život našemu sedmiletému Jakubovi. Byl to obyčejný den, nic nenasvědčovalo tomu, že by měl být něčím výji

Bojím se o zdraví své vnučky Anetky. Je jako posedlá. Každý den je v posilovně a také jí a pije různé preparáty na posílení svalů a získání energie. Je jí sedmnáct let, vždycky to byla šikovná, sportovně nadaná dívenka po svém otci, mém synovi. Vždycky měla z tělocviku jedničku. Chodila na různé sporty, včetně tancování, plavání a tenisu. Co mi ale dělá poslední roky starosti, je její posedlost

Děda byl něco jako šíleně smutná princezna. Neusmál se, jak byl den dlouhý, nic ho nebavilo. A tak se sešla rodinná rada, aby rozhodla, co s tím. Když zemřela máma, přemítali jsme, jak tátu rozveselit. Byl to nesplnitelný úkol. Táta byl nerudný mrzout, jezevec ze všeho nejraději zalezlý v noře. Mámu ale miloval celý život, ač to neuměl dávat najevo, a život bez ní byl pro něj nepředstavitelný.

Rodiče nás vedli k tomu, abychom drželi jako rodina při sobě. Sestra je ale bez dětí a od té chvíle, co jí zemřel manžel, nám dělá ze života peklo. Moje sestra Kamila byla fajn. Byla o dva roky mladší než já a vyrůstaly jsme jako dvojčata. Chodily jsme na stejnou střední a pak se sešly i na stejné vysoké škole − na pedagogické fakultu. Ale zatímco já si našla na vysoké partnera, kterého jsem si

Moje sestra byla vždy ta krásnější a oblíbenější. Mohla mít kohokoliv, ale přebrala mi mého přítele. Jejich svatbu jsem nesla velmi těžce! Moje sestra Julie je jen o dva roky mladší. Říkalo se o mně, že jsem skutečně hezká, ale Julie byla vždycky krasavice. Blonďaté vlasy a modré oči, navíc poněkud divočejší povaha, to vše kluky přitahovalo jako magnet. Žárlily jsme na sebe Byla jsem prý

Rozhodl se dohnat ztracený čas a začít konečně žít naplno. Koupil si koženou bundu, nechal se potetovat. A tím výčet jeho výstřelků nekončí... Mám manžela, který býval typický líný Honza na peci. Nejraději seděl doma a užíval si zahrádky. Říkal, že tam má vše, co potřebuje. K moři jsem ho za celý náš společný život nedostala. Jen dvakrát na Slapy, kde proseděl celý pobyt v místní hospodě. Ani n

Když jsem byla malá, myslela jsem si, že mám normální dětství. Přitom bylo zahalené tajemstvím, které mi v budoucnu tolik zkomplikovalo život. Měla jsem láskyplnou rodinu, která se o mě starala. Moji rodiče byli hodní, tolerantní, určitě lepší než rodiče většiny spolužáků. Maminka a tatínek mi dali domov plný lásky. Nikdy by mne nenapadlo, že přede mnou tají něco zásadního. Dětské představy

Když se v partě našich mladých zrodil nápad na skautský letní tábor pro jejich děti, zdálo se to jako bezva nápad. Bohužel pro moji dceru špatně skončil. Moje dcera Simona se seznámila se svým budoucím mužem už na základní škole. Byla to prý láska na první pohled. A vydržela jim až do plnoletosti, takže se chtěli vzít hned, jak to bylo možné. S manželem jsme celkem nic nenamítali. Dostali úž