Mají stejné rodiče, kteří je milují, a také skvělé prarodiče z obou stran. Přesto se ty dvě holky od dětství o všechno přou nebo se ignorují. Syn má dvě děti, patnáctiletou Lenku a sedmnáctiletou Ivetu. Se snachou si pořídili děti schválně co nejdříve po sobě, doufali, že budou mít spolu hezký vztah. I mně přišlo lepší, že budou mít vnučky jedna druhou i po tom, až tu jednou jejich rodiče nebud

Vím, že je láska slepá a dospělí by neměli mladým mluvit do života. Co když ale můj talentovaný a chytrý vnuk kvůli té holce nedostuduje? Až donedávna jsem si myslela, že už si můžeme s manželem oddechnout, děti jsme vychovali dobře a vnuci už mají také pubertu za sebou. Jenže vnuk Matěj se nám zamiloval. Když nám oznámil, že má dívku, byli jsme šťastní za něj. Tak krásně o ní mluvil, oči mu sv

V dobách mého mládí byl rozvod velkou ostudou, přesto se do něho mí rodiče odvážili jít. A udělali dobře. Na stará kolena je potkalo štěstí. Naši se vzali hodně mladí. Máma končila učiliště s břichem a táta byl rok po maturitě. Brát se nechtěli, rodiče je k tomu kroku prakticky donutili, aby nebyla ostuda. Musela to být pro mé rodiče velká oběť. O to víc si vážím toho, že na sobě nikdy nedal

Životní plány, které si člověk dělá na stáří, mohou vzít s proměnou partnera hodně rychlý konec. Můj manžel dával přednost hospodě a kamarádům. Když jsme se s Alešem před šestadvaceti lety brali, měli jsme jako každý mladý pár spoustu plánů. Věřila jsem, že se nám jich většinu podaří splnit. Dlouho jsme byli šťastní Všechno nám báječně vycházelo. Získali jsme skvělý velký byt, měli jsme d

Žila jsem jen pro ně, aby měly všechno, co potřebovaly. Bylo jim rovných třicet, když se pohádaly. Od oslavy narozenin spolu nepromluvily a dělaly si naschvály! Vždycky jsem odsuzovala kamarádky, hádající se s tchyní, nebo dokonce s rodiči. Považovala jsem za nepřípustné, chovat se špatně k vlastní rodině. Nenapadlo by mě, že mně se stane ještě něco horšího. Že se budou moje dvě děti nenávidět!

Ani já, ani můj manžel jsme neměli sourozence. A život nám dopřál také jedno jediné dítě. Naštěstí nás v důchodu potkal zázrak. Nikdy neříkej nikdy! To je moudré pořekadlo, u nás se ukázalo jako pravdivé. Až do důchodu jsme si mysleli, že je role jedináčka v našem rodě prokletím. Naše Hana nám ale předvedla, že tomu tak není. Díky ní máme pět vnuků − Tomáše, Haničku, Danušku, Martínka a Kačenku

Rodina je prý všechno a jen na ni se dá spolehnout. Někdy je však rozhodně lepší být sám, než mít takovou rodinu jakou má moje teta Ivanka. Jako děti jsme měly tetu Ivanku moc rády. Pořád se usmívala, uměla se radovat z maličkostí, a ráda si s námi hrála. Až později nám začalo docházet, že teta není běžný dospělý člověk. Nikdy mě ale nenapadlo, že za každou naši návštěvu dostávají moji rodič

V očích jsem měla slzy. Tolik se o mě všichni starají. Měla jsem rodinu, ale pár let jsem žila sama. S několika sousedkami se občas pozdravím. Ale jinak jako bych snad ani nebyla, říkala jsem si. Kdepak, nestěžovala jsem si, nelitovala se, jen tu a tam na mě dolehla samota. To ticho, které znělo jako nářek zvonů. Bylo tak intenzivní, až to vždycky píchlo u srdce. Ztratila jsem muže Měla j

Takové Vánoce nikdo z nás nečekal. Dcera své první dítě porodila předčasně – a nepřišlo na svět samo. S malými dvojčátky pod stromečkem bylo po vánoční pohodě. Celý ten kolotoč začal na Štědrý den před osmi lety. Dceři totiž právě tehdy praskla plodová voda. Porod začal nečekaně brzy. Navíc se ukázalo, že miminko není jedno, jak všichni očekávali, ale dvě. Menší Karolínka byla nakonec silněj

Před lety vyhnal můj syn vnučku z domu. Loni na vánoční svátky přijela za mnou s kočárkem. Tajně, aby se to její otec nedozvěděl. Děti miluju, a asi jako každý rodič, jsem si přála páreček. Osud ale chtěl, aby i druhé dítě byl kluk. S mužem jsme vychovali dva syny a moje naděje na krásnou princeznu se upřely k vnoučatům. Osud mé prosby nakonec vyslyšel. Hned první vnouče byla Kristýna. Zamil