Tak už to mezi dětmi bývá. Kluk s nadváhou je často terčem posměchu vrstevníků. Můj vnuk Davídek tak už asi ztratil veškeré sebevědomí. V našem rodě jsme na tom všichni stejně. Jako děti jsme byli baculatí, dobře živení. Až někdy kolem třináctého roku jsme začali rychle růst a tak nějak jsme se z té tloušťky vytáhli. Nabírat jsme pak začali zase až po padesátce. Tak to prostě u nás bylo po gene

Naše Karolínka byla vždycky tak poslušná a opatrná! Nikdy by nejela na kole bez helmy. Jen jednou to udělala a málem se stala velká tragédie. Byli jsme běžná rodina. S manželem a dcerou jsme jezdili kaž­dé léto na aktivní dovolenou za krásami naší země. Kola byla naší vášní. Bez nich jsme nejeli ani o víkendu na chalupu. Jakmile bylo Karolínce osm, odvážili jsme se s koly i do zahraničí. Nik

Píši vám s těžkým srdcem a s prosbou o radu. Mám dvě dcery, které se nemohou vystát. Jako matku mě to moc bolí. Dcera Petra už má vlastní rodinu a žije si svůj život, zatímco o pět let mladší Lenka stále bydlí doma a studuje. Vždycky jsem si přála, aby spolu holky měly hezký vztah. Blízký, plný podpory a lásky. Vždyť jednou tu budou už jen jedna pro druhou. Realita je ale pro mě bohužel krutá a

Aprílové žertíky mohou být velká legrace, ale když to přeženete, napáchané škody už nikdy nevezmete zpátky. V mládí jsem aprílové žertíky zbožňovala. Měla jsem smysl pro kanadské žertíky, a proto jsem se na 1. duben vždycky pečlivě připravovala. Později jsem na tento bláznivý zvyk rezignovala. Bylo to v době, kdy jsem měla malé děti, rodinu a starosti. Vzpomněla jsem si na něj až ve chvíli,

Myslela jsem si, že ho předělám, že se změní a nebude už tak přecitlivělý. Když ale přišly děti a problémy, myslela jsem, že náš vztah nevydrží. Libor je jedináček a jeho rodiče ho hodně rozmazlovali. Otec v něm viděl svého následovníka, musel se věnovat všemu, co bylo v rodě tradicí snad už od pátého kolena, maminka k němu vzhlížela a opečovávala ho, jako by byl princátko. Vždycky mu ve všem u

Jsem matka tří dětí, ale dnes bych chtěla psát jen o své dceři. O dceři, kterou nade všechno miluji, ale s níž mám pocit, že jsem se navždy vzdálila. Když se narodila, měla jsem pocit, že mám vše, co si jen žena může přát. Byla krásná, zdravá a já byla šťastná, že mám kouzelnou malou holčičku a že je zrovna moje. Narodila se jako poslední, benjamínek, po dvou starších bratrech. Jako malá byla n

Když se můj syn oženil, byla jsem šťastná. Snacha mi přišla milá, chytrá, a hlavně jsem viděla, jak moc ji můj syn miluje. A o to nám, rodičům, jde v první řadě. Doufala jsem, že spolu budeme s Lindou dobře vycházet. Jenže roky plynuly a já mám pocit, že jsme si snad nikdy úplně nerozuměly. Nedávno jsme spolu seděly u kávy a ona se smála. „Vy jste ale staromódní, mami,“ prohlásila a zakroutila

Byla to černá ovce naší rodiny. Všichni jsme nad ním postupně zlomili hůl. Odešel do světa, a když se po letech vrátil, byl z něho někdo úplně jiný. O tom, že se člověk může změnit, jsem přesvědčená. Dokázal mi to můj mladší bratr Štěfan. Od dětství s ním byly jen samé problémy, ve škole se pral, odmlouval a byl neposlušný. Nebyl snad měsíc, aby nemuseli rodiče do ředitelny. Když bylo bratrovi

Díky dávné rodinné tragédii byly u nás Velikonoce zakázaným svátkem. Trvalo dlouhá léta, než se staly zase svátkem radosti a veselí. Od nepaměti měly pro mě velikonoční svátky temný nádech. Záviděla jsem dětem, že si mohou tento radostný jarní svátek užívat tak, jak tomu bylo na vesnici běžné. V naší rodině nejenže se Velikonoce neslavily, ale naopak se zapalovaly svíce a všichni se ponořili do

Byla jsem mámou, která dala svému synovi vše, co potřeboval. Vyrůstal v láskyplném domově, kde se cítil v bezpečí. Jenže pak jej vytrhla ona! Když si Robert vzal za ženu Janu, měla jsem pocit, že vše bude v pořádku. Byla to dívka z dobré rodiny, zdála se milá a laskavá. Měla jsem radost, že našel někoho, s kým chce strávit zbytek života. Bydleli u nás ve velkém domě a vše se zdálo idylické.